Devotion 20.

Ještě toho večera mezi dvojčaty došlo k další promluvě, tentokrát však mnohem smířlivější než předtím. Oba byli ochotni naslouchat námitkám toho druhého, díky čemuž komunikace probíhala téměř bez problémů. Bill však stále nebyl ochotný přijmout možnost, že by se opravdu měli k otci přestěhovat, proto Tom přistoupil na Georgovo řešení a Billovi navrhl, aby si vzal čas sám pro sebe k přemýšlení. A Bill si ho vzal.

Čas plynul, zkoušky se začaly nabalovat, hodiny strávené v kuchyni ubývat, a zatímco si všichni užívali pomalu se k nim plížícího léta, otázka stěhování k otci byla úplně zapomenuta. Až jednoho dne, kdy si do kanceláře zavolali Toma kvůli důležitému hovoru, mu to došlo. Jörg se omlouval, že se neozýval častěji, ale předělání pokoje pro potřeby dvou dospívajících chlapců ho kompletně pohltilo a on zapomněl zavolat, ale teď už je vše hotové. „Kdy se, kluci, přestěhujete?“

Otázka mu v hlavě hučela v ozvěnách, bylo mu špatně z vlastních výmluv, které otci podstrkoval. Nejistý z bratrovy reakce se vracel na pokoj, kde věděl, že ho bude Bill očekávat. Co mohlo být tak důležitého, že by si zavolali jen jednoho z nich? Jen co vstoupil do dveří a Bill k němu vrhl svůj zvědavý pohled, nebylo cesty zpátky. „Musíš se rozhodnout, Bille.“

„Táta volal…“

Tom přikývl a pevně zavřel dveře, o které se opřel. „Předělal nám celý pokoj a zní hrozně nadšeně, že u něj budeme bydlet. Bille, já tě samozřejmě podpořím, pokud se rozhodneš zůstat tady, ale… myslím, že bychom to měli alespoň zkusit. Táta nám nabízí svobodný život, což je to jediné, po čem toužíme. Tady máme jen samé zákazy a omezení, u mámy by to bylo nejspíš ještě horší. Je to opravdu to, co chceš, Billy?“

„Já chci tebe…“

Tomův pohled téměř okamžitě zjihl, pomalu k bratrovi přešel a posadil se k němu. „V tom případě pojď se mnou k tátovi. Já slibuju, že nám tam bude dobře. Kdybys ale náhodou nebyl spokojený, hned najdeme řešení, jak to napravit, dobře?“

„Vážně tátovi tolik věříš, Tomi?“

„On věří nám a taky nemusí,“ pousmál se lehce. „Je to risk, ale může z toho být naše největší výhra.“

Bill s povzdechem opřel hlavu o bratrovo rameno, načež po chvíli sotva znatelně přikývl. „Tak dobře. Můžeš mu říct, že se tam přestěhujeme. Než to ale uděláme, chci alespoň pár víkendů na zkoušku. Až potom definitivně rozhodneme, jestli ano, nebo jestli zůstaneme tady.“

„To zní fér.“

*

Shodou okolností byl víkend téměř za dveřmi, takže když v pátek zazvonil zvonek oznamující konec vyučování, bratři v pokoji batoh s knihami vyměnili za batoh s oblečením a nejistým krokem zamířili na parkoviště, kde už rozeznali otcovo auto. Ani jeden z nich nebyl vnitřně úplně v pohodě, Tom však byl nervózní zejména kvůli očekávání a slibům, které dal Billovi. Co když to nakonec nedopadne tak dobře a ona Billa zklame?

Napětí z jeho těla lehce vyprchalo, když z auta vystoupila vysoká mužská postava a usmála se na ně stejně nejistým úsměvem, jaký měli i bratři. Aby dodal odvahu Billovi, Tom vykročil jako první a otce objal. Známý pocit důvěry téměř okamžitě zalil jeho tělo. Všiml si, že Bill i v objetí zůstal lehce rezervovaný, nijak se k otci nehrnul, ale už to, že se nechal obejmout, byl pro něj obrovský krok.

„Tak co, kluci? Doufám, že máte hlad, udělal jsem svoje chilli con carne. Měli jste ho rádi, že?“ Jörg pokynul, aby si nasedli do auta. Předpokládal, že Tom půjde k němu dopředu, ale když oba bratři zalezli na zadní sedačky a Tom bratrovi věnoval konejšivý pohled, došlo mu, kdo z nich dvou všechno potáhne.

„Máme hlad jako vlk. Dneska toho bylo v kuchyni tolik, že jsme ani neměli čas se tam pořádně najíst,“ přitakal Tom souhlasně. „Doufám, že jsi tam dal dost chilli.“

„Dost na to, aby vám to na chvíli zavřelo pusu,“ zasmál se Jörg krátce. „Kolik vám ještě zbývá v kuchyni?“

„Naštěstí už moc ne. Teď už to tam ale zvládáme, všichni jsme si to nastavili tak, aby nám to vadilo co nejmíň. Hlavně jsme museli kvůli Billovi, měl hroznou vyrážku na rukou, že?“ Bill tiše zamručel v odpověď. Tom si povzdechl. „Většinou je to tam ale vážně v pohodě, Georg, náš kamarád, tam má kuchaře známého, takže jsme se s ním spřátelili i my a dostáváme prvotřídní porce, když je čas. Stará se tam o nás jak o krále!“

„To si taky zasloužíte,“ přitakal Jörg se smíchem. „Však dneska máte toho chilli taky jak pro rotu vojáků, kdybyste náhodou měli hlad.“

„Neříkej, že jsi ho dělal v tom starým kotlíku po babičce!“

„Upadlo mu ucho,“ pronesl Jörg smutně, „ale pořád se v něm vaří naprosto nejlíp!“

Tom se rozesmál. „Chilli con carne nikdy nemá tu správnou chuť, pokud se nevaří v tomhle rezavým kotlíku, tati.“

„Tobě jsem, Bille, dal samozřejmě trochu stranou před tím, než jsem přidal větší dávku chilli. Vím, že extra pálivé nemusíš.“

Černovlásek s překvapeným zamrkáním vzhlédnul od upřeného sledování svého bezpečnostního pásu. Nepředpokládal, že by si snad otec pamatoval, že se mu dělá špatně, když dá až moc ostrého koření. Myslel, že si nepamatuje nic. „Děkuju.“

„To je samozřejmost.“

Bill se lehce pousmál a přikývl. Poslední, co otec viděl ve zpětném zrcátku, bylo, jak si Bill opřel hlavu o Tomovo rameno. Co už neviděl, byl drobný polibek, který mu bratr vtiskl do vlasů, a pohlazení po stehně.

*

Jakmile dorazili k Jörgovi domů, poslal je rovnou si odložit věci do svého pokoje. Bill za nimi hned zavřel dveře a přitulil se k Tomovi do objetí.

„Co je, co se děje? Řekl táta něco špatně?“ Bill s povzdechem zavrtěl hlavou a po pokoji se rozhlédl. Musel uznat, že Jörg odvedl skutečně dobrou práci při přestavbě půdy. Samostatné půlpatro s postelemi jim dávalo dost soukromí, i kdyby otec náhodou přišel nevhod. „Tak co se stalo?“
„Já nevím, Tomi, mám z toho pořád hrozně špatný pocit. Vidím, že se snaží, ale prostě…“

„Zkus na chvíli zapomenout na to, co mezi ním a mámou probíhalo, když se rozváděli, a zkus se soustředit na to, jaký se snaží být teď, okay?“ Tom chytil bratrův obličej do dlaní, palci přejel po jeho tvářích. „Pokud se budeš držet minulosti, můžeš klidně mě začít soudit podle toho, s kolika holkama a klukama jsem kdy spal. K tobě se chovám ale úplně jinak. Nebo ne snad?“

„Jo…“

„Tak vidíš. To je to nejdůležitější, Bille. Táta se snaží, tak mu dej šanci ukázat nám, že to myslí vážně. Už jen to, že nám udělal tenhle skvostnej pokoj,“ usmál se. „Mohl nám sem dát dvě postele a nazdar.“

„Já vím.“

„Výborně,“ Tom přikývl, v rychlosti Billovi vtiskl polibek na rty a odstoupil od něj. „Tak šup, jestli něco potřebuješ s sebou dolů, tak si to vezmi, jinak se ale seber a jdeme na jídlo. Umírám hlady a tátovo chilli con carne je vždycky dobrej nápad.“

autor: Saline A.