autor: Saline A.
Čas začal ubíhat rychlostí, o které si Bill nikdy nemyslel, že by mohl zažít. Jakmile začal s prvním termínem zkoušky, rychle přicházely další a on měl pocit, že kromě učení se a chození za Bushidem nedělá vůbec nic jiného. Vzhledem k tomu, že dostali volno na učení, tak to v podstatě byla pravda, protože pokud se Bill neučil, byl ve věznici buď s Bushidem, nebo s někým jiným z vězňů. Často se ale stávalo, že se neviděl ani s Bushidem, který měl schůzky se svým právníkem. Z toho důvodu se i nabídl, že bude doprovázet jeho maminku do nemocnice – ani jeden z nich nechtěl, aby náročnou léčbou musela procházet sama, a oba zároveň chtěli, aby se Bushido dostal co nejdříve na svobodu a mohl tak splnit Luisino přání. Díky bohu, štěstí jim přálo a všechno prozatím probíhalo bez problémů, včetně prvního slyšení. Měli před sebou už jen dvě schůzky, aby bylo rozhodnuto o tom, jestli s Kayem budou propuštěni na svobodu, nebo ne.
„Luise, dobré odpoledne,“ Bill něžně pohladil ženu po tváři, sotva odložil její oblíbené karamelky na stůl. „Přinesl jsem vám nějakou dobrotu, až budete mít zase chuť na sladké,“ usmál se. „Jak se dnes cítíte?“
„Dobře,“ vydechla žena a Bill jí to věřil, skutečně vypadala líp. Doufal, že je to znamení, že se všechno obrací k dobrému. Následující slova mu ale vyrazila dech. „Dohodla jsem se s lékaři, že nemá cenu pokračovat v mé léčbě. Pár dní tu zůstanu jen pro to, aby mě měli pod kontrolou, a pak půjdu domů.“
„Co? Luise, počkejte, to ale přece nemůžete,“ posadil se hned vedle ní a nevěřícně zavrtěl hlavou. „Máte před sebou ještě několik chemoterapií a ozařování, když teď ukončíte léčbu, tak…“
„Tak umřu,“ přikývla Luise. S laskavým úsměvem chytla drobnou chlapcovu dlaň do své. „Mám před sebou ještě pár týdnů, Bille. Myslím, že to nebude trvat tak dlouho, ale dokud mám ještě tu možnost zastavit léčbu dřív, než budu úplně k ničemu, chci té možnosti využít. Chci, abych si poslední dny, kdy jsem naživu, užila bez bolestí a měla tak šanci odejít alespoň trochu silná.“
„Ale Luise…“
„Bille, drahoušku. Dlouhou dobu jsem čekala na to, až uvidím svého syna opouštět brány vězení. Až se tak stane, chci tam stát a obejmout ho na uvítanou. Chci s ním odjet domů a dát si večeři. Ráda bych také viděla tvoje slavnostní ukončení školy,“ usmála se. „K tomu ale nesmím být na chemoterapii. Musím nabrat sílu.“
Bill sklopil zrak a zavrtěl hlavou, do očí se mu nahrnuly hořké slzy zklamání. „Nedokážu se smířit s tím, že umíráte. Nechci se s tím smířit, a ne jen kvůli sobě, ale také kvůli Anisovi. Hrozně se bojím toho, jak na to zareaguje, co s ním bude, až bude na svobodě, a vy…“
„Zvládne to, protože má tebe. Chtěla jsem, aby zažádal o předčasné ukončení trestu i kvůli tomu, že na svobodě to všechno bude snášet mnohem líp, když tě bude mít po boku. Bille, jen jednou jedinkrát v životě jsem Anise viděla dívat se na někoho podobně, jako se dívá na tebe, a i přes to ta láska nebyla tak silná, jakou chová k tobě. Ty jsi speciální. Přišel jsi ve chvíli, kdy někoho potřeboval a nebál ses jeho odmítnutí, umanutě jsi za ním šel i přes to, že tě odstrkoval. Ukázal jsi mu, že se o něj nebojíš bojovat.“
Bill pokrčil rameny a rozpačitě uhnul pohledem. „Byl bych hloupý, kdybych se bál o něj bojovat. Je to první muž, do kterého jsem se zamiloval a já jsem člověk, který když se zamiluje, dá ze sebe tomu druhému úplně všechno. Nehledě na to, už na samém začátku jsem se rozhodl Bushidovi ukázat, že není ten zlý chlap, kterého ze sebe dělá. Vím, že není a udělám cokoliv, abych přesvědčil i jeho.“
„Bille, hlavně nebuď zaslepený,“ Luise naléhavě stiskla chlapcovu ruku. „Anis udělal některé opravdu ošklivé věci a je důležité, abyste to oba měli na paměti, protože nad ním jeho minulost visí a bude mu strašákem. Není to ale na škodu, protože jen díky tomu si bude pamatovat obraz toho, kým být už nechce. Je ale důležité, aby sis i ty uvědomil, že až vyjde na svobodu, nebude to jednoduché ani pro něj, ale ani pro tebe. Lidé z jeho minulosti se ho pokusí kontaktovat a ti lidé nejsou přátelští. Musíte si na to dávat pozor.“
Bill se zamračil, nechápavě se na Bushidovu matku podíval. „Mohli bychom být v nebezpečí?“
„Anis se o tebe postará. Ať už se stane cokoliv, on nikdy nedovolí, aby ti někdo ublížil, tím si buď stoprocentně jistý,“ zavrtěla Luise rázně hlavou. „Oba se ale musíte mít na pozoru. Nebezpečí je přítomné pořád.“
„Ahoj,“ Bill vzhlédl od svých papírů a zeširoka se usmál, když mezi dveřmi spatřil Kaye. „Jak ti jde šprtání se?“
„V podstatě nijak, ve většině případů si tu látku jenom opakuju, všechno znám,“ pokrčil Bill s úsměvem a na důkaz svých slov prospekty odložil. „Divím se, že jsi přišel. Myslel jsem, že budeš venku na dvoře s ostatními, když je tak krásně.“
„Vlastně jsem s tebou chtěl mluvit,“ ošil se Kay nejistě. Línými kroky přešel k chlapcovu stolu a usadil se přímo proti němu. „Netvař se tak překvapeně, dokonce i já mám svědomí a přemýšlím,“ uchechtl se, ale hned zase zvážněl. Bill se na něj usmíval něžně, očima ho povzbuzoval. „Podívej, já vím, že jsem se tu celou dobu prezentoval, jako že jsem v pohodě a tak, ale ve skutečnosti úplně nejsem,“ přiznal. „Teď, jak s Bushidem chodíme kvůli tomu procesu za právníkem, pokládá nám otázky, které by třeba mohly zaznít u soudního řízení, a některý jsou hodně drsný. Já vím, že se nás na to snaží připravit, aby nás to pak nevyvedlo z míry, ale sakra…“ promnul si obličej.
Bill přikývl. Bylo mu jasné, že to pro oba bude opravdu těžká zkouška, ale aby byl upřímný, očekával, že to bude hůř snášet Bushido.
„Kayi, v tuhle chvíli je důležité, aby sis uvědomil, že to, co říkají právníci, říkají zejména proto, abyste se nenechali zviklat ve svém přesvědčení a pohledu sami na sebe. Chtějí, aby ses cítil špatně, chtějí tě znejistit. To jim nesmíš dovolit.“
„V samotném základu ale mají pravdu, Bille, a já to vím. Byli jsme hovada.“
„Byli,“ přitakal Bill souhlasně, a hned pokračoval, když viděl, jak se Kay nadechuje k obraně: „ale to neznamená, že jimi jste pořád. Nejdůležitější krok je uvědomění si, že to, kým jste bývali, už nejste.“
„Jak si můžeš být tak jistý, že nejsme?“ Kay k Billovi vzhlédl s pochybami vepsanými v očích a Bill věděl, že má pravdu. Jak si mohl být tak jistý? Znal je pouze ve chvílích, kdy byli svázáni vědomím odsouzení, ani jednoho neznal ve chvílích naprosté svobody, kdy nad nimi nevisela žádná hrozba vězením. Dokonce i Bushidova matka ho varovala před jeho minulostí.
„Nemůžu, samozřejmě,“ odvětil tiše. „Ale Kayi, během toho, co sem už pár měsíců docházím, jsem si všiml spousty typů osobností tady. Myslím, že umím poměrně dobře rozeznat, kdo z těch, se kterými jsem mluvil, na mě změnu hrál, a kdo se doopravdy změnil. Nevím, kým jsi býval, než ses dostal sem,“ s úsměvem Kayovi jemně stiskl zápěstí, „ale s jistotou ti můžu říct, že muž, který sedí proti mně dnes, je muž, kterého mám rád, a kterému bych svěřil život.“
„Věříš mi až tak moc?“
„Tobě i Bushidovi,“ přikývl Bill bez váhání. „Já vím, že pro vás ta nehoda působila jako znamení, bod zlomu nebo jakkoliv to chceš nazvat, k tomu, abyste se sebou něco udělali a změnili své myšlení a chování. A vy jste se téhle příležitosti chopili, jako kdyby to měla být poslední, kterou dostanete. Neuvěřitelně si toho na vás vážím a obdivuju to. A taky nepochybuju o tom, že vám tohle odhodlání za lepším životem vydrží.“
Bylo vidět, že Kay nad chlapcovými slovy upřímně přemýšlí, než přikývl a s vděčným úsměvem vstal. „Díky, Bille. Bude z tebe hodně dobrý psycholog.“
Bill mu úsměv oplatil. Sledoval Kayovy kroky, než na poslední chvíli tiše zvolal: „Kayi? Myslím, že to, že ses ozval té ženě, bylo moc hezké.“
Muž přikývl, načež, myšlenkami úplně ztracený, pokračoval ve své cestě.
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 13
Anis to bude těžce nést až mu maminka umře ale má Billa a doufám že je brzo pustí z vězení.
Samozrejme, strasaci z minulosti na nej cekat budou. At uz chtit ho dostat zpet do bandy posahanych fetaku, nebo mu chtit ublizit. Uvidime, jak se s tim kluci poperou. Drzim jim palce!
Dekuji za dil 🙂
Strašák smrti se teď stal jistotou, Anis bude hodně nešťastný. Ale i to varování o běsech z minulosti má svoji platnost. Nejen lidé, ale i minulé skutky, by jim ještě mohly znepříjemnit život.