autor: AshesPashes
Držení tajemství
Když Bill vstoupil do domu, zamířil rovnou do svého pokoje, zavřel za sebou dveře a vrhnul se na postel. Slzy uschly, ale to nezastavilo ten stísněný pocit v jeho hrdle a zvláště ten na jeho hrudi. Tom ho nechtěl mít kolem sebe, a přitom tam byl a choval se tak sladce a starostlivě. Logicky Bill věděl, že Tomovi na něm nezáleží o nic méně jen proto, že nechce, aby žili spolu, ale Bill měl velký problém to v tuto chvíli brát na vědomí.
Zapojil svůj laptop a pokračoval v pátrání po bytech. Našel několik slibně vypadajících dvouložnicových bytů nedaleko od studia, chlubících se pěkným vybavením, jaké neměli ani v tomto domě, když ho s Tomem tenkrát koupili. Bezpečnost v mnoha budovách nebyla problém, jelikož měly vrátnice se čtyřiadvaceti hodinovou službou, ale bude muset sdílet bazén a posilovnu s ostatními lidmi v domě.
Bill rozeslal několik emailů a zaznamenal si několik telefonních čísel, aby si domluvil schůzky. Zrovna si sepisoval údaje pro realitního makléře, když zaslechl tiché zaklepání na dveře. Rychle zavřel laptop a hodil ho na noční stolek. Přesunul se pod deku a zavřel oči v okamžiku, kdy se dveře otevřely.
„Bille? Spíš?“ Slyšel Toma zašeptat. Bill byl ve svém pokoji už déle než dvě hodiny, a věděl, že ho Tom chtěl jen zkontrolovat. Stále udržoval oči zavřené a snažil se kontrolovat svůj dech, aby si Tom myslel, že spí. Zaslechl Tomovy kroky vedle postele. Teplá ruka se dotkla jeho čela a poté uslyšel odcházející kroky, než dveře opět zaklaply. Bill otevřel oči a spatřil na nočním stolku podnos se sendvičem a dvěma Advily proti bolesti. Tom se o něj staral, a to i poté, co na něj Bill křičel a choval se jako blbec.
Bill se k podnosu otočil zády, zíral na ocelově modré zdi svého pokoje a v duchu si vytvářel seznam kladů a záporů toho, jestli má Tomovi o tom stěhování říct. Neměl v povaze před Tomem cokoliv tajit. Neměl před ním ani jediné tajemství. Říkali si vzájemně všechno a tohle by byl první kousek informace, který by před ním zatajil. Bill si povzdechl, zavřel oči a doufal, že by mohl získat trochu spánku a ulevit tak své bolavé mysli.
***
Bill si dal záležet na tom, aby nesešel dolů, zatímco byl Tom vzhůru. Jeho bratr jej přišel znovu zkontrolovat kolem půlnoci, než sám šel spát, a Bill stále předstíral, že spí. Tom mu tam zanechal další dva léky proti bolesti. Zaslechl, jak Tom zaváhal a pak se vrátil zpátky k posteli. Jemně projel rukou Billovy vlasy a políbil svého bratra na čelo. Bill pootevřel oči a vzhlédl k Tomovi.
„Chceš, abych tady dnes večer spal s tebou?“ Zeptal se Tom, jeho hlas byl sotva slyšitelnější než šepot a Bill se musel namáhat, aby jej zaslechl.
„Ne, jsem v pohodě.“
Tom se na něj chvíli díval, snažil se zaslechnout slova, která Bill neřekl. Nakonec jen krátce přikývl a vyšel z pokoje ven.
Když Bill druhý den ráno sešel po schodech dolů, Tom byl v kuchyni a připravoval k snídani vafle.
„Hej, jak se cítíš?“ Zeptal se Tom, otevřel víko přístroje a pomocí bambusových kleští vytáhl dokonale opečenou vafli.
„Je to lepší, jen jsem si potřeboval odpočinout.“
„Posaď se. Máme šlehačku a nakrájel jsem ty jahody, které jsme koupili od těch farmářů na trhu.“
„Promiň, nemůžu,“ odpověděl Bill. „Mám pár pochůzek.“
„No, tak se mnou posnídej, já se obléknu a půjdu s tebou.“ Tom nalil další těsto do připravených drážek a zavřel víko.
„Ne, to je v pohodě. Raději bych šel sám.“
Bill natáhl ruku, aby popadl vafli, kterou Tom právě přidal na talíř, když jej jeho bratr pevně, ale jemně popadl za zápěstí. Tomova ruka byla horká a Bill se snažil své zápěstí vytrhnout, jako by se snad spálil.
„Je mezi námi něco špatně? Jsi tak odměřený. Co se děje?“
„Nic se neděje. Teď mě pusť, to bolí.“
Tom uvolnil sevření, ale nepustil jej úplně. „To ti ani na okamžik nežeru, Bille. Od včerejška ses na mě sotva podíval a já chci vědět, co je mezi námi špatně, ať to můžeme napravit.“
„Zrovna jsem ti to řekl, Tome, nic není špatně. Prostě jen chci mít odpoledne sám pro sebe. Trochu nakupovat a vyčistit si hlavu, abych byl připravený psát.“
Tom se snažil pohlédnout Billovi do tváře, ale jeho dvojče drželo svůj pohled odvrácený, kromě několika rychlých pohledů do Tomových očí. „Fajn, tak se dobře bav.“
Tom Billa pustil a odešel z kuchyně. Bill mohl slyšet, jak jeho nohy burácí po schodech, které vedly do sklepa, a hned poté se ozvalo prásknutí dveřmi. Psi nad tím náhlým zvukem vyskočili a začali štěkat. Bill je rychle uklidil a vytáhl vaflovač ze zásuvky, než se přesunul ke dveřím do sklepa. Na okamžik sám se sebou debatoval, zda by měl jít dolů a vše Tomovi říct, anebo mu prostě jen dát čas zbavit se svého vzteku v jejich domácí posilovně. Bill věděl, že to byl vztek, protože cítil, jak jeho úponky stoupají v jeho vlastní hrudi. Bill se rozhodl prostě odejít. Už tak měl zpoždění a neměl čas a ani energii na plnohodnotnou hádku s Tomem.
Bill se procházel po dvouložnicovém bytě. Byl to už třetí, který toho dne viděl, a dal by cokoliv za to, aby tam měl Toma, který by mu pomohl se rozhodnout. Tajit tohle před Tomem se zdálo být nepřirozené, byl to špatný pocit, a touha, kterou cítil po Tomově přítomnosti, byla téměř ohromující. Nikdy se necítil tak vzdálený od svého dvojčete, své spřízněné duše. Bill stál před unavenou realitní makléřkou, která mu každý byt ukázala. Věděl, že se jen snaží dělat svou práci a ukázala mu naprosto pohádkové apartmány, kde každý z nich měl nějaké své výhody, ale v žádném z nich se prostě necítil správně.
Zastavili se v obývacím pokoji, znovu tam, kde začali. Tento byt byl stejně tak adekvátní jako ty ostatní, které viděl, a byl umístěn v blízkosti studia, kde s Tomem začali pracovat na novém albu. Obrátil se na realitní makléřku a věnoval jí svůj nejlepší úsměv.
„Myslím, že jsme to konečně našli. Tenhle si vezmu.“
Makléřka se okamžitě rozzářila a vrátila mu úsměv.
„Opravdu? Myslela jsem si, že tento se vám taky nelíbí.“
„Ty ostatní byly v pohodě, jen prostě nebyly to, co jsem chtěl. Tenhle je,“ lhal Bill hladce.
Makléřka přímo na místě vyprodukovala nájemní smlouvu a po několika tazích perem Bill obdržel klíče od svého nového bytu. Od bytu, kde bude žít sám, poprvé ve svých 22 letech.
Bill zajel na příjezdovou cestu k domu, který sdílel s Tomem, zrovna když bratr s jejich čtyřmi psy vyšli z domu. Bill otevřel dveře a snažil se na svého bratra usmát.
„Ahoj.“
„Ahoj, zrovna jsem se chystal vzít psy na procházku. Chceš se k nám připojit?“ Zeptal se Tom s pohledem namířeným k zemi a poté k Billovi vzhlédl.
„Jo.“ Bill se přidal ke svému bratrovi a převzal vodítka dvou jezevčíků.
Kráčeli v tichosti bok po boku téměř kolem celého bloku, než Tom promluvil. „Omlouvám se, že jsem ráno tak vylítnul. Jen jsem nevěděl, co jiného mám dělat. Nemluvil jsi se mnou a já dokážu říct, že je něco špatně. Přál bych si, abys mi prostě řekl, co to je.“
„Já se taky omlouvám. Jen jsem prostě potřeboval nějaký čas k přemýšlení. Je mi líto, že jsem se takhle choval, já prostě neumím jednat jinak,“ řekl Bill a nadále zíral na zem.
„Má to něco společného s Nickem? Já nechápu, proč mi prostě neřekneš, co se děje. Proč si o tom nemůžeme promluvit jako o každém jiném problému. Ty víš, že k nejlepšímu řešení vždycky dojdeme společně.“
Billova tvář se naplnila upřímným úsměvem, jak vzpomínal na všechny jejich intriky a vtípky, a řešení problémů.
Bill si při pohledu na vlastní nohy zhluboka povzdechl. „Ne, s Nickem to nemá nic společného. Jen si prostě tohle potřebuju vyřešit sám, okay, Tome? Ani jednomu z nás neuškodí, když na sobě budeme trochu méně závislí.“
Bill tajně střelil pohledem po Tomovi, který se díval do dálky.
„Pokud to je to, co chceš. Ty víš, že ti vždycky dám všechno, co chceš,“ řekl Tom a otočil hlavu k Billovi. Bill na něj pohlédl nazpět a přikývl.
„Já taky, Tome. Já taky.“
autor: AshesPashes
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 25
Díky ty kravce je teď mezi nimi dusno Bill by si mněl o tom z Tomem promluvit.
Kdy Bill hodlá Tomovi říct, že se od něj chce odstěhovat ? Že už si našel byt, podepsal smlouvu ?
Ria to zaonačila opravdu dobře. Až se Tom dozví, co si Bill naplánoval za jeho zády, tak to bude konečná…
Díky za díl
Bože, Bill je tak nešťastný, a Tom absolutně nechápe, co se děje. Přitom si Bill myslí, že tím plní Tomovo přání. Já jenom doufám, že je to úplně neodcizí. Mluvit, musí spolu mluvit, jinak ta čůza zákeřná dostane, co chce.
Díky za překlad, jsem strašně zvědavá, co bude dál.
Ďakujem za kapitolu a som zvedava na pokzvedavaračovanie. Je mi Billa ľúto, mal by Tomovi povedať čo sa deje.
Ach jo, Bill je chudák mimo a je mi ho líto. Tak se těším , jak se to vyvine*****
Jejdááá..tohle je ale situace! 🙁
Tom je chudák zmatený, protože vůbec netuší, co se v Billově hlavě odehrává a Bill je smutný z toho, co dělá i když to dělá ve vědomí toho, že přesně tohle Tom chce. Už by si měli pořádně promluvit!
Moc děkuji za překlad, Zuzu!