autor: blame_my_dirty_mind
Tady to bylo, spektákl ohňostrojů ve vesmíru, vždycky se na to hezky koukalo, jako by stovky světlušek svítily a zhasínaly v temné noci, až na to, že každý záblesk znamenal stíhačku, která byla zničena. Bylo těžké uvědomit si, jaký je to horor, když byl ten výhled tak fascinující.
Bylo to nejspíš podruhé v životě, co tohle Tomek viděl, jelikož toho byl obvykle součástí. Blyštivá scéna byla menší a menší, jak se od ní Canis I vzdalovala. Byl si ale vědom toho, že od bezpečného úniku mají daleko. Krátce po tom, co vylétli z velínské lodi, malá část Kočičí letky je začala pronásledovat.
Tomek viděl, že se k nim rychle blíží. „Můžeme už vstoupit do hyperprostoru?“ zeptal se pilotů.
„Nevíme, kam letíme, takže jsem myslel, že použijeme skočné brány a ušetříme si naše skočné palivo pro chvíle nouze,“ řekl Andraz.
„Tohle je stav nouze,“ odfrkl Tom.
„Jsme skoro u brány,“ odpověděl Andraz. „Pořád to můžeme stihnout.“
Tom se nervózně podíval z oken; Kočičí letka byla viditelně blíž. „Jsou na dostřel,“ odsekl.
„Pořád se jim můžeme ztratit,“ řekl Gustaf. Udělal manévr a z lodi vystřelilo několik laserů, mířil na Kočičí stíhače. Ti rozbili formaci a oddálili se od lodi. Všichni až na jednoho, který se blížil a blížil.
„Divné, nezaměřuje nás,“ poznamenal Andraz.
„Prostě ho sestřel, Andrazi,“ řekl Tomek.
„Giorgi!“ Billeam najednou vyskočil a vykoukl z okna. „To je Giorgi. Musí vědět, že jsem tady,“ řekl.
„Co to říká?“ řekl Andraz.
„Zdá se, že tenhle stíhač je jeho kamarád,“ řekl Tomek. „Nemíří na nás, protože ví, že vezeme Kočičího Prince.“
Kočičí stíhač se dostal na stejnou úroveň jako jejich loď, blízko k jednomu z oken, a něco udělal rukou, ukázal na sebe a pak na loď. Billeam se otočil na Tomeka.
„Musíte ho pustit dovnitř,“ řekl.
„Chce, abychom ho pustili dovnitř,“ řekl Tomek pilotům. Andraz a Gustaf se na sebe podívali, čekali, že ten druhý bude něco namítat. Ani jeden nic neřekl. Pak se otočili zpátky dopředu.
„Otevíráme ventrální poklop,“ oznámil Andraz.
Kočičí stíhačka zmizela pod lodí. Billeam a Tomek stáli za vzduchotěsnými dveřmi. Canis I se trochu propadla, když v ní přistála Kočičí stíhačka a pilot vystoupil z kokpitu. Protáhl se ven a podařilo se mu vylézt tak perfektně, že to skoro vypadalo jednoduše.
Otvor v lodi se zavřel a vzduchotěsné dveře se otevřely. Kočičí letec si sundal helmu. Falešný Kočičí Princ teď stál přímo před nimi.
„Billeame,“ řekl a přispěchal ke Kočičímu Princi, aby ho objal.
„Jak jsi to věděl?“ bylo jediné, co ze sebe Billeam dostal.
„Protože už nejsi sám sebou,“ odpověděl Giorgi. „Věděl jsem, že se nepokusíš nebourat jejich velín a zabít je. A viděl jsem výraz v tvé tváři,“ otočil se a podíval se na psy. „A věděl jsem, že nejsi v nebezpečí.“
„Neměl jsi chodit,“ řekl Billeam.
„Potřeboval jsem to vidět na vlastní oči,“ uchechtl se Giorgi s viditelnou záští. „Musel jsem vědět důvod, proč ses tolik změnil, proč ses k nám otočil zády pro tyhle čokly.“ Vražedně se na psy díval, obzvláště na Tomeka. „Co je zač?“
„Jmenuji se Tomek.“
Girogi ztuhl na místě, když si uvědomil, že Tomek rozuměl všemu, co řekl.
„Co plánuješ dělat s Billeamem?“ odsekl jedovatě.
„No, pokud to musíš vědět,“ odvětil Tomek s kousavým úšklebkem.
„Ví to,“ vyhrkl Billeam, utišil ho. Podíval se na Giorgiho, který si byl vskutku plně vědom důvodu, proč sem Billeam letěl, i když o tom nikdy nemluvili. Billeam, stejně jako jeho otec, nebyl jeden z těch, kteří své akce demonstrovali slovy.
„Je to pes!“ vykřikl Giorgi. Billeam si okamžitě vzpomněl na Kočičího Krále a na jeho věčně káravý postoj.
„Omlouvám se,“ řekl Billeam, protože to bylo jediné, co mohl na svou obranu říci. Oba dva věděli, že v každých Kočičích očích ani ta největší demonstrace lítosti neobstojí.
„To nemůžeš myslet vážně. Je to nepřirozené! Je to hřích!“
„Ať je to cokoliv, je to silnější než já a nemůžu s tím bojovat,“ řekl Billeam, slyšel sám sebe recitovat Tomekova slova, teď jim konečně rozuměl.
„Ale ano, můžeš!“
Billeam se na něj tvrdě podíval. „Já nechci.“
Giorgi ztichl. Tomek se díval, jak se zlost z jeho očí vytrácí a jak se jeho zaťatá čelist uvolňuje; uvnitř hrudníku se mu lámalo srdce.
„Král to nikdy nedovolí,“ řekl Giorgi po chvíli. „Nikdo to nikdy nedovolí.“
Billeam se odvrátil, jako by nechtěl slyšet nevyhnutelnou pravdu.
„Už mě nezajímá, co si myslí ostatní,“ odpověděl.
„Všechno necháš jen tak být? Svou pokrevní linii, své milované, svého nejlepšího přítele?“
„Pokud nemohu zpět s Tomekem po svém boku,“ řekl Billeam, „pak nemám na výběr.“
Girogi se zle podíval na Tomeka. Tomek od něj pohled neodvracel, ať se tvářil jakkoliv přísně, byl stejně smutný jako Billeam, když si uvědomil, jak beznadějná je jejich situace. Girogiho mračení ochablo.
„Víš, že vás nikdy nenechají být.“
„Ano,“ odpověděl Billeam smutně.
„Jak si myslíš, že ode všech utečete?“ řekl Giorgi, jeho otázka nyní směřovala k Tomekovi.
„No, nad tím jsme ještě nepřemýšleli,“ začal Tomek a pak se najednou rozezněl alarm, který hlásil, že jsou zaměřováni. „Ale je velká šance, že neutečeme,“ dokončil, pohledem sklouzl na velké číslo Kočičích stíhaček, které je teď pronásledovaly.
„Všichni se připoutejte,“ ohlásil Andraz. „Z tohohle budeme muset vytancovat.“
„Musíme se posadit,“ řekl Tomek po kočičím a zastrčil Billeama do sedačky, aby ho připoutal. Ukázal Giorgimu, aby se posadil. Giorgi bez většího odporu poslechl.
Tomek se díval, jak se množství stíhaček zvětšuje. „Sakra, vypadá to, že po nás jde už celá letka.“ Oba dva, Tomek i Billeam, se otočili na Giorgiho. Nemuseli se ptát proč, jelikož Giorgiho přítomnost na únikové lodi byla jasný důvod.
Canis I vyrazila plnou rychlostí, když po ní začaly stíhačky střílet. Andraz se snažil, jak mohl, otáčel se a převaloval, ale stíhačky byly stále blízko. Několikrát loď zasáhli. Ani jeden ze zásahů nebyl kritický, ale i tak je to zpomalilo a donutilo změnit směr.
„Zdá se, že nám chtějí něco říct,“ řekl Gustaf a přijal příchozí zprávu.
„Propusťte vězně,“ ozval se Kočičí hlas v obecné řeči. „Nebudeme vás prosit dvakrát.“
„Vypni to,“ odsekl Tomek.
Hned po tom, co Gustaf vypnul komunikaci, stíhačky začaly znovu pálit, tentokrát způsobily více škody.
Andraz a Gustaf se snažili, co to jde, aby loď udrželi. Z jednoho rohu kabiny pro pasažéry začaly sršet jiskry.
„Proč, kurva, prostě neskočíte?“ řekl Giorgi najednou. Tomek nemohl nic než souhlasit.
„Ksakru, skočte už,“ urgoval piloty.
Další zásah a ozval se alarm. Andraz zaúpěl. „Asi vám čtou myšlenky,“ řekl. „Právě nám zničili hypermotory.“
„Nedělejte si starosti, jen pět minut a budeme u skočné brány,“ upozornil je rychle Gustaf.
Z jedné stíhačky vystřelilo protonové torpédo. Proletělo kolem Canis I a zpříma zasáhlo skočnou bránu. Ta se roztříštila na kousíčky.
„Ksakru!“ zahulákal Tomek.
„Páni, opravdu čtou myšlenky, co?“ zamumlal Andraz.
„Teď co?“ řekl Gustaf. „Nemůžeme jim utéct, když nemůžeme skočit.“
„Co máš v plánu teď, Tomeku?“ řekl Andraz.
Tomek se otočil na Billeama, tvářil se dost starostlivě. Billeam ho probodl pohledem.
„Neopovažuj se je nechat mě dostat,“ řekl jednoduše.
„Něco vymyslím,“ řekl Tomek pilotům. „Mezitím je nepouštějte blízko.“
Úniková loď zrychlila a začala ostře manévrovat, jen aby se udržela co nejdál od kočičích stíhaček.
Tomek se soustředil – musela být cesta, jak se od toho dostat.
„Jak jsi to udělal?“ slyšel najednou Giorgiho. K jeho překvapení mluvil plynně obecnou řečí.
„Cože?“
„Jak jsi ho přinutil, aby tě měl rád?“
Tomek pochopil, že ta změna jazyka je kvůli tomu, aby jim Billeam nerozuměl. Ale byl trochu zaskočen. Jak mohl v takové chvíli Giorgi myslet zrovna na tohle? Giorgiho obličej byl plný očekávání a Tomek s ním mohl jen soucítit. Kdo mohl vědět, proč ho Billeam měl rád, ale hádal, že nejspíš to bylo kvůli okolnostem, které zajistily nevyhnutelné, ale osudem zpečetěné partnerství.
„Pořád jsem mu lichotil,“ odpověděl, byla to z větší části pravda.
Giorgi si odfrkl. „To u mě nikdy nezabíralo,“ řekl a pak se otočil dopředu a už se na nic neptal. Tomek se s hrdým úsměvem opřel.
„Už máš nějaký nápad jak z toho?“ zeptal se Gustaf Tomeka.
„Ne,“ odpověděl Tomek. „Prostě leťte.“
„No, zdá se, že nemůžeme.“
„Cože?“
„Cestu nám blokuje Velínská loď Kočkovitých.“
Tomek se podíval ven. V dálce stála obří loď. Několik Kočičích stíhaček se rychle dostalo vedle Canis I. Byli obklíčeni.
„Už jim nemůžeme uletět,“ řekl Gustaf. „A vypadá to, že nás chtějí doprovodit k velínské lodi.“
„Ne!“ zavrčel Tomek. „Nevydám jim Billeama.“
Monitor začal najednou pípat.
„Co je to?“ zeptal se Tomek. „Zaměřují náš?“
„Ne, to je varování ohledně rušivého magnetického štítu,“ odpověděl Gustaf.
„A to znamená co?“
„Je to X-point,“ objasnil Andraz. Ten samý bod, který Kočkovití chtěli použít pro ničivou zbraň, se teď dostával mezi jejich loď a hlavní loď Kočkovitých.
„To je ono,“ řekl Tomek vesele. „Můžeme ho použít jako skočnou bránu a uniknout skrz ni.“
„Nemůžeme – dostali bychom se přímo do Procyonu Alfa,“ řekl Gustaf zničeně. „Nemysli si, že by nám to udělali tak lehké. Ať uděláme cokoliv, oni budou o krok před námi. Je to, jako by všechno věděli,“ zabručel. Tomek si poposedl.
„Je tu něco, co nevědí,“ řekl Andraz najednou.
„Co?“ zeptal se Tomek.
„No, studoval jsem naši mateřskou hvězdu, jelikož je k nám teď tak blízko, a detekoval jsem všechna vysoká čísla temné energie a fantomové hmoty,“ odpověděl. Všichni se na něj zmateně podívali. „Což znamená, že je lehká možnost toho, že její střed může být červí díra,“ vysvětlil.
Tomek vykulil oči, v obličeji se mu začala zračit naděje.
„Co říkal?“ zeptal se Billeam.
„Říká, že uvnitř Prokyonu Alfa je skočná díra.“
„Hvězdná skočná díra?“ řekl Giorgi obecnou řečí, díval se na Andraze.
„Není jak to dokázat, je to jen spekulace. Taky se můžu mýlit,“ odpověděl Andraz v obecné a snížil tak jejich naděje. „Ale je taky vysoká šance, že neprojdeme. Pokud nás to nesežehne, pak by nás to mohlo roztrhat na kousky, pokud ta červí díra zkolabuje dřív, než se skrz ni dostaneme.“
„Cože?“ řekl Billeam.
„Říká, že tu není šance, že projdeme skrz,“ Giorgi řekl Billeamovi po jejich.
Canis I najednou ztratila stabilitu, když ji zasáhly další laserové střely.
„Kurva!“ zanadával Andraz.
„Zdá se, že nám došel čas na rozmyšlenou,“ řekl Gustaf. Všichni se otočili na Billeama, jako by mělo to, co udělají teď, záviset na něm.
„Tohle je směšné! Já se tam nevrátím!“ řekl Billeam. Piloti se podívali na Tomeka.
„Tak jim to ukážeme,“ oznámil Tomek pilotům. „Mimo to, radši umřu roztrhaný na kousky než rukama Kočkovitých.“
„To máš pravdu,“ řekl Andraz. „Všichni se držte, tohle bude pekelná jízda.“
„Máte někdo ponětí, kam ta červí díra může vést?“ řekl Gustaf a namířil jejich loď směrem k X-pointu.
„K smrti,“ odpověděl pohřebně Andraz.
***
„Jak to myslíš ‚k smrti‘!?“ vyhrkl Jimmy. Teta Janine pokrčila rameny.
„Budou čelit smrti raději, než aby je chytili a rozdělili,“ odpověděla. „Vědí, že by je nikdy nenechali pospolu.“
„Awww,“ zaúpěl Jimmy. „Proč se nemůžou kamarádit?“
„Ah, to je otázka, co?“ řekla teta Janine. „Nebylo by to hezké, kdyby se všichni spolu mohli kamarádit? Kde by se nikdo navzájem nesoudil, ať by byl ten druhý jakkoliv rozdílný?“
„Asi,“ řekl Jimmy a provinile sklopil hlavu. Teď chápal, proč ho vždycky nechávali po škole. Teta Janine se usmála nad Jimmyho zahanbeným obličejem.
„Nebuď tak smutný. Někteří lidé říkají, že je to přirozené, nenávidět všechno odlišné. Humanoidní kočky a psi mají své vrozené instinkty, které jsou silnější než jejich rozum, kontrolují jejich činy. Prakticky hned po narození je učí se nenávidět. To proto my lidé máme nad nimi výhodu. Máme na výběr, můžeme si vybrat, jestli poslouchat srdce nebo hlavu. Ne každý chce jít proti své přirozenosti nebo tomu, v co věří, a proto nemůže být mezi námi harmonie a mír.“
„Takže to je konec příběhu?“
„No, skoro. Chceš si poslechnout zbytek, i když to končí špatně?“
„Jo,“ řekl Jimmy. „Je to legrační, ale nemyslím si, že to je až tak zlé, že na konci umřou.“
„Dobře,“ řekla teta Janine. „To znamená, že jsi pochopil, že jejich důvod je silnější než jejich životy.“
„No, já nevím, jen to zní fakt cool.“
Teta Janine se zasmála.
***
„Skoro určitě smrt,“ řekl Andraz. „Jinak nemám tušení.“
Loď změnila kurz a zaměřovací alarm se rozezněl hlasitěji. Jelikož Kočkovití nechtěli nechat loď jít, pálili do ní víc než předtím. Uvnitř pasažérské kabiny vznikl oheň.
„Postarám se o to!“ řekl Gustaf rychle. Zmizel do pasažérské kabiny a uhasil ho hasicím přístrojem. Klopýtal, jak sebou loď trhala.
„Dobře, kluci, vydržte, jdeme na to,“ prohlásil Andraz.
„Připoutej se, Gustafe,“ vyhrkl Tomek. Gustaf se vyškrábal zpátky na nohy a doběhl k nejbližší sedačce, což bylo hned vedle Giorgiho. Giorgi se zašklebil nad Gustafovou blízkostí a pak zalapal po dechu, když sebou loď tvrdě trhla. Vstoupili do X-pointu a jejich těla se rychlostí zarazila do sedaček.
Tlak v kabině byl skoro nesnesitelný a neustálé trhání jim drnkalo zuby o sebe, ale nebylo to nic v porovnání s tím, jak se najednou začali točit, až se jim stáhly žaludky, hlavy je bolely a měli pocit, že je někdo rozmáčkne jako brouky. Světlo kolem nic bylo skoro oslepující a vzrůstající teplota je málem roztavila do sedaček.
Byl to ten nejhorší skok, který Tomek kdy cítil, ale snažil se bojovat s pocitem strachu a myslet pozitivně. Ale pak loď začala hrčet a vydávat zvuky, jako by brzdily zrezivělé brzdy.
„Kluci, nemyslím si, že tohle přežijeme,“ řekl Andraz zničeně.
Tomek se otočil na Billeama. Výraz v Tomekově tváři Billeamovi vysvětlil, co Andraz právě řekl. Oba dva se odpoutali a přitiskli se k sobě rty ve vášnivém polibku, chtěli si užít každou vteřinu až do konce svého života.
Giorgi byl celý v křeči, možná víc šokem než strachem. Otočil se pryč od toho pohledu a viděl Gustafův obličej, který byl zmražený v ohromeném zamračení. Gustaf se podíval na Giorgiho a zamračil se ještě víc. Giorgi si odfrkl se vzdorovitým výrazem.
Loď sebou prudce trhla a jejich výrazy se změnily zpátky do paniky.
„Vem to čert,“ řekl Gustaf a odpoutal se. Giorgi zalapal po dechu, když ho Gustaf pevně objal. Zašklebil se a chtěl ho ze sebe sundat, ale pak byla už jen tma.
autor: blame_my_dirty_mind
překlad: LilKatie
betaread: J. :o)
Tak nakonec se k nim přidal i Georgi. Tak to máme komplet menu. A protože ho Gustaf asi dost štve, tuším, že to tímhle nekončí. Tohle nebyl poslední díl, takže se ještě něco bude dít. Proto věřím, že se jim ten riskantní kousek podaří.
Díky za překlad a těším se na pokračování.
Doufám že to skončí dobře.
Tak nyní jsem zvědavá, jak to dopadne….
Moc krásná kapitola..jsem opravdu zvědavá,jak to celé dopadne..děkuji moc za kapitolu 😊
Sakra..to je napínavé jak kšandy. Upřímně doufám, že to nebude mít tragický konec a přežijou. Gustaf byl vážně vtipný jak skočil po Giorgim. I když jestli přežijou ten skok, tak ho pravděpodoně zabije. 😀 O Billovi a Tomovi ani nemusím mluvit. Ti jsou spolu prostě dokonalí.
Moc děkuji za překlad.
To je teda konec! Snad tady bude další díl brzy, protože jsem z toho docela nervózní. Strašně moc si přeju, aby kluci přežili. Byla by to děsná škoda, když ušli takovou cestu k tomu, aby překonali veškeré svoje předsudky a byli spolu.
Každopádně musím přiznat, že scéna, kdy se Tomek s Billeam k sobě tak přitiskli a začali se líbat, byla úžasná. ♥
Moc děkuji za překlad!
Suhlasim s dievcatami – nue je to posledna cast, tym padom esre nie je koniec a teda je tu nadej, ze to vsetko dobre dopadne. Dakujem za cast.