autor: Saline A.
„Přemýšlel jsem,“ pronesl Tom do ticha poslední společné noci daleko od civilizace a spolužáků. Stejně jako ostatní, kteří vyrazili utéct na Georgovu chatu, i oni dva byli utahaní a měli náladu jen na poklidné rozmlouvání. Dohodli se tedy s Georgem, že s dekami vylezou na střechu a skryti zrakům ostatních se k sobě přitiskli ve vzájemném objetí. Hvězdy na obloze zářily, vlahý vítr jim cuchal vlasy. Nebylo co víc si přát. „Možná bychom si měli promluvit s tátou a o prázdninách bydlet u něj.“
„Nemyslím si, že by o nás měl táta zájem, Tomi,“ zamumlal Bill, prsty tanče na Tomově břiše. „Víš, že se celé roky nijak neměl k tomu, aby s náma třeba zašel na oběd nebo tak,“ pokrčil Bill rameny.
„Tak co chceš teda dělat?“ Tom rezignovaně přejel prsty přes pokožku na Billově boku. „Pokud pojedeme domů k mámě, budeme tam mít hotový galeje. Nenechá nás jen tak a taky věřím, že bude dost podezřívavá na cokoliv, co uděláme.“
Bill s povzdechem zaklonil hlavu, aby lépe viděl na hvězdy. „Jednou, chvíli po tom, co tu byla matka, ses zmiňoval o tom, že bychom mohli přes léto zůstat na intru a najít si tady brigádu. Nedávno jsem zaslechl, že určitě budou shánět někoho do kavárny.“
„To nezní špatně. Dokážu si představit, jak tě tam po zavíračce vždycky vyzvedávám,“ Tom s úsměvem zabořil hlavu k Billovu krku a líně přejel rty po jemné kůži. „Pokud to chceš takhle udělat, klidně můžeme. Víš, že mně je jedno, kde jsme. Pro mě je důležité, že jsem tam s tebou.“
Billovy rty se rozšířily v něžném úsměvu, okamžitě se k bratrovi přitiskl o kousek víc. „Nevím, jestli je to možné, ale od chvíle, co jsme spolu, tahle slova vnímám nějak víc. Přitom jsi mi je říkal pokaždé.“
„Asi to nikdy neznělo tak vážně jako teď.“
„Možná,“ přikývl souhlasně. „Teď když už nejsme jen bratři, ale i partneři, beru to všechno dvakrát víc. Nedokážu si představit, že bych měl strávit víkend bez tebe mnohem víc než kdy jindy,“ přiznal tiše. „Dřív bych možná zvládl alespoň ten den, dva. Ale teď? Maximálně odpoledne, aby nepřišla ponorka, jinak smůla. Nezbavíš se mě, Tome.“
„Vypadám snad jako někdo, kdo se tě zbavit chce?“ Tom s tichým smíchem přejel prsty po vystouplých cípech hvězdy na Billových bocích. „Bille, už odmala nám bylo souzeno být spolu, jen ne v jednom těle. Tohle je nejblíž, jak se tomu můžeme přiblížit.“
„Vlastně… Můžeme být ještě blíž,“ vydechl Bill tiše. Nejistě přitiskl rty na Tomovy v krátkém polibku, než s mírným úsměvem popadl jednu z dek a opatrně, aby nevzbudil pozornost, skrz okno vplul do pokoje, čekaje na Toma. Netrvalo to ani půl minuty, a už cítil Tomovy ruce na svých bocích.
„Kam jsi šel?“
„Někam blíž…“ zamumlal. V Tomově náručí se otočil, jen aby mohl odstranit protivnou látku trička z jeho těla. Jakmile Tomovo tričko bylo dole, chvatně sundal i své a znovu se k bratrovi přitiskl. „Chci být, co nejblíž to jde, Tomi.“
Tom mlčky sledoval černovláska před sebou, který i přes všechny hříchy vypadal tak nevinně, že by Tom jeho čistotu klidně odpřisáhl. Bez jediného slova došel ke dveřím, které zamknul na dva západy, a poté se k bratrovi otočil. „Lehni si na záda na postel,“ zašeptal. V jeho hlase nebyla vůbec znát nejistota nebo nervozita.
Jeho hlas byl silný, jak v něm rostlo vědomí, že to, co se chystá udělat, je jediná cesta, kterou se společně v danou chvíli můžou vydat.
Začalo to polibky tak lehkými, až se Bill musel pečlivě ujistit, že ho Tom nelaská jen nějakým pírkem či něčím jiným. Trvalo notnou chvíli, než tom upustil od polibků a jal se Billovo tělo prozkoumávat rukama, díky tomu ale mohl svléknout je oba. Leželi proti sobě nazí, žízniví po dotecích toho druhého, proto nebylo divu, že hráz jejich touhy se protrhla a věci nabraly velmi rychlý spád. Proplétali se kolem sebe jako háďata, než Tom konečně pronikl do bratrova úzkého těla a byl mu tak znovu v naprosté blízkosti. Vědomí, že si už blíž být nemohou, je oba naplnila pocitem ještě blaženějším. Steny a vzdechy se pokojem nesly v tichých ozvěnách, nechávaje za sebou svou stopu.
„Mhm?“ Tom k bratrovi ospale vzhlédl od jejich těl. Snažil se přijít na způsob, jak se jim povedlo se takhle navzájem proplést, ale ani po deseti minutách to pořádně nechápal.
„Dneska je čtvrtého dubna,“ zopakoval Bill s něžným úsměvem. Prsty přejel po Tomově hrudníku, načež ho znovu pevně objal kolem pasu a hlavu si položil na jeho rameno. „Den, kdy jsme spolu po sedmnácti letech konečně znovu splynuli.“
Tom se krátce zasmál, ale omotal ruce kolem Billova těla pevněji a jemně ho políbil na spánek. „A rozhodně ne naposledy,“ pousmál se. „Jsem zvědavý, jestli se takhle budeme cítit i po několika měsících.“
„Je fajn přemýšlet o naší společné budoucnosti z jiného úhlu,“ poznamenal Bill. „Vždycky jsme o tom přemýšleli společně, ale tentokrát to všechno má úplně jiný význam.“
„Všiml sis toho, jak jsme oba najednou hrozně oduševnělí? Skoro jako kdybychom během jedinýho měsíce stihli dospět. A to jsme s tím měli takový problémy.“
„Myslím, že jsme v některých ohledech dospěli až moc, Tomi,“ vydechl tiše. „Pořád jsme ještě puberťáci a měli bychom mít nárok se podle toho taky chovat. Neměli by od nás požadovat dospělé vystupování, když jsme si ještě pořádně neprošli pubertou.“
„Víš co? Máš pravdu,“ Tom se s novou energií posadil. „Zítra, až s Georgem pojedeme zpátky do školy, domluvíme se s ním, aby nás vyhodil na pouti. Odveze nám tašky a my půjdeme řádit, ještě než se vrátíme zpátky do školního procesu. Což mi připomíná, že budeme muset vyřešit naše „vztahy“,“ znechuceně nakrčil nos.
„Jeden z důvodů, proč se mi tam vůbec nechce,“ zabručel Bill. „Ale pouť beru. Ta zní dobře.“
„Výborně. Přecpeš se cukrovou vatou a sníš tolik kukuřice, kolik se do tebe jenom vejde. Půjdeme na ruský kolo, kde tříští omylem poliješ někoho pod námi a pak ti na střelnici vystřelím toho největšího medvěda! Na autodromu všechny zlikvidujeme. A půjdeme do strašidelnýho hradu. A tam se budeme mazlit.“
„Vypadá to, že ses pro ten plán vyloženě nadchnul.“
„Aby taky ne. Mazlení se ve strašidelným hradu! Kdo by to nechtěl?“ Tom se nadšeně zazubil, načež chvatně zaplul zpátky pod peřinu a Billa si vytáhnul na klín. V tuhle chvíli bylo ještě něco, co Tom chtěl.
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 1
Oni sú k sebe tak krásne láskyplní a nežní. Strašne sa bojím, čo sa pokazí. Ďakujem za kapitolu.
Taky se bojím, co by se ještě mohlo pokazit, ale pokud budou skrz všechny problémy držet spolu, tak to snad tak vážné nebude. Nejhorší by bylo, kdyby se měli rozhádat mezi sebou…
To je taková nádhera. Ale stejně jako holky v komentářích nade mnou mám trochu obavu, že se něco pokazí. Snad jsme jenom paranoidní.
Moc děkuji za díl.
Krásna kapitolka jen doufám že je nic nepokazí.
Nádherná časť, dakujem, ale stále mám z toho pocit, že proste niečo príde…. volačo sa pokazí alebo volakto to pokazí 🙁
Konečně něco fantasticky nádherného….