autor: Mohanrock
„Bill je zpátky,“ prohlásil Tom nenuceně, zatímco se on a Georg o pár dní později potulovali uličkou s domácími potřebami v obchoďáku Target ve snaze pořídit kuchyňské náčiní do jejich budoucího bytu.
Georg málem upustil vařečky, které držel v ruce. „Co myslíš tím, že Bill je zpátky?“
„Myslím, že to je docela snadné pochopit,“ ušklíbl se Tom lehce pobaveně a pokrčil rameny.
„Chci říct, že se snažím přijít na to, proč jsi z toho tak v klidu, když jsi kvůli tomu klukovi byl tak v prdeli.“
„Nebyl jsem ‚v prdeli‘,“ ušklíbl se Tom a upravil si čepici, zatímco se líně usmál pro upokojení několika dívek, které znal ze školy a které na něj koketně mrkaly a mávaly.
„Tak dobře. Nejdřív jsem vyšiloval, ale měl jsem pár dní na to se smířit s tím, že bude kolem. Dokonce jsem ho už několikrát viděl.“
Georg si jej pečlivě prohlížel a poškrábal se na zátylku. „Kde jsi ho viděl?“
„Tak různě.“ Tom váhal říct pravdu, protože nechtěl slyšet žádná slova varování, ale nevychutnával si mlčenlivost, protože se toho dělo příliš mnoho. „Pomáhám mu dát do pořádku dům jeho babičky,“ připustil s povzdechem.
„Jsi idiot,“ odpověděl Georg bez obalu a upustil vařečky do vozíku, než zatlačit kupředu.
„Já prostě musím přijít na to, co se stalo. Potřebuju to pro zasraný klid v duši,“ Tom těžce polkl a zastrčil si ruce do kapes.
„Jen mám o tebe strach, člověče. Vím, že jsme byli mladí, ale byl jsi troska a stálo za hovno, že jsem byl jediný, kdo věděl proč,“ Georg ztišil hlas. „Já jen říkám, že pokud se to znovu vydá touto cestou, je třeba do toho kruhu zahrnout i někoho jiného, abych se z toho nezbláznil. Nebo alespoň najít někoho, kdo by mi koupil alkohol, abych se s tím mohl lépe vyrovnat.“ Usmál se a loktem šťouchl do Tomova ramene a Tom věděl, že to je konec rozhovoru. Georg nikdy netrval na svém, vždycky jen řekl na celou věc svůj názor a šel dál.
Ale prostě jít dál pro Toma tak snadné nebylo.
Před pěti lety…
„Proč stojíš v dešti před mými dveřmi a tváříš se, jako by ti někdo dal tvé oblíbené CD do mikrovlnky?“ Byl Georgův vlastní výběr slov, když otevřel dveře a našel tam Toma vypadajícího uboze a mokře.
Tom zaváhal a olízl si rty. Stěží se dokázal svému příteli právě teď podívat do očí, natož aby ze sebe v jedné souvislé větě dostal to, co potřeboval říct.
Georgova tvář změkla obavami a on ustoupil stranou, než mu mávnutím ruky pokynul. „Mám kolu a Cheetos.“
Tomův úsměv byl napjatý, ale vděčný a byl to snad jeho první za celý týden. A když později seděli na pohovce se svými nápoji a občerstvením a on sledoval, jak Georg totálně rozdrtil stvůru ve videohře, cítil se dostatečně v pohodě na to, aby promluvil.
„Bill je pryč a já nemám ponětí, kde je.“
„Možná, že odjel na dovolenou s mámou a tátou?“
„Já… já si to nemyslím. Tak to není, takovou věc by mi řekl.“ Tom se roztřeseně nadechl a zhluboka se napil koly, zašklebil se kvůli té spoustě bublinek.
„Jak dlouho už je pryč?“ Georg zmáčkl tlačítko „pauza“ a věnoval Tomovi plnou pozornost.
„Týden.“ Tom si okusoval suchou kůži na rtu. „Neslyšel jsem od něj ani slovo.“
„Jsem si jistý, že je v pořádku. Chci říct, že se vrátí. Tohle je místo, kde bydlí.“
Tom si tím nebyl tak jistý, ale Georg se na něj usmál a poplácání ho po zádech byla nejspíš jediná útěcha, kterou spolu dvě děti mohly sdílet.
„To není všechno…“ Mohl to udělat. Musel to udělat, protože ten tlak ho užíral.
Když Tom po chvíli nepokračoval, Georg ho kopl do nohy, zatímco snědl jeden brambůrek. „No tak, ven s tím, protože tady mám hru, kterou musím vyhrát.“
Tom ze sebe vydal fádní smích, vyhýbal se očnímu kontaktu a nervózně si hrál se svými po ramena dlouhými dredy, zatímco přemýšlel o tom, jak špatně by to mohlo jít, a rozhodl se prostě zatnout zuby. „My jsme se líbali. Líbali jsme se a on pak zmizel.“
„Musel jsi v tom stát vážně za hovno,“ odpověděl Georg bez zaváhání.
Tom překvapeně zamrkal a obrátil pohled na svého přítele. „To je všechno, co mi k tomu řekneš?“
Georg zvedl obě ramena s jednoduchým úsměvem. „Vy dva jste si vždy byli jeden druhému málem v kapse a daleko blíž, než jen přátelé. Upřímně, tak trochu jsem čekal, že jste se políbili už dřív.“
„Mám holku,“ vyprskl Tom neschopný přijmout jen tak takovéto okamžité přijetí. „Políbil jsem kluka. Jak můžeš být tak v klidu?“
„Nepolíbit jsi nějakého kluka, políbil jsi Billa, a já jsem v pohodě, protože to dává smysl. Vy dva dáváte smysl.“ Georg se podíval trochu netrpělivě zpět směrem k televizní obrazovce. „Jsem si jistý, že brzo zavolá a ty si můžeš přestat dělat starosti. Chystáš se mi teď pomoct porazit tuhle sračku nebo co?“
Jedním z důvodů, proč byl Tom nadšený, že se dostane ze svého rodného města, byla skutečnost, že nebude neustále narážet na své bývalé přítelkyně. Ne, že by některé z jeho vztahů skončily rozhořčeně, ale vždy to bylo trapné, být kolem někoho při nenuceném setkání, když jste dřív bývali zvyklí vidět se nazí. Vtipné, jak můžete někoho znát jako své boty a poté být opět prakticky cizinci. Ria měla mateřské znaménko na levé půlce zadku, a když ji míjel na parkovišti Targetu a věnoval jí kývnutí a malý úsměv, byla to tato intimní pravda, která mu přišla na mysl.
Nikdy nebyl na žádné jiné kluky, ale zároveň tu možnost ani nevylučoval. S Billem cítil věci, o kterých si nemyslel, že by byl schopný je cítit s někým se stejnou anatomií, a to stálo za prozkoumání. Dokonce si nějakou dobu trochu blíž prohlížel i Georga. Ten kluk byl hezký a byl to ten typ kamaráda, se kterým jste mohli trávit celé dny a nikdy se přitom nenudit. Byla by to jednoduchá změna. Ale prostě ho nepřitahoval. Možná, že to bylo proto, že ho znal až příliš dobře, například to, jak byl vždy ve špatné náladě, pokud si nedopřál své ranní posezení na záchodě.
Celá pravda v této skutečnosti byla, že fyzická přitažlivost s Billem byla až druhotná ke způsobu, jakým byl Tom přitahován ke všemu ostatnímu kolem něj. Alespoň tenkrát. Teď si nebyl jistý, kolik ze starého Billa tam zůstalo a náhle ty fyzické vlastnosti byly ty nerozpoznatelnější.
„Dej mi vědět, kdybyste s tím domem potřebovali pomoc,“ nabídl se Georg a vyjel z dlážděného parkoviště. „Nebo kdybys potřeboval pomoc udržet hlavu našroubovanou správným směrem.“
„Díky.“ Tom mu věnoval upřímný úsměv a prsty si bubnoval na koleno.
„Hej, byl to tenkrát on ten celý v kůži?“
„Jo,“ vydechl Tom se smíchem.
„Vidím, že je pořád divný,“ zazubil se Georg. „Jak vypadá zepředu?“
„Vypadá…“ Tom se odmlčel a zkroutil rty do plachého úsměvu, než vyhýbavě zavrtěl hlavou.
Georg si odfrkl a zabrzdil na červené. „Ty jsi tak v prdeli.“
Tom se s ním chystal dohadovat, když jeho pozornost upoutalo parkoviště hotelu Holiday Inn, kde byl Bill opřený o návěs náklaďáku a všechny jeho končetiny byly v uvolněné, cool, poloze. Sluneční brýle mu sklouzly na špičku nosu, když sklonil hlavu, aby si zapálil cigaretu s rukou přiloženou kolem ohně, aby jej ochránil před větrem.
Obvykle Tom nenáviděl, jak dlouho se na tomto konkrétním semaforu čekalo a často kvůli tomu nadával, ale teď byl za tu prodlevu vděčný, protože mohl Billa sledovat z utajení za tónovaným sklem. Měl na sobě další zbytečnou bundu, ale tentokrát to byla riflovina, a měl ji vyhrnutou až k loktům. A ať už používal jakýkoliv produkt, který způsobil, že jeho vlasy vypadaly tak bez námahy rozcuchaně, zároveň jim dával lesk, který odrážel sluneční světlo, a Tom byl zatraceně uchvácený.
Byl to Georgův smích, který jej přivedl zpátky do reality. „Vážně potřebuješ trochu zchladnout s těmi stalkerskými vibracemi, jinak se vyděsí,“ navrhl, když si všiml, kam je namířena Tomova pozornost, a uvědomil si, na koho to zírá.
„On neví, že se dívám. Dokud to neví, není to děsivé,“ odsekl Tom.
„To je jako stalkerské motto, člověče.“
„Sklapni,“ Tom ho lehce praštil do paže, než se zpátky otočil, aby pokračoval v zírání. Jenže tentokrát už Bill nebyl sám. Stál před ním vysoký a štíhlý chlápek s hnědými vlnitými vlasy a ze zářivého úsměvu na Billově tváři Tomovi poklesl žaludek.
„Kdo je to?“ Zeptal se zvědavě Georg.
„Netuším.“ Tom se snažil o lehký tón, ale byl to chabý pokus, protože měl pocit rýsující se hrozby.
Ten člověk vzal Billovi cigaretu ze rtů a zhluboka z ní potáhl, zatímco Bill zamotal své hubené prsty do jeho vlasů s lehkostí a intimitou a přitáhl si jeho hlavu k sobě, aby mu mohl přitisknout polibek na rty dřív, než měl ten chlápek šanci vyfouknout kouř.
Tom se náhle cítil nemocně a Georg mlčel, když naskočila zelená a oni odjížděli pryč od té odhalující scény.
„Ať se stane cokoliv, netýrej sám sebe. Pokud bude těžké kolem něj být, tak kolem něj, kurva, nebuď.“ To bylo vše, co Georg řekl, když dorazili k Tomovu domovu, a Tom na to nic neodpověděl. Jen přikývl a vystoupil z auta, aby zamířil rovnou do svého pokoje a zkolaboval na postel s tváří přitisknutou do polštáře.
Neměl na Billa žádný nárok a neměl právo se cítit tak, jak se cítil. Bylo zřejmé, že se toho za pět let stalo hodně včetně toho, že Tom byl i s jinými lidmi. Ale věděl, hluboko uvnitř, že kdyby Bill nikdy neodešel, tak by tam žádní jiní lidé nebyli, a možná to byl důvod, proč se cítil, jako by jeho srdce prošlo několika koly v boxovacím ringu.
Matrace byla dobrým cílem pro několik frustrovaných úderů pěstí a místo pod polštářem se stalo bezpečným přístavem, do kterého mohl zabořit hlavu natolik, aby zablokoval ty zatracené sluneční paprsky z otevřených žaluzií, aniž by se zcela udusil.
Nestačilo to na zablokování pípnutí z jeho telefonu, které ho upozornilo na novou zprávu. Usoudil, že je to Georg s nějakými povzbuzujícími slovy, takže když pohlédl na obrazovku a spatřil tam Billovo jméno, nebyl na to připravený.
Přemýšlel jsem o objednání pizzy z Pauleo´s a nebylo by správné, abych nerozšířil pozvání, protože tys byl poslední člověk, se kterým jsem ji jedl. Chceš se přidat?
Tom neklidně vydechl a navzdory všemu se usmál. Tamější pizza bývala jejich tradice v jakýkoliv daný večer v týdnu.
Jen my dva?
Odepsal Tom roztřeseným palcem.
Jo, babča chodí spát brzo. Nechám ji doručit k jezeru.
Tom se lehce zamračil. Bill samozřejmě předpokládal, že se ho ptal, jestli jim bude dělat společnost jeho babička, protože nevěděl, že ho Tom dříve špehoval a byl svědkem toho projevu náklonnosti.
Jeho mozek mu říkal, že by měl ve svém poněkud zranitelném a zmateném stavu říct ne, ale jeho zřízené srdce mělo jiné plány.
Přidej extra salám a budu tam.
autor: Mohanrocks
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 13
Napadá mě teď na Billovu adresu spousta sprostých slov. Technicky sice na tom, že někoho má není nic špatného, ale stejně…
Uvidíme co bude dál, ale zatím mi připadá, že se Tom zbytečně trápí kvůli někomu, kdo za to nestojí. Možná by měl poslechnout Georga a na Billa se vykašlat.
Proč Billovi vlastně s opravou babiččina nepomáhá ten jeho frajer ?
Díky za překlad
Tahle povídka je pecka. Je v ní všechno. Úžasná chemie mezi Billem a Tomem, dostatečná dávka tajemna, i vtipný a nápomocný Georg.
Akorát chudát Tomi. Už si maloval jak se s Billem vrátí do bodu, kde přestali a ono ejhle. Billouš se muchluje s někým jiným. No, špetka konkurence a žárlivosti ještě nikoho nezabila. Jsem zvědavá na další vývoj.
Moc, moc děkuji za překlad Zuzu.Vybrala si super povídku.
Tak to jsem nečekala chudák Tom mněl by říct ať mu pomůže ten frajírek chtěla bych vidět Bilovou reakci.
Šleha, Bill je …, no, Toma je mi líto!
Další nemilé překvapení. Ale podle toho, že Bill při objednávání pizzy ani na chvilku nezaváhal (babička bude spát), bych si tipla, že ten "kluk" možná nebude v jeho životě až tak důležitý. No, uvidíme. Georg byl skvělý, prostě super kámoš.
Děkuji za překlad a těším se na pokračování.
No páni, tak toto prekvapenie príjemné nebolo!
Toma mi je ľúto, lebo sa cez Billa nikdy nedostal a teraz, keď sa Bill vrátil, je v tom až po uši. Možno by mal počúvnuť Georga a dať od Billa ruky preč.
Ale Bill – síce chápem, že si niekoho našiel a tak.. ale prečo potom tak flirtuje s Tomom? Zatiaľ mi to (bez Billovho pohľadu na vec) príde, akoby sa s ním Bill pohrával.
Som fakt zvedavá, ako sa bude toto ďalej vyvíjať.
Ďakujem za preklad.
Zajímalo by mě, kdo je ten pan tajemný, kterého Bill líbal a proč to sakra není on,kdo Billovi poáhá a rekonstrukcí domu?! Tak trošku doufám, že ychom se to v pokračování mohli dozvědět.
Všechno okolo Billa je docela dost tajemné, a mě doopravdy zajímá naprosto všechno! Zatím to totiž všechno působí tak, že si Bill Toma doopravdy moc nezaslouží, ale já pořád věřím, že za Billovým příběhem je něco víc. Úplně Toma chápu, že jej z toho píchlo na srdci. Ví, že Bill má právo být s kýmkoliv, ale stejně. Staré city nerezaví a Tom je do Billa totálně zamilovaný.
Moc děkuji za úžasný překlad, Zuzu! 🙂
Fúha, tak toto ma velmi prekvapilo, bohužial nemilo :(. Dúfam, že ten hnedovlasý "narušitel" je Billov brat a sú si len moc blízki 😀 ! Teším sa na sobotu na ďalší dielik ♥
Oh… to som vôbec nečakala… teraz ešte viac horím nedočkavosťou a ešte viac mi je Toma ľúto. Má Gea ale v takomto prípade je to málo. Musí to sakra bolieť… Ďakujem za perfektný preklad.