Najdu tě! 10.

autor: Bína

Zdravím 🙂
Vítězoslavně prohlašuji, že povídka je dopsaná. Ještě vás čekají 3 kapitoly, pokud se tedy nerozhodnu ještě tu 13. rozdělit na dvě 🙂 Doufám, že koncem budete překvapeny a ne zklamány 🙂

Ráno Toma probudil velmi nepříjemný telefonát po tak úžasné noci. Potichu se vyplížil z ložnice, aby to Bill neslyšel.
„Dobře, hned tam budu.“ Otočil se a ve dveřích na něj číhala dvě čokoládová očka.
„Další vražda?“ Optal se smutně Bill. Tohle přesně nechtěl, vidět zase ten nešťastný výraz v jeho krásné tváři. Za posledních pár dní se zdálo, že se Bill s celou situací vyrovnává. Bylo jasné, že to je jen dočasné, než mu vydají tělo mrtvé Sandry.
„Chytím ho, slibuju. Pojedu se tam podívat, přijede pro tebe Sal. V klidu se nasnídej a obleč.“ Přišel k němu, objal ho a dal mu pusu do vlasů. Bill se mu opřel o rameno a objal ho.
„Dobře, ale dávej na sebe pozor.“
„Bille, o mě se neboj, dokážu se bránit.“
„Už jednou tě málem dostal, kvůli mně.“ Tohle Tom věděl a vrah nejspíš taky. Z Billa se během chvilky stala Tomova největší slabina. Až se o tomhle dozví Johnny…
„Musím na místo činu, jen se obleču, nasnídám se potom.“ Dal mu naposledy pusu a zašel do koupelny.

Na místě činu se to jako vždy hemžilo policisty. Pobíhali venku, po domě, po bytě a před bytem A4 Amandy Sandersenové čekal Johnny. Jako vždy v tmavém obleku, mírně zavalitý, Tom to vždy přikládal za vinnu velkému množství koblih.
„Zdravím, jak to tam vypadá?“
„Jak vždy, hotová katastrofa. Jenže tentokrát náš vrah udělal hned několik chyb.“ Nezdraví, nikdy.
„Jaký?“ Za Tomovými zády se objevili Anita s Mischou.
„Tak za prvé, když dorazila záchranka, oběť žila. Převezli ji do nemocnice a nyní podstupuje náročnou operaci. Je jen velmi malá pravděpodobnost, že by to přežila, ale šance tam je. Vrah ji chtěl nechtat jako ostatní vykrvácet, jenže její přítel končil dřív v práci a našel ji. Bohužel jako vždy vrah odvedl dobrou práci, téměř ji vykuchal, takže pokud se lékařům podaří dát vše na správné místo, bude to zázrak a ta holka do konce života bude mít následky. A potom nám taky nechal částečný otisk a zapomněl tu nůž.“
„Přítel ho mohl vyrušit, mohl odcházet ve spěchu.“ Zapojil se Mischa.
„To je možný, v tom případě měl štěstí, že žije. Ať nás potom informují, zda přežila a zda bude schopná výslechu. Mohla by nám hodně pomoct. Mischa s Anitou teď půjdou vyslechnout sousedy a jejího přítele a já se jdu podívat na to pozdvižení.“ Jako vždy to nebyl příjemný pohled, ovšem dnes chybělo tělo a možná i díky tomu se Tom cítil uvolněnější než kdykoli jindy na místě činu. Mohla to přežít, můžou ji zachránit.

„Poslal jsem do nemocnice pár chlapů, aby ji hlídali. Vrah se může pokusit dodělat svoji práci.“ Jen Johnymu přikývl. Vrah odcházel ve spěchu, nedával si pozor. Možná polevil v ostražitosti, myslí, že ho nechytí.
Ložnice byla sladěná do bledě modré a bílé. Kdyby všude nebyla krev, bylo by to moc pěkné, jenže teď z bílých peřin byly temně červené, a dokonce i modré závěsy zdobila krev.
„Přivázal ji k posteli?“ Podivil se Tom, když si všiml provizorních pout.
„Nejspíš jo. Změnil celý svůj postup.“
„Jako by to nebyl on.“ Zauvažoval Tom.
„Chcete mi říct, že tu máme druhého sériového vraha?“
„Pracujeme s různými teoriemi a tahle je jedna z nich.“ Nehodlal říkat, že podezírají policistu, a co víc detektiva. Taky by jim mohl Lutz tenhle případ hodně rychle vzít.
„Bylo by to možná logické, co ta vražda Jacksonových? Máte něco nového?“ Tom se podivil, jak o tomhle ví.
„Nedivte se, ke mně se donese hodně věcí a můžu vám říct, že ten Tlook se mi zdá taky podezřelý, přinejmenším se podivně chová. Včera v noci mi volal, že za ním byli dva detektivové od nás, jestli už jsme zatkli mladého Trümpera.“ Tom povytáhl obočí.
„Odkud vám volal?“
„Nevím, bylo to newyorský číslo, tak asi odtud.“ Jen pokrčil rameny a odešel. Celý on.
Tom hned zvedl telefon a volal Salovi.
„Už jsi u mě?“ Tlook něco plánuje to je jasné, jen kdyby tak Tom tušil co.
„Jo, zrovna odjíždím. Proč?“ Jako vždy byl Sal zvědavý.
„Potřebuju, abys prověřil číslo, které včera v noci volalo Lutzovi. Volal mu Tlook a byl tady. Mám pocit, že něco plánuje.“
„Jasný prověřím to. Sejdeme se tam.“ A tím jejich hovor končil.

Během poledne se všichni sešli v kanceláři. Anita a Mischa řekli vše, co se dozvěděli u sousedů, a jako že se nedozvěděli nic. Obyčejná, milá holka. Pracovala v restauraci jako číšnice a její přítel ve stejné restauraci je kuchař. Nikdy s nimi nebyly problémy, ale nikdo je víc neznal. Sal zatím zkontrolovat číslo a zjistil, že to je číslo jednoho hotelu poblíž Tomova bytu. Z nemocnice volali, že se Amandu podařilo zachránit, ale vyhráno ještě nemá. Taky potrvá, než ji budou moct probudit a vyslechnout. Prozatím jí byla přidělena ochranka.

„Co kdybyste ho zkusili vylákat?“ Pípnul Bill a neopovážil se podívat na Toma. Věděl proč, jen co Tomovi došel jeho záměr, začal zuřit.
„NE! Jsi normální? Už několikrát se tě pokusil zabít a ty se mu vydáš dobrovolně? V žádném případě, Bille! A bez námitek!“
„Mohli bychom odvolat Billovu ochranku, myslel by si, že jsme polevili a my ho přitom chytili.“ Navrhl Sal.
„Ne. S Billovým životem znovu hazardovat nebudeme.“ Zamítnul razantně Tom.
„Dobře, tak co kdybychom šli vyslechnout Tlooka? Zjistili jsme, kde bydlí, tak proč se ho nezeptat?“ Navrhnul Mischa.
„Dobře. Odvezu Billa do bezpečného domu a já zajedu se Salem do hotelu. Vy dva vystřídáte chlapy venku a dáte na něj pozor, než se vrátíme.“ Mischa s Anitou jen přikývli.

Billa vysadili u bezpečného domu, kde zůstala i Anita s Mischou. Bill v autě ještě chvíli protestoval a nabízel se jako volavka, ale po Tomově téměř hysterickém ne, ne, ne, ne v žádném případě, to vzdal. Takže doma si rozdělal s Anitou pivo, protože Mischa tvrdil, že v žádném případě nechce polevit v ostražitosti.

Tom se Salem mezitím dojeli do hotelu, kde měl být Tlook ubytovaný. Na recepci se ovšem dozvěděli, že se dnes ráno odhlásil a vyklidil pokoj.
„Tak to je v háji. Myslíš, že se vrátil?“ Uvažoval nahlas Sal.
„Nevím, ale nelíbí se mi to. Něco nehraje ve vraždě Billových rodičů. Co by tak Bill mohl vědět, aby ho chtěl umlčet?“ Podle Toma vědět něco musel, možná, že si to sám ani neuvědomoval. Když nasedali do auta, v domě právě započala přestřelka na život a na smrt.

autor: Bína