autor: Gaja
„Vy dva vypadáte vyčerpaně,“ řekla Angela soucitně, a oba, Billa i Toma, objala. „Dlouhá noc?“
Bill sklopil hlavu, aby skryl úšklebek, zatímco Tom vedle něj se nervózně poškrábal na tváři. „No, hádám, že, ehm…“
„Ach, co si vůbec myslím? Samozřejmě, že byla! Páteční večer a tak všechno. Hádám, že práce v klubu musí být o víkendech namáhavá, vypořádat se se všemi těmi lidmi,“ řekla Angela, zavrtěla hlavou nad tou samotnou myšlenkou a vklouzla na sedačku vedle Jarreta, zatímco Tom s Billem si sedli naproti nim. „Jen samotné uklízení musí být vražedné. Já vím, že se mi předtím podařilo upustit na zem nějaké nápoje a na konci večera z toho byl jeden velký lepkavý bordel.“
Bill se tiše zasmál. „Jo, uklízení všeho toho lepkavého bordelu na konci musí být frustrující, že, Tome?“ Zeptal se a nevinně si přitom prohlížel menu s předkrmy.
Tomovi nad Billovými slovy zrůžověly uši, jak mu do hlavy přicházely ne-až-tak-dávné vzpomínky na různé úklidy a nutily jej přát si, aby se nerozhodl nechat si své šátky doma.
„Jo,“ řekl se slabým úsměvem, když jej Bill kolenem šťouchl do jeho. „Přemýšlel jsem, že bych možná měl nastavit nějaká nová pravidla, abych udržel nepořádek na minimu. Možná bych mohl zkusit přinutit je, aby se se svým bordelem vypořádali sami nebo tak něco.“
Bill vedle něj si odfrkl a opět do něj šťouchl svým kostnatým kolenem. „Nemyslím si, že by s tím někdo souhlasil.“
„Bill má pravdu, já vím, že já určitě ne,“ řekla Angela a upila ze svého nápoje.
„Jo, já možná taky ne,“ řekl Tom s malým úsměvem.
„Takže,“ vmísil se do toho Jarret a opřel se lokty o stůl, „jak jde stěhování?“
„Oh, v pohodě. Pomalu, díky Billovi, který neustále překáží,“ řekl Tom a Bill vedle něj znovu zahučel, „ale myslím, že jakmile všechno sbalím a dostanu do auta, bude to už tak maximálně na jeden den. Ale budu si muset pořídit víc nábytku.“
Bill vedle něj ožil. „My budeme nakupovat?“
„Aaach, můžu přijít taky? Moc ráda bych pomohla. Nikdy se nedostanu k tomu, abych si ozdobila svůj stupidní malý byt,“ přizvukovala Angela a naklonila se přes stůl se zářivým úsměvem. „Pomůžu malovat.“
„Mohli bychom udělat ložnici!“ Dodal Bill a v hlavě už mu běhaly odstíny všech možných barev. Možná pěkná plastově modrá.
„A jsou pryč,“ řekl Jarret, zatímco Bill s Angelou plánovali, co provedou s Tomovým bytem. Tom se lehce nakrčil při zmínce o akváriu do obývacího pokoje. „Takže, vážně, jak to jde? Nový byt je v pohodě?“
„Zatím je to skvělé,“ odpověděl Tom na půl ucha v konverzaci probíhající vedle něj. „Trochu mi bude chybět ten starý, ale myslím, že to totálně stálo za to.“ S úsměvem Tom doputoval očima k Billovi, který se zubil v jednom ze svých jasných, otevřených úsměvů, které Tom začínal milovat. „Definitivně to stálo za to.“
„Pořád nevím, cos udělal, žes k němu pronikl,“ řekl Jarret se zavrtěním hlavy. „Celou dobu, co ho znám, lidé prakticky zakopávají o vlastní nohy, jen aby se pokusili získat jeho pozornost, a nic. Ty se tu naskytneš s celým tím ´náhodným setkáním´ a najednou to jde.“
„No, nebylo to tak rychlé,“ řekl Tom a odtlačil si přes rameno hrst copánků. „Měli jsme…“
„Ach!“ Přerušil je Bill a poslal Tomovi pohled, kterým jasně říkal, aby sklapnul. „Neměla by tu být i Kat? Co ji zdrželo?“
Angela vzdychla a lehce protočila oči. „Ty víš, jaká Kat je,“ řekla a odmlčela se, když přišla servírka, aby přijala Billovu a Tomovu objednávku. „Měla tak trochu záchvat, když se dozvěděla, že přijdeš s někým – ptala se, proč jsme to před ní tajili a tak všechno – a tak se rozhodla, že si musí někoho přivést taky. Zjevně vlastní nějakou společnost, kterou její kancelář nedávno zastupovala nebo tak něco. Abych byla upřímná, myslím, že schválně byla vágní, což je nefér, protože jsem nevěděla, žes jí neřekl, že spolu vy dva teď chodíte. Přinutila bych tě jí zavolat, kdybych to věděla.“
„Takže dnešní večer bude trapný, co?“ Zeptal se Bill s povzdechem a položil ruku na Tomovu na stole.
„Pravděpodobně trochu,“ připustila Angela.
Tom s Billem nepřítomně propletl své prsty a zvedl obočí. „Proč to bude trapné?“
„To je…“ Začal Bill zamítavě, ale Angela ho přerušila.
„Kat a Bill spolu něco před pár lety měli, těsně před jeho velkým pozastavením veškerého randění. Tak trochu na něj celou tu dobu čeká, než se dostane přes to celé ´není to tebou, je to mnou´, aby mohli navázat tam, kde skončili, ale teď, když jsi tady ty…“ s pokrčením ramen se odmlčela.
„Zdá se to dost nepravděpodobné, že to bude fungovat tak, jak si myslela,“ dodal Jarret. Ale jsou to roky. Už je na čase, aby se přes to dostala,“ dokončil a Angela ho pleskla po paži.
„Nebuď zlý, je rozrušená,“ řekla a věnovala Jarretovi malé zazírání, než se podívala soucitně zpátky na Toma. „Takže to pravděpodobně bude trochu trapné. Ale to je v pohodě. Stačí pár drinků a bude jako rybička.“
„S trochou štěstí,“ řekl Bill a omluvně se na Toma usmál. „Bude to skvělé, nemusíš si dělat starosti.“
„Z čeho si děláme starosti?“ Zeptala se Kat a sundala si kabát, zatímco přišla ke stolu a všem poslala úsměv.
„Absolutně z ničeho, Kitty-Kat,“ odpověděl Bill dřív, než kdokoliv jiný dostal šanci, a vstal, aby svou kamarádku objal. „Vypadáš dneska krásně.“
„Oh, ty sis všiml?“ Řekla Kat s náznakem chladu v hlase, který dal Billovi dobře vědět, že je stále trochu dopálená. „Usoudila jsem, že bych se měla pokusit udělat dobrý dojem na tvého nového kámoše, protože by se nějakou dobu mohl zdržovat kolem.“ S pohledem kolem Billa Kat poslala Tomovi zamávání. „Čau, já jsem Kat. A ty jsi?“
„Ehm, Tom,“ řekl Tom, částečně se postavil a natáhl se, aby si s Kat potřásl rukou, zatímco si ho prohlížela.
„Roztomilý,“ řekla Kat a kývla v mírném uznání. „Rick měl potíže najít místo k parkování, tak mě nechal vystoupit, abychom nepřišli oba dva otřesně pozdě, ale brzy tady bude. Myslím, že se vám bude líbit,“ řekla Kat a vklouzla na sedadlo vedle Billa jako obvykle. „Je vlastně trochu starší a já od vás nechci slyšet žádné taťkovské poznámky, Angelo.“
Angela zvedla ruce v předstírané nevině. „To by mě ani ve snu nenapadlo.“
„Ale zdá se být milý chlap. Minimálně zralejší než někteří lidé, které znám,“ řekla Kat, když se dívala na menu, které si Bill prohlížel už dřív, zatímco ten si povzdechl nad tou kousavou poznámkou.
„Takže, jak jste se ty a Rick poznali?“ Vyhrkl Jarret v naději, že pročistí to náhlé napětí u stolu. „Angela byla v detailech trochu nekonkrétní. Něco o práci?“
„No,“ začala Kat s úsměvem, „vlastní jeden obrovský řetězec obchodů s potravinami a jedna žena zřejmě upustila hrozno a uklouzla na něm a tak se ho rozhodla zažalovat. On přišel za námi do kanceláře, aby celou tu věc vyřešil a tak nějak jsme si padli do oka. Už se vídáme asi tři měsíce. Nežije moc blízko, takže máme šanci se vídat, jen když je tady ve městě obchodně, což teď bude zřejmě o dost častěji,“ pokračovala, její úsměv se proměnil na samolibý. „Říká, že tady našel něco, co ho definitivně bude nutit se vracet, no není to sladké?“
„Tři měsíce?“ Zeptala se Angela se zvednutým obočím. „Neřekla jsi mi, že už je to tak dlouho.“
„Hádám, že každý z nás má svá malá tajemství,“ řekla Kat s pokrčením ramen. „Krevety zní dobře. Myslím, že bychom měli začít s tímhle.“
Bill se lehce zamračil, trhnul sebou, když ucítil ruku na rameni a podíval se na Toma, který mu věnoval uklidňující úsměv. Bill mu úsměv vrátil a propletl pod stolem jejich prsty. Nenáviděl, že své kamarádce ublížil a že byla kvůli tomu mrzutá, ale stále byl nekonečně rád, že je tam Tom.
Konverzace se na chvíli zastavila, když se servírka vrátila, přinesla Billův a Tomův drink a přijala Katinu objednávku i objednávky na jejich předkrmy, než znovu zamířila pryč.
„A co vy dva?“ Řekla Kat a přitáhla tak Billovu pozornost zpátky k sobě. „Předpokládám, že je tady nějaké špinavé tajemství ohledně toho, jak jste se vy dva potkali, jinak by Billy něco řekl už dřív. Ven s tím.“
„Ehm,“ začal Tom, ale Bill mu prudce stiskl ruku dřív, než mohl pokračovat.
„Jarret nás seznámil,“ řekl Bill, Tom na něj jen zvedl obočí. „Ti dva se už zřejmě znali a Tom se se mnou chtěl z nějakého důvodu setkat. Hádám, že jsme si prostě padli do oka,“ zakončil to s úsměvem a pokrčil rameny. „Bylo to dost nečekané.“
„To si umím představit,“ odpověděla Kat a pohlédla směrem ke dveřím. „Ach, podívejte, je tu Rick.“ Kat vstala, aby na druhého muže zamávala a Billovi poklesl žaludek až k nohám. „Hej všichni, tohle je Rick.“
Bill zamumlal pozdrav, který téměř zanikl mezi pozdravy zbytku skupiny, a obrátil svou pozornost ke svému drinku v naději, že zůstane nepoznán. Jako by ten večer nemohl být už dostatečně trapný ve světle Katiny žárlivosti, nyní se ještě k tomu musel potýkat s jedním ze svých klientů, který vtrhl do okruhu jeho přátel. A nejen to, vetřel se k jednomu z jeho přátel, a to poté, co prohlásil, že má v úmyslu Billa znovu navštívit.
´Našel tady něco, co ho definitivně bude nutit se vracet.´ Katina slova hrála Billovi v hlavě a on si musel klást otázku, zda tím Richard – Rick – myslel jeho nebo Kat. Ale vzhledem k tomu, že byl s Richardem až poté, co on a Kat začali randit, měl pocit, že to nebylo to děvče, a Bill sám sebe přistihl, že toho muže nenávidí. Někdo tady rozhodně zamíří na Billovu osobní černou listinu, a to hned, jakmile večeře skončí.
„Bill, že?“ Zeptal se Richard hladce a usmál se na Billa, když vzhlédl. „Mám takový divný pocit, že už jsem tě někde předtím viděl. Setkali jsme se?“
„To si nemyslím,“ řekl Bill chladně a doufal, že Richard pochopí, že práce a skutečný život by se neměly míchat.
„Mohl bych přísahat, že už někdy ano. Ale zase, setkávám se s tolika lidmi, že je občas těžké je od sebe rozpoznat,“ řekl Richard a věnoval Billovi další vědoucí úsměv, ze kterého mu chladla krev v žilách.
Bill pokrčil rameny více než vděčný, když se objevily jejich předkrmy a všechny tím rozptýlily. Při oždibování své krevety Bill zjistil, že převážně ztratil chuť k jídlu. Cítil na sobě Richardův pohled a to jej nutilo se nepohodlně kroutit. Ale byl to dotek Richardova chodidla proti jeho noze, který jej nakonec přinutit vyskočit od stolu s prohlášením, že potřebuje navštívit toalety, než vyrazil pryč.
Opřený o umyvadlo Bill lamentoval nad tím, jak se jeho svět zdál v poslední době malý. O několik let dřív by byl ohromený, že narazil na klienta ve skutečném světě. Bylo by to neotřelé a stálo by to za zasmání. Teď se mu podařilo jich potkat několik v rozpětí jen pár měsíců, nemluvě o tom, že s jedním vlastně aktivně randil. Bill se zhluboka nadechl, aby se uklidnil, a připomínal si, že se s tím vším dokáže vypořádat a zvládnout i celé jídlo. Poté se mohl postarat o obchod a zamávat s obsahem svého srdce předtím, než se, snad, přitulí k Tomovi pro útulný noční spánek. Bude v pořádku. S tím se mohl vypořádat.
Bill vyskočil, když se dveře do koupelny opět otevřely, a s široce otevřenýma očima zíral na známou Tomovu siluetu, která vešla dovnitř. „Jsi v pořádku?“ Zeptal se Tom a jemně Billa pohladil po zádech. „Napadlo mě, že tě přijdu zkontrolovat. Angela si začínala myslet, že ty krevety mohly být zkažené a tys sem běžel s náhlou otravou jídlem.“
Bill zavrtěl hlavou na jeho odraz a povzdechl si. „Richard, Rick, je klient,“ řekl tiše a napjal se, když se Tomova ruka na jeho zádech zastavila.
„On?“ Zeptal se Tom a ohlédl se ke dveřím.
„Jo, on. Před pár měsíci. Řekl, že se vrátí.“
Tom se kousal do kroužku ve rtu a díval se na Billa v zrcadle. „Co jste vy dva dělali?“
„Tome,“ řekl Bill a opět zavrtěl hlavou. „Nechceš vědět o pracovních věcech.“
„Možná, že ano,“ odpověděl Tom a znovu pohladil Billa po zádech.
„Nechceš.“
„Bylo to tak zlé?“
Bill k Tomovi vzhlédl přes odraz v zrcadle a zachytil jeho pohled. „Vykouřil jsem ho,“ řekl prostě, „zatímco on mě udělal prsty. Bylo to neuspokojivé.“
Tom zamrkal. „Aha.“
„Říkal jsem ti, že to nechceš vědět,“ řekl Bill a opřel se lokty o umyvadlo. „Jen jsem se potřeboval dostat na pár minut pryč. Třel mi pod stolem nohu a mě to vystrašilo. Nemám rád, když se práce a skutečný život takhle smíchají.“
„To je důvod, proč jsi o nás svým přátelům lhal?“ Zeptal se Tom.
„V podstatě. Co jsem měl říct? ´Zaplatil mi, aby mě ojel, a zatraceně, no nebylo to rozkošné?´ Ale no tak. Oni nevědí, co dělám, Tome, a já chci, aby to tak zůstalo,“ odpověděl Bill a napřímil se. „Dokážeš to pochopit, že?“
Tom si povzdechl, přitáhl si Billa k sobě a zabalil ho do objetí. „Dokážu.“
„Věděl jsem, že tady je důvod, proč tě mám rád,“ řekl Bill spokojeně a přitulil se do Tomovy náruče.
„No není to tady útulné?“ pronesl ode dveří jiný hlas. „Dívky byly zvědavé, jestli jste vy dva měli v plánu se vrátit, tak jsem se nabídl, že to půjdu zkontrolovat,“ řekl Richard. „Ačkoliv jsem doufal, že se ten tvůj kluk zatoulal někam jinam.“
Tom Billa postrčil za sebe a přimhouřil na Richarda oči. „Hádám, že máš smůlu. Za minutu budeme venku, takže můžeš jít a dát to všem vědět.“
„No ty máš ale kuráž,“ řekl Richard s úšklebkem. „Možná, že si zarezervuju tebe, až budu příště ve městě. Nebo vás oba. No to by bylo něco.“
„Cože?“ Zeptal se Tom lehce zaskočeně.
„Zarezervuju si vás oba. Mohlo by být zábavné sledovat, jak si spolu užíváte,“ odpověděl Richard s dalším slizkým šklebkem.
Tom se ohlédl přes rameno na Billa. „Můžu ho teď praštit?“
„Ne,“ řekl Bill tiše, pohladil Toma po paži a otočil se k Richardovi. „Myslím, že bys měl hned teď odejít.“
„Pročpak?“ Zeptal se Richard opřený o zeď.
„Protože jsi pták?“ Navrhl Bill.
Richard zamlaskal. „Copak se stalo se ´zákazník má vždycky pravdu´?“
Bill pokrčil rameny. „Já tady nepracuju, a abych byl upřímný, zdá se, že právě teď máš zatracený problém myslet něčím jiným než svým ptákem. Takže s tebou uzavřu dohodu. Můžeš odejít hned, a všichni si můžeme jít užít příjemnou večeři, nebo můžu jít ven a říct Kat, že jsi velký fanoušek placení hubeným mladým mužům, aby tě vykouřili, a uvidíme, jak to dopadne,“ řekl Bill a zkřížil si ruce na prsou.
„To bys neudělal,“ vyzval ho Richard. „Nemáš žádný důkaz.“
„Máš na levém stehně jizvu, až nahoře, kde ji nikdo nemůže vidět, pokud nejsi nahý.“
Richard se zamračil. „To mohl být jen odhad. Kromě toho, opravdu si myslíš, že uvěří nějaké děvce místo svému oddanému příteli?“
„Oddaný jako můj zadek,“ odfrkl si Bill. „A ano, myslím si, že uvěří svému dlouholetému kamarádovi, než nějakému blbci s malým penisem.“
Richard na něj jen zůstal zírat a zaklapl ústa se slyšitelným cvaknutím. „Fajn. Ale příště, až tě uvidím…“
„Žádné příště nebude,“ řekl Bill. „Teď vypadni.“
Richard si sám pro sebe něco zabručel a opustil koupelnu, zanechal tak za sebou Billa, který se s povzdechem opřel o Toma. „Čím to je, že pokaždé, když narazím na klienta v reálném životě, vyklube se z něho kretén?“ Řekl Bill a položil si hlavu na Tomovo rameno. „Jsem unavený z toho, jak si tihle lidé myslí, že jsem tady jen kvůli té jediné zatracené věci.“
„Vždycky bys mohl skončit,“ navrhl Tom. „Žádní klienti, žádné starosti.“
„Žádné peníze,“ pokračoval Bill. „Žádný domov, žádné jídlo, nic.“ Bill omotal paže kolem Tomova pasu a povzdechl si. „Aspoň se nebudu muset bát, že se mě bude snažit po zbytek večeře ochmatávat svou nohou. To je něco, na co se můžu těšit.“ Políbil Toma na krk a zamířil ke dveřím. „Ta pojď, měli bychom se vrátit, než si všichni začnou dělat starosti.“
Tom si povzdechl a následoval Billa.
autor: Gaja
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
No jo, z každého Billova klienta se v realném životě vyklube kretén, protože je pro ně prostě děvka a podle toho s ním jednají. Je to sice na houby, ale je to tak. A i když by mě opravdu potešilo, kdyby toho všeho Bill nechal, tak tenhle problém se tím asi nevyřeší. Předpokládám, že klientů měl za svoji kariéru nespočet, takže riziko že někoho z nich potká a nedopadne to dobře, už tu bude vždycky…
Díky za překlad
Aj iní ľudia platia nájom a účty a nemusia predsa predávať seba:( nie je to tak výnosné, ale… no je mi Billa ľúto, ale ten život si vybral a určite rátal aj s rizikom, že ho ľudia spoznajú keď ho stretnú:( obdivujem Toma ako to zvláda. Ďakujem za preklad.
Když toho Bill nenechá a neodstěhují se hodně daleko tak takovému setkaní se nevyhne spíš jsem zvědavá jak dlouho to Tom vydrží.
Ajaj, už to začíná být problém. Já se prostě Billovi divím,že ani neuvažuje o tom že by skončil s prací. Prachy nejsou všechno a přece nemůže dělat děvku až do důchodu. A Tom je podle mě dost dobrý důvod pro výpověď. Už jen kvůli té jeho nekonečné toleranci.
Děkuji za překlad Zuzu
Tak nejprve, překlady jsou úžasný. A Tom je taky úžasný, ovšem ten Bill?????
To je bohužel riziko povolání. Náhodné setkání s klienty a jejich přístup. Nakonec může být ještě rád, že to na něho nemohl vybalit přede všemi. Ale pobavilo mě, že si chtěl objednat i Toma… a Tomova reakce: Můžu ho teď praštit? 😀
Ale myslím, že to stejně jednou praskne a nedivila bych se, kdyby k tomu přispěl některý z těch odpálkovaných klientů.
Díky za překlad a těším se na pokračování.
Chudák Tom. Keď vidí, že Bill sa ani nenamaha popremýšľať o možnom odchode! Dokonca ani po takejto skúsenosti! To je už moc. Z tohto ešte bude problém. No, uvidíme.
Já Billa asi doopravdy nechápu! Řekněte mi, že si za tu dobu nestihl našetřit nějaké dobré peníze, protože já věřím, že si vydělává hodně dobře! nebo všechny peníze utrácí za oblečení a jiná potěšení? Navíc věřím, že Tom y mu s hledáním práce pomohl a i když by měl peněz míň, alespoň by se nemusel potýkat s tímhle. Já..tohle asi vážně nepochopím. Teď má někoho, o koho se může opřít a kdo mu se vším pomůže, a jej stejně nenapadne, že by mohl přestat…
V Tomově kůži bych být doopravdy nechtěla, protože věřím, že pro něj tady tohle muselo být víc nepříjemné, než pro Billa. Slyšet Billa říkat, co s tím chlápkem dělal, a ještě jej utěšovat..to chce pevné nervy! Snad to Tomovi dlouho vydrží – já bych na jeho místě už dávno selhala.
Moc děkujiza perfektní překlad! 🙂