autor: Saline A.
„Bojím se, že kdybych nad tím přemýšlel, zjistil bych, že ne. Takže ano, věřím, že se to vážně děje.“
„Nemůžu tomu uvěřit.“
„Myslím, že já tomu neuvěřím ani za týden.“
Bill se opřel o kapotu auta a s úsměvem sledoval Luise, která netrpělivě přešlapovala na místě a nervózně si mnula ruce. Přijeli o něco dřív, protože byla tak vyděšená, že by tu chvíli mohla propásnout, že Bill se rozhodl uklidnit její psychiku alespoň trochu. Původně myslel, že ji bude muset podpírat, tak křehce vypadala, ale jakmile vystoupila z auta, najednou z ní byla sebevědomá žena oplývající pýchou a vírou ve svého syna – i přes její nervozitu.
I přes jejich vzdálenost dokázal slyšet ostré zalapání po dechu, když se z hlavní brány ozval zvonek oznamující otevírání mříží. Do očí se mu nahrnuly slzy dojetí, Luise i přes své viditelné chátrající zdraví rychlým krokem vyšla přímo k bráně, jen aby mohla oba muže, Bushida i Kaye, pevně sevřít v objetí. Nemusel ani přemýšlet nad tím, kolikrát si tuhle chvíli musela v hlavě představovat. Věděl, že skutečnosti se nevyrovnalo vůbec nic.
Odstrčil se od auta a rukama se objal kolem pasu, než ochotně opětoval Kayovo objetí, zatímco pohled uzamkl s Bushidem. Nedočkavost z nich obou nejspíš vycítila Luise i Kay, protože oba se na okamžik vzdálili, maskuje to za společenskou konverzaci. Bill nejistě přešlápl, hned vzápětí ale Bushido zrušil vzdálenost mezi nimi a přitiskl si chlapce k sobě do tak pevného objetí, že by mezi nimi neprošel ani vlas. Držel ho téměř zoufale, s obličejem schovaným v jeho vlasech šeptal slova plná lásky a díků. A Bill se nedokázal ubránit slzám.
„Pojď,“ odtáhl se Bill jen na tak daleko, aby se mohl rty otřít o Bushidovy, „odvezu tě domů,“ zašeptal.
Domov, sladký domov. Bushido si nikdy nedokázal uvědomit pravý význam těchto slov. Domov pro něj byl vždy jen místo, kam se večer vracel po dlouhém dni, nebo místo, kde mohl políbit svou matku na dobrou noc. Když toho dne ale překročil práh svého domu, tíha uvědomění se mu usadila na hrudi. Sledoval matku, která se pomalým krokem ploužila do kuchyně, aby postavila vodu na kávu, a děkoval bohu, že vedle něj stojí Bill a pevně svírá jeho ruku, jinak by se nejspíš rozbrečel z toho, jak křehká mu najednou maminka připadala. Slyšel odsunutí židle i těžký výdech – malý výlet k vyzvednutí mužů ji vyčerpal, věděl, že odpočívá před tím, než znovu vstane a dá vodu vařit.
„Mohl bys tu, prosím, dneska zůstat i přes noc? Nejsem si jistý, že bych zvládl být tu sám,“ vydechl tiše, aniž by se na chlapce podíval.
Bill ho něžně pohladil po tváři. „Samozřejmě, že tu s tebou zůstanu,“ přikývl. „Pojď, měli bychom začít připravovat tu večeři,“ pousmál se. „Maminka se zatím může trochu prospat,“ políbil ho na tvář, načež opatrně pustil jeho ruku a zamířil do kuchyně za Luise, nechávaje tak Bushida na okamžik o samotě. „Luise, jak se cítíte?“ s něžným úsměvem jí lehce stiskl rameno. „Bylo to docela těžké odpoledne, že?“
„Jen několikrát v životě jsem se cítila tak šťastná, jako se cítím v tuhle chvíli,“ odvětila tiše. „A vděčím za to i tobě, Bille.“
„Ale prosím vás,“ Bill s úsměvem mávnul rukou. Sundal si svetr a automatickými pohyby začal připravovat kávu a čaj, jen aby zaměstnal vlastní ruce. „Jak já jsem tomu pomohl? Vždyť jsem se jen neurvale nacpal vašemu synovi přímo do cely a v podstatě odmítal odejít,“ zasmál se krátce. „Vyhodil mě dveřmi a já se vrátil oknem.“
„A přesně za tohle já jsem ti vděčná, drahoušku,“ Luise se natáhla po jeho ruce, aby ji mohla stisknout. „Ostatní by to vzdali, ale ty ses nepřestával vracet. Dokonce i když byl třeba zrovna morous.“
„Co si budeme povídat, já byl morous devadesát procent času,“ Bushido omluvně přitiskl rty na chlapcův spánek, zezadu ho objímaje kolem pasu. „Pořád mě nepřestává překvapovat, že jste to se mnou ani jeden nevzdali.“
Bill se s širokým úsměvem otočil a něžně ho od sebe odstrčil, podávaje Luise heřmánkový čaj. „Víš, jak se to říká… Pes, který štěká, nekouše,“ spiklenecky na Luise mrknul.
„Ještě pořád spí,“ Bill zastrčil ruce pod Bushidovo tričko a líně ho hladil po hrudníku, zatímco muž nepřestával pracovat s kuchyňským náčiním. „Možná z toho bude mít spíš oběd, vypadala hodně vyčerpaná.“
„To nevadí, jen ať se prospí. Zaslouží si to, tuplem po tolika nocích, které kvůli mně probděla,“ zamumlal Bushido. Rychlými pohyby naházel veškerou zeleninu na pánev, zatímco do druhé naházel nakrájené maso. Jakmile obě pánve přiklopil pánvičkou a ztlumil teplotu, s úsměvem se otočil čelem k mladíkovi a vysadil si ho na kuchyňský pult. „Nemáš ponětí, jak často se mi zdálo o tom, že si tě takhle vyzvednu a nebudu se muset ohlížet, jestli nás náhodou někdo nevidí.“
Billova líčka se zbarvila růžovým nádechem, nohy zcela automaticky omotal kolem Bushidových boků a přitiskl ho tak těsně k sobě. „Teď už se nemusíš ohlížet nikdy nikde. Cokoliv budeš chtít udělat, tak můžeš.“
„Cokoliv?“
Tichý smích se roznesl místností, jak Bill zavrtěl hlavou. „No, úplně cokoliv ne. Na něco budeš muset být opatrný.“
„A když budu chtít udělat tohle?“ Bushido se mezi Billova stehna natěsnal s vervou, klínem se otřel o jeho a pevně stiskl jeho zadeček.
„To můžeš…“
„A tohle?“ mohutná dlaň přejela přes celé stehno až k chlapcovu rozkroku, který lehce promnula.
„To taky můžeš…“
Bushido se naklonil k Billovu uchu, o které se otřel rty. „A kdybych tě chtěl svléknout a vzít si tě, tady a teď? Celého, centimetr po centimetru?“ vydechl.
Bill přivřel oči, sten mu proklouzl skrz pootevřené rty. „To bohužel nemůžeš,“ téměř zakňučel. „Tvoje maminka může kdykoliv přijít, a navíc… mám pro tebe překvapení na večer…“ uculil se. Pokrčil rameny, Bushidovo překvapeně pozvednuté obočí nešlo přehlédnout. „Napadlo mě, že bys možná mohl chtít, abych tu první noc zůstal. Tak… jsem se trochu připravil.“
„Páni, maličký, ty mě nepřestáváš překvapovat!“
„Ať se děje, co se děje, okamžitě s tím přestaňte, protože jestli vejdu do kuchyně se zavřenýma očima, stoprocentně o něco zakopnu a zlomená noha je to poslední, co bych teď potřebovala,“ ozval se hlasitý pokřik z chodby.
Bill se smíchem seskočil z pultu a se skousnutým rtem jemně pohladil rostoucí bouli v Bushidově klíně, než se vydal Luise naproti. „Nemusíte se ničeho bát, Luise. Ve vašem domě si ctím maximální počestnosti!“
„Vlastně je to můj dům,“ zabručel Bushido otráveně, ale s úsměvem se opřel o pult a pohlédl na matku. „Bill se na tebe byl podívat asi před deseti minutama a ty jsi ještě tvrdě spala. Myslel jsem, že budeš mít místo večeře zítra oběd.“
„Nemůžu si nechat ujít večeři od mého nejmilovanějšího syna,“ Luise se posadila ke stolu a na oba mladíky se usmála. „Už jsem vám někdy řekla, jak moc vám to spolu sluší?“
„Nejspíš jenom asi stokrát,“ zasmál se Bill krátce. „Přál bych si, aby vaše nadšení sdílela i moje matka. Spoustu věcí by to hodně ulehčilo.“
„Možná bys jí mohl pozvat na večeři? Třeba by se nám povedlo jí přesvědčit, že jste dobrý pár. Věřím, že by jí stačilo jen pár minut pohledu na vás dva a všechno by bylo v pořádku.“
„Moc si téhle nabídky vážím, Luise, ale tohle je to poslední, co bych dopustil. Tohle je večeře na oslavu, ne abychom se pohádali a měli zkažený celý den. A to platí i pro všechny následující večeře,“ zavrtěl hlavou. „Matka mi dala dost jasně najevo, co si o tom myslí, a dokud nezmění názor, nepřeju si, aby narušovala vaše pozitivní prostředí. To si nezasloužíte,“ usmál se na ni něžně. „Však ona jednou přijde k rozumu. A pokud ne… No, tak to bude mít problém.“
Žena si za stolem povzdechla. „Bille, neměl bys k vlastní matce cítit nenávist…“
„Já k ní nenávist necítím,“ Bill se zavrtěním hlavy přešel přímo k Luise a jemně jí stiskl ruku. „Už jen díky vám si uvědomuju, jak křehký život je, takže nenávisti odmítám dávat ještě někdy ve svém životě prostor. V tuhle chvíli nám ale prospěje, když spolu nebudeme tak často v kontaktu. Ona i já si potřebujeme pořádně utřídit myšlenky, abychom mohli přijít na způsob, jak spolu začít fungovat, přestože neschvaluje můj vztah. Teď je to na ní a na tom, jak rychle se ho naučí akceptovat. Do té doby…“
„No, jsi u nás kdykoliv vítaný, takže pokud budeš potřebovat někam utéct, víš, kam jít.“
Bill mlčky překonal poslední mezeru mezi ním a Bushidovou matkou, a něžně ji objal. Nikdy se neodvažoval ani doufat, že by s přítelem získal i druhou matku.
autor: Saline A.
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 11
Krásna kapitolka jen doufám že se Billova matka zrovna .
Ale no tak, copak jsme v telenovele? Co ten useknuty konec? Bill nam naslibuje prekvapeni a jako nic? 😀 Jsem rada, ze se konecne kluci dostali z vezeni. Rozhodne to bude mit Bill jednodussi ve skole, ackoliv potize kvuli lasce k Anisovi asi neustoupi. Tohle byla hezounka a nezna kapitolka. Ale fakt se tesjm na to prekvapko 😀 😀
Dekuji za dil ^^
Luis vyzerá ako skvelá žena. Bude jej škoda. Obávam sa, že keď umrie a Simone nepríde k rozumu, Bill sa bude cítiť hodne opustene. Nakoniec sa budú s Anisom podporovať a utešovať navzájom.
Tak se to povedlo a jsou venku. Díky za milou kapitolu. 🙂