autor: Saline A.
„Můžu se tě na něco zeptat?“ Bill seděl opřený o Bushidovo tělo, zatímco sledovali jeho maminku. Měla za sebou další chemoterapii a nevypadala vůbec dobře, přesně jak Bushido sliboval. Bill věděl, že je tu šance na uzdravení, ale její slova mu v hlavě zněla v ozvěnách pokaždé, když se na něj podívala. Byl rád, že konečně usnula, ačkoliv jí ani jeden z nich nedokázal opustit, dokud nemuseli.
„Povídej,“ pobídl ho muž, prsty jemně přejížděl po jeho paži.
„Když jsem začal psát svůj rozbor, hodně jsem si rekapituloval naše první chvilky,“ začal Bill opatrně, „a dost nad nimi přemýšlel. Přijde mi, jako kdyby se tvoje chování změnilo ze dne na den.“
Bushido se podsadil, chlapce si k sobě přitiskl blíže.
„Vlastně to nebyl jednodenní proces,“ zavrtěl hlavou. „Ta myšlenka se ve mně formovala už od první chvíle, co jsem tě viděl. Říkal jsem ti, že jsi na mě působil hrozně zvláštně, něco mně k tobě přitahovalo. Držel jsem se zpátky, protože jsem bojoval s tím, že bych možná chtěl mít někoho, s kým bych mohl mluvit, a tím, že jsi pořád jenom neznámý kluk, student. Co bys ty mohl vědět o skutečných problémech v životě?“ s úsměvem ho pohladil po vlasech. „Celkem rychle jsi mě přesvědčil, že o světě přeci jen něco víš.“
„Proč ses rozhodl, že chceš, abys byl můj závěrečný projekt? Celou dobu jsi byl tak odměřený a uzavřený, nechtěl jsi se mnou pořádně mluvit.“
„Vlastně to byl Kayův nápad. Ví, že kdykoliv mám nějakou povinnost, udělám všechno pro to, abych jí splnil, neuteču od toho. A protože viděl, jak se ve mně tluče strach s touhou mluvit, v podstatě mě donutil, abych za tebou zašel a navrhl ti tuhle variantu. Věděl jsem, že Kayův nápad je dobrý, proto jsem nevycouval a doopravdy ti o tom pověděl, i když jsem se bál.“
„Bál ses se mnou mluvit?“
„Nevěděl jsem, jestli ti můžu věřit,“ přikývl Bushido. „V životě jsem měl spoustu lidí, kteří se zajímali, jen aby to pak mohli využít proti mně, ale nemůžu jim to mít za zlé. Přestože na to nejsem nijak pyšný, já to dělával taky. Patřilo to k tomu, kdo jsem byl. Musel jsem se kvůli tomu ale naučit nevěřit ostatním, být hodně opatrný. A je podstatně jednodušší naučit se nevěřit, než věřit,“ pousmál se. „Držel jsem se Kaye, protože při mně stál za všech okolností a vím, že jemu můžu věřit úplně se vším. Je ten jediný, který se proti mně nikdy neobrátil a vždycky to se mnou myslel dobře. Proto jsem se chopil jeho rady, abych ti dal šanci, když ses nenechal odradit mým chováním, a dokonce šel až ke mně do cely. Což mi, mimochodem, do teď dost imponuje. Nakráčel sis tam jak neohrožený kotě,“ zasmál se krátce. „Bylo to dost sexy.“
„No tak,“ Bill v rozpacích schoval hlavu k Bushidovu krku, ale s úsměvem ho objal kolem pasu. „Buď slušný před svou mamkou.“
„Tohle je jedno z jeho nejslušnějších chování,“ ozval se z postele tichý hlas. Oba muži k ženě okamžitě ze svého křesla vzhlédli, Bushido ji něžně chytil za ruku. „Divím se, že je schopný vůbec toho.“
„Nedělej ze mě hrubiána, mamko,“ pousmál se Bushido. „Víš, že se k druhým chovám jen tak, jak si to zaslouží.“
„Proto se k Billovi chovej jako k princovi,“ přitakala. „Anisi,“ vydechla. Bill překvapeně zamrkal, poprvé zaslechl toto oslovení, jindy mu říkala něžně Bu. Lehce se zamračil, vůbec se mu nelíbilo, že ho jeho maminka oslovila pravým jménem, rozhovoru to hned přidalo na vážnosti. „Zažádej o propuštění za dobré chování. Vezmi Billa. A odjeďte.“
„Mami…“
„Umírám, Anisi,“ s námahou otevřela oči, jen aby viděla smutný obličej svého syna. „Potřebuju umřít s vědomím, že jsi to alespoň zkusil. Zasloužíš si to. Lásku od Billa. Štěstí. Rodinu,“ zašeptala, než pohlédla na chlapce vedle Bushida. „Pamatuješ na svůj slib?“ Bill polkl knedlík ve svém krku a nejistě přikývl. „Dobře. Věřím ti.“
Bushido se ke své matce naklonil, něžně jí pohladil po tváři. „Já ti to slíbím, mamko. Ale ty mi slib, že pokud to vyjde, oslavíme to spolu u nás doma s večeří, kterou ti uvařím.“
Luise se blaženě usmála, krátce přikývla. „Zkusím to,“ zašeptala, než znovu usnula.
Bushido v křesle seděl jako zařezaný, jedině zvuk přístrojů ujišťujících ho o funkci matčina srdce ho trochu uklidňoval. Přesto se mu ruce klepaly a dech měl zrychlený. Dělalo se mu zle ze slov, která byla vyřčena. Nedokázal a nechtěl si připustit, že by jeho matka doopravdy mohla umřít. Ne, když přišel o dva roky s ní kvůli jeho vlastní hlouposti. Měli toho ještě tolik co dohánět, potřeboval jí říct tolik věcí o něm a o Billovi, chtěl, aby tu byla, až se jednou dostane na svobodu a on bude moct zažít s Billem žít. Chtěl, aby tu byla, až jednou založí rodinu.
„Bushido?“ Billův jemný hlas protnul děsivé ticho.
„Proto jsi minule brečel? Mluvili jste o tomhle?“ Bill provinile sklopil zrak a přikývl. „Co jsi jí slíbil?“
„Že to s tebou nevzdám, i když mě budeš odstrkovat, a že nedovolím, aby ses uzavřel světu,“ hlesl tiše. „Bushido, Anisi,“ naléhavě ho chytil za ruce, „neřekl jsem ti o tom, protože odmítám uvěřit tomu, že by tvoje maminka tuhle bitvu mohla prohrát. Když vidím, s jakou houževnatostí bojuje za tebe, za nás, nevěřím, že by prohrála.“
„Jenže ona už svůj boj vzdala,“ Bushido k němu vzhlédl s očima tak smutnýma, jako by se v nich topil smutek celého světa. „Tohle je její vítězství.“
Billovi se do očí nahrnuly slzy. „Co chceš dělat?“
„Přesně to, co jsem jí slíbil. Udělám všechno pro to, abych se dostal na svobodu a mohl jí uvařit večeři u nás doma.“
Bill seděl v menším křesle před mohutným stolem a v dlaních svíral složku s dokumenty. Bylo mu špatně od žaludku a hlava se mu motala, a to už od chvíle, kdy mu profesorka Rigsbyová rázným hlasem oznámila, aby se místo poslední hodiny dostavil do její kanceláře. Věděl, že je něco špatně ještě dřív, než vůbec otevřela pusu.
„Než jsi s tímhle projektem začal, tak jsem tě varovala, Bille,“ propletla si ruce a na chlapce přísně pohlédla. „Věděl jsi moc dobře, že se s lidmi uvnitř věznice nemůžeš sbližovat, a přesto k tomu došlo. Jsem z tohoto anonymního udání velice zklamaná, viděla jsem v tobě velikou naději,“ podala mu malé psaníčko. „Málokdo se o psychologii zajímal s takovou vášní, jako ty. Jak bych ti ale mohla dát doporučení, když jsi tak snadno podlehl vlastním citům a fyzicky se sblížil s jedním ze svých pacientů?“ Bill chtěl namítnout, že Bushido nikdy nebyl jeho pacient, ale zastavila ho rázným mávnutím ruky. „Dnes jsem volala do věznice a už tam nemůžeš docházet jménem naší školy, byla ti odebrána privilegia. Tvou závěrečnou práci můžeš dokončit z toho, co už máš, nebo si zvolit jiné téma,“ opřela se o křeslo. „Škola tě ale ve tvém výzkumu přestala podporovat.“
Bill se sklopenou hlavou pohlédl na psaníčko a udělalo se mu ještě víc zle. Okamžitě podle rukopisu poznal, kdo to nahlásil.
„Když jste nám zadávala téma k naší první práci a já psal o vztahu člověka odsouzeného k odnětí svobody s někým zvenčí, nikdy by mě nenapadlo, že by se něco podobného mohlo stát i mně. Vždycky jsem si myslel, že až se zamiluju, bude to… no, zkrátka někdo jiný,“ pousmál se, když k ní vzhlédl a v jejích očích viděl zmatek. „Když jsem si poprvé uvědomil, že k němu začínám něco cítit, napadlo mě, že to musím utajit, aby to neohrozilo vaše doporučení k mým budoucím studiím. Ale teď, po několika krásných týdnech a úžasných chvílích s ním… Vlastně mi vůbec nevadí, že mi to doporučení nedáte. Zkusím to i bez něj, a pokud to nevyjde, vymyslím jiný plán. Ať už si ale vymyslím jakýkoliv plán, věřte, že Bushido bude jeho součástí,“ precizně složil lísteček a vstal z křesla, rozhodně na svou profesorku pohlédl. „Dokončím svou práci z toho, co mám. Uvidíme se na hodině, na shledanou.“
I přes nevolnost šířící se jeho tělem jako lavina jistým krokem zamířil skrz chodbu školy přímo ke svému autu. Věděl, že profesorka už do věznice volala a zařídila, aby byl ukončen jeho přístup tam, pořád ale měl v ruce vstupní kartu, a i kdyby to mělo být naposledy, co ji použije, alespoň má možnost jít tam a vysvětlit Bushidovi, co se stalo. Nemohl dopustit, aby byl v nevědomosti, zklamaný nebo vyděšený, co se děje. To mu udělat nemohl a byl rozhodnutý udělat cokoliv, jen aby mu dal vědět, že i přes nepřízeň lidí kolem něj to s ním nevzdá. Nedopustil by, že by porušil slib, který dal Luise.
autor: Saline A.
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 9
Nerikej mi, ze ho udal Tom! To snad ne!
Dnesni dil byl oproti tem poslednim tak smutny…nejdriv to s Luise, potom ta blba ucitelka. Snad se Bill dostane do veznice a vysvětlí to Anisovi.
Dekuji za dil 🙂
Sakra, taky mě napadlo, že to udělal Tom. Ale proč?
Tím spíš jsem zvědavá na další díl. Díky.
Doufám že to ne byl Tom netrpělivě čekám na další díl.
Tuším nad všetky napadá Tom. Práve jeho písmo Bill pozná ( hneď po svojom ) zrejme najlepšie. No, zavaril si to, chlapček. Som zvedavá, ako tá Billovi návšteva dopadne a ci si tým len poriadne nezavari.
Tak snad to ten Tom nebyl?Honem další díl!!!!!