autor: adriandarc
Sentimentální sračka
Tom položil na stůl koupený dort a zvedl vidličku. Nabral si truchlivé sousto a polkl.
Nebylo to stejné.
Nic nebylo stejné od chvíle, co Bill odešel. Tom vidličku odhodil.
Žádný dort už nikdy nebude jako dřív.
***
Tom přecházel sem a tam před svým psacím strojem. Byly to už dva dny bez psaní a dva dny bez Billa.
Co to znamenalo?
***
Prošel kolem lopaty a zamračil se.
Prošel kolem ní znovu a zaklel.
Prošel kolem ní ještě jednou a zhroutil se jako malá holka.
***
Tom setřepal drobky z přikrývky a sevřel ji v rukách. Potřeboval udělat něco kolem domu, jinak by se zbláznil.
Sešel po schodech dolů do prádelny a zazíral na pračku. Jeho prsty se pevně sevřely kolem malého chumlu v jeho rukách. Zvedl si povlečení k obličeji a zhluboka se nadechl.
„Můj bože, stal se ze mě úchyl,“ zasténal do látky. Voněla jako Bill a pár drobků se mu dostalo do vlasů, ale jemu to ani nevadilo. Co vůbec bylo několik drobků v dlouhodobém horizontu?
„Potřebuju nový koníček,“ rozhodl se Tom. Strčil povlečení do pračky a pustil horkou vodu.
***
Přestěhoval lopatu z chodby do kůlny za domem. To bylo místo, kam patřila.
***
Tom zaléval květiny a zamával paní Hastingsové. Usmála se na něj a přinesla sklenici limonády.
„Ten trávník tady vypadá moc hezky, Tomasi,“ řekla. „Moc hezky.“
„Děkuju,“ řekl Tom. Byla to první slova, která promluvil s jinou lidskou bytostí za celé tři dny. „Mám teď spoustu volného času.“
„Žádné psaní?“ Zeptala se.
Tom zavrtěl hlavou. „Nevím, kam odešla moje inspirace,“ přiznal.
Usmála se na něj, jedním z těch malých, moudrých úsměvů, které by měly být proslavené. „Myslím, že možná vím, kde ji znovu najdeš,“ řekla. Podala Tomovi letáček a mrkla. „Zatím se měj.“
Tom pohlédl na letáček a nechal hadici, aby mu ledovou vodou postříkala celé nohy. Billova nová pekárna se otevírala následujícího dne. V pět odpoledne. Veřejnost byla vítaná.
„Já ne,“ zamumlal. Ale stejně letáček složil a bezpečně si ho schoval do kapsy.
***
Tom přestěhoval lopatu z kůlny zpátky do kuchyně. Byla Billova, měla by být v kuchyni.
***
Tom už po sedmé toho dne ignoroval Georgův telefonát. Nechal to spadnout do hlasové schránky.
„Musíš přijít, chlape,“ zněl Georgův hlas domem. „On ti odpustí. Jste pro sebe jako stvořeni. Bože, nutíš mě znít jako gay. Alespoň zvedni ten telefon, abych se ti mohl omluvit, že jsem na tebe zahrál ten trik. Nikdy jsem Billa nikam nepozval, jen jsem si z tebe střílel a… Zatraceně, Tome. Zavolej mi zpátky.„
***
Tom přestěhoval lopatu z kuchyně zpátky do chodby. Tak to bylo správně.
***
Byl to den otevření nové pekárny a počasí bylo naprosto nádherné. Byl to perfektní den pro rodinný výlet do města, aby ochutnali krásy evropského pečiva, Billovu specialitu.
Tom se rozhodl strávit den uvnitř, ležet na gauči a dát si maraton seriálu All in the family. Samozřejmě, že věděl, co je za den. Přesně věděl, co se děje ve městě. Celé si to dokázal jasně představit.
Bill bude módně oblečený, s elegantními vlasy a perfektním make-upem, a kolem pasu bude mít uvázanou malou zástěru. Nebo možná bude mít jednu z těch, které se vážou kolem krku. Bill byl plný překvapení.
Tom hořce sledoval televizi, překřížil si nohy a usadil se hlouběji mezi polštáře. Pohlédl směrem k chodbě a mohl tam spatřit vykukující rukojeť lopaty, vysmívala se mu.
„Sklapni,“ zamumlal Tom a dál na lopatu zíral. „Co ty můžeš vědět?“
Lopata tam silně nečinně stála.
„Jo, já vím.“ Tom udělal obličej. „Pane bože. Už ne.“
Přistihl se, jak mluví nejen se svým rozkrokem, ale taky s lopatou. Byl naprosto ubohý.
Ukradl si malý pohled na hodiny. Bylo půl páté. Brzo se Billova pekárna otevře.
Tom zavřel oči a snažil se přinutit sám sebe usnout.
Ale jakmile zavřel oči, vše, co mohl vidět, byl Bill.
Byl v tom až po uši. To bylo opravdu špatné.
Tom na sebe poprvé po dvou dnech natáhl nějaké kalhoty a popadl lopatu.
Někdy, abyste dostali to, co chcete, musíte ze sebe udělat blázna. Na veřejnosti. Před mužem, kterého milujete. Bez ohledu na odmítnutí. Bez ohledu na to, že vás ochranka vyhodí zadními dveřmi na hromadu plesnivého pečiva.
Protože přesně tak si to Tom představoval, když nasedl do auta a nastartoval, s lopatou připoutanou na místě spolujezdce.
Tom nebyl příliš pro sebedůvěru.
„Vydrž,“ řekl lopatě. „Tohle už bude jen děsivější.“
***
Ta situace připomínala noční můru.
Tom držel lopatu, stál přímo před pekárnou Das Essen a dostával zvláštní pohledy od náhodných kolemjdoucích.
„Dobrá,“ řekl, a otevřel dveře.
Světla uvnitř byla ztlumená a Bill stál v přední části místnosti s mikrofonem v ruce. A zatraceně, vypadal dobře. Uchvácení diváci na něj dopředu zírali.
„A tak vám chci všem poděkovat za účast na slavnostním otevření Das Essen,“ řekl Bill. „Znamená to pro mě tak moc, otevřít svůj obchod právě tady v mém rodném městě. Znám vás všechny po většinu svého života a vím, že mí rodiče by byli pyšní, že se můj sen zrealizoval. Děkuju vám.“
Bill odložil mikrofon, zářivě se na dav usmál a všichni mu tleskali. Několik jich hlasitě zajásalo a paní Hastingsová k Billovi přistoupila a podala mu tucet růží.
Tom musel podniknout svůj krok.
„Bille!“ zvolal. Nemohlo jej být slyšet přes štěbetání a hučení lidí v obchodě. Tom spustil lopatu a odkašlal si. Vložil si dva prsty mezi rty a hlasitě, pronikavě zapískal.
Obchod ztichl. Tomovi se začala třást kolena.
„Bille,“ řekl, hlas mu zakolísal. „Bille Kaulitzi.“
Bill se otočil, a když spatřil Toma, jeho oči se rozšířily do velikosti malých koláčů. Každá šťastná emoce, kterou měl před okamžikem na tváři, zmizela, a on vypadal naprosto zděšeně.
„Bille,“ řekl Tom znovu, tentokrát jemněji. „Přišel jsem…“
„Co?“ zeptal se Bill a položil své růže na stůl. „Co jsi přišel udělat na velmi důležité otevření mého nového obchodu, Tomasi?“
Tom se rozhlédl. Uviděl mezi lidmi také tvář Georga, Davida Josta i paní Hastingsové. Všechny pohledy se na něj upíraly.
Včetně Billova. Billovy oči do něj prakticky vyvrtávaly díry.
„Přišel jsem… abych ti dal tohle,“ řekl Tom tupě a napřáhl ruku se špinavou lopatou. Trochu špíny dopadlo na čistou bílou podlahu, a pár lidí si mezi sebou začalo šeptat.
„Řekl jsem ti, aby sis ji nechal.“
„Jo, no, já si ji opravdu nemůžu nechat,“ řekl Tom a postavil lopatu na zem. „Ve skutečnosti, já opravdu nemůžu… dělat vůbec nic.“
Billova tvář byla rudá rozpaky a pokynul rukou směrem k zadní místnosti. „Můžeme si promluvit tam?“
„Ne, musím říct to, co musím říct, tady, přede všemi,“ řekl Tom sebejistě.
„Ach bože, přál bych si, abys to nedělal,“ zasténal Bill.
Tom pohlédl k nejbližšímu stolu. Stála na něm sklenice s vodou. „Můžu si to vzít?“ zeptal se a už se po sklenici natahoval. Žena u stolu se zamračila. „Díky.“ Dlouze se napil a trocha vody mu stekla po bradě až na tričko. „Ach, sakra.“
„Tome,“ zasyčel Georg.
Tom si ho nevšímal. „Okay, co to musím říct, co to musím říct…“
„Řekni to a nenatahuj to,“ zasyčela žena u stolu.
„Oh,“ řekl Tom a položil sklenici. „Ha ha. Bille?“
„Prostě řekni jakoukoliv šílenou věc, kterou mi potřebuješ říct,“ řekl Bill, jeho tvář zrudla ještě víc. „Ať už to máme za sebou a můžeme pokračovat s otevíráním.“
„Nemůžeš s tím pokračovat,“ začal Tom nervózně. „Nemůžeš beze mě. Nebo já nemůžu bez tebe. Co se snažím říct, je…“ Měl pocit, že bude zvracet. „Přinesl jsem ti tvou lopatu.“
Bill vypadal, že Toma asi zabije.
„Přinesl jsem ji, protože mi připomínala tebe,“ pokračoval Tom. „Chci říct, že se pořád povalovala někde v domě, tak trochu jako jsi to dělával ty. Až na to, že byla zablácená, a ty jsi obecně… dost čistý.“
„Tome,“ řekl Bill tiše. „Myslím, že bys měl odejít.“
„Ne bez tebe,“ řekl Tom pevně. „Možná jsem se slovy mizerný, což je ironické, vzhledem k výběru mého ehm… no… miluju tě, víš.“
Dav zmlkl a Billovo obočí pomalu stouplo až k jeho vlasům.
„Cos to řekl?“ zeptal se Bill třesoucím se hlasem.
„Děláš výborné dorty a nedokážeš zvládnout alkohol, ale to ani já ne, a přivádíš mě, kurva, k šílenství, protože jsi tak zatraceně milý a chytrý a Billovský. Bille, miluju tě,“ vykoktal Tom.
Bill si přiložil ruku k ústům a třásl se. „Dokaž to,“ řekl skrz prsty.
Tom přistoupil k místu, kde Bill stál, a opřel lopatu o stůl. „Musím ti něco vrátit, něco, co je tvoje.“
„Už jsem řekl, že tu lopatu nechci,“ řekl Bill, oči mu přetékaly slzami. „Tome, jestli…“
Tom si zastrčil ruce do kapes a vytáhl svazek klíčů. „Tady,“ řekl. „Ten dům je tvůj.“
Bill zbledl, až na jeho tváře, které byly stále jasně růžové. „Ach můj bože.“
„Já tam nemůžu žít. Jsi to ty, všechno tam jsi ty. Moje zasraná – pardon – kancelář jsi ty. Kuchyň je ty. Pokoje jsou ty, zahrada, kůlna, příjezdová cesta, ten příkop… Hlavně ten příkop.“ Tom si povzdechl. „Ten dům patří tobě, Bille.“
Bill zavrtěl hlavou. „Ne-ne, nepatří, tys ho k-koupil a já ho nemůžu koupit zpátky, protože jsem dal všechny peníze do tohohle obchodu a-„
„Je tvůj,“ řekl Tom, vzal Billovu ruku a klíče mu jemně položil do dlaně. „Ano? Tvůj.“
„Ach.“ Bill pohlédl na klíče a se zamrkáním mu z oka vyklouzla slza.
„A já už nedokážu psát, ne bez tebe,“ pokračoval Tom. „Když jsi kolem, tak píšu tak moc. Inspiruješ mě, já… Nebyl jsem schopný vůbec psát a pak jsi přišel ty a já mohl. Pak jsi zmizel a já už zase nemohl. Vidíš?“
Bill si povzdechl. „Nemáš ponětí, jestli to je důvod, proč-„
„Ano, mám,“ trval na svém Tom.
„No, já si ho nemůžu vzít. Ten dům,“ řekl Bill a vrátil klíče zpátky Tomovi. „Nemůžu si ho vzít zpátky. Je to tvůj dům. Ty ho vlastníš.“
„Ale, víš… Ty tak nějak vlastníš mě,“ řekl Tom nepřesvědčivě. „A já jsem bez tebe k ničemu.“
„Vezmi si ty zpropadené klíče a už toho idiota polib!“ ozvalo se ze zadní části obchodu. Tom se otočil a Bill natáhl krk, aby se podíval.
Byla to paní Hastingsová a mávala na ně holí.
„Rychle, přicházím kvůli tomuhle o seriál!“
Tom se podíval na Billa a napřáhl k němu klíče. „Prosím,“ řekl. „Bille?“
Bill zavrtěl hlavou. „Nemůžu tam žít,“ řekl Bill tiše. Tomovi se sevřelo srdce. „Ne bez tebe.“
Tom zvedl hlavu.
„Teď mě polib a dej mi ty zatracené klíče,“ zamumlal Bill.
Tom mohl vykřiknout radostí. Místo toho popadl Billovy ruce a omotal je kolem své vlastní, s klíčem uvnitř jejich pěstí. Omotal paži kolem Billova útlého pasu a přitáhl si jej tak blízko, až do sebe jejich hrudníky narazily.
„Miluju tě,“ řekl Tom znovu. „Dokonce i když drobíš do postele.“
„Tome, miluju tě, ale…“
„Ano, Bille?“
„Sklapni.“
Jejich rty se setkaly a Tom zabořil prsty do Billových vlasů a líbal jej téměř do bezvědomí, naklonil se lehce dozadu, až Bill zvedl do vzduchu jedno chodidlo. Když se od sebe odtáhli, Billovy tváře byly zčervenalé a vlasy měl rozcuchané. Lidé kolem nich si pro sebe mumlali a Georg se laskavě ušklíbal.
„Takže, ty a já? V mém domě?“ Zeptal se Bill rozzářeně.
„Jo, já a ty. V mém domě,“ řekl Tom a políbil Billův krk.
Bill se rozesmál a protočil oči. „Opravdu?“
„Opravdu.“
„Jsi si jistý?“ zeptal se Bill.
„Wilhelme Kaulitzi, jsi hluchý a natvrdlý?“ Zavolala paní Hastingsová zezadu. „Už řekl, že ano! Teď přines dort. Jsme tady všichni kvůli nějakému tomu cukru, cukrouši.“
Tom sebou trhl. Ta chvíle už pro něj začínala být trochu moc, ale podíval se na Billa a cítil se šťastnější, než… no, vůbec kdy dřív.
Možná, že ta chvíle volala po něčem, co bude příliš moc, možná, že okamžiky, jako byl tenhle, byly to, co dělalo všechny ty otravně šťastné lidi, které Tom nedokázal vystát, tak šťastné.
„Náš dům,“ řekl Tom tiše.
Billovy oči zaplály. Naklonil se dopředu a znovu Toma políbil.
„Vážně, nějaký dort by právě teď byl úžasný,“ zaduněl Georg z davu.
Bill na něj přes Tomovo rameno vystrčil prostředníček a oba se vrátili k líbání.
Bylo to jako návrat domů a všechna taková ta sentimentální sračka. A pokud šlo o tohle, Tom začínal být na Billa docela zatížený.
Rukama sklouzl dolů a stiskl Billův zadek. Tohle bylo lepší než dort, tohle bylo lepší než psaní, tohle byl Bill.
autor: adriandarc
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Po tomhle díle mi došla všechna slova. To bylo tak krásné! ♥ Vůbec jsem nečekala, že by Tom Billovi vyznal lásku a ještě takhle veřejně. Měla jsem dojem, že má docela problém to přiznat sám sobě, ale jak jde vidět, Bill Tomovi šíleně chyběl a za dobu jeho nepřítomnosti si asi uvědomil spoustu věcí. Já ani nevím, jak vyjádřit svoje nadšení z vývoje povídky! ♥
Ti dva byli dneska kouzelní! ♥ Kluci se milujou a budou spolu bydlet v tom úžasné domečku, na který má Bill tolik vzpomínek. ♥♥
Opravdu MOC děkuji za překlad! 🙂
Jsem tak strašně ráda, že dnešní díl dopadl tak krásně a že se kluci prakticky hned usmířili :). Navíc, na Tomovi a jeho lopatě se budu bavit ještě hodně dlouho 😀 jeho řečnícke schopnosti mi tak trošku připomněli mě, takže mi byl dnešní díl svým způsobem hodně blízký. Těším se na závěrečný díl téhle roztomilé povídky 🙂
Tom mě milé překvapil že dokázal povědět Billovi že jej miluje doufám že to už bude mezi nimi jen dobře.
Kytice, prsten? To je normálka. Ale vyznání lásky s lopatou? 😀 Když si tu scénu představím, musím se řehtat jako kůň. No kdo by tomu odolal?
Díky za překlad a těším se na pokračování.
Mám dosť! Tomovi z toho Billa fakt pekne prepínalo, keď sa rozprával s lopatou a potom ju viezol v aute ako spolujazdca – dokonca aj pripútanú! 😀 😀
A to vyznanie bolo asi "najromantickejšie", aké som kedy čítala 😀 Na aké niečo sa proste nedá povedať nie, takže je jasné, že ani Bill to nezvládol. Aj keď tomu dopomohla aj p. Hastingsová – tá tiež nemala chybu s tými jej pripomienkami 😀
Proste dnes to bol total výbuch smiechu. Ďakujem za preklad.
Tom ma poriadne prekvapil, netušila som, že si sám sebe priznal, že Billa miluje:) samozrejme ma to strašne teší, len sa mi to zdalo skoro po tých úletoch. Dúfam, že sa nebudú už hádať a trápiť jeden druhého:) Ďakujem za kapitolu.
Tom je úžasnej, docela borec s tím vyznáním!
Podobne trapne okamihy ma bezne nutia utekat z ich dosahu, ale dnes som sa pri tom usmievala ako slniecko na hnoji. Dakujem za cast!