autor: AshesPashes
Pravda vždycky vyjde najevo
Bill vystoupal na dřevěnou terasu plážové restaurace. Už se rozhlížel a Nicka nikde neviděl, a tak se rozhodl obsadit stůl a na svého přítele počkat.
Na Nickově tváři rozkvetl zářivý úsměv, když spatřil Billa sedět u venkovního stolu se slunečními brýlemi, zatímco si něco psal na svém telefonu. Bill vypadal úžasně, a to i navzdory čepici posazené na temeni hlavy, a vousům, které mu v poslední době narostly.
Nick něžně políbil Billovy rty a pak se posadil.
„Ahoj. Vypadáš skvěle. Jsem opravdu rád, že jsi mohl přijít a mohli jsme se tak sejít.“
„Díky, já taky. Hodně jsem na tebe myslel,“ řekl Bill.
Nick se usmál. „Já na tebe taky hodně myslím.“
Servírka přišla přijmout jejich objednávky a vyrušila je tak z jejich rozhovoru. Když odešla, rozhovor se stočil na lehčí téma, kdy mluvili o Nickově práci a albu Tokio Hotel, na kterém se právě pracovalo. Až když byli s jídlem u konce, přišla řeč na Billovy nové okolnosti.
„Tak jak je v novém bytě? Už ses zabydlel?“ Zeptal se Nick a zarachotil přitom ledem ve sklenici.
„Eh, je to v pohodě. Pořád si na něj zvykám; ještě mám spoustu vybalování. Tom se mě ptal, co jsme tam s Andym celý týden dělali, protože to nevypadalo, jako bychom vůbec něco vybalili.“
„Moc rád bych přišel a pomohl, nebo ti jen dělal společnost, zatímco ty budeš vybalovat, pokud bys nechtěl, abych dával věci na špatná místa. Je mi úplně jedno, co budeme dělat, v posledních dnech jsi mi chyběl. Opravdu spolu netrávíme příliš mnoho času, ale já doufám, že se to změní, a to zejména díky tvému novému bytu.“
„Já ani nevím, kdy budu mít čas na dokončení vybalování. Tom a já jdeme dnes večer do studia a budeme tam prakticky celý zbytek týdne.“
„Co se to mezi námi děje, Bille? Myslel jsem, že se mi začínáš otevírat, žes mi začal věřit a pustíš mě k sobě. „
„Já chci, Nicku, jen na to ještě nejsem připravený. Spousta věcí v mém životě se mění; pracuju na novém albu, a brzy budu dělat promo a pak turné. Prostě nejsem připravený na vztah, Nicku. Ty jsi tak skvělý chlap a zasloužíš si někoho lepšího, než jsem já. Zasloužíš si někoho, kdo se ti dokáže celý odevzdat, a právě teď to nejsem já,“ řekl Bill vážně.
Nick seděl a chvíli Billa pozoroval; napůl nevěřícně, napůl zamyšleně, než znovu promluvil.
„Chci se o tom s tebou dohadovat, Bille; chci ti říct, že to může fungovat, kdybychom se oba snažili a vložili do toho větší úsilí, ale vím, že by to všechno bylo zbytečné. Ty jsi v tom nikdy nebyl se mnou. Věděl jsem to od začátku, ale jsi tak chytrý, sexy, talentovaný a laskavý, chtěl jsem s tebou být.“ Nick byl smířený; věděl, že bez ohledu na to, co by řekl, Bill svůj názor nezmění; že jejich vztah nebude mít šanci.
„Je mi líto, že to mezi námi nemohlo fungovat. Opravdu,“ řekl Bill upřímně.
„Mně taky, Bille. Bylo to opravdu hezké tě poznat. Hodně štěstí s albem a tvým bytem. Doufám, že najdeš někoho, komu se dokážeš skutečně otevřít.“
Nick vstal a nechal na stole několik bankovek. Smutně se na Billa usmál a pak se otočil k odchodu. Bill si povzdechl a ostře se posadil proti opěradlu židle. Chtěl zavolat Nicka zpátky, říct mu „zkusíme to znovu,“ a opravdu do toho dát všechno, ale věděl, stejně jako Nick, že by to bylo plýtvání časem. On se prostě nedokázal otevřít a důvěřovat Nickovi ani nikomu jinému tak, jak to ve vztahu bylo potřeba.
***
Bill se podíval kukátkem dveří ve svém novém bytě a přemýšlel, kdo se mohl dostat kolem vrátného a stát u jeho dveří. Tomova silueta byla nezaměnitelná, jak tam stál zády ke dveřím s něčím v náručí. Bill otevřel dveře a našel svého bratra s krabicí pizzy a nákupní taškou plnou čeho, to Bill nevěděl.
„Čau, doufám, žes ještě nevečeřel,“ řekl Tom a naklonil k němu ruku, ve které držel pizzu.
„Ne, vlastně jsem právě vylezl ze sprchy. Pojď dál.“ Bill uhnul, takže Tom mohl vstoupit do bytu. „Nečekal jsem, že tě tady uvidím, natož s jídlem.“
Tom sledoval, jak Bill odešel do kuchyně a otevře několik skříněk, než si vzpomněl, kam přesně uklidil talíře, když se nastěhoval. Bill dva vytáhl a vzal také sklenice na sodu, kterou měl v lednici.
„Já nevím, prostě jsem cítil, že… Já nevím. Tak jsem si myslel, že se na tebe přijdu podívat.“
Tom nechtěl připustit, že to ‚něco‘ byl téměř nesnesitelný pocit osamělosti.
Ten pocit se usídlil v jeho srdci v okamžiku, kdy se Bill odstěhoval, ale v posledních dnech zesílil. Jediný případ, kdy ten pocit byl potlačen, bylo, když byl s Billem, takže překvapit svého bratra večeří vypadalo jako jasná odpověď na jeho pocity.
Bill byl rád, když Tom přešel k pultu a vzal nějaké ubrousky, aby je odnesl do obývacího pokoje, takže si nemohl přečíst zahanbení na jeho tváři. Cítil se osaměle a ve svém bytě se utápěl. Styděl se, že Tom nejspíš pocítil Billovu vlastní samotu a sebelítost, a proto přišel.
„Pojď sem,“ řekl Tom, propletl si s Billem prsty a vytáhl si mladší dvojče před sebe.
„Co?“ Zeptal se Bill a díval se na svého bratra.
Tom hned nepromluvil, jen ovinul volnou ruku kolem Billových ramen, aby ho vtáhl do objetí. Bill se zhluboka nadechl a roztřeseně vydechl. Tomova objetí byla pro něj vždy uklidňující. Bill uvolnil prsty z Tomova sevření, aby mohl omotat kolem svého bratra obě ruce v prudkém objetí.
„Chybíš mi, Bille,“ zašeptal mu Tom do ucha jen okamžik před tím, než objetí skončilo.
Bill se odtáhl s pocitem viny, že si dovolil být taková přísavka. Musel se naučit zvyknout si, že ne vždy má u sebe Toma pokaždé, když se jen otočí.
Bill se obrátil k návratu do obývacího pokoje. „Nikdy bych neodmítl společnost, ale jsi si jistý, že nechceš strávit večer s Riou?“
„Jo, jsem si jistý,“ řekl Tom a usadil se na pohovku. „Vlastně je poslední týden a půl ke mně jako přilepená, skoro od té doby, co jsi odešel. Je tam pokaždé, když se otočím, nebo mi volá, co dělám a kde jsem. Dokonce mě včera požádala o klíče.“ Bill se trochu zakuckal nad prvním soustem pizzy. „Jsi v pořádku?“ Zeptal se Tom a třel mu uklidňující kruhy na zádech namísto toho, aby jej poplácal.
„Jo, je to jen horké,“ lhal Bill. „Takže, dals jí je?“
„Ne, myslím, že ve skutečnosti od ní právě teď potřebuju nějaký odstup. Kromě toho nechci, aby narušila náš byt a jen tak se tam nastěhovala.“
„Už to není náš byt, je tvůj; můžeš si tam nastěhovat, koho chceš. Pokud chceš žít s Riou, pak myslím, že bys to měl udělat.“ Bill zvedl ze své vegetariánské pizzy zelenou papriku a snědl ji, po celou dobu se přitom díval dolů.
„Pojďme to na nějakou dobu nechat jako náš byt pro případ, že se rozhodneš, že se chceš vrátit domů.“ Tom natáhl svou stále čistou ruku, aby pohladil Billa po stehně. „Ty víš, že jsi vždy vítán zpátky.“
„Už se nevrátím, Tome. Nebudu se ti plést do cesty a zdržovat tě od toho, co chceš dělat. Já vím, že jsi přemýšlel, jaké by to bylo beze mě, a tak ti tu příležitost dávám. Měl bys toho plně využít.“
„Co tím myslíš? Nikdy jsem nepřemýšlel, jaké by to bylo bez tebe.“ Tom zmateně svraštil obočí.
„Tome, nemusíš šetřit mé city. Ria mi řekla, žes přemýšlel, jaké by to bylo, kdybychom nebyli dvojčata, kdybychom žili své vlastní oddělené životy. Snažím se ti dát to, cos chtěl.“
Tom položil svůj talíř a otočil se k Billovi čelem. „Chceš říct, že ti Ria řekla, že od tebe chci nějaký odstup?“
„Ano. Říkala, že nechceš zranit mé city tím, že bys mi to řekl sám. Tehdy jsem začal plánovat stěhování; abys mohl mít ten prostor, kterého ses dožadoval.“
„Ta prolhaná mrcha.“ Tom vstal z pohovky a začal přecházet sem a tam. Bill cítil vztek a zradu vyvěrající hluboko z jeho vlastní hrudi, a věděl, že jsou to Tomovy pocity. „Nikdy jsem jí nic takového neřekl; vlastně jsem jí řekl pravý opak. Zeptala se mě, jestli bych si někdy přál mít své vlastní místo a já jí řekl, že ne, že mě nikdy ani nenapadlo o tom přemýšlet. A pak ona jde a řekne ti, že už s tebou nechci žít.“ Tom se zastavil před Billem a podíval se na něj. „Kdyby ti ty věci neřekla, bydlel bys stále doma?“
„Samozřejmě, nikdy jsem nechtěl odejít,“ řekl Bill tiše, jak se snažil potlačit svůj vlastní hněv. Hněv jeho bratra byl dostatečný za ně oba.
„Sbal si věci. Vezmu tě domů!“ Řekl Tom s konečnou platností.
„Tome, nemůžu se prostě jen tak vrátit dnes večer domů. Nemám postel, ani spoustu svých věcí. Musím zabalit všechno pro psy-„
„Tak si všechno sbal, můžeš spát se mnou v mém pokoji, dokud nepřivezeme zpátky všechny tvoje věci.“
„Tome,“ řekl Bill a přesunul sám sebe do úrovně očí svého dvojčete. „Seš si jistý, že chceš, abych se vrátil domů? Že nechceš tohle rozdělení zkusit?“
„Cítil jsem se bez tebe mizerně. Snažil jsem se to nedat najevo, protože jsem myslel, že tohle bylo to, co jsi chtěl. Nechtěl jsem ti bránit, když jsi potřeboval změnu. Teď vím, že to všechno byla lež. Bože, dokonce mi řekla, abych ti neříkal, že nechci, abys šel, protože bys měl pocit, že musíš zůstat, abych byl šťastný. Hrála to na nás oba a způsobila, že jsme si mysleli, že bychom se vzájemně neměli svěřit, ze strachu, že bychom si ublížili. Nechápu, jak jsem mohl dovolit, aby mezi nás někdo takhle vstoupil.“
Bill svého bratra objal a omotal mu ruce kolem krku. Tomovy paže se ovinuly kolem jeho zad a Tom zabořil nos do Billova krku. Hluboce vdechl vůni svého bratra a vychutnával si ten pocit, že jej má znovu v náručí.
„Je mi líto, že jsem porušil svůj slib,“ zašeptal Tom do Billovy kůže.
„Jaký slib? Nikdy jsi neporušil žádný slib, který jsi mi dal. No, alespoň ne od doby, co nám bylo deset.“
„Slíbil jsem, že nikdy nikomu nedovolím dostat se mezi nás, zvláště ne holce, a to je přesně to, co nás dostalo sem. Nějaká holka se vetřela mezi nás a přinutila nás se rozdělit, a my jí to dovolili. Sakra, dokonce jsme jí pomohli tím, že jsme spolu nekomunikovali.“
„Já vím, ale snažili jsme se jeden druhého chránit. Chtěli jsme si vzájemně dát přesně to, o čem jsme si mysleli, že ten druhý chce. Oba jsme byli ochotni být nešťastní, jen aby ten druhý byl šťastný. To se musí za něco počítat.“
„Jak jsem to mohl dopustit?“ Zeptal se Tom sám sebe. „Měl jsem za tebe bojovat tvrději! Vůbec jsem tě neměl nechat vyjít z těch zasraných dveří. Kdybych v první řadě jen poslouchal svůj instinkt a přinutil tě zůstat, nic z toho by se nestalo.“
Bill Toma objal pevněji a bez přemýšlení jej políbil na rty. Odtáhli se od sebe s očima lehce rozšířenýma. Sdíleli malé doteky a polibky na čelo, nebo dokonce na zadní stranu krku, když k sobě byli přitulení v posteli, ale nelíbali se na ústa od doby, co byli ve školce. Bill si nervózně olízl rty, špička jeho jazyka se dotkla kroužku ve rtu, ve stejném okamžiku tak zrcadlila Tomovu činnost.
Tom otevřel ústa, aby případně něco řekl, když mu začal zvonit telefon. Na tom vyzvánění nebylo nic zvláštního, jen zvuk jakéhokoli běžného zvonění. Tom vylovil přístroj z kapsy. Jeho hlas byl hluboký a Bill slyšel v tom jediném slově hrozbu: „Rio“.
„Ahoj, právě jsem na cestě do Panda Express, abych koupila večeři. Vím, co máš rád, ale je tu něco speciálního, co bys chtěl, abych koupila, než dorazím domů?“
Riin hlas mu čile štěbetal do ucha a její slova Toma nutila lehce zaskřípat zuby.
„Už jsem ti řekl předtím, že to není náš domov. Ve skutečnosti tam už nejsi vítaná. Nechci, abys volala, mejlovala, esemeskovala ani psala dopisy. Pokud někde budu, nechci vidět tvou tvář kdekoli blízko mě.“
„Cože, Tome, proč říkáš takové věci, co se děje?!“ Riin hlas byl na hraně paniky, když promluvila. Zastavila se v chůzi s nadějí, že ta slova přes svůj pohyb nějak špatně pochopila.
„Vím, co jsi udělala. Co jsi řekla Billovi, abys ho přinutila se odstěhovat.“ Tom se na minutku odmlčel, aby jeho slova vstřebala. „Jak se opovažuješ nutit ho si myslet, že už ho kolem sebe nechci? Udělala jsi to proto, abych ti dovolil se nastěhovat. Abych si myslel, že chce mít svůj vlastní život, a já bych tak měl ten svůj s tebou. Když jsem ti nedal klíč, co ses s tím chystala udělat? Jen tak pobývat kolem, dokud mě konečně nezlomíš? Nemiluju tě, Rio, nikdy jsem tě nemiloval, a teď už rozhodně ani nikdy nebudu. Nechoď si pro věci, které jsi nechala u mě, nechám ti je doručit do tvého bytu. Nechci už o tobě slyšet, takže ztrať moje zasrané číslo.“
„Tome, počkej prosím. Miluju tě, Tome. Dělala jsem to pro nás. Ty bys věci mezi námi nikdy neposunul na další úroveň, dokud by on stál v cestě. A on by nikdy nebyl šťastný, dokud by byl se svým přehnaně ochranářským bratrem. Udělala jsem to pro nás pro všechny,“ vysvětlovala Ria rychle.
„Ne, tys to udělala pro sebe. Kdybys mě milovala, nikdy by ses mi nesnažila vzít tu pro mě nejdůležitější osobu na světě. Oba dva jsi nás zmanipulovala a já už ti nedovolím v tom pokračovat. Skončili jsme!“
Tom prstem prudce bodnul do svého telefonu, jak se snažil ukončit hovor. Jeho dech se prudce zrychlil, zatímco odhodil přístroj na pohovku. Chtěl s ním vrhnout proti zdi, ale to by mu jen přidělalo problémy, až by si ráno musel pořídit nový.
„Právě teď bych vraždil pro zasraný starý vytáčecí telefon. Praštit sluchátkem by bylo mnohem uspokojivější,“ řekl Tom a přecházel po pokoji.
Bill se rozesmál. Nemohl si pomoct. Prostě se začal smát, dokud se Tom nesmál spolu s ním.
„Omlouvám se, není to legrační, ale… ale-„
„Já vím, já vím. Vždycky jsme ty telefony se šňůrou nenáviděli.“
Oba padli na pohovku, jedna z Billových nohou pohodlně přehozená přes Tomovo koleno, zatímco se jejich smích ztišil a oba začali znovu klidně dýchat.
„Jsem na ni prostě tak naštvaný, Bille, a jsem naštvaný na nás, že jsme ji mezi sebe pustili. Ale jak nám tohle mohla udělat?“
„Chtěla být s tebou, Tome, a chtěla, abych jí šel z cesty a ona tam měla větší šance. Nesouhlasím s tím, co nám udělala, ale chápu, proč to udělala.“
„Nezastávej se jí, Bille, rozdělila nás.“
„Já se jí nezastávám, Tome, jen říkám, že rozumím jejím motivacím eliminovat hrozbu,“ Bill pokrčil rameny.
„Myslel jsem vážně to, co jsem řekl, Bille. Chci, aby ses dnes v noci vrátil domů, hned teď.“
„Jsi si absolutně jistý, Tome? Ještě není příliš pozdě vychladnout a s Riou se udobřit.“
Tom Billa přelétl očima, položil mu ruku na koleno a prsty jemně přejel přes džínovinu jeho kalhot. Jeho ruka se lehce posunula na Billovo stehno, když se naklonil dopředu, aby spojil své rty se rty svého dvojčete.
Bill se jen nepatrně naklonil, aby se s Tomem setkal na půli cesty a se zavřenými ústy věnoval Tomovým rtům několik nepřetržitých polibků. Dvojčata se od sebe odtáhla a vzájemně se dívala do očí.
„Nikdy jsem si ve svém životě nebyl ničím jistější.“
***
Bill si hrál s lemem svého trička, zatímco se díval na Tomovu velkou postel. Jakmile Tom zjistil, co Ria udělala, trval na tom, aby se Bill okamžitě vrátil domů. Tom vstoupil do ložnice z koupelny hned po Billovi a přejel prsty po Billově pasu, kde se tričko bez rukávů, které měl na sobě, jen sotva dotýkalo jeho těsných boxerek.
Bill se na svého bratra usmál a vyšplhal se na postel hned vedle něj. Obrátili se směrem k sobě a zachumlali se pod peřinu, kterou měli vytaženou až k ramenům a která jim vytvořila jejich vlastní kokon. Bill se přisunul blíž k Tomovi, který kolem něj omotal paže a přitáhl si jej ještě blíž. Leželi spolu tělo na tělo, nohy měli propletené v kotnících a jejich tváře byly u sebe tak blízko, až se špičky jejich nosů dotýkaly.
Dvojčata ležela v posteli a sledovala jeden druhého. Bill na své tváři cítil každý Tomův výdech. Jeho prsty se pomalu pohybovaly po Tomově páteři a on pod nimi cítil svaly na každém obratli.
„Vzpomínáš si, jak nám máma říkala o jejím prvním ultrazvuku? Jak si doktor myslel, že jsme siamská dvojčata, protože jsme k sobě byli tak přitisknutí, že mezi námi nedokázali najít žádnou mezeru, aby mohli rozeznat, jestli jsme oddělení. Právě tak se teď cítím. Právě tak, jak jsme měli být vždy,“ řekl Tom, jak se jeho paže kolem jeho dvojčete utáhly.
Bill mohl cítit, jak se vibrace z Tomových slov odrážejí v jeho vlastní hrudi. Mohl cítit, jak Tomovo srdce bije proti tomu jeho a nebyl si jistý, jestli je to opravdu jeho vlastní srdeční činnost, kterou cítil. Spojení, které v tu chvíli s Tomem cítil, bylo tak silné, až bylo téměř panovačné, téměř bolestivé.
Bill se naklonil kupředu a lehce otřel své rty o Tomovy. Jen sotva se odtáhl, když Tomovy rty byly opět na těch jeho, něžné, ale neústupné. Tom na ně umístil několik polibků a přitlačil jejich těla až neskutečně blízko. Bill si proti Tomovým rtům povzdechl a jeho bratr se odtáhl, aby se na něj podíval.
Pár okamžiků se vzájemně mlčky pozorovali, než Bill jejich rty opět spojil, jeho jazyk jen sotva vyklouznul, aby olíznul ty Tomovy. Tom své rty pootevřel a jeho vlastní jazyk vyklouzl, aby se setkal s Billovým, a lehce se spolu propletly.
Bill chtěl vydechnout úlevou. Bez ohledu na to, jak váhavě se cítil, nějak z toho měl ten správný pocit; a věděl, že je konečně doma, v každém smyslu toho slova, přesně tam, kam patřil.
autor: AshesPashes
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Hurá! Ria z toho sice vyšla až moc lehce, minimálně nakopat do zadku by si zasloužila, ale co. Nejdůležitější je, že jsou kluci zase spolu. Jenom Nicka je mi trochu líto. Snad si brzo někoho najde…
Díky za překlad
Juchůůů! Byla to jen otázka času, než se to provalí. Co si Ria myslela? Že se to nikdy neprovalí? Je vidět, že dvojčata ve skutečnosti pořádně nezná.
Čekala jsem větší scénu, ale Ria měla kliku, že se s Tomem nesetkala tváří v tvář, protože v tuhle chvíli by zřejmě přišla k úhoně. Takhle s ní Tom udělal krátký, ale opravdu velmi krátký proces. A šmitec! Ve finále celá tahle záležitost ještě poslouží k tomu, že se jejich vztah maličko změní. 🙂
Děkuji za úžasný překlad.
Aáááách, až som zaslzila keď sa uložili spolu do postele a zdieľali dych. To bolo tak strašne krásne. Ďakujem za preklad.
Tak konečně na tu mrchu došlo moc dík za překlad.
Hurá!!! Prišlo to skôr, nez som myslela, ale o to lepšie. Aspoň nestihla Ria narobiť väčšie škody. A nakoniec este aj dobre. Veď vďaka jej podrazu si uvedomili, že k sebe cítia omnoho viac, nez si mysleli. A to je súper. Ďakujem za časť!
Ta sviňka to sice alespoň trochu odnesla,ale jinak to sní byl slabej odvar…
Riy mi doopravdy líto není, protože pro to, co udělala, omluv není. Ano, na jednu stranu ji i chápu, ale na tu druhou..prostě si měla zvyknout a tečka. Chtěla Toma jen a jen pro sebe a tak teď nemá nic. Dobře jí tak!
Naopak z dvojčat mám prostě radost! 🙂
Děkuji za překlad! 🙂