autor: Saline A.
Vidět Sakiho vlídnou tvář po rozhovoru s profesorkou Rigsbyovou na Billa působilo jako balzám na duši. Navíc nejen, že neměl vůbec žádný problém vstoupit dovnitř na vlastní kartu, nikdo se ani netvářil, že by snad měl zakázaný vstup.
„Předpokládám, že už jsi mluvil se svou profesorkou,“ Saki před chlapce položil šálek s heřmánkovým čajem, o kterém věděl, že si ho Bill dopřává vždy, když je rozrušený. „A asi se mnou chceš mluvit o jejím rozhodnutí.“
„Nepřišel jsem se hádat, žadonit nebo nikoho obviňovat,“ Bill zavrtěl hlavou. „Vím, že jsem jednal i přes nepsaná pravidla, ale nelituju toho, protože vím, že jsem Bushidovi pomohl a za to mi to stojí. Chtěl jsem vás jen požádat, zda bych za ním ještě dnes mohl zajít, mimo termín veřejných návštěv, jen abych mu vysvětlil, co se děje. S tím, co se děje s jeho maminkou, nechci, aby byl ve stresu ještě z toho, že jen tak ze dne na den zmizím.“
Starší muž se opřel o své křeslo a založil si ruce na břiše. Lhal by, kdyby řekl, že neočekával nějakou srdceryvnou scénu plnou proseb a slz. To, že se mezi nimi dvěma něco děje, mu bylo jasné už delší dobu – nic člověka nezmění tak jako láska.
„Bille, Bushida sleduju už od první chvíle, kdy sem nastoupil. Očekával jsem, že to bude zbohatlický drogový fracek, který si tu bude chtít podmanit celou věznici. Místo toho se ale objevil pokorný muž, který přijal všechno, co se tu dělo. Samozřejmě, nikomu nedovolil, aby si na něj vyskakoval – na to byl příliš hrdý. Vše, co souviselo s jeho trestem, ale přijal s pokorou a nic proti tomu nenamítal. Pár let už tady je, a můžu ti říct, že jsem nikdy neviděl lépe se chovajícího vězně, nehledě na to, k jak obrovské proměně u něj došlo oproti jeho minulému životu. A to nemluvím o posledních měsících, kdy jsi sem za námi docházel ty,“ pousmál se. „Právě to je důvod, proč jsem ti nezakázal přístup. Tvoje přítomnost působí skvěle nejen na Bushida, ale i na ostatní vězně, se kterými jsi přišel do styku. Spousta z nich po rozhovoru s tebou požádala o zařazení mezi uchazeče o zaměstnání, někteří se rozhodli znovu studovat. Pozvedl jsi tady morálku. A právě proto,“ podal chlapci papír s jakýmsi textem. Bill zmateně nakrčil obočí po přečtení prvních pár vět. „Oficiální cestou jsem zažádal, abys k nám mohl i nadále docházet jako konzultant/praktikant. Nechal jsem si to ošetřit naším personálním oddělením, takže k nám budeš moct docházet, kdykoliv budeš chtít.“ Bill k němu nevěřícně vzhlédl. „A napíšu ti doporučení, abys měl nějaké plusové body na přihlášku na vysokou.“
„Já… nevím, co na to říct,“ vydechl chlapec. Po počáteční nevolnosti, která se ho držela od chvíle, co opustil školu, z vědomí, že se šel rozloučit s jeho častými návštěvami, se mu konečně ulevilo. Nebylo třeba se loučit. Mohl se s Bushidem vídat víc.
„Nemusíš říkat nic,“ Saki se usmál. „Jen mi musíš slíbit, že nebudeš chodit pouze za Bushidem, ale budeš se věnovat i ostatním vězňům. Výměnou za to ti můžu slíbit, že ti nevezmu návštěvy v soukromé místnosti.“
Bill složil hlavu do dlaní, samou úlevou se mu chtělo plakat. „Děkuju, Saki. Ani nevíte, jak hrozně moc si toho vážím. Měl jsem pocit, že se proti mně všichni spikli, ale vy…“
„Nemám důvod ti bránit chodit sem,“ pokrčil Saki rameny. „Morálku tu nepohoršuješ, naopak ji vylepšuješ. A kdo jsem, abych tomuhle bránil?“
Bill odložil papír a dvěma kroky obešel stůl, jen aby Sakiho vděčně objal. „Za tohle vám nikdy nepřestanu být vděčný.“
∞
Bill odložil tašku v předsíni a líným krokem zamířil do kuchyně, ze které byly slyšet hlasy matky a jeho bratra. Od chvíle, kdy odešel od Bushida, který byl vývojem situace samozřejmě v šoku, přemýšlel nad tím, co by měl dělat. Dokonce ho i napadlo nechat to být vzhledem k tomu, jak to nakonec dopadlo, ale když se z kuchyně ozval uvolněný smích, vytáhl lístek s anonymním vzkazem z kapsy a zamířil přímo k nim.
„Jaký byl důvod, že se tohle dostalo k mojí profesorce na stůl?“ položil papír mezi talíře připravené k večeři a vzdorovitě vzhlédl k matce.
Žena si založila ruce na prsou a zamračila se. „Nedovolím nějakému vrahovi, aby ti zlikvidoval kariéru.“
Bill se zhluboka nadechl, koutkem oka viděl Toma, jak šokovaně čte lístek. Neměl ponětí… „A myslela sis, že podat anonymní udání je to nejlepší řešení? Tak to gratuluju, protože moje profesorka mi oznámila, že vzhledem k tomuhle mi nenapíše doporučení, které bych mohl připojit k přihlášce na školu.“ Simone zalapala po dechu. „Vlastně ti ale můžu poděkovat, protože vedení věznice je s mými výkony tam natolik spokojené, že si mě vyžádalo jako konzultanta a já tam můžu docházet, kdykoliv chci.“
„Jestli si myslíš, že se s tím vrahem budeš tahat, tak to jsi na omylu!“
„Maminko, dovol mi říct ti pár věcí,“ Bill, posilněný několika výhrami toho dne, si založil ruce na prsou. „Zaprvé, to, co se Bushidovi stalo, byla ohromná nehoda. Uznávám, že nebyl střízlivý, ale pořád to byla jenom nehoda. Vrah je člověk, který někoho zabije úmyslně. Zadruhé, moje docházení do věznice je oficiálně mojí pracovní náplní a všechno, co se děje za zdmi té budovy, je tobě zapovězené – jsem teď jejich zpovědníkem, tudíž všechno, co se mezi námi odehrává, je vysoce soukromé a ty o tom nevíš. A konečně, zatřetí – jsem dospělý. Nemáš právo rozhodovat o mých vztazích. A jestli s tím máš takový problém, myslím, že si můžu hledat někde bydlení.“
„Nemáš peníze na to, aby ses uživil!“ Simone zhrozeně vykulila oči. Pomalu jí docházelo, co všechno svým zbrklým rozhodnutím provedla a jak moc mohla svému synovi uškodit.
Bill zavrtěl s úsměvem hlavou. „Jsem si jistý, že kdybych se jen slovem zmínil, mohl bych zůstat u Bushida. I kdybych ale nemohl, veškeré alimenty, které nám táta posílal, mám dané stranou, což není zrovna nejmenší částka. Na nějakou dobu by mi to vystačilo na pohodlný život. Takže, buď spolu budeme bojovat, nebo mě a Bushida necháš být, stejně jako to udělal Tom.“ Billův bratr zvedl hlavu od večeře, nechápavě na něj pohlédl. „Bushido mi to dneska řekl, když zjistil, že se tohle děje. Myslel, že jsi mě práskl ty.“
„Původně jsem chtěl,“ přiznal Tom nejistě.
„Já vím. Ale Bushido ti to rozmluvil,“ pousmál se černovlásek, konejšivě bratrovi stiskl rameno. „Protože věděl, že by mě to dostalo do maléru a ublížilo by mi to. Díky, že jsi to nebyl ty.“
Tom si Billa stáhnul na klín a pevně ho objal kolem pasu. „Víš, že tobě bych ublížit nemohl. Ne po tom všem…“
„Já vím,“ hlesl Bill vděčně a bratra políbil na spánek. „No, jdu k sobě do pokoje. Musím dopsat svoji závěrečnou práci a začít se učit na další zkoušky. Hádám, že se uvidíme později,“ zazubil se, a zatímco matce věnoval pouhý krátký pohled, zamířil přímo do svého útočiště.
Jakmile dosedl na postel a uvědomil si dění celého dne, hlava se mu znovu zamotala a žaludek zhoupl. Doufal, že si veškeré problémy a neštěstí vybral incidenty s Tomovými přáteli. Nenapadlo by ho, že by se proti němu mohla obrátit jeho vlastní matka, aniž by si s ním předtím alespoň promluvila a probrala jeho stanovisko k věci, aniž by mu dala šanci říct jí, kdo vlastně Bushido je. A on si opravdu přál říct jí, jak moc milující člověk Bushido dokáže být.
∞
„Řekni mi, co můžu udělat pro to, abych ti nějak pomohl.“
Bill se s povzdechem bokem o Bushida nenápadně opřel a zavrtěl hlavou. „Řekni mi, že jsi včera myslel vážně to, co jsi slíbil své mamince.“
„Myslel jsem to vážně. Dneska tu za mnou byl právník.“ Bill s trhnutím hlavy vzhlédl od podlahy a kouknul na Bushida. „Říkal, že je velká šance, že by mě propustili, mám perfektní chování a ještě jsem dobrovolně navrhl, že po propuštění bych docházel na anonymní sezení drogově závislých. Sice už jsem čistý, ale chci to držet pod kontrolou,“ pousmál se. „A taky jsem zařídil, aby zároveň podal žádost o předčasné ukončení trestu i Kayovi. Nechci, aby tu zůstával, když já bych mohl být venku.“
„Bu, to je úžasná zpráva,“ Bill se něžně usmál a vytáhl si nohy na postel, jen aby zamaskoval jejich držení za ruku. „Ani nevíš, jakou z toho mám radost. A jak jsem na tebe pyšný, i když na to hodně koukám i ze sobeckých důvodů.“
„Jo, o tom nepochybuju,“ Bushido se zasmál. „Kdyby se nedělo to, co se děje, zůstal bych tady až do konce, vůbec bych nepřemýšlel nad prominutím zbytku trestu. Až, nebo jestli mě propustí, chci udělat něco, čím bych mohl alespoň trochu odčinit, co se stalo.“
„Kdybych mohl, hned bych tě políbil,“ zašeptal Bill tiše, „protože už teď svým chováním vynahrazuješ své předchozí jednání. Jak já bych si přál, abys viděl, jak na mě působíš.“
Bushido přitiskl rty na chlapcův spánek, ignoruje, že by je snad někdo mohl vidět. „Jen co mě pustí na svobodu, ukážu ti celý svět, i když to nejlepší z celého světa budu celou dobu držet za ruku.“
autor: Saline A.
betaread: J. :o)
No tak zaplať pánbůh, že to nebyl Tom. Ale od jeho mámy bych to nečekala. Celou dobu se nijak moc neprojevovala a najednou tohle. Zřejmě to myslela dobře, taky bych asi nebyla nadšená, kdyby se moje dítě "tahalo" s nějakým vězněm. Ale bylo by dobré si nejdřív zjistit trochu víc, než udělat něco radikálního. No, moc si nepomohla.
Díky za kapitolku a těším se na pokračování.
Výborná kapitolka, maminka mě trošku překvapila….
Krásne, skvelé, úžasné! Všetko sa na lepšie obracia. Snáď to tak aj ostane. Ďakujem za časť.
taký jsem tipovala Toma ale matka si mohla aspoň z Billem promluvit.