autor: Gaja
„Ach bože, v téhle koupelně bych dokázal žít,“ řekl Bill, odložil na pult krabici s ručníky a žínkami a začal místnost zkoumat. Přejížděl prsty přes různé povrchy, prohlédl si osvětlení nad zrcadlem, kde si pohrál s přepínači světel, která měla nastavení úrovně jasu od ´jemné´ až po ´sluneční povrch´, než se obrátil, aby prozkoumal vanu. Ta vana sama o sobě stačila na to, aby byl téměř ochotný zahodit celý svůj byt a nastěhovat se do téhle jediné místnosti. Vana byla dlouhá, dost dlouhá na to, že v ní mohl ležet dokonce i on, aniž by musel mít kolena přitisknutá k hrudi, široká a hluboká. Nebylo pochyb o tom, že by to zabralo alespoň hodinu, než by se naplnila, ale poté by mu voda dosahovala až k hrudi.
„Nemůžeš se nastěhovat do mé koupelny,“ zavolal Tom, když procházel kolem se svou vlastní krabicí plnou věcí, a zastavil se na cestě do ložnice, jen aby udělal krok zpět a nahlédl dovnitř. „Proč jsi ve vaně?“
Bill se protáhl, přitiskl palce u nohou na druhý konec vany a spokojeně se usmál s rukama za hlavou. „Ani bys nevěděl, že tady jsem. No, pokud by ses nechtěl vykoupat, a to bych mohl na chvíli zmizet,“ řekl, pohlédl na Toma a opřel se o okraj vany, aby se na něj mohl podívat pořádně, s rozpustilým úšklebkem na tváři. „Nebo taky ne.“
„Lákavé, ale to pořád nevysvětluje, proč jsi ve vaně místo toho, abys mi pomáhal se stěhováním, jak jsi říkal, že budeš,“ řekl Tom a upravil si úchop krabice, kterou právě nesl.
„Chtěl jsem vědět, jak se vejdu,“ řekl Bill a opřel si hlavu o paži. „V každém případě vše, co ještě zbývá, je roznést krabice z obývacího pokoje do místností, kam budou patřit, a to můžeš udělat kdykoliv.“ Bill natáhl ruku a gestem Toma přivolal. „Pojď sem.“
Tom zavrtěl hlavou. „Nepolezu do prázdné vany.“
„Proč ne? Bojíš se, že budeš mít své oblečení ještě sušší? No tak, jen chci něco zkusit.“ Bill natáhl obě ruce a nasadil svůj nejlepší štěněčí pohled. „Prosím?“
Tom, s povzdechem, položil krabici na zem a přešel po dlažbě k okraji vany. „Šťastný?“
„Skoro,“ řekl Bill, popadl Tomovy ruce a tahal za ně, až nakonec Tom vlezl dovnitř a opatrně se naaranžoval napůl vedle a napůl na Billa. S rukou na Tomových zádech jej k sobě Bill přitáhl blíž, dokud neležel na jeho hrudi a rameni, jeho váha byla tak komfortní a známá, když přitiskl nos k Billovu krku.
„Hmm, měl jsem pravdu,“ řekl Bill tiše a přes tričko přejížděl Tomovi prsty po páteři. „Tohle je perfektní.“
„Perfektní?“
„Téměř perfektní. Bude to lepší s vodou a méně oblečením. A podívej, vidíš?“ Zeptal se Bill a ukázal směrem k zamlženým oknům a stromům za nimi. „Míří na západ. Takže bychom mohli tuhle bestii naplnit vodou a bublinkami, zapálit několik svíček a sledovat odsud západ slunce. To by bylo perfektní.“
Tom s úsměvem zachytil Billovu bradu, otočil ho čelem k sobě a lehce jej políbil. „A odkdy ty máš romantické sklony?“
„Od té doby, co ses objevil a dal mi k tomu důvod?“ Odpověděl Bill s úsměvem. „Je hezké mít důvod to nechat opět propuknout. Chyběly mi věci, jako je tohle.“ Bill si Toma přitulil blíž a spokojeně vydechl, pohodlně se uvelebil právě ve chvíli, kdy jej od sebe Tom odstrčil.
„No tak, máme spoustu práce,“ řekl Tom, vykroutil se z Billovy náruče a vylezl ven z vany, nechávaje za sebou po jeho procitnutí lehce dotčeného Billa.
„Co?“
Tom si podřepl a ukázal na okna. „Západ slunce bude asi tak za dvě a půl hodiny a já nevlastním žádnou pěnu do koupele. Musíme jít do obchodu a pak musíme zjistit, jestli tuhle věc dokážeme naplnit za nějaké slušné množství času.“
S jasným zazubením Bill objal Toma kolem krku, stáhl si jej do objetí a oddaně ho políbil. „Věděl jsem, že je tu důvod, proč tě mám rád,“ zavrkal Bill, líbal Tomovy tváře a bradu a cokoliv dalšího, na co dosáhl.
Tom zachytil Billův obličej do dlaní a vtiskl mu pusu na špičku nosu. „Stejně tak moc, jak bych tě chtěl nechat pokračovat, tak nás to nedostane do obchodu o nic rychleji, víš.“
„Pravda,“ souhlasil Bill a ukradl si ještě jeden polibek, než se zvedl na nohy a připojil se k Tomovi mimo vanu. „Vrátíme se k tobě později,“ řekl a poplácal okraj vany, než zamířil ke dveřím.
***
Domem se nesly měkké, šplouchavé zvuky plnící se vany, když si Bill s Tomem dali příjemnou večeři z rychlého občerstvení a připravili v ložnici Tomovu postel. Stále se ještě plnila, zatímco pokřtili novou místnost hladovými polibky, sténáním a potem, než se od sebe nakonec odpoutali, ukojení a napůl ospalí, když světlo kolem nich začalo slábnout.
Bill více než šťastně vlezl do hluboké, napěněné vany, aby ze sebe smyl prach ze stěhování a lesk soli z kůže, zatímco Tom zapálil svíčky, které toho dne koupili, a jejich záře o velikosti špendlíkových hlaviček byla sotva viditelná v oranžové záři přicházející okny. Bill se posunul a nechal Toma vklouznout vedle sebe. Byli k sobě přitisknutí, kůže na kůži, jak se Tom zkroutil po Billově boku, s hlavou na jeho rameni a sotva nad linií bublin, které je obklopovaly.
Jemné ruce přejížděly pod vodou přes hladkou kůži, zatímco venku zapadalo slunce, nebe se měnilo od ohnivě oranžové až k světle růžové a hedvábně fialové, až zanechalo místnost pouze slabě osvětlenou svíčkami. „Tohle chci dělat každý den,“ řekl Bill s povzdechem, přejel rukou dolů po napjaté linii Tomovy kyčle a opět nahoru, prsty si pohrával na tvrdé hraně Tomovy kyčelní kosti.
„Myslím, že to by mohlo být proveditelné,“ odpověděl Tom tiše, jeho vlastní ruka se usídlila na Billově břiše.
Billovi se hluboko uvnitř lehce zlomilo srdce. Za pár dní zamíří zpátky do práce – měsíc a půl rezervací, které jen čekaly na to, až bude opět k dispozici – a své večery bude opět trávit s cizinci, kteří jen náhodou mají dostatek peněz, aby si koupili jeho čas. Své západy slunce bude trávit přípravou na to, aby byl pro někoho na hodinu perfektní, a na vteřinu to téměř stačilo, aby se mu chtělo začít brečet. Chtěl tohle; chtěl spát stočený kolem Toma a cítit jeho prsty na své kůži, ne z chtíče, ale jen z touhy po troše kontaktu. Bill se chtěl dotýkat a být dotýkán a nechat jakékoliv narůstající vzrušení, aby bylo založeno na něčem víc než jen na tom, že je pěkný a svolný.
Chtěl Toma a všechno, co mohl představovat.
Bill naklonil svou hlavu proti Tomově, usmál se a zavřel oči. Právě teď to bylo dokonalé a on se nechystal to pokazit tím, že dovolí své vlastní realitě, aby přišla a znepokojila ho. Bill měl Toma a byl šťastný. Skutečný svět mohl ještě několik dní počkat.
autor: Gaja
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
No konečně ! Jestli se Billovi chce brečet z představy, že se vrátí do práce, tak to už je jenom krůček od toho, aby s tím jednou provždy praštil….
Díky za překlad
Hurá! Billovi sa začína rozsvecovat v hlavičke. Poďme, poďme, treba viac takýchto chvíľ! :-p
Bille takhle pokračuj dál a brzo bys mohl byt jen Toma.
Hm, že by měl Bill jasno?
Skvělá vana. 😀
Veľmi netrpezlivo čakám na to, kedy Billovi dôjde, že by mohol žiť a zarábať aj inak, síce asi nie také veľké prachy, ale INAK… Ďakujem za skvelý preklad.
Strašně moc doufám, že Billovi postupně dochází, že se za svými zákazníky nechce vracet. Vím, že jsem s tím děsně otravná, ale já myslím jen na jeho a Tomovo dobro! 😛