Devotion 17.

„Takže mi chcete říct, že jste se rozhodli jít na pouť užívat si romantický dostaveníčko a ani vás nenapadlo, že bych třeba šel taky? Nehledě na to, že si myslím, že třeba i Gustav by šel rád. A co teprve Andy! No tak, kluci, nemůžete nás připravit o možnost zajít s váma na pouť, když je venku tak krásně!“ Georgova tvář se zkřivila ve smutné grimase.

„Vypadáš, jako kdyby se doga zkřížila s prasetem.“

„Ha ha ha,“ ušklíbl se a protočil očima. „Ne vážně, co může být větší sranda, než vyrazit na pouť společně, opít se tam a dělat kraviny? To je přeci to, co dělají puberťáci! Slibuju, že když budeš chtít Billa zatáhnout do strašidelnýho hradu, kluky někam zatáhnu a budu vás krýt, ale vezměte nás s sebou, proooosííííím!“

Tom se zoufale ohlédl dozadu na Billa v naději, že Bill potvrdí jeho touhu jít tam jen ve dvou, ale jakmile spatřil pobavený úsměv na jeho rtech, věděl, že prohrál. „No tak fajn, ty otravo jeden. Odvezeme věci na intr a pak vyrazíme všichni spolu.“

Radostný výkřik pocházející odněkud z Georgova nitra se rozlehl celým autem, přičemž Tom by se nedivil, ani kdyby byl slyšet i venku na ulici. Když nastupovali do auta, ani ho nenapadlo, že by snad Georg mohl chtít jít s nimi, jakmile se ale zmínil o tom, že by tam chtěli vystoupit, věděl, jak velkou chybu udělal. Georgovy oči se rozšířily vzrušením, rty roztáhly do úsměvu. Naděje, že by přeci jen mohl jít s Billem sám a užít si to jako rande, byla vteřinu od vteřiny menší. Cítil Billovu drobnou dlaň, jak mu jemně stiskla rameno, a s mírným úsměvem se k němu otočil. „Při první příležitosti se pakujeme.“

„Já tě slyším!“ houknul Georg naoko dotčeně.

„O to mi šlo.“

*

Ačkoliv měl Tom ke společnému výletu na pouť zpočátku námitky, musel uznat, že to nebyl až tak mizerný nápad. Celou cestu až k místu konání, kterou se po zdlouhavé diskuzi rozhodli absolvovat pěšky, totiž popíjeli punč od Gustava. Tom byl sice vzhledem k barmanským dovednostem Georga vůči nápoji nedůvěřivý, nakonec se ale nechal přemluvit a brzy tak pocítil vliv ginu kolujícího jeho tělem. Na pouť vtrhli jako velká voda, všichni s veselým smíchem, Bill se ale zasekl v půli kroku a úsměv mu na tváři zamrzl téměř okamžitě. Přímo proti němu stál Adam a kolem ramen držel jakousi blondýnku.

„Páni. Rozchod byl rychlejší, než jsem čekal.“

„Chceš si s ním jít promluvit?“ Tom zvážněl hned vzápětí, starostlivě chytl bratrovo rameno. Sice spolu tvořili pár, ale to neznamenalo, že nebral v potaz Billovy city a snahu nikomu neublížit.

Bill zavrtěl hlavou. „Proč bych měl? Očividně si našel náhradu sám,“ pokrčil rameny a s mírným úsměvem vzhlédl k Tomovi. „Nemá cenu řešit něco, co je očividně skončené.“

„Počkej, to, že ses s ním chtěl rozejít, pořád neznamená, že měl právo se tu tahat s nějakou jinou holkou!“ Andreas důrazně (i když trochu přiopile) přistoupil k Billovu boku. „Měli bychom s ním něco udělat!“

Tom souhlasně přikývl. Samozřejmě byl rád, že rozchod Billa s Adamem byl definitivní, ale Andreas měl pravdu – Adam neměl právo se tahat s nějakou holkou, když oficiálně byl stále ještě s Billem. Chvatně se rozhlédl kolem vstupu, jen aby si všiml menšího stánku s vodními balónky. Ramenem vrazil do Andrease a hlavou ke stánku pokynul, načež se tím směrem otočila hlava všech přátel. Nemuselo mezi nimi padnout ani slovo, a už chvatně vyrazili ke stánku, každý tam nechávaje pár bankovek, a s náručí plnou balónků se všichni otočili zpět k Adamovi, startujíce divokou střelbu. Bill nejdříve jen mlčky zíral, nakonec se ale s nadšeným smíchem přidal k nim.

Sotva byl Adam skrz na skrz promočený, přítelkyně znechucená a náruče přátel prázdné, za všeobecného hukotu a popíjení Gustavova kouzelného punče zamířili jako první na autodrom. Vzhledem k 70% pravděpodobnosti, že se tam jeden z nich zabije, zraní nebo přinejmenším pozvrací, se jim to zdálo jako ta úplně nejlepší možnost. Pravidla, že si odpoledne užijí jako praví puberťáci, se nejspíš drželi zuby nehty. Pro Georga s Gustavem to však byla jedna z nejlepších příležitostí, kdy si mohou užít nefalšovanou středoškolskou zábavu, dřív, než odejdou na vysokou.

Vráželi do sebe jako malí kluci, kteří v autíčkách sedí poprvé. Už brzy zůstali v prostoru jen oni, přičemž někteří z kolemjdoucích se zastavovali a s pobaveným úsměvem sledovali téměř dětskou bezstarostnost, která naplnila jejich duše.

„Ježíši! Teď jsem si vzpomněl, že ti musím jít vystřelit růže!“ Tom se zastavil uprostřed pohybu, a aniž by se rozhlížel, chvatně vytáhl Billa z jeho autíčka a zamířil s ním ke střelnici. „Vyber si, co chceš.“

Bill zkoumavým pohledem přeměřil celý stánek, až mu pohled, pochopitelně, padl na toho největšího plyšáka. „Toho!“

Tomovo obočí se opovážlivě zakymácelo, ale neohroženě se vrhnul kupředu a naklonil se k prsaté dámě, která měla střelnici na starost.

„Poslyš, krásko,“ ztišil lehce hlas a na rtech vykouzlil flirtovný úsměv, zatímco jazykem lehce šťouchal do svého piercingu. „Tady mýmu bráškovi dneska zlomil jeho kluk srdce, a proto mu potřebuju vystřelit toho největšího plyšáka tady, přesně jak si vybral. Co přesně pro to musím udělat?“

Žena se div nepřetrhla, když svým bujným poprsím vyrazila kupředu a zapřela se přímo proti Tomovi tak, aby měl perfektní výhled přímo do jejího výstřihu. „Vystřelit toho největšího není žádná hračka, fešáku,“ přejela dlaní po jeho hubených pažích. „Jsi si jistý, že to zvládneš?“

Tom si pohrdlivě odfrkl. Střílel sice jen párkrát v životě, ale štěstí mu pokaždé přálo tak neuvěřitelným způsobem, že sestřelil všechno, co si usmyslel. Proto i tentokrát po ženě hodil pár bankovek, které měly bohatě stačit k jeho cíli, a jakmile dostal do ruky zbraň, s úsměvem mrkl na Billa, podezřívavě sledujícího celou scénu před nimi. Nevěděl, jestli to byl právě Billův výraz, který ani trochu nezračil zamilovaného člověka, opilost v krvi nebo pochybnosti od ženy za pultem, sotva ale opřel zbraň o rameno a postavil se do správné pozice, jeho ruce byly naprosto jisté a on střílel téměř jako profík. Slyšel, jak se žena ptá Billa, jestli takhle střílí vždycky, i jak Bill jízlivě odpovídá, aby si dávala pozor, jinak ustřelí něco i jí.

„Tak za tohle,“ Tom vítězoslavně vtiskl gigantického medvěda do Billovy náruče, „budu chtít ve strašidelným hradu pořádnou pusu.“

„Za tohle, dostaneš mnohem víc,“ Bill s širokým úsměvem bratra objal a na ženu vystrčil prostředníček. „Pořád máš ale vroubek za to flirtování.“

„Ale no tak, Billy, to jsem musel udělat, víš, kolik by mě to jinak stálo, kdybych s ní nezaflirtoval? Je to zoufalka, celý den čeká na to, že to na ní někdo zkusí,“ zabručel Tom, zatímco pomalým krokem zamířili ke svým přátelům, kteří na ně už zdálky vesele mávali a nadšeně poskakovali při zjištění, že se mu povedlo vystřelit dárek pro Billa.

„To je jedno. Příště si to můžeš odpustit.“

„Ta tvoje vzteklost mě nutí zatáhnout tě do toho hradu hned a pořádně ti ukázat, co proto,“ procedil skrze zuby, aby nikdo kolem neměl pořádně šanci pochytit, co vlastně říká, ale na rtech mu pohrával šibalský úsměv, tentokrát však vážný.

„No tak proč to neuděláš?“

„To je vlastně docela dobrý nápad,“ uznal Tom. Stroze přátelům oznámil, že Billa bere na pořádnou jízdu do strašidelného hradu, a doufá, že na to nikdy nezapomene, tak ať je ani nenapadne se tam ukázat, protože by všechno zkazili. Přátelé, kromě Georga, nic netušíc, nadšeně přitakali a přislíbili držení palců, načež s hlasitým povykem vyrazili vstříc dětským atrakcím, zatímco dvojčata zamířila ke strašidelnému hradu. Bill cítil kondom, jak ho pálí v zadní kapse u kalhot.

autor: Saline A.