autor: Gaja
Bill nasál z konce své cigarety a odklepal popel do nedalekého popelníku, když poslal svůj telefon už podvacáté za poslední hodinu do hlasové schránky. Už ráno se probudil nevrlý a s kocovinou, což jej přimělo zůstat v Tomově sevření, až dokud jej nutnost použít záchod konečně nepřinutila sejít po schodech dolů do klubu na pánskou toaletu. To dalo Tomovi čas, aby mu udělat konvici kávy a vykradl se ven pro půltucet muffinů, o kterých musel Bill neochotně připustit, že mu pomohly. Jakmile se dostal tak daleko, že dokázal otevřít obě oči najednou, Bill Toma objal a věnoval mu výjimečně něžné rozloučení spolu s příslibem, že se setkají později během dne, než chytil taxi směrem do agentury.
Bill byl na sebe hrdý, že po celou dobu, co tam byl, zvládl ani jedenkrát nezařvat, bez ohledu na to, jak strašně moc se mu chtělo křičet ohledně situace, do které ho dostali dokonce i poté, co je výslovně instruoval, aby Richardovi už nikdy neumožnili si jej opět rezervovat, což bylo něco, co by mělo být uzpůsobeno tak, aby to zahrnovalo všechny, co Richard znal a možná i za celý svůj život kdy pozná. Rozhovor byl strohý, přinejmenším, a skončil tím, že Bill podepsal několik nových smluvních dodatků, než se vydal svou cestou. Byl v taxíku na cestě domů, když jeho telefon začal zvonit, a to byla chvíle, kdy věděl, že Kat se sešla s Angelou.
Od té doby Angela volala každých pět až deset minut, občas mu dala oddech od vyzvánění a namísto toho mu poslala zprávu. Bill věděl, že může zabránit nové bolesti hlavy, která se mu budovala za očima, pouhým vypnutím telefonu, ale nechtěl skončit tak, že by propásl Tomovo volání pouze z toho důvodu, že se vyhýbal něčemu, o čem věděl, že se tím stejně bude muset dost brzy zabývat. Měl toho už dost na talíři, aniž by musel poslouchat, jak na něj Angela posílá přes telefon hromy blesky.
Promnul si spánky volnou rukou a vzdychl, když pozoroval, jak jeho telefon tancuje po stole a vibracemi mu oznamuje další zprávu. Popadl tu věc, na obrazovce se objevilo Angelino jméno a poté text: ‚zvedni doprdele ten telefon, nebo přijdu k tobě‘. Bill si nemohl pomoci a trochu zasténal, když se jeho mobil opět rozezvonil a znovu spustil Angelino vyzvánění.
„Haló?“ odpověděl Bill, nahrbil se proti stolu a zapálil si další cigaretu.
„Kde jsi?!“ Vyjekla Angela do telefonu. „Jsi v pořádku? Kde jsi byl? Proč jsi měl na mobilu záznamník?“
„Jsem doma, jsem v pořádku, posledních pár hodin jsem byl doma a nebral jsem telefon, protože o tom nechci mluvit,“ řekl Bill.
„Billy,“ řekla Angela a pronikavost jejího hlasu klesla směrem k obavám. „K smrti jsem se o tebe bála. Byla jsem dnes na obědě s Kat a ona, no, řekla mi o včerejším večeru, a tys pak nezvedal telefon a… upřímně jsem si začínala myslet, že jsi šel a skočil ze střechy toho hotelu nebo něco stejně strašného. Zlato, jak to, že jsi nám to nikdy neřekl?“
Bill se ošíval, odklepl přitom svou cigaretu. „Prostě… na to nikdy skutečně nepřišla řeč.“
Angela tiše zamlaskala do telefonu. „Billy, ty víš, že to není pravda. Víš, že jsi mohl něco říct.“
Bill, navzdory všemu, tiše popotáhl. Za posledních 18 hodin se celý jeho svět převrátil úplně naruby a veškerý nově nalezený stres jej začínal dostávat. „Nechci tohle dělat po telefonu.“
„Chceš se někde sejít?“
Bill zavrtěl hlavou. „Ne, já… mohla bys přijít sem, možná? Já opravdu nechci jít ven.“
„Ach, Billy, zlato, tak dobře. Budu tam hned, jak budu moct, okay?“
„Dobře,“ odpověděl Bill tiše, rozloučil se a zavěsil. S lehkým povzdechem se Bill podíval na hromadu papírů roztroušených po desce stolu, složil je zpátky dohromady a vrátil je zpět do krabice od bot Gucci, ze které je vytáhl. Byly to všechno věci, se kterými se mohl vypořádat o něco později, ale právě teď potřeboval udělat kávu a ujistit se, že nikde na očích neleží nic neobvyklého.
Káva se stále ještě připravovala, když Bill zaslechl zaklepání na dveře. S posledním pohledem po svém bytě – tiše naříkal nad skutečností, že se tolik staral o přípravu pokoje pro své rezervace, a přitom se ve skutečnosti nikdy neobtěžoval učinit totéž i ve svém bytě – se Bill vydal na cestu ke dveřím, které otevřel. „Ahoj, Angel.“
„Ach, bože, Billy, vypadáš zničeně,“ řekla Angela s malým zamračením a lehce se dotkla Billovy tváře.
Billovi se pod jejím dotekem lehce zatřásla brada, než si zrzku přitáhl k sobě a zabořil jí obličej do měkkých vlasů vonících po vanilce. „Všechno se mi hroutí,“ zakňučel tiše.
„Zlatíčko,“ uklidňovala ho Angela a pro uklidnění jej hladila po zádech. „Jsem si jistá, že to nemůže být tak špatné. Pojď, posaď se,“ táhla Billa za sebou Angela, zatímco zamířila do obývacího pokoje, posadila se na gauč a nechala jej, aby se na ní rozvalil s hlavou pohodlně uloženou v jejím klíně. „Řekni mi, co se děje.“
Bill popotáhl a zavřel oči, jak Angela proplétala prsty skrz jeho vlasy. „Všechno bylo fajn. Měl jsem svou práci, své přátele, to všechno, a bylo to fajn. A pak tam byl Tom,“ začal Bill. „Objevil se a bylo to, jako by se celý můj svět náhle zhroutil. Těch posledních osm měsíců…“
„Osm?“ Přerušila ho Angela. „Jsou to teprve čtyři měsíce, co vám Jarret domluvil schůzku.“
„… kurva,“ vzdychl Bill a ošíval se na Angelině klíně. „Tom a já jsme se tak trochu znali už předtím. Hodně předtím, hádám. Myslel jsem, že nechat Jarretovi jeho zásluhy za to, že nás seznámil, bude vytvářet hezčí startovací bod než… však víš…“
„Realita?“ Navrhla Angela a uhlazovala Billovy vlasy.
„V podstatě. Nechtěl jsem, abyste o něm měli horší mínění jen proto… že byl původně klient,“ řekl Bill a pootevřel jedno oko, aby k Angele vzhlédnul. „Ale bylo to jen dvakrát a poté jsem řekl, že už nikdy znovu.“
„A to fungovalo opravdu dobře, že?“ Zeptala se Angela s úsměvem, o kterém si Bill nebyl jistý, jestli byl nucený nebo pravý, a cvrnkla jej do ucha.
„Věci zcela zjevně neměly dopadnout takhle,“ řekl Bill. „Měl jít pryč. Měl zmizet do velkého širého světa a být zapomenut a to se prostě odmítalo stát. Zkoušel jsem to, ale pak…“ Bill si tiše povzdechl a poškrábal se na čele. „Pamatuješ si tu noc před několika měsíci, kdy jsme šli do klubu a já jsem se na vás tak trochu vykašlal?“
„Jo. Jarret byl dopálený, protože to znamenalo, že nakonec musel kupovat většinu drinků on.“
„Ten Tomův klub?“ Dodal Bill se zvednutým obočím.
Angela se na Billa dívala chvíli zmateně, než ji zachvátilo uvědomění. „Ach, ty blbče,“ řekla a lehce Billa plácla do ramene. „Ty ses na nás vykašlal kvůli Tomovi?“
„Vykašlal jsem se na vás kvůli Tomovi,“ potvrdil Bill. „Bylo to poprvé, co jsem ho viděl od chvíle, kdy jsem si řekl, že už ho nikdy neuvidím a byl jsem odhodlaný to dodržet a beze slova ho poslat pryč, ale prostě jsem nemohl. Vidět ho znova mi jen připomnělo, jak moc jsem ho chtěl, takže jsem to tak nějak… udělal. Byla to taky ta nejpodivnější věc, protože byl jen milimetry od toho, aby opět odešel pryč z mého života, a najednou, jako by se všechny mé impulsy rozhodly, že zdravý rozum se mýlí, a přinutily mě stáhnout jej zpátky k sobě. Ještě nikdy předtím jsem nikoho tak moc nechtěl.“
„A tak jsi utekl,“ řekla Angela tiše a pokračovala v jemném hlazení Billových vlasů.
„Tak daleko a tak rychle, jak jen jsem mohl. Spal jsem na té stupidní dovolené s tolika lidmi a neudělalo to nic jiného, než že jsem ho chtěl ještě víc. Bylo to strašné,“ řekl Bill s našpulenými rty. „Pak se vrátím, vyjdeme si spolu a máme skvělý čas, a Tom je tam zasraně zase, jen tentokrát je s nějakou blonďatou courou a skutečně to bolelo vidět ho s někým jiným. Dělám všechno, co můžu, abych se mu vyhnul a pokračoval dál se svým životem, a ve chvíli, kdy si myslím, že on možná dělá to samé, jsem najednou celý zdrcený a plný úzkosti.“
Angela se na něj dolů usmála. „Byl jsi v tom až po uši.“
„Zoufale moc.“
„Takže, copak se stalo s tou courou?“
Bill se pousmál. „Ukázalo se, že to byla snoubenka jeho bratrance. Svatba je v dubnu a Tom chce, abych tam šel s ním.“
„Takže to nakonec přece jen není coura,“ řekla Angela.
„O tom nic nevím, ale alespoň to není Tomova coura, což je dobrá věc,“ řekl Bill jasně. „Po tomhle, nicméně, jsem se opět rozhodl, že už jsem se přes Toma dostal, a to byla přesně ta chvíle, kdy nám Jarret dohodil tu schůzku. Hádám, že teď už dává trochu větší smysl, proč jsem za to byl na Toma tak naštvaný, že?“
Angela přikývla. „Koupil si tvůj čas. Zase.“
„Zase,“ zopakoval Bill a nakrčil nos. „Za tohle jsem chtěl oba dva, Jarreta i Toma, zaškrtit. Ale Tomův byt je vážně hezký. Však víš, pomáhala jsi mi malovat.“
„Bože, ta koupelna…“
„Já vím, že?“ Řekl Bill s lehkým úsměvem. „Ale vidíš, právě tam se to všechno začalo hroutit. Nejdřív to byl jen Tom, na kterého jsem pořád někde narážel, a pak se ukáže, že se zná s Jarretem. Takže najednou je jen jeden krůček od toho, aby se začal setkávat s mými přáteli, což by mohlo skončit, ehm, tak, jak to skončilo, opravdu. Pak tu byla jeho narozeninová párty a já jsem tam narazil na dalšího bývalého klienta.“ Bill se odmlčel a zamračil se. „Potkávání klientů v reálném světě stojí taky za hovno. Prostě to vypadá, jako by předpokládali, že jen proto, že jsem byl jednou svolný něco udělat, tak se můžou snažit po mně chtít, abych to udělal znovu i ve svém volném čase. Není to tak, jako bych snad byl nějaké pouliční děvka, víš?“ Řekl Bill sklesle s pohledem upřeným na Angelu. „Mám agenturu a pojistku a měsíční testy na pohlavní nemoci a všechno, co mě nad tohle povyšuje. Musí projít přes spoustu lidí, než se dostanou ke mně, a dokonce i pak mám já to poslední slovo. A nechat někoho, aby si mě jen tak vybral na ulici…“ Bill znovu nakrčil nos a lehce zavrtěl hlavou. „Takhle to není.“
„Já vím, zlato,“ řekla Angela chlácholivě a znovu projela prsty skrz jeho vlasy.
„Nevíš, ale oceňuju tu myšlenku,“ řekl Bill a opřel si hlavu do její dlaně. „Pak tady byla ta večeře s Kat a Richardem,“ pokračoval Bill s lehkým posměškem nad jménem toho muže. „Jako kdyby nebylo dost zlé, že Kat už byla naštvaná kvůli Tomovi, ještě s sebou musela přivést jeho.“
„Nepřišlo mi, že by byl Richard tak špatný,“ řekla Angela jemně.
„Takže Kat ještě nedošly souvislosti?“ Zeptal se Bill, Angela jen zavrtěla hlavou. „Richard je ten, který mě pro ni rezervoval. Věděl, že má žádat mě. On to věděl.“
Angela se překvapeně nadechla. „Richard byl klient?“
„S velkým důrazem na ´byl´. Dokonce už předtím se z něj vyklubal naprostý kretén, byl to taky dost mizerný klient. Z té rezervace jsem neměl vůbec nic,“ řekl Bill nelibě.
„Wow. Kat mu rozhodně přerazí nos, až jí tohle dojde,“ řekla Angela.
Bill ze sebe vydal tichý smích. „Přesně tohle jsem řekl i Tomovi. Ale ten chlap si to zaslouží. Ušil to na mě – na nás oba – a přesně přitom věděl, co dělá. Udělal to naschvál, protože jsem ho nevykouřil na záchodech, nebo cokoliv, co vlastně chtěl. Bože,“ řekl Bill a na moment si oběma rukama zakryl tvář, „ten blbec se mě o to pokoušel přemluvit před Tomem. Přímo před ním! Nabídl se, že si nás zarezervuje oba. Kdyby Tom ještě nevěděl, co dělám…“ Bill se odmlčel a zavrtěl hlavou. „Doufám, že mu Kat zlomí nos. Já vím, že bych tam byl s koktejlem a čokoládovým fondue, abych ji hned pomohl se dát zpátky dohromady. Pokud vůbec bude ochotná se mnou ještě někdy promluvit.“
„Ty víš, že Kat na tebe nedokáže být naštvaná věčně,“ řekla Angela. „Je prostě naštvaná jen zrovna v tuto chvíli. Ale musíš uznat, že je to tak trochu tvoje vina.“
Bill si odfrkl a dotčeně k Angele vzhlédl.
„Ale je. Ty jsi ten, kdo se rozhodl před ní, před námi, držet tajemství. Spoustu tajemství, ještě k tomu. Mohl jsi nám vše říct, co děláš hned, když jsi začal. Kat by pravděpodobně ráda věděla, že tam byl nějaký jiný důvod než ona sama, proč jste se rozešli. Já bych nestrávila tolik času děláním si starostí o tvůj naprostý nedostatek lidské interakce, jelikož to vypadá, že jsi jí měl ve skutečnosti hodně,“ řekla Angela a klepla Billa do nosu. „Mohli jsme si promluvit o celé té věci s Tomem hned, když to všechno začalo a ušetřit tě tak spousty trápení. Mohl jsi Kat před Richardem varovat dřív, než jí celá ta věc ublíží. Všichni jsme mohli právě teď popíjet kafe namísto toho, abychom byli zapojení do tvé velké životní krize.“
Bill si povzdechl. „Já vím, já jen… prostě se nikdy nezdál být ten pravý čas.“
„Což je pravděpodobně důvod, proč se ti život rozhodl strčit ten správný čas přímo do cesty,“ řekla Angela. „Věděl, že ty by ses nikdy nedostal k tomu, abys to udělal.“
„… pravděpodobně ne,“ připustil Bill, posadil se a zatřepal hlavou, vlasy nechal tak, jak se samy rozprostřely.
„Takže, je tady na tom všem jedna věc, nad kterou uvažuju,“ začala Angela a opřela si paži o opěradlo pohovky.
„Jen jedna?“ Zeptal se Bill se zvednutým obočím.
„No, ne, vlastně asi milion, ale právě teď se zdá být pro většinu z nich špatná chvíle, takže se místo toho omezím jen na dvě,“ přiznala Angela s pokrčením ramen. „Zaprvé, co udělalo Toma tak odlišným? Chci říct, že Kat mi řekla, že to děláš už roky, takže ze všech těch, kteří si tě, ehm, najali, proč on?“
Bill se zamyšleně kousl do spodního rtu. „Tom byl jiný,“ řekl upřímně. „Ne fyzicky, protože každý je trochu jiný, ale prostě obecně. Cítil jsem, jako by tam Tom opravdu chtěl být, se mnou. Neměl jsem pocit, jako by tam byl jen proto, aby si užil a šel dál, jako většina klientů. Tom byl samé polibky a skutečná náklonnost, a poprvé, já… když jsme spolu poprvé spali, bylo to jako skutečné poprvé s někým, koho jsem chtěl. Byl jsem nadšený, že dostanu šanci ho mít, a to byl vlastně můj první náznak, že on byl něco speciálního. A teď už vím, že je, protože mimo vše ostatní, každý, kdo by se smířil s tím, co dělám, po tak dlouhou dobu jako on, opravdu musí být speciální.“
Angela se usmála a jemně stiskla Billovu paži. „Ty jsi do něj tak zamilovaný.“
„Já vím,“ řekl Bill s úsměvem na oplátku.
„To mě tak trochu přivádí k další věci, nad kterou jsem přemýšlela,“ řekla Angela a odtlačila si přes rameno hrst kudrlin. „Co hodláš dělat teď? Myslím tím, s celou tou věcí s prací?“
„To,“ začal Bill tiše a přejel si rukou po hlavě. „No, já, ehm, myslím, že jsem dneska tak nějak skončil. Šel jsem si stěžovat na to, že nechali někoho, koho jsem zvlášť uvedl na černou listinu, aby si mě jakýmkoliv způsobem zarezervoval, a to i pro jeho známé, a na to, že dovolili, abych měl rezervaci s jedním z mých vlastních přátel, jelikož by takové věci měli hlídat. A jedna věc vedla ke druhé a další věc, kterou vím, je, že podepisuju výstupní smlouvu a mířím ze dveří.“
Angela překvapeně zamrkala. „Prostě ti dovolili skončit? Jen tak?“
„No, jo,“ řekl Bill s pokrčením ramen. „Není to, jako bych byl nějaký mafiánský sexuální otrok. Ta agentura mě chce jen tak dlouho, dokud tam chci být. Pokud už bych to nechtěl dělat, klienti by si toho všimli a já opravdu, opravdu žádné takové klienty nechci. Takže jakmile přijde konec měsíce a já dokončím poslední z rezervací, tak jsem skončil.“
„A potom co?“
Bill se nervózně rozesmál. „Nemám nejmenší tušení.“
autor: Gaja
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 19
No sláva ! Jenom škoda, že Billovi trvalo tak dlouho, než se rozhodl s tím praštit. Ušetřil by si spoustu trápení…
Věřím, že teď už bude všechno jen lepší. Má Toma a kamarády a ti mu určitě pomůžou dát si život do pořádku.
Díky za překlad
No páni, konečně! Já vím, že jsme tady všichni Billovi spílali… Ale vlastně to netrvalo tak dlouho, jakože roky nebo tak. Jenom pár týdnů, možná měsíců, a z toho měl ještě celý měsíc dovolenou. Má to někdo časově zmáknuté?
Prostě jsme se nemohli dočkat, až udělá ten rozhodný krok. No a povedlo se. Jsem zvědavá, jak se teď Bill zařídí a co na řekne Tom.
Děkuji za překlad a těším se na pokračování.
Jupíjajej, na to jsme všichni čekali. A ani to nebolelo. Nevím proč z toho Bill dělá takovou tragošku. Kamarádi to ví a nemají s tím problém. Konečně bude patřit jen Tomovi a nebude se muset do ničeho nutit. A umřít v bídě a utrpení ho taky určitě nikdo nenechá. To by bylo aby si takový šikovný klučina nenašel hned práci.
Moc děkuji za překlad.
No konečně, to měl Bill udělat dávno…a když má Toma, bude mu líp….
Tak konečně mu to došlo.
Som rada, že konečne skončil. Tom bude šťastný a verím, že nejakú prácu mu v klube bude vedieť zaistiť:) toto bola super kapitola. Ďakujem za ňu.
Hurááá! Tak přece jen jsem se dočkala a Bill dostal rozum! 🙂 Jsem strašně zvědavá na Tomovu reakci, rptoože ten bude nadšený! 🙂
Děkuji za překlad. 🙂