autor: Mohanrocks
Tom nadhazoval, zatímco se jeho tým seřadil, aby se střídali v odpalování. Georg přišel, aby mu ten den pomohl, ale většinou jej hlavně zachraňoval před zešílením pod horkým sluncem a v obklopení předpubertálními kluky, kteří se ho vyptávali, jestli už někdy viděl holčičí prsa.
„Měl bys tenhle víkend pozvat Billa,“ navrhl Georg, když oprášil míč a hodil ho zpět do kbelíku vedle Toma. „Lidi by ho určitě rádi viděli.“
„A co se děje tenhle víkend?“ Zeptal se Tom a hodil míč směrem k domácí metě, trochu se přikrčil, když z toho pálkař udělal faul.
„Párty u Gustavova mola u jezera. Nebude nás tam moc a já bych toho kluka taky rád viděl.“
„Já nevím.“ Tom sevřel rty a tvrdě nadhodil míč přímo do centra, s potěšením pozoroval, jak byl odpálen přímo nad něj.
„Nemůžeš ho schovávat věčně, chlape,“ řekl Georg jemně a plácl Toma po zádech.
Všechno, co Tom opravdu chtěl dělat, bylo strávit svůj volný čas o samotě s Billem, ale věděl, že nemůže zanedbávat své ostatní přátele, a Bill pravděpodobně potřeboval čelit stínům své minulosti. „Jo, okay, řeknu mu o tom.“ Přikývl a nadhodil další míč.
Georg s Tomem od sebe rychle odskočili, když byl odpálen zpátky k nim při vysoké rychlosti. Ten Jacksonův kluk si zjevně stále bral celou tu lekci ´zkus mě trefit do koulí´ k srdci.
***
Když byl Tom mladší, jeho spánek byl často narušován opakující se noční můrou. Nestávalo se to každou noc, ale trvalo to několik let, až měl opravdu strach, co by to mohlo znamenat. V panice se probudil a vyhrabal se z postele, aby se vydal temnou chodbou až ke dveřím ložnice své matky, na které zaklepal. Občas vůbec nepřišla otevřít, a jindy to nějakou dobu trvalo, ale když otevřela, poklekla a pevně jej objala.
„Jsi statečný?“ Zamumlala proti jeho spánku, zatímco s ním pohupovala v náručí.
Tom beze slova kývnul a pevně zavřel oči, jak se snažil zapomenout na to, co jeho mozek vykouzlil. Zezačátku se vždy mámy ptal, jestli by mohl jít k ní do postele. Poté, co mu tolikrát bylo řečeno ne, to vzdal. Říkala mu, že musí být dál statečný a jít zpátky do postele, že ty noční můry nepřestanou, dokud nebude čelit svému strachu. Tom věděl, že to mělo spíše co dělat s tím, že často měla v posteli nějakého muže, který by asi příliš nepřivítal malého kluka zaklíněného na noc mezi ním a jeho milenkou.
Noční můry se staly lépe zvládnutelné poté, co se setkal s Billem.
Před osmi lety…
„Tome.
Tome. Vzbuď se!“ Bill ho dlaní jemně plácal po tváři.Tom s trhnutím otevřel oči, okamžitě se zapřel o lokty a s divokým výrazem se rozhlédl. „Co se děje?“ Jeho hlas byl spánkem zdrsnělý.
„Myslím, že jsi měl zlý sen.“ Bill se zamračil a klesl zpět na kolena na svém spacím pytli.
„Ach… jo. To se občas stává.“ Tom si povzdechl a zvedl se do sedu, malými pěstmi si promnul oči.
„O čem to bylo?“ Bill tázavě naklonil hlavu, jeho vlasy byly zcela rozcuchané a na tváři měl obtisk polštáře.
„Já o tom opravdu nemluvím moc rád.“ Tom ostýchavě sklonil hlavu a zachvěl se. „Ale díky, žes mě vzbudil. Začínalo to být špatné.“
„Jsem rád, že jsem tu byl. Jak se z toho vzbudíš, když jsi sám?“ Bill stiskl rty a nakrčil obočí.
„Hádám, že se prostě vzbudím. Ale je to těžké. Vím, že spím, ale nemůžu se vzbudit, i když se opravdu snažím. Takže vždycky musím projít přes ty děsivé části.“ Tom pomalu přikývl.
„Hej, až se to stane příště a probudíš se vystrašený, tak použij vysílačku a zavolej mi.“ Bill se usmál a šťouchl Toma do kolene.
„Co když to bude super pozdě?“ Tom zvedl obočí, zatímco se na jeho rtech objevil malý úsměv.
„To je fuk. Budu ji mít pořád vedle polštáře, jen pro jistotu.“ Bill pevně přikývl a pak se natáhl zpátky na svůj spací pytel s rukama zastrčenýma pod hlavou.
Tom se pomalu opřel, dokud neudělal to samé. Byli utábořeni na podlaze v obývacím pokoji, protože jeho postel pro ně oba nebyla dost velká, a oni se chtěli dívat na filmy, dokud neusnuli. Ale bylo to cool, protože ta místnost měla střešní okno a oni mohli vidět hvězdy, když byla jasná noc.
„Ty mi taky můžeš zavolat, víš. Kdybys měl někdy strach,“ řekl Tom šeptem, pomalu unášený spánkem.
Ucítil na tváři malou pusu a rty se mu roztáhly do úsměvu.
……………………
Tom se probudil s čelem vlhkým od potu, bylo uprostřed noci a on se cítil nesvůj. Věděl, že měl noční můru, ale nemohl si vzpomenout, o čem byla, což bylo pravděpodobně nejlepší. Dlouze se napil vody z lahve na nočním stolku a snažil se přinutit, aby se uklidnil.
Byla to jen otázka několika okamžiků, než si uvědomil, že to nebude fungovat. Té vysílačky se zbavil už před lety, protože k čemu by mu byla bez její druhé poloviny, ale v té chvíli toužil po pohodlí jen stisknout tlačítko, aby na druhém konci zaslechl Billův hlas.
A pak se plácl do čela, že je takový osel. Měl mobilní telefon, a mobilní telefony byly ve skutečnosti vlastně jen moderní vysílačky, když jste se nad tím zamysleli. Hmatal kolem sebe a hledal ten obdélníkový předmět, dokud ho prsty neuchopil. Obrazovka byla jasná, až příliš jasná, a on musel přimhouřit oči, než si dostatečně zvykly, aby mohl přečíst čas. Byly tři hodiny ráno, čas známý také jako opravdu pozdní na to, abyste někomu volali.
Tom uvažoval, jestli Billova nabídka stále platila i osm let poté, co byla navrhnuta. Pravděpodobně ne. Přesto to známé nutkání mluvit s Billem, aby uklidnil svou snovou úzkost, bylo velmi přítomné. A tak pro to šel.
„Haló?“ Odpověděl Bill omámeně.
Tom chvíli debatoval sám se sebou, jestli má zavěsit a chovat se, jako by Billovo číslo vytočil ve spánku nebo nějakou podobně chabou výmluvu, ale slova se z něj prostě jen tak vysypala. „Omlouvám se, že je tak pozdě.“
„To je v pohodě, Tome. Děje se něco?“ Billův ospalý hlas byl ve skutečnosti opravdu sexy a to bylo rozptylující.
„Mám pocit, jako by mi bylo zase deset, ale měl jsem noční můru a myslel jsem…“ Tom se odmlčel, silně se kousal do spodního rtu a položil si ruku přes oči.
„Už nemáme naše vysílačky,“ dodal Bill, v jeho hlase byl slyšet úsměv.
Tom ze sebe vydal tichý smích, který se změnil na povzdech. „Nemám opravdu strach, jen jsem vzhůru. Tak jsem myslel, že tě budu otravovat, abys byl vzhůru taky.“
Billa to rozesmálo a bylo to drsné a tiché a všechno, co Tom do ucha rád slyšel. „No, fungovalo to, jsem vzhůru,“ Bill se zastavil. „Je tvoje máma doma?“
„Teď bývá vždycky doma,“ odpověděl Tom. „Ale spí jako zabitá,“ dodal pomalu.
„Jdu k tobě,“ odpověděl Bill a pak zavěsil.
Tom upustil telefon zpátky na postel, která teď byla mnohem větší, protože svou původní už dávno přerostl.
Bill přicházející, aniž by o to byl ve skutečnosti požádán – to bylo tak nostalgické a známé, až se Tomovi ulevilo. Od té doby, co se Bill vrátil do města, se Tom cítil, jako by skládal masivní puzzle z dílků s nerovnými hranami, které do sebe zcela nezapadaly. Byly tam kousky z minulosti a kousky z přítomnosti, stejně tak jako tajemné dílky, které se vytvořily během pěti let Billovy nepřítomnosti. Všechny různé komponenty, které musely nějak přijít dohromady, a Tom měl konečně pocit, jako by už sestavil pořádný kus.
Tom poslal Billovi rychlou zprávu, aby použil klíč pod květináčem u dveří, a pak se převalil na bok, zavřel oči a zřejmě upadl zpět do spánku.
Když se Tom opět probudil, slunce prosvítalo skrz žaluzie a vytvářelo pruhované stíny přes jeho přikrývku. Bylo horko, i přestože Tom nechával stropní ventilátor v letním období stále zapnutý. Nejen kvůli chladnému vzduchu, ale také kvůli tomu tichému šumu. Nikdy nemohl spát v naprostém tichu.
Když se pohnul, aby se přetočil, byl zastaven něčím pevným, teplým a atraktivním. Bill byl uložen v posteli vedle něj, rukama si přidržoval přikrývku až pod bradou. Rty měl lehce našpulené, zatímco zbytek jeho tváře zůstával ve spánku uvolněný.
Tom vnitřně zasténal nad tím, že usnul, když mohl celou noc strávit s Billem. No, být vzhůru s Billem. Velmi jemně odhrnul několik pramenů z Billova čela a poté jej doprostřed políbil, než se uvelebil na boku s hlavou opřenou o ruku. Jistě, někteří lidé by to mohli považovat za děsivé, sledovat někoho při spánku, ale Tom se opravdu nedokázal přinutit, aby se o to staral.
Bylo to tak dávno, kdy vedle sebe spali naposledy. I když jejich těla vyrostla a v jejich životech nastaly významné rozdíly, stále to byl pocit jako být doma.
Ospalé hnědé oči na něj zamrkaly. „Proč na mě zíráš, ty šílenče,“ zamumlal Bill pobaveně.
„Jen si to vynahrazuju za všechny chvíle, kdy jsem nemohl,“ odpověděl Tom s malým úsměvem. „Děkuju, žes v noci přišel.“
Bill si skousl spodní ret a namířil svůj pohled na Tomovy, pomalu pustil přikrývku ze svého sevření a natáhl ruku, aby uchopil Tomovu tvář. Palcem mu přejel přes lícní kosti a čelist, než se usadil na rtech. Tom je proti špičce jeho palce našpulil.
S roztřeseným povzdechem Tom otočil tvář do Billovy dlaně, aby nosem přejížděl po náhodných liniích na jeho kůži. Bill zvedl i druhou ruku, aby ji omotal kolem Tomova krku, a účinně jej přetočil na své tělo.
Tom se s výdechem překvapeně zasmál a opatrně se uvelebil na Billově pružném těle, nedolehl na něj celou svou hmotností. Bill k němu vzhlížel s plachým úsměvem na spánkem nateklých rtech, které Tom prostě musel ochutnat. Naklonil hlavu doprava, zatímco přitiskl rty k Billovým v měkkém polibku, který se rychle proměnil v pevnější, když jej Bill popadl za zadní stranu krku, aby si ho přitáhl blíž. Dva páry měkkých rtů se rozcházely a setkávaly pouze s malou pomocí jazyků, které se vzájemně hladily. Nebylo to jako ostatní polibky, které v poslední době sdíleli. Nebyla zde žádná naléhavost, pouze lenošné objevování.
Bill roztáhl nohy, aby se přizpůsobil Tomovým bokům, a pomalu k nim přitiskl stehna, zatímco do úst vsál Tomův spodní ret. Tom nerovnoměrně vydechl nosem a natáhl se pod přikrývku, aby přejel rukou po Billově nahém boku, než se zvědavými prsty zastavil až na Billově bradavce, kterou obkroužil, dokud neztvrdla. Bill do polibku tiše zasténal a lehce zaryl nehty do Tomova krku.
Tom polibek přerušil a olízl si rty, zíral na Billa ztmavlýma očima. „Je tohle v pohodě?“ Zašeptal.
Bill polkl a přejel rukou přes Tomovo opálené rameno, stiskem masíroval jeho biceps. „Je to v pohodě. Tohle je dobré.“ Pousmál se a zvedl obočí. „Vrať se zpátky sem dolů.“
Tom se zazubil a šťouchl nosem do Billova, než mu přitiskl polibek na rty a jazykem je hladil, zatímco Billa něžně tahal za bradavku a namáčkl se na něj spodní polovinou svého těla, až se jejich oblečená vzrušení setkala.
Bill se ostře nadechl a Tom cítil, jak se do něj opět zaryly jeho prsty, ale tentokrát se nezastavil. Bylo to něco, co museli popohnat až do určité míry a Bill se musel naučit sám sobě důvěřovat.
Tom proti Billovi v pomalém tempu experimentálně zhoupnul boky, okamžitě se mu napnul žaludek tím prudkým nárůstem rozkoše. Billovy nohy hladce sklouzly kolem Tomova pasu a jeho jazyk malátně vklouzl do Tomových úst. Jejich líbání se prohloubilo, zatímco jejich těla po sobě hladce klouzala. Bylo těžké pokračovat pomalu, když Tom ve skutečnosti chtěl přirážet proti Billovi, jako by na tom závisel život, ale udržoval nastavené tempo.
S malým zakňučením Bill přerušil polibek a zabořil tvář do Tomova krku, ztěžka oddechoval a pevně sevřel Tomova ramena.
„Je to v pořádku, Bille,“ ujistil ho Tom a vtiskl mu jemný polibek na rameno.
Billova hlava klesla zpátky na polštář a on si zvedl ruce k obličeji a pevně si přitiskl dlaně na oči. „Cítím, jak to začíná. Nechci, aby to i s tebou bylo takhle.“
„Cítíš, jak začíná co?“ Zeptal se Tom, zatímco lehce vypáčil Billovy ruce z jeho obličeje.
Bill si spustil ruce na hruď a podíval se na Toma, čelist měl napjatou. „Nebudu schopný se ovládat.“
„Nebojím se toho, že se to stane.“ Tom pomalu zavrtěl hlavou. „Můžeme se společně udělat, aniž by to byla špatná věc.“
Billův pohled byl plný pochybností, ale i naděje. „Nemyslíš si, že na to jdeme moc rychle? Já to nedokážu posoudit, když přijde na tohle.“
„Tohle je ve zrodu už pět zatracených let, Bille,“ rozesmál se tiše Tom. „Řekl bych, že jsme čekali už dost dlouho.“
Na Billově tváři se rozšířil úšklebek a zvedl ruku, aby Toma poplácal po tváři. „Vždy hlas rozumu.“
Tom Billa políbil na rty a zašeptal proti nim. „Se mnou máš dovoleno ztratit kontrolu.“
Bill zasténal a Tom přesunul rty k jeho krku, pomalu mu tam vytvářel malé flíčky a posouval se níž, jeho tělo se posouvalo spolu s jeho rty. Ústy s horkým dechem se vznášel nad Billovou bradavkou, než se jí dotkl špičkou jazyka. Bill škubnul svými boky vzhůru, ale Tom jej silnou rukou přidržoval dole, zatímco se mu obkročmo posadil na nohy s rukama na jeho stehnech.
Tom táhl konečky prstů nahoru až po okraj Billových nízko položených tepláků a Bill se zvedl na lokty, hruď se mu zvedala a klesala s těžkými nádechy a jeho pohled byl potemnělý potřebou. Když Tomovy prsty dosáhly až k elastickému pásku, zahákl je o okraj a podíval se na Billa s vřelým úsměvem.
„Myslel jsem na tvého ptáka celá léta, víš,“ zamumlal nesměle.
„Vtipné, já jsem léta myslel na to, jak se ho dotýkáš,“ odpověděl Bill slabým hlasem, rty se mu zkřivily vzhůru.
Tom mu stáhl kalhoty přes úzké boky až na stehna a odhalil tak jeho erekci v pyšně vztyčeném stavu. Byl větší, než byste čekali od hubeného kluka, jako byl Bill. Asi tak dlouhý jako Tomův, ale na tak tlustý. Bledý, s růžovým vrcholkem a dokonalý.
„Zatraceně,“ vydechl Tom, sklouzl rukou přes krémovou pokožku Billova vnitřního stehna, dokud se nedotkl Billova mužství, které sebou proti Tomovu doteku škublo.
Bill zaryl zuby do spodního rtu, když kolem něj Tom plně ovinul dlaň a věnoval mu pomalé, stoupající pohlazení. Jeho břišní svaly se napjaly a bylo jasné, že se drží na uzdě.
„Řekni mi, co potřebuješ,“ naléhal Tom jemně. „Nikdy předtím jsem tohle nedělal nikomu jinému než sobě, takže potřebuju trochu nasměrovat.“ Tváře mu zrudly.
Bill vydechl a setkal se s Tomovým pohledem. „Je mi jedno, co uděláš, jen chci, aby ses mě dotýkal. Prosím.“
Tom lehce zesílil sevření kolem Billova penisu a začal jej pomalu honit, palcem přitom stíral malé kapičky na špičce.
„Kurva.“ Bill položil hlavu na polštář a lehce se prohnul v zádech, zatímco se jeho penis napínal v Tomově sevření.
Tom si takhle Billa představoval už mnohokrát, ale vidět to ve skutečnosti bylo něco úplně jiného. Napnutá, potetovaná kůže táhnoucí se přes napjaté svaly, zvuky Billových sténání a těžkých vzdechů. Nikdy si nepředstavoval, že by to mohlo být takhle dokonalé.
Bez velkého přemýšlení se Tom naklonil a s jemným sáním zabalil rty kolem Billova penisu, zatímco práci své ruky zrychlil.
Bill ze sebe vyrazil překvapený sten a slepě zašátral po Tomově rameni, aby ho pevně stiskl. „Do prdele, Tome. Jo… kuř mě.“
Tom vypustil tlumený sten a snažil se uvolnit čelist, aby přijal Billovu erekci hlouběji, jeho jazyk se zakřivením kopíroval její tvar, zatímco pohyboval hlavou, jeho ruka sklouzla na Billova varlata a jemně je hnětla. Billovy boky se téměř okamžitě začaly zvedat, ale opět se zdálo, že se snaží ovládat, aby je udržel na posteli.
Tom doufal, že se jeho nezkušenost nezobrazuje nijak špatně, ale zvuky, které Bill vydával, zvyšovaly jeho sebedůvěru. Netrvalo dlouho, než se mu Billovy nehty bolestivě zaryly do paže a Tom cítil, jak se mu Billova varlata v ruce stáhla a jeho penis mu mezi rty zapulzoval.
„Já se, kurva, udělám,“ varoval ho Bill naléhavě přes zoufalé sténání a zatlačil do Tomovy tváře, takže mu jeho mužství vyklouzlo z úst.
Tom byl připraven vše spolknout jako mistr, ale pak by přišel o pohled na silné výstřiky na Billovo břicho, a o Billův obličej zcela ztracený v extázi.
Tom těžce polkl a zhluboka a roztřeseně se nadechl, penis měl v pyžamových kalhotách bolestivě tvrdý. Ale nehodlal se ho dotknout, nebo udělat cokoliv jiného, dokud neuvidí, jak to Bill zvládá.
Trvalo to několik okamžiků, kdy Bill těžce dýchal s paží přehozenou přes oči, tvarované břicho měl pokryté spermatem. Tom se natáhl na noční stolek pro ubrousek a začal jemně otírat Billovo břicho, než byl zastaven pevným sevřením svého zápěstí.
„Počkej… prosím,“ zamumlal Bill, aniž by si sundal ruku z očí. Tom ruku stáhl a posadil se vedle Billa, úzkostlivě si žvýkal svůj spodní ret.
Bill se posadil a pomalu si olízl rty, rovnoměrně vydechl, když se natáhl pro vlastní ubrousek a otřel si břicho, zmačkaný ubrousek hodil do koše, než se setkal s Tomovým pohledem.
„Omlouvám se,“ zavrtěl hlavou s tichým smíchem. „To bylo, kurva, úžasné.“
„Jsem rád, že to bylo dobré.“ Tom rozpačitě pokrčil rameny.
„Bylo to více než jen dobré, Tome. Potřebuju cigaretu,“ řekl skrz nervózní smích, a poté jeho rysy zahalil provinilý výraz.
„Co se děje?“ Zeptal se Tom, ruce si překřížil přes nahou hruď.
„Já…“ Bill se odmlčel a zhluboka se nadechl. „Chci se tě dotknout, ale nevím, jestli právě teď můžu.“
Tom zvedl obočí. „Neudělal jsem to proto, abych dostal něco na oplátku.“
„Ne, já vím, že ne. Já se tě chci dotknout, ale vím, že to je přesně ten okamžik, kdy to začne být opravdu zlé. Budu zase tvrdý, než tě udělám, a pak se budu potřebovat udělat znovu, a pak ty budeš tvrdý a bude to nekonečný koloběh.“ Bill tiše zahučel a omluvně se na Toma podíval.
„To nezní jako špatná věc,“ přiznal Tom, přestože věděl, že neexistuje způsob, jak by mohl pochopit, co tím Bill přesně myslí.
„Ale je, když máš život, který musíš žít, a spoustu věcí na práci.“ Bill si přitáhl kolena k hrudi a objal je.
„Tak příště si prostě dáme pozor, abychom se udělali společně. A budeme spokojení oba, jo?“ Navrhl Tom a spustil si své ruce do klína s nadějí, že tak bude jeho vzrušení méně nápadné.
Billovy oči se zahalily tajemným oparem a sevřel rty, než několikrát přikývl. „Jo. Ještě jednou se opravdu omlouvám. Cítím se jako blbec.“
„To nemusíš. Jen si skočím do sprchy.“ Tom si odkašlal. „Moje máma už bude v práci, takže si můžeš zakouřit na zadní verandě, jestli chceš. Hned budu zpátky.“
„Děkuju.“ Bill se na něj pousmál a prohrábl si své černé vlasy. Vysomruju z vaší kuchyně nějakou snídani pro nás oba, pokud je to v pohodě.“
„Je to naprosto v pohodě.“ Tom vstal z postele a tváře mu zrudly nad tím, jak moc byla boule v jeho kalhotách patrná. Rychle ji překryl dlaní, ale Billovy oči se už na tu oblast zaměřily a jeho krk byl napjatý a výraz dravý.
„Tak, ehm, uvidíme se dole.“ Tom se odšoural do koupelny a sám nad sebou zavrtěl hlavou, jakmile za sebou zavřel dveře. Ve sprše se postaral o svůj problém a hned se cítil lépe. On a Bill definitivně udělali pokrok. Alespoň Bill viděl, že se mohl kolem Toma trochu odvázat a nebyl to hned konec světa.
Sešel dolů s těšením se na trávení času s Billem a možná i na hraní nějakých videoher na památku starých časů. Vykoukl ven ze skleněných dveří a Billa nikde neviděl, takže zamířil do kuchyně. Tam bylo na stole několik krabic s cereáliemi, krabice mléka, prázdná miska se lžící a vzkaz načmáraný na zadní straně obálky.
Stálo tam jen: Omlouvám se, Tome.
autor: Mohanrocks
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Vím, že má Milesova přítomnost pro Billa svůj význam, ale stejně jsem radši když jsou s Tomem spolu takhle sami a nikdo třetí jim u toho neoxiduje 🙂
Dokonce to vypadalo, že je Bill docela v pohodě. Ale ten konec byl takový nějaký zlověstný. Vůbec se mi nechce líbit, že se takhle vypařil…
Díky za překlad
To by mně zajímalo proč Bill zmizel doufám že nešel za Milese.
Tak teď jsem hoooodně zvědavá na pokračování…..a na Billa!
Zdálo se, že to šlo docela dobře, že to zvládnou. Ale Bill se zřejmě bojí vlastního selhání. Jinak si nedovedu vysvětlit, proč se tak najednou vypařil.
Díky za překlad a těším se na pokračování.
Oooh, co ten konec? Sand se jen Bill nějak polekal toho, co udělali a měl strach, že by se nemusel ovládnout a šel se raději domů zklidnit. Vím, že to kluci alespoň ze začátku nebudou mít moc jednoduché. Možná Bill potřebuje Milese a jeho uklidňování, nebo prostě jen jeho přítomnost a nebo je v tom něco více. Těžko říct. Moc se ale těším na další díl, protože jsem docela napnutá, co bude dál!
Moc děkuji za parádní překlad! 🙂
Netuším ako je to keď je niekto chorobne závislý na sexe, Tom povedal, že by to mohlo byť dobré urobiť sa vzájomne niekoľko krát… no neviem ako to je u Billa som zvedavá čo sa s ním naozaj deje prečo utiekol… aspoň sa ospravedlnil:( no uvidíme… ďakujem za kapitolu.
To ako vážne?! Bola som rada, že postúpili na ďalšiu métu a Bill zistil, že sa dokáže pri Tomovi aspoň čiastočne ovládať, ale ten koniec?
Dobre, chápem, že je to preňho ťažké, ale fakt nemusel tak utiecť. 🙁
Ďakujem za preklad a som zvedavá na pokračovanie.