autor: AshesPashes
Zabydlování
„Více vybalování, méně esemeskování,“ řekl Bill Andymu, který zastrčil telefon do kapsy a otevřel další krabici s nápisem kuchyň.
„Je moc brzy na vybalování. Neměl jsem ještě ani kafe,“ zasténal Andy.
„Je poledne, a pokud budeme vybalovat rychleji, najdeme i krabici, ve které je kávovar.“
Andy znovu zasténal a začal pomáhat Billovi s vybalováním. O dvacet minut později se ozval interkom vedle dveří. Bill věnoval Andymu tázavý pohled a spěchal ke dveřím, aby stisknul tlačítko reproduktoru.
„Ano?“
„Omlouvám se, že ruším, pane Kaulitzi, ale tady na recepci je někdo, kdo říká, že je Tom Kaulitz a snaží se dostat nahoru. Chtěl byste přijít a hosta ověřit, nebo bych ho měl vykázat ven?“ Zeptal se vrátný ve službě.
Billova tvář se rozjasnila. „Přijdu dolů.“
Bill si vybral schody namísto čekání na výtah, nohy se mu proměnily na rychle se pohybující objekty. Byl zadýchaný, ale usmíval se, když Toma spatřil.
„Ahoj… Gregu,“ řekl Bill, když si přečetl jmenovku vrátného. „Tohle je moje dvojče Tom. Můžete se ujistit, že ho nikdo nezastaví, když se bude snažit přijít? Vždycky je vítaný, kdykoliv během dne nebo i v noci, okay?“
„Samozřejmě, pane Kaulitzi.“
Tom následoval Billa k výtahu a oba čekali, než přijede.
„Wow, vrátný, jo? Pěkně nóbl,“ řekl Tom a loktem Billa šťouchl do boku.
„Nechtěl jsem mít obavy o svou bezpečnost,“ odpověděl Bill. „Jsem rád, že tě vidím, ale co tady děláš?“
„Andy mi poslal zprávu a říkal, že je to tady jak v oblasti třetího světa s minimem jídla a bez kávy. Tak mi dal adresu a já jsem přinesl kávu a pečivo, to z té malé pekárny, kterou máš rád, blízko studia.“
„Ty jsi zachránce,“ zasmál se Bill. Zatímco se cítil trochu trapně, že vede své dvojče do svého nového bytu, zároveň byl také šťastný a nadšený, že tam Tom je.
Bill s Tomem vešli do chaosu v minutě, kdy se otevřely dveře. Některé krabice byly převrhnuté a Andy pobíhal po prostorném bytě a honil jednoho z jezevčíků, zatímco druhý je sledoval z pelechu.
„Co se tady, proboha, děje?“ Zeptal se Bill s rukama v bok.
Pes zakňučel a rozběhl se k Billovi pro azyl.
„Vyskočil nahoru a vzal mi mou pizzu. Vím, že z cibule může být psům špatně, takže jsem se ji snažil dostat zpátky,“ supěl Andy.
„Díky Andy,“ řekl Bill, než psa pokáral a poslal ho na místo.
Tom se rozhlédl po zpola vybaleném bytě. Musel uznat, že byl pěkný, prostorný, otevřený. Bude k Billovi sedět, jakmile bude vše vybaleno a uloženo.
„Je to káva?“ Zeptal se Andy a dramaticky přitom zavětřil. „Jestli je to káva, budu tě vkleče uctívat, jakmile ji vypiju.“
Tom zaujal královskou pózu. „Můžeš začít s tím uctíváním hned teď.“
Andy se zasmál, vzal od Toma nápoje i papírový sáček a odešel do kuchyně. Tom ho následoval a prohlížel si prostornou, parádní kuchyň. Byla škoda, že ani jedno z dvojčat ve skutečnosti neumělo vařit. Tato kuchyně byla pro lidi, kteří si vaření užívali.
„Pojď se mnou, provedu tě tady,“ řekl Bill a ukázal hlavou směrem k chodbě.
Tom následoval svého bratra, zatímco mu Bill ukazoval kancelář a ložnice. Bill se rozplýval nad gigantickou skříní v hlavní ložnici s tím, že velká šatna byla hlavním lákadlem bytu.
Jak moc zraněný a rozčilený se Tom předchozí noc cítil, zároveň si přísahal, že se pokusí Billa v tomto novém plánu s rozdělením podpořit. Bill řekl, že tohle chtěl, chtěl vědět, jaké by to bylo žít na vlastní pěst, takže Tom byl ochoten mu to dát, bez ohledu na to, jak moc jeho nepřítomnost pociťoval už po pouhé jediné noci.
Tom zůstal necelou hodinu, poseděl jen tak dlouho, aby si dal kávu a pečivo se svým bratrem a jejich přítelem, než odjel, aby mohli vybalovat. Tom se omluvil s tím, že má na odpoledne plány s Riou, ačkoliv ve skutečnosti žádné neměl. Vlastně se jejím telefonátům vyhýbal a zašel až tak daleko, že si vypnul zvonění. Každý natolik důležitý, aby s ním v tu chvíli mluvil, se nacházel v tomto bytě.
Tom nemohl snést pomyšlení na to, že by slyšel Riina uklidňující a povzbuzující slova o tom, aby roztáhl křídla a začal žít svůj život, teď když se Bill odstěhoval. Věděl, že by říkala něco takového, a on žádnou z těch věcí dělat nechtěl, chtěl se utápět v osamění a sebelítosti.
Jakmile se znovu začalo mluvit o vybalování, Tom se tam odsud musel dostat. Být podporující, a pomáhat svému dvojčeti s vybalováním byly v jeho slovníku dvě zcela odlišné věci. Nebude součástí v pomáhání tomu, jak jej jeho bratr opouští. Vybalování bylo pro Billa další krok, jak se ve svém novém bytě usadit. Se slovy rozloučení Tom odešel, nevěda přesně, co dělat sám se sebou.
***
Po dvou dnech vyhýbání se telefonátům své přítelkyně a příležitostným klepáním na dveře Tom konečně odpověděl na jednu z mnoha Riiných výzev.
„Ahoj,“ řekl Tom do sluchátka.
„Ahoj?! Ahoj?! Jediné, co mi řekneš, je ahoj? Volám ti už dva dny. Byla jsem u tebe doma a tys neotevíral dveře. Měla jsem o tebe strach. Nevěděla jsem, jestli jsi v pořádku, nebo ne. Volala jsem Billovi, abych zjistila, jestli o tobě slyšel, a on byl ten, kdo mi řekl, že jsi v pořádku. Bože, měla jsem takový strach.“
„Samozřejmě, že jsem v pořádku. Neumřel jsem hlady nebo něco podobného, jen jsem chtěl být sám,“ pokrčil rameny Tom, i když ho přes telefon nemohla vidět.
„Myslela jsem, že bych nám mohla dnes večer uvařit večeři a zůstat přes noc.“
„Já nevím, Rio-“ začal Tom, ale byl přerušen.
„Tome, nemůžeš dál trávit všechen svůj čas sám a trápit se. Život jde dál. Přivezu všechno, co budeme potřebovat. Uvidíme se později.“
Ria rozhovor ukončila dřív, než vůbec stačil odpovědět. Když se nad tím Tom zamyslel, došlo mu, že má do určité míry pravdu. Bylo třeba, aby si sám našel věci, kterými se zaměstná, teď když jeho bratr nebude vždy kolem, a on potřeboval jíst.
***
Od toho dne, kdy Ria zůstala na noc poprvé, se spustil řetězec přespávání. Byla přilepená po Tomově boku celé dny a noci, bez ohledu na to, co měl na daný den v plánu. Zašla dokonce tak daleko, že se sama pozvala na společnou večeři s Billem a Andym ten poslední večer, který Andy strávil v L.A.
I přes jeho nejlepší snahu naznačit Rie, aby šla ten večer domů, teď seděla na posteli a sledovala Toma, jak se pohybuje po místnosti a připravuje se na spánek.
„Tak jsem přemýšlela,“ začala, zatímco si prohlížela časopis. „Že bychom se měli přesunout do Billova pokoje. Je mnohem větší než tenhle, a je tam koupelna. Mohli bychom tam přestěhovat všechny naše věci.“
Tom zvedl hlavu, aby se na ni podíval.
„V žádném případě, to je Billův pokoj. Když se vrátí domů, bude chtít svůj pokoj zpátky,“ pronesl Tom neústupně.
„Tome, on se nevrátí. Přestěhoval se do svého vlastního bytu. Chce prostor, nepřiběhne zpátky. Kromě toho, bude to dobré pro vás oba, šance pro každého z vás prozkoumat své oddělené životy. Nebudete navždy spolu, takže byste se měli naučit, jak být svým vlastním pánem.“
Tom byl zamyšlený po dobu jedné minuty. „Víš, to je téměř přesně to, co mi řekl Bill. Jak bys mohla vědět, co řekl?“
Ria ztuhla na místě. Uvažovala, jestli už toho neřekla příliš, a jak by to mohla napravit. Kdyby se Tom dozvěděl, že Billa povzbudila, aby se odstěhoval, dostal by záchvat.
Chvíli jen zírala, než odpověděla. „Zaslechla jsem ho, když jste spolu vy dva mluvili. Nechtěla jsem poslouchat, prostě jsem si nemohla pomoct, abych to neslyšela.“
„No, hádám, že jsme nebyli tak tiše, jak jsem si myslel, že jsme byli. Nevěděl jsem, že nás někdo slyšel.“
„Vy dva mluvíte pěkně nahlas, když mluvíte německy.“
„Jo, asi jo,“ odpověděl Tom vyhýbavě, když se posadil na kraj postele.
Tomovi zapípal telefon na nočním stolku a on se po něm ihned natáhl. Ria za jeho zády protočila oči v sloup. Pokaždé, když mu zapípal telefon, odpověděl na něj bez váhání. Obvykle to byl Bill, kdo posílal svému dvojčeti textové zprávy a stále tak odváděl Tomovu pozornost pryč od ní, aniž by vůbec byl s nimi ve stejném domě.
Tom se po přečtení zprávy zasmál a rozběhl se palci po klávesnici, aby svému bratrovi odpověděl. Bylo jen otázkou okamžiku, než přístroj signalizoval další zprávu, kterou Tom rychle přijal.
„Tome, polož ten telefon a pojď do postele,“ řekl Ria, zatímco Tomovy prsty rychle běhaly přes klávesnici jeho mobilního telefonu.
„Jen minutku,“ odpověděl roztržitě.
„Zase si píšeš s Billem?“
Tom neodpověděl, dopsal a telefon odložil, než nakonec plně vklouzl do postele. Ria se okamžitě přitiskla k jeho boku a pevně jej objala.
„Takhle je to lepší, ne? Jen my dva, v klidu, užívající si jeden druhého.“ Sklonila hlavu a lehce ho políbila na hrudník, když mu začal zvonit telefon.
Tentokrát ze sebe vydala slyšitelné zasténání.
„Nezvedej to,“ řekla skrz zaťaté zuby.
„Je to Bill, musím.“ Tom přijal hovor a promluvil do telefonu: „Hej, co se děje?“
„Jen jsem ti chtěl popřát dobrou noc,“ slyšela Ria, jak Bill říká na druhém konci přijímače.
Tom se usmál. „Dobrou, Billy, dobře se vyspi.“
Nastala další pauza, než Tom zavěsil a lehl si. Ria se k němu otočila zády, zatímco telefonoval. Myslela si, že všechno bude jiné, jakmile Bill bude pryč, že ona bude ta, na kterou se zaměří všechna Tomova pozornost, a přesto se zdálo, že ji má stále Bill, dokonce i ze vzdálenosti několika bloků.
Když se k ní Tom neotočil ani kolem ní neomotal paže, chtělo se jí brečet nebo frustrovaně křičet. Jediné, co mohla dělat, bylo čekat a doufat, že až uběhne více času, jejich neustálá potřeba volat si a psát se rozptýlí a že ona a Tom by mohli ve svém vztahu opět pokročit.
autor: AshesPashes
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Potvora jedna. Jen co je Bill pryč, už se snaží nakvartýrovat k Tomovi. Ale stejně to vypadá, že pomalu začíná ztrácí pevnou půdu pod nohama. Dostala Billa z baráku, ale stejně se ho nezbavila. A jestli bude pořád takhle tlačit na pilu, tak se dřív později sama prokecne a pak odtamtud poletí jak špinavý prádlo…
Díky za překlad
Juchůůůů, tak tohle jí přeju! Řekla bych, že dokud měl Tom Billa vedle sebe, byl schopen se na ni aspoň trochu soustředit. Ale teď? Každá sms, každý telefonát od bratra, všechno má přednost. Nějak si to odloučení potřebují vykompenzovat a Ria ostrouhá. 🙂
Málem už se prozradila a je škoda, že se z toho dokázala vylhat. Tak snad příště.
Děkuji za překlad a těším se na pokračování.
PS: Všechno nejlepší k narozeninám, kluci!
Paráda začíná to byt pro Riu horší než když byly spolu jen ať si volají častěji jen jsem zvědava kdy se prokecne to bude tanec.
Mám chuť tancovať oslavný tanec a zároveň si tukat na čelo. Je super, že Tom nedokáže na Billa nemyslieť ani minútu a snaží sa veriť, že sa Bill vráti. A Ria je úplne mimo, ak si myslí, že keď sa Tomovi zavesí na krk a bude sa ho držať zubami – nechtami, tak že si ho tým získa. Len tak ďalej, Ria, znechutená sa mu tak veľmi, až nakoniec pôjde sám prosiť Billa, aby sa k nemu vrátil! :-p
Stale nechapu, proc si proste nepromluvili nebo proc Andy neco nerekl .. ale uvidime jak se to bude vyvyijet dal .. snad pravda vyjde najevo a Tom se s ni rozejde .. ale na to si asi budeme muset jeste nejakou dobu pockat .. no necham se prekvapit co prinese dalsi dil ..
Čím viac sa bude vnucovať tým lepšie aspoň to Toma skoro prestane baviť:D
No jo, Ria se ve svém plánu trošku přepočítala. Dvojčecí pouto nezmizí ze dne na den a nepovede se jí jejich vztah zpřetrhat jen proto, že jsou od sebe kluci oddělení. Docela se těším, až jednoho dne Ria vybouchne a ač nechtěně, tak Tomovi řekne, že to byl vlastně celé její plán….bylo by to fajn, kdyby se to Tom dozvěděl takhle.. 😉
Moc děkuji za překlad, Zuzu! 🙂