autor: adriandarc
Wilhelm a Tomas
Když se Tom probudil, dezorientovaný a rozbolavělý z gauče, byla v obývacím pokoji černočerná tma. V puse měl jako v polepšovně a jeho záda ho zabíjela.
„Bill,“ zasyčel a vytáhl se na nohy. Dříve toho dne se vzdal a Bill vyhrál. Ten chlap byl pravděpodobně uložený v teple a pohodlí ve svém hotýlku a měl škodolibou radost ze svého vítězství. Tom klopýtal ke dveřím a rukou si mnul tvář. Nejspíš by měl zatáhnout sekačku na trávu i hadici zpátky do kůlny. Podíval se na hodinky, byla téměř půlnoc. Zívl a kopl do dveří, neměl náladu na jemnůstky.
To, s čím se setkal jeho pohled, když vyšel na verandu, způsobilo, že sevřel ruce v pěst. Bill tábořil v příkopu se zapáleným ohněm a postaveným stanem. Opékal si marshmallows a vypadal sám se sebou celkem spokojený.
„No to si ze mě děláš prdel!“ Vykřikl Tom.
Bill vzhlédl. „Ach, zase ty.“
„Zase já…“ Tom ze sebe vydal povzdech a zkřížil si ruce na prsou, v duchu počítal do deseti. Nechtěl vylítnout. To jej nedostalo nikam a naposledy, když na Billa řval, skončil s ledově mokrými kalhotami. Stále byly ještě trochu vlhké a Tom se snažil sám sebe uklidnit. Vůně opékajících se marshmallows se mu dostala do nosu a Bill vypadal sladčeji než jindy, jak seděl ve svém malém zahradním křesílku s opékací tyčkou v rukách.
„Měl bys to vzdát,“ řekl Tom se skřípajícími zuby. Způsob, jakým se na něj Bill díval, byl k vzteku. „Myslím, že oba dva víme, jak to skončí.“
Bill trucovitě našpulil rty, schoulil se v křesle a stáhl si deku kolem ramen. „Jmenuješ se Tom, že?“
„Ano.“
„Zkratka od…“
„Tomas,“ zamumlal Tom.
„Hezké.“ Bill se usmál a zastrčil si pod sebe nohy. „Můj táta se jmenoval Jörg.“
„A?“
„A…“ Bill pokrčil rameny. „Postavil tu verandu, na které stojíš, holýma rukama. Jsou tvoje kalhoty pořád ještě mokré?“
Tom přimhouřil oči. „Trochu.“
„Takže nikam nejdu,“ objasnil Bill. „Ty nevíš, jak strašně moc tohle chci.“
„Ty,“ řekl Tom stroze, „nevíš, jak strašně moc já nechci, abys to měl.“
„No, pak budeme mít i nadále problém,“ řekl Bill. „Já mám všechen čas na světě a paní Hastingsová řekla, že tady můžu tábořit, jak dlouho jen budu chtít.“
„Nevydržíš tady déle, než jednu noc,“ řekl Tom.
„Opravdu? Jedno léto jsem venku tábořil po celý měsíc,“ řekl Bill. „Vím, že vypadám, jako že mám tak trochu… vysoké nároky.“ Tom zakašlal. „Ale dokážu to tady zvládnout stejně tak dobře, jako jakýkoliv jiný muž s i jen polovičním smyslem pro módu.“
Tom si překřížil paže a povýšeně na Billa zíral. „Já se svého domu nevzdám, bez ohledu na to, jak jsi otravný.“
Bill odtáhnul marshmallow od plamenů a lehce ho pofoukal. S pohledem upřeným na Toma zvedl jedno obočí a velmi pomalu si vložil teplou, měkkou pochoutku do úst. Zabroukal rozkoší, a když si odtáhl prázdnou tyčku od úst, trochu lepkavé hmoty mu zůstalo přilepené na horním rtu.
Tom téměř dupl nohou; tohle bylo zlé, opravdu zlé. Nasadil statečnou pózu, ačkoliv v břiše cítil divné mrazení. Nevěděl, co na to říct, a naštěstí, jak tam Bill seděl a zneužíval další marshmallow, nebe odpovědělo za něj.
V dálce zaburácel hrom a Tomovy naděje vzrostly.
„Byl to hodně suchý měsíc, když jsi tenkrát tábořil?“ Zeptal se Tom.
„Trocha deště mě nevyděsí.“
Tom věděl, že to nebude jen trocha deště. Vypadalo to na přílivový déšť. Rty se mu stočily do úšklebku tak plného sadistického potěšení, až Bill upustil svou tyčku na zem. Opět zaburácel hrom a celou oblohu osvětlil blesk.
„Ale hodně deště tě přinutí si zabalit,“ řekl Tom, sepjal ruce a udělal krok vzad, aby byl skrytý pod střechou verandy. „Bavíš se?“
Bill zavřel jedno oko a vzhlédl k obloze. Na oheň mu začaly dopadat dešťové kapky a vydávaly syčivé zvuky. Billův výraz už nebyl tak nechutně sladký jako obvykle, nyní už to byl výraz porážky.
„Tys to plánoval,“ řekl Bill roztřeseně.
„Jo, já ovládám počasí a všechno, jsem to ale bastard, co?“ Řekl Tom sarkasticky. Opřel se zády o dům a štěkavě se rozesmál. Bill nervózněl, jak kapky začínaly být čím dál tlustší a těžší. „Člověče, já bych si tady mohl udělat docela pohodlí.“
Tsss tsss. Více kapek dopadalo na oheň a Bill vstal a zaklel, make-up mu začínal stékat po tvářích. Jeho vyžehlené vlasy se začaly u konečků kroutit a všechny marshmallows zvlhly.
Brzy nastala lehká průtrž mračen a Bill předváděl skvělou šou, jak mával rukama kolem svého stanu, kopal do věcí a hlasitě nadával. Tom se sám pro sebe uchechtl a zavrtěl hlavou. Možná, že jej Bill předtím namočil, ale teď celý svět namáčel Billa a byl to tak dobrý pocit se na to dívat.
„Kurva, Tomasi!“ Dostal ze sebe Bill, zatímco si držel nad hlavou deku. „Přestaň tam zasraně jen tak stát!“
Tom se hlasitě smál a sledoval, jak Bill pobíhá kolem a snaží se zachránit svůj drahocenný tábor. Lehká průtrž mračen se proměnila v přívalový déšť a brzy Tom Billa přes hustý déšť jen sotva viděl.
„Přestaň se smát!“ Zakřičel Bill. „Přestaň, tohle není vtipné!“
Zaduněl hrom, oba dva je vylekal, ale Tom se prostě dál smál. „Ne, já myslím, že je to zatraceně k popukání.“
Bill se zamračil a vydal se pro svou tašku přes rameno, ale uklouzl na blátě a dopadl na zadek. Tom se zlomil v pase v téměř bolestivém záchvatu smíchu, když Bill pronikavě zakňučel a rozčiloval se víc, než si Tom myslel, že je vůbec možné.
„Blbče!“ Vykřikl Bill. Pokusil se vstát, ale bláto bylo příliš kluzké a on se tam tak nějak plácal jako ryba. „Ach můj bože, tohle je zasraně nechutné.“
„Oh, potřebuješ nějakou pomoc?“ Zeptal se Tom. Sešel z verandy a déšť jej okamžitě promáčel.
„Ano!“ Vyjekl Bill, strčil svou tašku do stanu a pokoušel se vstát.
Tomovi nyní déšť nevadil. Přešel příjezdovou cestu, pískal si, zatímco déšť bušil do země, a zvedl hadici.
„Co to děláš?!“ Zařval Bill a na kolenou se otočil čelem k Tomovi.
Tom se ušklíbl a hadici zapnul. Voda vystříkla vpřed, přímo do Billova ohromeného obličeje. Bylo to více uspokojující, než napsání dvaceti stránek do New York Times Best Seller´s. Bill vyprskl a popadl Toma za nohy.
No, tato část plánu nebyla tak dobře promyšlená.
Tom uklouzl a svalil se kupředu, až zarazil Billa zpátky do bláta. Ta pozice byla trapná, nepříjemná a slizká, přesto Tom cítil jakési uspokojení, jak přitiskl Billův obličej do hromady bláta.
Ale Bill se ukázal být impozantnější nepřítel, než Tom čekal. Tom našel sám sebe na zádech s Billem vznášejícím se nad ním.
„Tohle je všechno tvoje vina!“ Vykřikl Bill. „Proč jsi mi musel zničit život?“
„Tvůj život?“ Tom se pokoušel Billa odstrčit, ale Bill jej pouze chytil pevněji. „Pusť mě, ty fanatický pekaři!“
„Poustevníku!“ Zaječel Bill.
„Běž upéct nějaký zasraný dort!“
„Vyliž mi!“
Tom sebou házel, až ze sebe Billa konečně shodil. Vstal, v očích ho štípalo z deště, a kopl do Billových chňapajících rukou. „Nech mě být!“
Tom udělal krok doleva, ale Billovy ruce jej zachytily a on zakopl a při pádu si vyvrkl kotník. Okamžitě jím projela bolest. Tom cítil tento druh bolesti už dříve. Na střední škole hrával fotbal a kotník měl zvrtnutý mockrát.
„Kurva, do prdele!“ Podařilo se mu ze sebe dostat, zatímco si svíral kotník a sténal. Bill do něj dál zarýval nehty, ale Tom na něj vrhl pohled tak jedovatý, že se Bill stáhl a zamračil se.
„Co je?“ Zeptal se Bill. „Co se stalo?“
„Kurva, můj kotník,“ sténal Tom. „Ach bože, to zasraně bolí, to…“
„To je trik,“ řekl Bill opatrně a dál couval. „Chystáš… Chystáš se mi nacpat bláto do krku nebo něco podobného.“
Tom zavrtěl hlavou. Téměř omdléval, ta bolest byla tak velká. „Myslím to vážně, tohle je špatné. Potřebuju… Kurva, kurva.“
Snažil se postavit na svou zdravou nohu, ale kluzké bláto to dělalo těžší a jediná věc, které se mohl držet, byla Bill. Tom by se raději zhroutil k zemi a odplazil, než aby se chytil Billa pro podporu.
A přesto, Bill se natahoval kupředu s poněkud znepokojeným pohledem na tváři. „Kurva, pojďme tě dostat dovnitř.“
„Ne!“ Protestoval Tom. „Ne, ani jeden zasraný krok na můj pozemek!“
„Sklapni,“ řekl Bill. „Ty jsi takové zatracené mimino, nech mě, abych ti prostě pomohl.“
„Ne, je to trik,“ řekl Tom zoufale. Ta bolest a déšť a bláto a myšlenka na to, jak Bill dostává to, co chce, z toho všeho mu bylo na zvracení. „Prostě… Nech mě na pokoji, já půjdu dovnitř a ty kurva vypadneš z mého pozemku a všechno bude okay.“
„Já nikam nejdu a ty sám nemůžeš chodit,“ řekl Bill. Déšť se ještě víc zesílil a Bill si odhrnul vlasy z čela a popadl Toma za paži.
„Já se budu plazit,“ řekl Tom.
Bill protočil oči a tahal Toma nahoru. „Opři se o mě, ty blbče, nenechám tě spadnout.“
Bolest byla tak silná, že poslechl. Vstal s výkřikem agónie a omotal paži kolem Billova pasu. Pohybovali se bahnem pomalu, Tom sebou trhl bolestí při každém kroku.
„Vy muži jste tak pitomí,“ zamumlal Bill, když se dostali na příjezdovou cestu.
„A co jsi ty, ženská?“ Zeptal se Tom.
„Drž hubu a spolupracuj se mnou.“
Tom si jen povzdechl, zatímco jej Bill táhl k verandě a celou cestu se přitom rozčiloval. „Bože, nedávej své ruce tam!“
„Co?“
„Ochmatáváš mě.“
„Jen ve tvých zasraných snech,“ zasténal Tom, cítil se dětinsky, ale měl až příliš velké bolesti, aby se o to staral. „Okay, fajn, už jsme na verandě, prostě mě nech tady. A běž. Nebo já… Já zavolám 911 a oni… oni tě zatknou.“
Bill si odfrkl. „Ale ne, nezavoláš.“
Tom se vyprostil z Billova sevření, dopadl na tvrdou, dřevěnou podlahu verandy a zasténal. Dveře byly jen asi metr daleko. Tom to mohl zvládnout sám.
„Okay, díky,“ řekl a vzhlédl z podlahy k Billovi. „Teď, uh… Běž pryč. A jdi k čertu.“
Bill si zkřížil ruce na prsou. „Tak běž dovnitř.“
Tom se zašklebil a pokusil se přeplazit přes práh, ale kotník se mu sevřel bolestí a on úzkostlivě zakvílel. V následující chvíli jej Bill zvedl a táhl skrz dveře.
„Ne,“ řekl Tom slabě. „Nechoď dovnitř, ne…“
„Ty zatracené mimino,“ zamumlal Bill. Podařilo se mu dostat Toma dovnitř a kopnutím za nimi zavřel dveře. Tom se cítil zcela poraženě. Bill zase vyhrál, nebo ne? Byl uvnitř domu a Tom byl bezmocný. „Ježíš, ty vážně nevíš vůbec nic o dekoracích, že?“
„Můžeš nebýt taková obrovská mrcha?“ Požádal Tom. „Tohle je tak trochu ponižující – au!“
„Ale no tak,“ řekl Bill sarkasticky. „Pojďme tě dostat na gauč… Bože, ty vážíš, kurva, tunu.“
Billovi se podařilo dostat jej na gauč a Tom se okamžitě zhroutil do polštářů, cuknul sebou a zkroutil si kotník ještě víc. Bill okamžitě přispěchal na konec gauče a podložil Tomovi nohu polštářem.
„Jsi v pořádku?“ Zeptal se Bill. „Nemůžu uvěřit, že se skutečně starám.“
Posadil se na gauč hned vedle Toma, a opřel si bradu do dlaně. Tom zamrkal, aby dostal déšť z očí, a kalným zrakem hleděl na Billa. Bill měl po celém obličeji bláto, i ve vlasech. Bláto způsobovalo, že měl vlasy přilepené k obličeji, a zatímco si Bill odhrnoval vlasy z očí, pohlédl na Toma a jejich pohledy se spojily.
Tom si nemohl pomoct, ale musel obdivovat, jak sladce Bill v tu chvíli vypadal, a nijak jej to nerozzuřilo. To muselo být tou bolestí, byl v deliriu, a pouze v tomto blouznícím světě si mohl myslet, že je Bill sladký.
„Bolest,“ zasténal, odvrátil pohled od Billa a zašklebil se. „Au, kurva…“
„Ty jsi takový kretén,“ byla ta poslední věc, kterou Tom slyšel, než upadl do lehkého spánku.
***
Když se Tom následujícího rána probudil, myslel si, že ještě sní. Do nosu mu pronikaly ty nejchutnější vůně a řinčení hrnců a pánví mu připomínaly rána v jeho rodinném domě v Minnesotě.
Uvědomil si, že se mu to nezdá, když mu v kotníku začalo pulzovat v rytmu srdečního tepu, a když k jeho uším dorazilo konstantní, vysoko posazené brebentění jistého nežádoucího hosta.
„Proč by někdo dával vajíčka do šuplíku na zeleninu? Co to k čertu udělal se skříňkami? To je lak? Pro lásku… Kdo sundává drtič odpadů?“
„Já ho zabiju,“ zasténal Tom.
Tom se pokusil posadit, ale bolest v kotníku mu umožňovala tam jen bezmocně a nehybně ležet. Byl v pasti, zase. Díval se, jak Bill poskakuje po kuchyni, naráží do věcí a sem tam mizí za pultovým ostrůvkem. Tomovi zakručelo v žaludku; z vůně vycházející z kuchyně se mu sbíhaly sliny. Už týdny nejedl nic komplikovanějšího než instantní polívku.
Bill se vynořil zpoza pultu, spatřil, že Tom je vzhůru, a obrátil oči v sloup. „Konečně,“ zamumlal. Odhodil chňapku a přišel ke gauči. „Myslel jsem, žes možná umřel.“
„Naneštěstí pro tebe,“ řekl Tom s úšklebkem, „jsem stále velmi živý a vlastnící tento dům.“
Bill se zamračil, oči přimhouřil do zazírání. „Fajn. No, dělám horké koláčky a vajíčka a tousty, a je tam čerstvé ovoce, já nevím, co rád jíš.“
„Čerstvé ovoce?“ Tom zvedl obočí. „Já mám čerstvé ovoce?“
„Ne, paní Hastingsová od vedle měla čerstvé ovoce.“
„Kolik je hodin?“
Bill protáhl obličej. „Je brzy. Doktor Parker tady bude asi za půl hodiny, aby se podíval na tvůj kotník.“
„Doktor Parker?“ Tomovi se podařilo se trochu zmateně posadit. „Kdo?“
„Místní doktor, ježíšikriste,“ řekl Bill s frustrovaným povzdechem. „Mimochodem, teď už vím, že sis opravdu vychutnal ten dort, který jsem ti přinesl.“
Tom na Bill zazíral. „Nevíš vůbec nic.“
„Jo, vím. Tvoje kuchyň je plná jídla. Vejce, chleba, věci na pizzu, maso, mražená zelenina…“ Bill se ušklíbl. „A tys mi řekl, že nemáš žádné jídlo.“
„Jdi k čertu,“ zamumlal Tom a zčervenal.
„Už jsem tam,“ řekl Bill s veselým úsměvem. „Bílý nebo celozrnný?“
„Co?“
„Toust. Bílý nebo celozrnný?“
Tom se ještě víc napřímil a trhnul sebou, když se mu kotník zkroutil. „Poslouchej, Bille… To je zkratka pro Williama?“
„Wilhelm,“ řekl Bill.
„Okay, Wilhelme, poslouchej. Nezáleží na tom, jak milý ke mně jsi, nezáleží na tom, kolik zatracených dortů a koláčků upečeš, horkých nebo jiných, já se tohohle domu nevzdám. Takže s tím milým hereckým výkonem můžeš okamžitě přestat.“
Bill jen zíral. „Ještě jsi neochutnal mé horké koláčky, možná změníš názor.“
„Nikdy nezměním názor. Jsem tvrdohlavý jako mezek. Jsem spisovatel, proboha, nemám duši!“ Zavrčel Tom. „Proč jsi vůbec ještě tady?“
„Strávil jsem tady noc,“ řekl Bill.
Tom málem vyskočil z gauče, aby Billa zaškrtil. „Kde?“
„Ehm. Tady.“
„Ne, kde jsi spal?“ Naléhal Tom.
„No, jelikož jsi udělal z mého pokoje kancelář, zůstal jsem ve tvém pokoji,“ řekl Bill sladce. „Hezké dinosauří povlečení.“
„Ty malý-„
„A až zbytek toho bláta zaschne, dobře se bav!“ Prohlásil Bill a zmizel zpátky v kuchyni, zatímco za ním Tom barvitě nadával.
Znovu dopadl zády na gauč, poraženě. Nemohl se hýbat, Bill byl v jeho domě, Bill spal (a pravděpodobně ji celou zablátil) v jeho posteli, a nebylo tam nic, co by s tím Tom mohl dělat. Kurva.
A Bill věděl o dinosauřím povlečení.
Dvakrát kurva.
„Ach bože,“ zasténal Tom a rukama si přikryl tvář. „Proč mi tohle děláš? Proč? Co jsem, kurva, udělal, že jsem si tohle zasloužil?“
Tom se chystal v naříkání pokračovat, když se vůně snídaně stala opravdu intenzivní. Spustil ruce, otevřel oči a uviděl Billa sedícího na konferenčním stolku s podnosem plným lahodné kouřící snídaně v rukou.
„To vždycky nadáváš na lidi, kteří ti servírují jídlo? Protože to dává smysl, když jsi… tak hubený,“ poznamenal Bill. „Ani já ti tohle jídlo nechci naservírovat.“
„Sklapni,“ řekl Tom tiše.
„Aww.“ Bill si povzdechl a na okamžik se rozhlédl po místnosti. „Byl jsi někdy ženatý? Tvůj styl potřebuje dotek ženské ruky.“
„A já se vsadím, že si myslíš, že ty jsi ten, kdo by to měl udělat.“
„Ach bože, sakra, ne,“ řekl Bill a ušklíbl se. „O tom dokonce ani nevtipkuj.“
„Můžeš teď prosím odejít?“ Zeptal se Tom slabě.
Bill přikývl. „Máš hlad, Tomasi?“
Jako v odpověď Tomovi zakručelo v žaludku tentokrát hlasitě.
„Dobře.“ Bill položil podnos s jídlem na konec konferenčního stolku, těsně mimo Tomův dosah. Tom na něj jen nešťastně zíral.
„A co bych asi tak měl, kurva, dělat?“ Zeptal se Tom.
Bill pokrčil rameny. „To není můj problém… Takže, já odcházím. Nechci, aby mě tady doktor Parker viděl, však víš, s tebou… Lidi by měli řeči.“
„To si jen přeješ,“ zabručel Tom.
Bill ze sebe vydal smích. „Měj hezký den, Tomasi.“
„Počkej!“ Zakňučel Tom. „To jídlo!“
Vonělo to lahodně, a Tom věděl, že se k Tomu bez pomoci nedokáže dostat. Bylo to prostě moc daleko. Bill si překřížil ruce na hrudi a našpulil rty v předstíraném soucitu.
„Doufám, že ti budou chutnat moje horké koláčky,“ bylo vše, co řekl, a poté byl pryč.
Tom popadl polštář, přitiskl si ho ke tváři a frustrovaně zařval.
autor: adriandarc
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Na Toma si nějak zasedla karma, ne ? 😀
Bill má u mě jedničku s hvězdičkou za to, že se o Toma postaral. Nejsem si jistá, jestli by se ten morous zachoval stejně…
Díky za překlad
Páni, to byla prča. Nejdřív to vypadalo, že Bill má navrch, kdyby ovšem nezačalo pekelně lejt. Tom si to ohromně užíval, ale Bill měl nakonec zase víc štěstí. Sice Tomovi pomohl, ale ve finále si ho pěkně vychutnal.
Jsem zvědavá, jak budou pokračovat. 😀
Díky za překlad, ohromně jsem se bavila.
Tak u tyhle povídky se parádně bavím ale ne na darmo se říká co se škádlivá rádo se mívá.
Teda že fakt chudák Tom 😀 Je mi ľúto, čo všetko ho postihuje 😀
A Bill má plus, že sa oňho postaral (aj keď v podstate to jeho zranenie tak trochu zapríčinil) a nakoniec Toma pekne "dorazil" 😀
Ďakujem za preklad.
Úžasne som sa na tých dvoch pakách bavila. Obaja sú na zabitie a zároveň na zožratie a Bill je fakt rozkošný. Také naštvané zlatíčko. Teším sa na pokračovanie. Ďakujem za kapitolu.
Ti dva jsou skutečně vtipní! 😀 Opravdu se při téhle povídce bavím, protože to, jak se k sobě oni dva chovaní, nemá obdoby. 😀
Nicméně Bill je docela formát, že se o Toma tak hezky postaral, protože jsem si docela jistá, že Tom by pro něj to samé neudělal. Vždyť ten by jej nechal venku i v obrovské bouřce! Moc se těším na nějaké jejich sblížení! 🙂
Děkuji za překlad! 🙂
dinosaurie povlečenie 😀 😀 vážne , Tom? Bill je krásne starostlivý, presne taký človek by sa hodil Tomovi do domu 🙂