autor: Sayurii
Blablabla, snad se vám bude díl líbit, je o ničem, ale já myslela, že by se mohl… hodit :D. V příštím díle se podíváme na Toma a od toho po další tři díly neopustíme. Stejně tyhle moje kecy nikdo nečte… 😀 Vy trpaslíci. (Netuším, proč je mi trapně, když tohle přepisuju do wordu… proč to nemůžu nechat jenom na papíře…)
Zaklesnutí
Všemohoucí Bože, cítím, že má teplota stoupá,
výš a výš, propaluje se do mé duše.
Rozžehneš ve mně oheň, můj mozek plane,
nevím, jakým směrem se mám dát.
Je to stále blíž…
prosím, copak mi nepomůžeš?
-Elvis Presley-
Bill byl jako paralyzovaný. Nedokázal se pohnout, cítil, jak se třese. Dostal se do bubliny, která se vyhýbala plynutí času, byla odolná vůči zvukům zvenčí a postupně požírala veškerý proud Billových myšlenek. Bill nakonec svou mysl vůbec nepoužíval, měl před sebou naprosté zatmění. Jeho hlavou se honilo naprosté nic. Zatímco v jeho chvějícím se těle to vřelo, jiskřilo, explodovalo a příjemně se svíralo. Nemyslel, cítil. Chtěl cítit všechno a nic mu nesmělo proklouznout skrz prsty. Žádný dotyk nesměl uniknout bez povšimnutí. Jediné smysly, které Bill zapojoval, byly sluch, hmat a chuť. Oči nechával zavřené. Rty pootevřené, dopřával svým plicím tolika vzduchu, kolik požadovaly, a jeho bublina se s ním rozhoupala. Uvolnil se. Cítil vše, co mu patřilo. Každý jemný dotek, vlhké pohlazení, něžné stisknutí, slabé kousnutí, nepatrné zašimrání. Všechno to přijímal a vstřebával do své kůže, jako by to byly potřebné živiny. Uběhlo spoustu polibků a dotyků, než se je Billovo tělo rozhodlo opětovat.
Nejprve zaklonil hlavu, to když se jemné rty labužnicky klouzaly po jeho krku. Vzal Tomovu tvář do dlaní, odmítl otevřít oči, přitiskl se k Tomovi trochu víc a dlouze jej políbil. Vnímal Tomovu dlaň hladící jej na zádech, vyjíždějící k hrudi, kde rukou zajel pod látku, aby odkryl hřející kůži a políbil jej na klíční kost a směřoval k ramenu. Bill se opřel čelem do jeho dredů a vtiskl mu polibek na spánek, požaduje víc než pusu na dlaň. Tom si Billovu ruku ovinul kolem krku a ochotně se vrátil k jeho rtům. Možná, že kdyby se dvojčata na chvíli zastavila a rozhlédla se kolem sebe, bublina tvořená vášní znemožňující přemýšlet by praskla. Dvojčata by se probrala a přestala by. Ale oni se nezastavili. Ani na vteřinu.
Když si Tom přitahoval Billa na klín, chtěl ho jen utišit, neunesl jeho slzy. Ale Billova blízkost po tolika měsících, kdy si ji odpíral a vyhýbal se jí, se stala jakýmsi spouštěčem. Kdyby se Bill zvedl nebo kdyby Toma alespoň neobjímal, Tom by se třeba udržel, ale Bill se mu vpil do náruče a byl tak plný bolesti, o které Tom věděl, že ji způsoboval, a přitom se sám vypořádával se sebenenávistí pro to, co cítil a sebelítostí pro to, co nemohl mít. A náhle byl vtažen do Billovy vůně, byl obklopen jeho touhou po blízkosti a nevěděl, co udělat se svými emocemi, natož jak ukonejšit ty Billovy. A tak udělal to, co ho napadlo jako první a Bill se doopravdy utišil, bolest se rozplynula do vzduchu okolo a utekla pootevřeným oknem v koupelně. Bylo po všem. A všechno bylo v pořádku. Ne tak jako dřív, ale v pořádku. Otravný hlas uvnitř Toma na něj naposledy zavrčel: „Co to děláš? Co si sakra myslíš, že děláš?! Nedělej to. Nedotýkej se ho.“ Tom dokopaný vlastním zčernalým svědomím jen neslyšně zakřičel, aby už konečně zavřel zobák. Bylo ticho. A pak Billa políbil znovu.
Billův zmatený, promáčený pohled se změnil. Zažehl oheň. Plamínky vysušily slzy. Zbytek Tom setřel rukou. Ani stopa po utrpení. Bill oči zavřel. Dýchal zrychleně. Sklonil hlavu, pak vzhlédl, podíval se na Toma tak klidně, možná se dokonce pousmál, ale šero každopádně zastínilo Tomův výhled. Objal Toma kolem ramen a nechal ho, ať hřeší. Ať dělá to, o čem několik měsíců zkaženě snil a za co se užíral zaživa. Poslední slabý hlásek rozumu se prohnal Tomovou hlavou: „To nemůžeš, nedělej to…“. Ale Bill jej umlčel, když Toma políbil. Doopravdy jej políbil a vtáhl jej tak s sebou do své bubliny vypínající všechno, co bránilo vášni, aby se jim vsákla do těla a nakrmila každou jejich buňku nezastavitelným chtíčem. Tu noc jejich těla neuměla přestat. A víc nebylo nikdy dost. Dokud dost nebylo úplně všechno.
Jejich rty se o sebe lehce otřely. Chlapec s dredy své mladší dvojče hladil tak skromně, že se jej sotva dotýkal. Na tváři, když jej černovlasý líbal na ústa. Na zádech, když Billovi jeho něhu oplácel dlouhými, horkými polibky na krk. Zachvěl se po celém těle, jakmile se vrátil v Billovým plným, chutným rtům a zjistil, že zapojil i svůj jazyk. Ucítil nejdřív špičku, jak objíždí jeho spodní ret, pak pohladil vrchní ret. (A pak už si nevzpomínám, co jsem to tam psala za kraviny… 😀 Kecám, čtěte dál.) Nasál jej do úst. Vše prováděl pomalu, aby mu nic neuniklo. Avšak s časem, který pronikal do Tomova a Billova obalu líně a aniž by se dvou milenců dotkl, odkráčel zase o dům dál, měl Bill dost ochutnávání. Dělalo se horko. Spalující teplo dopadalo na Billovu kůži. Dřív pohodlné noční oblečení se proměnilo v něco, co muselo jít z cesty. Bill nepřestal vracet Tomovy milující polibky, vzal lem svého trička a posouval jej vzhůru. Když se od dredaře přeci jen vzdálil, Tom otevřel oči. Venku se už určit setmělo, měsíční světlo ani zář hvězd přes zatažené závěsy nepronikly do obývacího pokoje, Tom viděl jen tmu a černý obrys svého bratra, který si právě sundal kus oblečení a odhodil ho někam za sebe. Litoval toho, že když se může dívat, nic nevidí.
Utišujícím faktem byla skutečnost, že ještě lepší než vidět, je dotýkat se, a přesně to Tom dělal. Sjel na Billovy boky. Na stisknutí dostal od Billa odpověď v podobě nijak opatrného kousnutí do rtu. Tom krátce usykl leknutím i bolestí. Otevřel oči v okamžiku, kdy to samé udělal i Bill. Poprvé od chvíle, kdy Bill plakal bolestí nad osamělostí a zoufalstvím způsobeným Tomovým mlčením a odtažitostí, se na sebe podívali. Neviděli si do tváře, přesto se na sebe nepřestali dívat.
„Tome?“ Billův zastřený, chraplavý hlas se po tak dlouhém tichu rozlehl celou místností. Zdál se hlasitější, než jaký opravdu byl, a Toma náhle přepadl strach. Co teď Bill udělá? Co si teď myslí? Bill se slabě roztřásl. Tom zřetelně slyšel, jak polkl. Natáhl ruku k Billově tváři, jen aby jej pohladil, možná utišil, kdyby začal běsnit, to Bill uměl velmi dobře. Bill Tomovu ruku z blízkosti svého obličeje prudce odstrčil. Jelikož Tom nedokázal v inkoustové černotě noci rozeznat, co se honí Billovou myslí podle výrazu v jeho tváři, na kterou neviděl, myslel si, že se naštval. Aniž by to měl v úmyslu, instinktivně Billa chytl za zápěstí, snad aby se uchránil před další fackou, dnes jich dostal poměrně hojně a nepopíral, že si je zasloužil. Nepopřel by ani, že by si je zasloužil teď za to, co si dovolil. Využil bratrovy zranitelnosti ke svému prospěchu… tělesnému uspokojení. Kdyby nebyl stále v mlžném oparu vzrušení, chtělo by se mu ze sebe samotného zvracet.
Tom se snažil oddechovat klidně, zatímco Bill polykal velké chuchvalce kyslíku. Díval se na mladšího s obavami v zakalených očích. Cítil na sobě Billův pohled, byl si jistý, že je nasáklý znechucením. Bill se z Tomova sevření vyškubl. Tom čekal, že dostane pěstí do nosu. Vnímal Billovu teplou dlaň, jak přejíždí po jeho tváři do jeho vlasů a než si uvědomil, co se děje, Bill jej líbal naléhavěji než dřív. Tomovy obavy tak naprosto rozprášil. Billova druhá ruka se posouvala po Tomově hrudi k jeho břichu tak, aby jeho prstům neunikl jediný sval. Pak se Bill soustředil na 6 zatracených knoflíků poskládaných na kalhotách svého stupidního pyžama.
„Gott verdammt!“ ulevil si, když zjistil, že se s ním knoflíky vydávají do boje. Tom se silou vůle odhodlal přestat osahávat bratrův zadek, pomohl Billovi s posledními knoflíky bojovníky a sledoval, jak se Bill zvedá a stahuje si tepláky z boků pod zadek. Tom jej pozoroval tak hladově, jak se ještě na nikoho nedíval. Vstal dřív, než Bill stihl kalhoty přetáhnout pod kolena a vzal jej do náruče, i před veškeré nesouhlasné mručení. Nesl si své mladší dvojče hrdě jako šelma svou kořist, jež po vyčerpávajícím lovu chytila. Bill Toma objal kolem krku a díky pružnosti svého pyžama se ho přichytil i nohama. Nechal se odnést do pokoje. Ani na vteřinu se neodtrhl od jeho rtů.
Tom došel k dvoulůžkové posteli, jednou rukou držel Billa, druhou se opřel do matrace a Billa si přitiskl pevněji k hrudi. Doplazil se s ním k polštářům, kde Billa položil, a lehl si mezi jeho dlouhé štíhlé nohy. Zapíral se vedle jeho hlavy a svlékl mu kalhoty, které následovně ležérně odhodil na zem i se spodním prádlem. Bill pod ním ležel kompletně nahý a vzrušený, svíjející se pod každým dobře mířeným dotykem. Zvrátil hlavu hluboko do polštářů, když jej dredař líbal rty i jazykem na podbřišku. Tehdy zjistil, že je naprosto nahý. Silně stiskl prostěradlo v pěsti. Několikrát zamrkal do tmy a naprázdno otevřel pusu. Zavřel oči, snažil se uklidnit svůj splašený dech, ale jeho hladové plíce jej nenechaly oddechovat klidně. Zvedl se na lokty a na okamžik sledoval Tomovo počínání v jeho klíně, které mu způsobovalo takovou slast. Musel se přemáhat, aby k Tomovi natáhl ruku a řekl: „Vrať se ke mně.“
Tom vzhlédl. Oči mu planuly. Nedokázal neuposlechnout. Přejel si rty jazykem a položil se na Billa. Hladil jej v rozcuchaných, uhlově černých vlasech, a i když nemohl nic vidět, díval se slepě na Billa a vychutnával si, jak dával najevo, jak moc se mu líbí, co mu dělá.
Bylo to naprosto jiné než v jeho snech. Hraničilo to s dokonalostí. Když Bill sténal kvůli němu. Když sténal pro něj. Nikdy to nebylo tak blízko, tak hlasité, tak skutečné. Představy a sny se nikdy nemohly vyrovnat skutečnému Billovi, nesahaly mu ani po kotníky a to i tak byly opravdu příjemné. Bill Toma chytl za bradu a přitáhl si jej pro polibek, kterému se Tom vždy hravě vyhnul, a usmíval se nad tím, jak se Bill snažil konečně neminout jeho rty.
„Du Arschloch.“ Zavzdychal Bill do dredařových úst. Byl už zvyklý nadávky říkat v rodném jazyce, po tom, co vždy dostal výprask, když mluvil sprostě anglicky a lidé na ulici se za ním otáčeli. Ostuda…
Tom si nikdy nevšiml, jak sexy Bill zní, když nadává.
„Was ist los?“ Zeptal se Tom nevinně.
„Nehraj si-“ Bill zalapal po dechu, jakmile ucítil Tomovu ruku mezi svýma nohama, „se mnou.“
„Nimmer.“
Bill vzal za pás Tomových pyžamových kraťasů, podařilo se mu je však stáhnout jen z jednoho Tomova boku, než mu bratr vrátil ruku do původní pozice vedle Billovy hlavy. Propletl s ním prsty a druhou rukou pokračoval tam, kde skončil. V Billově klíně. Bill nesouhlasně zamručel, aby jeho protesty Tom umlčel, vášnivě jej políbil. Ale jemu se to nelíbilo, být nahý. Sám. Přitáhl kolena blíž tak, že spočívala vedle Tomova pasu, zatímco nohy ovinul kolem Tomových stehen. Na rozdíl od něj měl jednu ruku volnou, začal Toma velmi chytře přesvědčovat, jakou dělá chybu, když jej nechce pustit pod své oblečení. Hladil jej pravou rukou přes předloktí, k bicepsu na rameno až na záda, kde zapojil i své nehty. Velice opatrně. Nebo ne. Netrvalo dlouho a Tom spokojeně vrněl, Bill si byl jistý, že je to znamení rezignace. A tak se hladově pustil do jeho rtů a zároveň rukou dokončoval, co načal. Stáhl kraťasy až k Tomovým kolenům, s trochou snahy. Tom nejevil žádné známky nesouhlasu, Bill proto uznal za vhodné chopit se zatím první poloviny nočního oblečení. Vysunul se do sedu, Tom si klekl a společně se zbavili jeho tílka. Pak si Bill klekl také, zatlačil rukou do Tomova hrudníku, čímž mu naznačil, aby si lehl. Sám se pak ujal zbytku svršků a odhodil je stranou, jako by byly nakažené morem. Fuj na ně!
Tomovo srdce prudce bušilo do jeho hrudního koše, mohl cítit, jak v hrudi silně bije jako kostelní zvon. Nikdy si ani nepomyslel, že by jej Bill líbal a teď zašli tak daleko. A byla to realita. Realita, o které se Tom z vlastního studu a viny bál snít, ale dělal to. Ale v ten moment se nestyděl, a pokud by měl někoho vinit, což rozhodně v tu chvíli nechtěl, nebyl by jediným viníkem, což do té doby byl. Jediné, čím se provinil víc než Bill, bylo to, že začal. Ale už ani jeden z nich neskončil. Jenže právě to Toma později tolik trápilo, byl to on, kdo začal, kdo to způsobil. On Billa zmanipuloval. A nakonec ani Billovi nedokázal říct dost. Jakkoliv by toho byl schopný dřív, nehledě na to kolikrát to v ten moment byl odhodlaný udělat, jakmile jej Bill začal svými vlastními horkými, vlhkými rty uspokojovat, veškerou sílu, kterou v sobě Tom nashromažďoval, aby řekl dost a pokusil se Billovi otevřít oči, ztratil. Bill ji rozdrtil a spolkl, jako by byla nic, než ji vůbec vzal do pusy.
Bille, já… já,“ Sténal Tom, propínal se v zádech a mačkal prostěradlo v pěstech. Bill přestal. Otřel si lehce nateklé rty hřbetem dlaně a připlazil se nad Tomovo chvějící se tělo vlnou přicházejícího orgasmu, kterou Bill tak nemilosrdně zahnal. Než se Tom uklidnil, černovlásek jej konejšivě líbal na čelo a do vlasů. Chtěl se Tomovi pomstít, potrápit ho a povedlo se mu to bravurně. Tom téměř plačtivě zakňoural. Určitě by však bylo mnohem horší, kdyby jej takhle Bill ponechal samotného, to by Tom asi zešílel. Billova útěcha ztvárněná jemnými polibky a teplem jeho těla položeným na Tomovi, kterého se mohl bez omezení dotýkat, odvedla dobrou práci. Když se pak černovlásek proti dredařovi začal pomalu pohybovat pánví, bolestivé přerušení bylo téměř odčiněno. Tom se už už natahoval k bratrovým rtům, ale mladší uhnul. Pousmál se a řekl: „Jsi připravený.“ Chytl Tomovu dlaň do své a dodal: „Teď připrav ty mě,“ a vsál Tomův ukazováček celý do pusy.
Tom se snažil probrat z erotického snu se svým dvojčetem v hlavní roli, opět. Takhle živý sen ještě nezažil. Nespíš je zdrogovaný. Jo, určitě je na drogách. Na halucinogenech, protože tohle nemůže být skutečné. Proč by to Bill dělal? Proč by jej nechal? Jak to, že mu to dovolil? Líbat jej, dotýkat se jej? ‚Nemysli na to.‘
Objal Billa kolem pasu a svalil jej pod sebe. Černovlásek Tomovi okamžitě omotal nohy na záda. Tom Billa dlouze políbil, vsunul paži pod Billovo lýtko a zapřel se do matrace. Mladší omotal ruce kolem dredařova krku a přikývl, než se pustil do ochutnávání Tomova krku, ten strčil levou ruku mezi sebe a Billa.
Bill zrovna štípal Toma zuby do ucha, když do něj Tom vnikl prvním prstem. Bill tiše zavzdychal. Svaly se mu v těle napjaly a s Tomovým pohybem zpět Bill zasténal. Kromě jeho samotného hlasu, to byl ten nejpříjemnější zvuk, jaký ze sebe kdy vydal, podle Toma. Černovlásek zavřel oči. Stále se kousal do rtů, zatímco Tom opečovával jeho krk. Bill jen po většinu času vzdychal, oddechoval a občas si Toma přitáhl pro polibek. Tentokrát začal Toma tahat za dredy, sténal hlasitěji a Tom předpokládal, že veškerý tlak pominul a dostával se blíž k Billovu bodu, tak přidal další prst. Za svou předtuchu, která byla správná, byl odměněn tou andělskou písní, kterou se velice rychle naučil zbožňovat a dělal vše proto, aby ty sladké tóny mohl slyšet co nejčastěji.
Bill se prohnul v zádech, zrychleně dýchal, zatlačil lebku hluboko do matrace. Chytl se za vlasy a řekl hlasem prostoupeným rozkoší něco, co Tom snad ani nečekal, ani po tom všem, že doopravdy uslyší.
„Pomiluj se se mnou.“ Přitiskl se k Tomovi, co nejvíc to bylo možné a políbil jej tak, jak Tomovi přišlo, že jej ještě nepolíbil, protože žádný z jejich dosavadních polibků neměl takový efekt uvnitř něj.
„Pomiluj se se mnou, Tome.“ Vzdychal černovlásek.
A Tom tak učinil, miloval se s Billem něžně za doprovodu milujících polibků, miloval se s Billem vášnivě, hladově a ztraceně. Naslouchal tak nekonečnému, lahodnému zpěvu jediného nádherného, zkaženého padlého anděla s poskvrněnýma rukama, vyškubaným, zostuzeným peřím. Anděla tak překrásného, až se to Tomovi ohavilo. S duší špinavou a zkaženou, která se tu noc kompletně a dokonale zaklesla do té Tomovy tak pevně, až si Tom myslel, že mu celou dobu, celý jeho život, ten díl chyběl, aby byl úplný.
autor: Sayurii
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 7
No vida ! A co se teda podělalo ? Že by na Toma ráno dolehlo "svědomí" a tak se rozhodl vzít kramle ? Mezek jeden…
Mimochodem, mám v tom trochu bordel. Chápu to správně, že ty poslední dva díly jsou o tom co se stalo před tím, než Tom odešel ? Že je to flashback ?
Díky za díl
Krásna kapitolka.
V celkovém ději stejně jako Ireth trošku tápu, asi hlavně díky těn dlouhým mezerám ve zveřejňování, ale tenhle díl byl naprosto úžasný!
deti moje svaty 😀 V cem mate bordel? Vzdyt tam mate datum 😀 predesly dil byl flashback, dnesni dil je flashback a ja vam to u sedmeho dilu teda objasnim v 'info boxu' 😀 Hlavne si to nezapomente precist 😀
Tak toto je sakra silná kapitola… uf až som sa zadýchala. Som zvedavá na pokračovanie. Škoda, že sa to niekde po…kazilo. Ale oni to spravia…?