autor: Gaja
„Nevím, co na sebe,“ postěžoval si Bill do telefonu, odtlačil hrst košil z jedné strany na druhou, než je opět začal prohlížet. „Pořád si myslím, že bych se měl oblíknout hezky, ale nechci se vyparádit až příliš, protože nechci vypadat, jako bych se předváděl, ale zároveň se nechci ukázat v nějakém starém otrhaném tričku a džínách a nakonec vypadat jako nějaká módní oběť, která právě přišla z ulice. Pak jsem si myslel, že bych si měl vzít něco, o čem jsi řekl, že se ti líbí, ale uf, já nevím.“ S povzdechem Bill vytáhl ze skříně jednu košili, prohlédl si ji a znovu ji pověsil. „A pak, je tady ještě i zítřek.“
Tom se na druhém konci linky usmál, telefon si přidržoval mezi ramenem a uchem, když skládal další džíny a zastrčil je do kufru. „Jsem si jistý, že ať vybereš cokoliv, bude to skvělé,“ řekl jasně. „Jen si vezmi něco, co ti bude pohodlné. Není to nic velkého.“
„Nic vel…“ zopakoval Bill, čelist mu poklesla už jen nad tou pouhou myšlenkou. „Není to nic velkého? Takže když se ukážu ve šněrovacích kožených kalhotách a nějakém těsném síťovaném tričku, tak to bude úplně v pořádku?“
„Ukaž se tady takhle oblečený a nakonec přijdeme velmi pozdě,“ odpověděl Tom.
„Tome,“ stěžoval si Bill. „Ty mi vůbec nepomáháš.“
„Dobře, dobře. A co ten černý rolák? Je jednoduchý, ne příliš nápadný, a myslím, že v něm vypadáš opravdu hezky,“ řekl Tom, zatímco v koupelně dával dohromady svou toaletní tašku.
„Myslíš?“ zeptal se Bill, zamířil k černým věcem a vytáhl zmíněný oděv.
„Ty víš, že ano. Zvlášť když to spáruješ s těmi černými džíny. Těmi, co jsou tak třpytivé, víš?“
„Třpytivé černé džíny,“ zamumlal si Bill pro sebe a procházel jednotlivé kalhoty, až našel ty, o kterých Tom mluvil.
„A k tomu pásek se všemi těmi dírkami.“
„S dírkami,“ opakoval Bill a vyhrabal pásek. „A co boty?“
„Jsi si jistý, že nechceš, abych prostě přišel a zabalil ti? Ušetřilo by nám to oběma čas,“ nabídl se Tom.
Bill se dotčeně nafoukl. „Dokážu si sbalit sám. Jen potřebuju trochu pomoct s výběrem věcí, to je všechno. Chci se ujistit, že to udělám správně. Bylo by hrozné, kdybychom se objevili a tví rodiče by mě na první pohled nenáviděli.“ Bill se zastavil, posadil se na kraj postele a nahrbil se, zatímco si pohrával s okrajem svých boxerek. „Co když se jim nebudu líbit?“
„Ále, lásko, jak by tě mohli nezbožňovat? Jsi milý kluk a já tě miluju, takže oni budou muset taky. Pokud ne, budou si prostě muset zvyknout na to, že tě budu mít kolem sebe. Jednoduché,“ řekl Tom. „Každopádně ale nikdy nebudou mít možnost se rozhodnout, pokud nedokončíš balení a nepřesuneš svůj hubený zadek sem, abychom mohli jet.“
Bill se pousmál, užíval si hřejivé třepetání motýlů v břiše, které mu Tomovo mimovolné vyznání vždy způsobilo. „Okay, okay. Už to balení dokončím. Budu se snažit být tam asi za půl hodiny, jo? Ještě si musím udělat make-up a…“ Bill se odmlčel a kousl se do rtu. „Měl bych…“
„Bille,“ přerušil ho Tom, než se Bill mohl zatoulat do dalšího oddělení své mysli. „Buď sám sebou, jo? Pokud to znamená úplný make-up, jdi na to. Byl bych mnohem raději, kdyby moje rodina dostala celek, svou vlastní zkušenost Billa, než nějakou neúplnou verzi, protože jsi nervózní. Bude to v pohodě.“
„Dobře, dobře, dobře,“ řekl Bill s malým povzdechem. „Uvidíme se za chvíli.“
„Dobře, uvidíme se. Miluju tě.“
Bill se do telefonu usmál. „Taky tě miluju.“
Tom ukončil hovor a upustil telefon do jedné ze svých kapes, než popadl kufr a odtáhl ho, aby byl připravený u dveří. Vydal se na rychlý okruh po domě, aby se ujistil, že všechna světla jsou zhasnutá a že nenechal zapnuté nic, co nemuselo být, když byl pryč. Tom byl na konci cesty přes první patro, když mu znovu zazvonil telefon. Při pohledu na displej Tom před přijetím hovoru zavrtěl hlavou. „Haló?“
„Měl bych přinést dárky?“ Zeptal se Bill, Tom se jen pobaveně uchechl.
***
Bill vyfoukl z okna dlouhý proud kouře, který v jediném okamžiku odnesl ledový vítr. „Opravdu bych neměl něco přinést?“ Zeptal se znovu a podíval se na Tomovy dárky na zadním sedadle. „Mohli bychom se někde zastavit a já bych mohl něco koupit.“
Tom se usmál a natáhl se, aby Billa pohladil po koleni. „To je v pohodě, budou moc rádi jen za to, že se s tebou setkají. A stejně, Bille, je Štědrý den, kde bychom zastavili?“
„Ehm,“ začal Bill, podíval se z okna a sledoval ubíhající krajinu. „Na benzince? Mohl bych tvému tátovi koupit nějaké doutníky?“
„On nekouří.“
„Skotskou?“
„Skotskou z benzinky?“ Zeptal se Tom a Bill jen pokrčil rameny a uhasil svou cigaretu v popelníku. „On ani moc nepije.“
Bill protáhl obličej a zapálil si další cigaretu. „Čokoládovou tyčinku? Počkej, neříkej to, on je diabetik, že jo?“
„Vlastně není,“ řekl Tom a pohlédl na Billa, kterému se tvář lehce rozjasnila, „ale opravdu není moc velký fanoušek čokolády.“
Bill zasténal a zabořil se hlouběji do sedadla. „A co tvoje máma? Ženy mají tendenci mít rády čokoládu.“
„To je pravda,“ souhlasil Tom. „Ale Snickersku z benzinky?“
„Je to lepší než nic,“ zabručel Bill.
Tom se pousmál a věnoval Billovi další krátký pohled. „Jsi docela roztomilý, když jsi nervózní, i když tě to nutí kouřit jednu za druhou.“
„Já nekouřím jednu za druhou,“ dohadoval se Bill, přičemž z cigarety znovu potáhl, než na ni zazíral a zamáčkl ji do popelníku k jeho pěti předchozím. „Ne tak moc.“
„Věř mi, Bille, bude to okay, když se neukážeš s obří náručí plnou dárků,“ řekl Tom, natáhl se pro Billovu ruku a vtiskl mu na ni polibek. „Nikoho z nich ještě neznáš, takže bys stejně nevěděl, co pořídit. Ale příští rok už definitivně musíš pro každého něco mít.“
„Příští rok?“ Zeptal se Bill a široce se zazubil.
„Já nejsem proti,“ řekl Tom, položil ruku na Billovo stehno a lehce ho stiskl.
Bill se znovu usmál, položil svou dlaň na Tomovu a prsty si pohrával s hodinkami na jeho zápěstí.
„Samozřejmě bys tento rok měl mít něco pro mě. Nemyslím si, že by mi vadily další hodinky,“ řekl Tom tiše a poslal malý pohled a úsměv Billovým směrem.
„Rád bych si myslel, že zvládnu i něco lepšího než hodinky,“ odpověděl Bill a stiskl Tomovu ruku, teplou a uklidňující proti jeho noze, dokonce i přes rukavice, které nosil. Po otočení hlavy k oknu se Bill usmál a opět se mu lehce zachvělo srdce, napůl z nervů a napůl z Toma. Snad bude tento dárek o mnoho lepší než hodinky.
***
„Make-up mi pořád drží? A co můj lesk na rty? Nesetřel jsem si to všechno v autě, že ne?“ Zeptal se Bill a naklonil tvář směrem k Tomovi pro posouzení, zatímco stáli na verandě, a už si přehodil své zavazadlo z jedné ruky do druhé, aby vylovil svůj lesk na rty.
„Vypadáš skvěle,“ řekl Tom a natáhl se, aby Billa v jeho činnosti zastavil. „Nemáš se čeho bát, okay?“
„Okay,“ souhlasil Bill tiše. „Je to prostě už tak dávno, co jsem naposledy prošel celou tou věcí se ´setkání s rodiči´. Bože, myslím, že mi tenkrát bylo sedmnáct a oni mě nenáviděli. Namyšlení předměšťáci,“ dokončil Bill a kousl se do rtu, jak se rozhlédl po předměstské čtvrti, ve které stáli.
„No, byli to pitomci,“ řekl Tom jasně a dostalo se mu od Billa malého úsměvu. „Jen se uklidni a všechno bude skvělé, ano? Jsi s lidmi skvělý. Stačí zapnout ten báječný Billovský šarm a já vím, že to půjde dobře,“ dokončil a přesunul si tašku s dárky do druhé ruky, aby se mohl dotknout Billovy tváře. „Okay?“
Bill se zhluboka nadechl a lehce přikývl. Tohle mohl zvládnout. Zvládne to, protože Tom byl pro něj až příliš důležitý na to, aby to nezvládl. „Miluju tě,“ řekl a opřel se do Tomovy dlaně.
„Já vím,“ řekl Tom s úsměvem, vtiskl Billovi pusu a zazvonil na zvonek.
Z hloubi domu se ozval slabý ruch, následovaný klapáním podpatků po dřevěné podlaze, než se dveře otevřely a odhalily hezkou blonďatou ženu těsně před padesátkou. „Tomi!“ Zašvitořila a zabalila svého nejstaršího syna v rychlém objetí. „A ty musíš být Bill.“ Věnovala Billovi stejné objetí, ustoupila a pozvala je dovnitř. „Bože, bude to docela zábava udržet Sarah od tohohle dál.“
„Rád bych viděl, jak se o něco pokusí,“ odpověděl Tom s úsměvem. „Mami, tohle je Bill, očividně. Bille, to je moje mamka Simone,“ představil je Tom.
„Je mi potěšením, že vás poznávám,“ řekl Bill zdvořile a nasadil zářivý úsměv.
„Roztomilý a dobře vychovaný,“ řekla Simone a pochvalně zvedla obočí. „Schvaluju.“ Stiskla Billovu ruku a posbírala obě tašky s dárky, které měli u sebe. „Vy dva budete v Tomově starém pokoji, pokud si chcete vybalit. Tom ti může ukázat cestu, pokud si ji stále pamatuje, protože nás nenavštěvuje až tak často,“ napomenula Toma lehce a ten se usmál. „Tvůj otec je v kuchyni a připravuje večeři, pokud ho chceš jít pozdravit.“ Odmlčela se a zvedla tašky, které držela. „Dám tohle za vás pod stromeček.“
„Prostě jen chceš vidět, kolik jich je pro tebe,“ odpověděl Tom s úsměvem.
„Znáš svou starou matku až příliš dobře, chlapče.“ S mrknutím Simone odešla z haly a zmizela z dohledu, takže zanechala dvojici o samotě s jejich taškami.
„Vypadá mile,“ řekl Bill jasně.
„To proto, že je,“ řekl Tom. Potěžkal své kufry a pokynul hlavou směrem k chodbě. „Tak pojď, odneseme si věci, aby ses mohl setkat s tátou a on ti tak mohl podstrčit kus koláče.“
„Koláče? Před večeří?“ Zeptal se Bill a následoval Toma chodbou kolem několika dveří, které vedly do velkých, dobře vybavených pokojů, než došli ke schodišti a zamířili nahoru.
„Táta je tak trochu jedním z těch, kteří si myslí, že lidé by na svém těle měli mít určité množství masa,“ řekl Tom s neurčitým pokrčením ramen. „Ty jsi pěkný hubeňour, takže do tebe bude neustále tlačit koláč. Doufám, že máš rád pekanové ořechy, protože jich v následujících dnech uvidíš opravdu hodně.“
„Já nejsem tak hubený,“ odvětil Bill se zamračením. „Jsem…“
S dosažením vrcholku schodiště se Tom otočil a zaslavil Billova slova polibkem. „Perfektní. Přesně takový, jaký jsi,“ řekl a znovu jej políbil. „Kromě toho, koho zajímá, jestli si můj otec myslí, že jsi hubený? On není ten, kdo se v noci musí tulit ke tvému kostnatému zadku.“
Bill se nafoukl, zatímco Tom odchvátal chodbou v patře až ke dveřím, které otevřel. „Ach, já ti ukážu kostnatý zadek.“ Bill Toma dohonil, zatlačil ho zády na postel a usadil se mu na klíně. „Řekni, že máš rád můj kostnatý zadek,“ řekl Bill a přitiskl Toma svým tělem k posteli.
„Nemám rád tvůj kostnatý zadek,“ odpověděl Tom se zazubením, škubnul tělem směrem vzhůru a dostalo se mu dalšího uraženého zabručení. „Já miluju tvůj kostnatý zadek.“
Bill se usmál a naklonil se, aby Toma políbil. „Ty jsi ták snadný. Myslel jsem, že budeš aspoň trochu bojovat.“
„Proč?“ Zeptal se Tom a znovu se proti Billovi zhoupnul. „Nejsem tak hloupý, abych riskoval, že náhodně řeknu něco, čím bych tě naštval. „Kromě toho,“ Tom přesunul váhu svého těla, převrátil je a uvěznil Billa pod sebou, „pořád jsem silnější než ty.“
„Podvodníku,“ postěžoval si Bill lehce, pustil Tomova zápěstí a celým tělem se kolem něj omotal. „Myslel jsem, že tohle má být tvůj starý pokoj. Kde jsou všechny Želvy ninja a Poison plakáty? Nebo starý stůl s vyrytými slovy?“
Tom se na Billovi uvelebil a zavrtěl hlavou. „Uvědomuješ si, že tady nežiju už asi sedm let, že? Máma s tátou to tady rozebrali a předělali ještě dřív, než jsem si na koleji stihl vybalit.“
„To je docela smutné,“ řekl Bill s našpulenými rty.
„Alespoň to nechali jako ložnici. Taky jsem mohl přijet na zimní prázdniny a skončit na rozkládacím lehátku v nějaké opomíjené posilovně. A ve skutečnosti je to tu teď o hodně hezčí, než to bylo dřív. Nábytek k sobě ladí a stěny už nejsou tak odporně žluté, jako byly. Navíc, ta postel je fajn,“ řekl Tom s úšklebkem.
Bill se zazubil nazpět a přitulil se k Tomovi blíž. „Nebyl bych proti tomu, abychom ji vyzkoušeli.“
„Tak tohle je to, co děláte, místo toho, abyste trávili čas s rodinou?“ řekl hlas ode dveří a prudce tak odtrhl Billovu pozornost od Toma směrem ke štíhlé blondýnce stojící ve dveřích s překříženýma rukama.
„Uf, Sarah. Ještě ses nenaučila klepat?“ Zeptal se Tom a opatrně se vymotal z Billova sevření.
„A ty ses nenaučil zavírat dveře?“ Odsekla Sarah a nasadila úsměv, který Billovi tak trochu připomínal jeden z Tomových. „Co kdyby sem místo toho přišla mamka, zatímco by se vám to tady zvrhlo.“
„Zavřela by dveře a nechala nám trochu soukromí,“ řekl Tom a věnoval své sestře objetí. „Sarah, tohle je Bill. Bille, moje sestra Sarah.“
Bill se napřímil a uhladil si vlasy do přijatelného tvaru. „Ahoj.“
„Takže ty jsi ten Bill, o kterém jsme toho tolik slyšeli,“ řekla Sarah a obešla Toma, aby měla lepší výhled. „Hmm… myslím, že máš na víc.“
Bill překvapeně zamrkal nad tím nečekaně otevřeným prohlášením. „Já…“
Sarah si položila ruku v bok a přikývla. „Rozhodně bys měl popřemýšlet o výměně. Tom je stejně blbec,“ řekla a zazubila se na Billa, zatímco ji Tom chytil za ramena a otočil směrem ke dveřím.
„Okay, můžeš s mým přítelem flirtovat po večeři. Budeme dole za minutku,“ řekl Tom, vystrčil Sarah ze dveří a zavřel je za ní těsně před tím, než na Billa naposledy mrkla. „Nedělej si s ní starosti, ona je jeden velký flirt. Nemyslí to tak… ne úplně, tak jako tak.“
„Hm,“ zamumlal Bill, vstal a ovinul paže kolem Tomova pasu. „Ale je docela roztomilá. Vypadá jako ty, kdybys byl holka. Mohla by to být zajímavá výměna.“
Tom zvedl obočí a naklonil se, aby Billa políbil, dokud zcela neztratil dech. „Nepustíš mě k vodě kvůli mé sestře.“
„Nikdy,“ souhlasil Bill a nárokoval si další polibek.
***
Večeře šla mnohem lépe, než by se Bill kdy odvážil doufat. Tomovi rodiče jej přijali velmi rychle, zejména Simone si zjevně myslela, že je rozkošný. Tomovi se dobře dařilo přesměrovat rozhovor od tématu Billovy práce v těch několika málo okamžicích, kdy to bylo zmíněno, a zamířil do mnohem příjemnějších vod. Navíc dal dohromady mnohem přijatelnější verzi toho, jak se setkali, až to způsobilo, že se do něj Bill napůl znovu zamiloval. V době, kdy bylo po jídle, se všechny Billovy obavy z nadcházejících svátků rozplynuly a on sám sebe přistihl, že je mnohem šťastnější, než za hodně dlouhou dobu byl, ačkoliv trochu přecpaný z těch tří porcí koláče, které mu Tomův otec vnutil.
Po večeři zamířili společně do obývacího pokoje, kde je obklopilo zářivé světlo z vánočního stromku, zatímco pokračovali v konverzaci. Sarah si stěžovala na svou práci a své méně než hodnotné přátele, přičemž občas pohlédla Billovým směrem, a Tom mluvil o svém nejnovějším klubu a při tom si Billa tiskl ke svému boku. Zdálo se to až příliš brzy, když se skupinka rozdělila a všichni zamířili do postele, a Tom Billovi vysvětlil, že to byla rodinná tradice, dostat se na Štědrý večer do postele před půlnocí, protože jinak by se ráno probudili k prázdným vánočním punčochám.
Čistě umytý a oblečený do tílka a flanelových pyžamových kalhot Bill vlezl do postele za Tomem a stulil se po jeho boku, zatímco Tom přepínal kanály na televizi, která byla dříve ukrytá v něčem, co Bill považoval za skříň. Rodinná tradice možná přikazovala jít do postele před půlnocí, ale v tom pravidle nebylo ani slovo o spánku, a vzhledem k tomu, na jak pozdní večery byli oba zvyklí, žádný z nich nebyl příliš unavený.
„Líbí se mi tvoje rodina,“ řekl Bill tiše a pozoroval černobílého Santu, který se na obrazovce smál.
Tom se usmál a políbil Billa na čelo. „Já myslím, že ty se jim líbíš taky. Hlavně mámě. Vlastně mi řekla, abych tě nenechal jít, protože jsi někdo, kdo stojí za udržení.“
„Já stojím za udržení, jo?“ Zeptal se Bill a položil si hlavu na Tomovo rameno.
„Já si to rozhodně myslím.“
Bill spokojeně zabroukal, přitiskl se k Tomovi pod přikrývkou blíž a poslouchal napůl ztlumený vánoční film a tichý, pravidelný tlukot Tomova srdce. Dokázal by takhle zůstat šťastně navěky, vdechovat Tomovu vůni a při tom se koupat v měkké záři blikající televize. Pro Billa to právě teď bylo dokonalé.
„Tome?“ Zeptal se Bill tiše, klid v domě způsoboval, že měl divný pocit z hlasitého mluvení. „Kolik je hodin?“
Tom se zavrtěl a pohlédl na své hodinky ležící na nočním stolku. „Čtyři minuty po půlnoci, proč?“
„Takže už jsou Vánoce?“
„Po zbytek dne, jo.“
„Dobře,“ řekl Bill s malým úsměvem a políbil Toma na tvář. „Chci ti dát tvůj dárek.“
„Oh, vážně?“ Zeptal se Tom s úšklebkem a přitáhl si Billa blíž. „Nemůžeš mi ho dát ráno?“
„Nechci ti ho dát ráno,“ řekl Bill a přejel svými rty přes Tomovy, než se vyvlíkl z jeho náruče. „Chci ti ho dát teď.“
Tom zvědavě sledoval, jak Bill vylezl z postele, přešel místnost a přehraboval se ve své tašce ležící na zemi. „Co to je?“
„Je to dárek,“ odpověděl Bill a protočil oči, než vytáhl balíček ve stříbrném papíru. „Má to být překvapení.“ Po návratu do postele se Bill posadil vedle Toma se zkříženýma nohama a balíček mu podal. „Doufám, že se ti bude líbit.“
Tom zvedl obočí a několikrát balíček v rukách obrátil, než roztrhl papír a upustil ho na okraj postele. „Je to kniha,“ řekl Tom, otevřel ji a listoval stránkami. „Prázdná kniha.“
Bill si rukou uhladil vlasy, převzal od Toma černě vázanou knihu a otevřel ji. „Je to denní plánovač,“ řekl a prsty pomalu přejížděl přes jednu prázdnou stránku za druhou, než ji opět otočil k Tomovi, „a všechny dny jsou prázdné.“
„Okay…?“
„Každý den je volný,“ řekl Bill a vzhlédl k Tomovi. „Nejsou tam absolutně žádné závazky,“ pokračoval a čekal na okamžik, kdy se Tom chytí, ale dostalo se mu jen zmateného zavrtění hlavou. „Já nemám žádné další závazky. Skončil jsem se svou prací. Má poslední rezervace byla před dvěma dny.“
Tomovi spadla čelist. „Myslíš to vážně?“
„Jo,“ řekl Bill a znovu si uhladil vlasy. „Chtěl jsem počkat, než ti to řeknu, dokud nebude úplný konec. Myslel jsem, že by to mohlo být hezké vánoční překvapení.“
V tom okamžiku Tom Billa převrátil na záda a políbil ho se vším, co v sobě měl. „Opravdu?“
„Opravdu,“ odpověděl Bill se smíchem, zatímco Tom pokrýval celou jeho tvář polibky. „Nikdo kromě tebe už mě nikdy znovu nebude mít.“
autor: Gaja
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Hurá!!! A Vianoce! Milujem Vianoce. Krásna kapitola. Ďakujem! 😉
Krásna kapitola a ten dárek od Billa to byla paráda.
Tak tomu říkám vánoční dárek. Myslím, že Tom si nic nepřál víc než tohle. A že Billa přivedl do rodiny, aniž by to věděl, to už něco znamená.
Děkuji za úžasnou kapitolku a těším se na pokračování.
Tak se Tom konečně dočkal, Bill úspěšně zvládl návštěvu rodičů a všechno je zalité sluncem. Co víc si přát ? 🙂
Díky za překlad
Jůů, vánoční, už je to tady! Nádherný díl, skvělý Bill….
Tak veľmi ma to potešilo, strašne moc a Toma určite tiež. Myslela som si, že mu dá prečítať ukončenie zmluvy ale plánovač bol tiež fajn, len Tom to trošku pomalšie pochopil, vlastne mu to bolo treba vysvetliť. Tomova rodina vyzerá fajn, všetci sú veľmi milý. Som zvedavá či to už bude takto krásne v pohode až do konca alebo sa ešte niečo prihodí. Ďakujem za krásnu kapitolu.
Tak Bill si to nechal až takhle na závěr? Nádherný Vánoční dárek! 🙂 Věřím, že tohle Toma potěšilo nejvíce! Mně totiž taky 😀
Jinak setkání s Tomovou rodinou dopadlo moc dobře. Je hezké, že si všichni sedli! 🙂
Moc děkuji za překlad! 🙂