autor: Mohanrocks
To místo bylo tak trochu v troskách, ale nepopiratelně okouzlující. Dřevěné schody pod jeho váhou protestovaly, ale zdály se být dostatečně pevné. Tom se odvážně chytil jednoho z pilířů, které byly ukotveny na verandě, a zatlačil. Ani se nehnul, základy toho místa se zdály být dobré. Ten, kdo postavil tenhle dům, tomu věnoval spoustu času a péče, a možná to byl tak trochu projekt vášně.
Dveře se otevřely a objevil se Bill, který vypadal dost vynervovaně, a k Tomovu silnému zájmu měl na sobě tílko, které odhalovalo jeho dříve ukrytá tetování.
„Díky bohu, že jsi tady. Babča se zrovna vrátila zpátky do hotelu, aby si zdřímla, a já se cítím naprosto zmoženě.“ Bill chodil sem a tam a sám pro sebe si mumlal a Tom jen zíral s neurčitým pobavením.
„Potřebuješ se uklidnit.“ Tom udělal odvážný krok do domu, aby se rozhlédl. Dřevěné podlahy skřípaly, tapety se odlupovaly, a byl si docela jistý, že mu něco malého právě spadlo na hlavu. Sundal si čepici a viděl, že to byl úlomek ze stropu. „Kdy se očekává, že bude tohle všechno hotové?“
„Koncem srpna, takže za dva měsíce. Nemusíš pomáhat. Babča a já na to nějak přijdeme.“
„Malá starší dáma a hubený teenager spolu přijdou na to, jak sami opraví tohle místo?“ Tom zavrtěl hlavou s lehkým úsměvem. „Jsem si jistý, že určitě můžu být užitečný.“
Bill si vzal přestávku od ošoupávání již opotřebované podlahy a zíral na něj, nasál svůj spodní ret a držel jej pevně za špičatými zuby, což zdůrazňovalo jeho pochybovačný vzhled.
„Bille,“ Tom udělal krok směrem k němu a silně polkl. „Chci ti pomoct.“
Bill ret uvolnil a místo toho vykouzlil na tváři úsměv. To rozzářilo jeho obličej tak, jak bývalo zvykem a tato skutečnost dělala Toma šťastným i smutným zároveň.
„Skvělé, moc děkuju! Takže… myslel jsem, že bychom udělali jednu místnost za druhou. Alespoň stěny a stropy. Na speciální věci, jako jsou vnitřní opravy a podlahy a tak podobně, pozveme profesionály.“ Bill sáhl do zadní kapsy a vytáhl složený kus papíru, který byl zřejmě v této pozici už vícekrát. Rozložil ho a olízl si koutek úst, zatímco si pro sebe četl. „Správně. Začněme támhle,“ pokynul prstem Tomovi, aby jej následoval.
S téměř každým krokem se zvířil prach a Tom potlačoval kašel, aby nevypadal, jako že nedokáže unést trochu špíny. Skončili v kuchyni v zadní části domu. Vlastně byla v relativně dobrém stavu; skříňky byly celé a strop se zdál být dostatečně stabilní, aby na ně v každém okamžiku nespadl.
„Můžeme začít vzadu a postupně se dopracovat dopředu, takže když budeme přinášet věci, nezničíme si neustálým procházením všechnu tu tvrdou práci.“ Bill si po většinu času mluvil sám pro sebe a Tom té příležitosti využil, aby se na něj podíval. Opravdu podíval tak, jak si to sám sobě nedovolil při několika předchozích setkáních.
Změnil se. Vyrostl téměř o celou stopu stejně jako Tom. Jeho kdysi hubené paže byly nyní vytvarované svalovou hmotou a ozdobené tetováním. Byl tentokrát bez make-upu, Tom v jeho tváři dokázal rozeznat tu známou mladistvost a bylo potěšující, že tam bylo něco rozpoznatelného, ačkoliv stále ještě nedokázal přiřadit Billa ze svých vzpomínek k tomu, který se kolem něj právě pohyboval.
„Takže zůstáváte na dva měsíce v hotelu? To vás musí stát majlant,“ skočil mu do řeči Tom.
„Ne, babča zná majitele, takže nás tam nechávají zadarmo.“ Bill se sklonil a zvedl plechovku s barvou, kterou položil na kuchyňský pult.
„Ale nikdy jsi mi neřekl, že tady vyrostla,“ konstatoval Tom, když se o ten samý pult opřel.
„Já jsem to tenkrát nevěděl. Byla to jedna z těch mnoha věcí, které mi rodiče zapomněli říct.“ Bill držel pohled na plechovce s barvou, ale tón jeho hlasu byl protkán hořkostí. Po chvilce vzhlédl k Tomovi s našpulenými rty. „Je tady…“ zhluboka se nadechl a pokračoval, ruce bezmocně svěsil k bokům. „Je tady spousta věcí, které si zasloužíš vědět. Já si to uvědomuju. Ale pro teď si nemyslím, že jsem připravený o nich mluvit, a já vím, že to k tobě není fér, ale…“
Tom ho přerušil dřív, než mohl začít blábolit. „Hej, to je v pohodě, Bille. Jestli mi to jednou budeš chtít říct, tak fajn, ale už jsem si totálně zvykl, že nemám v téhle divné situaci žádné odpovědi.“ Svou nonšalancí překvapil i sám sebe, s ohledem na to, jak sám sebe přiváděl poslední dny k šílenství neustálým přemýšlením a analyzováním a zoufalou touhou po odpovědích.
Bill polkl a přikývl se semknutými rty. „Možná bude lepší, když se navzájem poznáme, jací jsme teď, než abychom se zaměřili na to, co se stalo tenkrát.“
Koutky Tomových rtů se zkroutily dolů a jeho pohled padl k podlaze. Tohle nečekal. „Jo… Cokoliv chceš, Bille,“ řekl stroze a kývl hlavou směrem k plechovce. „Jakou barvu tady máme?“
„Ach, myslím, že se jmenuje…“ Bill se naklonil blíž, aby přečetl drobné písmo na štítku. „Bílé písky.“
„Musíme sundat tu tapetu a to bude svinsky těžké,“ Tom se snažil zapnout v sobě tlačítko ´žádné city´, když přistoupil ke zdi, aby odtrhl kousek staromódní ozdoby.
„Opravdu, kurva, doufám, že víš, jak na to,“ Bill ze sebe vydal neveselý smích, na tváři měl ztracený výraz.
„Pomáhal jsem mámě minulý rok předělávat kuchyň,“ řekl Tom pro uklidnění a na Billovi byla vidět úlevu, když uvolnil ramena.
„Aww, vy jste se zbavili té ovocné tapety?“ Tentokrát se Bill skutečně uchechtl. „Líbila se mi. Ty melouny byly v mísách jako prsa.“
Tom se zazubil a zavrtěl hlavou. „Jo, na některé z nich jsme dokreslili bradavky, pamatuješ? Dostal jsem na týden zaracha.“
„Oh, jo!“ Bill zavřel oči spolu s hlasitějším smíchem, který se pomalu vytratil do povzdechu, než se jeho pohled setkal s Tomovým. Jeho hřejivé, medové oči se leskly něčím, co Tom nedokázal pojmenovat, ale nestaral se o to, protože se dívali jeden na druhého, aniž by uhýbali pohledem, a to bylo něco.
„Já, ehm, si nemyslím, že budeme schopní se sem tam vyhnout bloudění do vzpomínek. Je toho… příliš moc,“ přiznal Tom opatrně. „Ale budu tě respektovat tím, že nebudu klást otázky, které opravdu chci.“
Bill mu věnoval nějaký druh bolestného úsměvu a pomalu vydechl. „Děkuju. A jo, máš pravdu. Máme spolu spoustu historie, to je zatraceně jisté.“
Tom toho chtěl vědět tak strašně moc, ale věděl, že musí postupovat opatrně, aby Billa nevystrašil. Potřeboval záruku, že Bill opět nezmizí, takže tomu nutkání v současné době odolá.
***
Pracovali na strhávání tapety už několik hodin a nedostatek klimatizace začínal být problém. Oba byli zalití potem a hltali jednu láhev s vodou za druhou.
„Musím sehnat nějaký z těch velkých větráků,“ zabručel Bill a přiložil rty na okraj lahve. „Postarám se, abych zítra nějaký přivezl.“
„Není to tak zlé,“ zalhal Tom a zvedl okraj svého trička, aby si otřel obličej.
Když látku upustil, spatřil, že Billova pozornost směřovala dolů k jeho břichu, a začal se cítit trochu samolibě.
Bill se jen zazubil a pokrčil rameny, když byl při zírání přistižen. „Máš mnohem víc svalů, než když jsem tě naposledy viděl.“
„Byl jsem vychrtlý třináctiletý kluk. Všechno na mém těle vyrostlo,“ odpověděl Tom se zvednutým obočím a poté se v duchu proklel za to, co všechno jeho slova nepřímo naznačila. Ačkoliv to nebyla nepravda.
„Hádám, že tě budu muset vzít za slovo,“ rozesmál se Bill a utrhl si papírový ručník, aby si osušil tvář.
Byla potřeba změna tématu a tak Tom načal to, o čem doufal, že je bezpečné území. „Vždycky se můžeme jít vykoupat do jezera. Chodívali jsme tam celou dobu, abychom porazili letní horko.“
Bill lehce povystrčil spodní ret a Tom v jeho očích mohl vidět, jak mu hlavou proběhla vzpomínka. „Pořád si nemyslím, že už jsem se dostal přes to, jak jsi mě napálil, abych skočil z té provazové houpačky.“
„Ale no tak,“ Tom se srdečně zasmál. „Vždyť bys to lano spálil, pokud bys tam zůstal ještě o chvilku déle. Držel ses ho tak pevně a já se jen snažil ochránit tvé malé ruce.“
„Tím, žes mi řekl, že je tam na stromě had a plazí se směrem k provazu?“ Bill nevěřícně zvedl obočí.
„Byl jsi v pohodě, jakmile ses dostal do vody. Jen jsi prostě potřeboval něco, co ti pomůže překonat strach, abys mohl skočit za mnou.“
„Překonat strach dalším strachem, jo?“ Bill naklonil hlavu na stranu a pečlivě si Toma prohlížel. „Zajímavá logika.“
„Fungovalo to,“ odpověděl Tom a upřel své tmavé oči na Billovu tvář, kde sledoval nově vytvořený pramínek potu v blízkosti jeho spánku, který cestoval až na jeho čelist.
Billovy oči se na okamžik zavřely předtím, než je otevřel a udělal několik kroků směrem k Tomovi, dokud nestál přímo před ním. Tom se prudce nadechl nosem a držel vzduch v sobě, jak vstřebával Billův vzhled z takové blízkosti, byl zcela ovládnut zmatkem a zaujetím.
Billovy rty se roztáhly do tajuplného úsměvu a on sklonil hlavu, jen aby pohlédl na Toma skrz husté řasy. Na okamžik si Tom myslel, že se stane něco velkého, ale ten okamžik byl zničen, když se Bill jednoduše natáhl za Toma, aby popadl z pultu další lahev s vodou. Ale předtím, než ustoupil, pohlédl Tomovi do očí a řekl něco, co mohlo být jasným katalyzátorem pro další přemýšlení.
„Já bych stejně skočil.“
autor: Mohanrocks
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Tom je tak zatraceně chápavý a trpělivý… Já ne. Jsem hrozně zvědavá co se to v Billově minulosti semlelo tak tajemného. Dokonce si myslím, že si Bill nezaslouží, aby se s ním Tom takhle páral. Ať byl kdekoliv a dělal cokoliv, tak snad mohl vzít telefon a zavolat, ne ?
Díky za překlad
Zatím je to mezi nim takové rozpačité, ale věřím, že společné vzpomínky (hlavně ty příjemné) je zase sblíží.
Tom sice statečně prohlásil, že na odpovědi nespěchá, ale mně je jasné, že v duchu se mlátí kladivem do hlavy. 😀
Děkuji za překlad a těším se na pokráčko.
Čím dál víc jsem zvědavá, co všechno stálo za Billovým náhlým odjezdem! Předpokládám, že to bude něco s rodiči, ale těžko říct, zda mám pravdu.
Tom je ovšem úžasný! Mám jej čím dál raději! Je ta trpělivý, hodný, milý a ochotný Billovi se vším pomoci. Já věřím, že staré city zase vyplynou na povrch postupem času a že si kluci ten ztracený čas vynahradí. Dokonale se k sobě hodí a myslím, že si toho všimnou i oni sami. A jejich vzpomínky se mi moc líbí! Docela jsem se smála tomu, jak Tom Billa vystrašil tím, že had leze po stromě směrem k jeho provazu 😀 😀 😀 Věřím, že ti dva si užili mnoho zábavy a ještě si jí spolu dost užijí!
Moc děkuji za skvělý překlad! 🙂
Také by mně zajímalo proč Bill tak nečekaně odešel ale mohl zavolat nebo napsat doufám že si to brzo vyříkají.
Tom je úžasný, aký je trpezlivý a dáva Billovi čas, ktorý potrebuje napriek tomu, ako veľmi on potrebuje odpovede.
Som fakt zvedavá, čo sa v Billovom živote po odchode stalo a kedy to dokáže Tomovi povedať.
Ďakujem za preklad.
Nádhera, ten Tom ale válí, je skvělej!
Ten Bill je tajemný jak hrad v Karpatech. A Tom má opravdu svatou trpělivost. Být to já, popadnu ho za ramena, zatřesu s ním a zařvu: Odpověz mi na otázky!
Moc se mi líbí ta chemie, která mezi nima probíhá. Dřív nebo pozdějí nám to přinese fajnové počteníčko.
Moc děkuji za překlad. Nemůžu se dočkat dalšího dílu. Tohle je pecka.
Ja by som už tiež chcela vedieť odpovede na moje otázky, tak ako Tom. Dúfam, že to čoskoro príde, lebo som dooosť zvedavá 🙂 Ďakujem za preklad x)
Tam to iskrí akoby mali v tom dome vysoké napätie. Som strašne zvedavá a strašne moc chcem Billovi tie roky mlčania odpustiť. Dúfam, že bude mať dobrý dôvod… Veľmi pekne ďakujem za kapitolu.