autor: Mohanrocks
Po tomto dni, kdy se před deseti lety seznámili, následovala smršť nezdravého jídla, pevností a nekonečného přespávání. Jen stěží chodili do Billova domu, protože jeho rodiče nebyli nikdy moc přívětiví, takže centrem veškeré aktivity se stal Tomův dům.
Vidět Billa, jak opět sedí na jeho gauči, na to samém gauči jako před lety, jen s jinými polštářky, protože jeho máma měla nějakou zdobící krizi identity, bylo neskutečné.
„Stále tak pohodlný,“ povzdechl si Bill a zavrtěl se mezi polštáři, aby našel svou oblíbenou pozici s nohama složenýma pod sebou.
„Jo,“ řekl Tom tupě, cítil se neschopen vyjádřit vše, co mu procházelo hlavou. „Já se jen skočím osprchovat a, ehm, jo, chovej se jako doma. Něco k pití je v ledničce v-„
„V garáži,“ ozval se Bill a líně se zazubil. „Pamatuju si to.“
„Jistě,“ přikývl Tom s napjatým úsměvem. „Hned jsem zpátky.“
Ulevilo se mu, když unikl do soukromí své koupelny v patře a voda dopadající na jeho tělo mu pomohla přijít zpátky ke zdravému rozumu. Začínalo to všechno opravdu, kurva, jednoduše zapadat do starých vzorců, což by nebyla nutně špatná věc. Ale bez jakékoliv bytelnosti, která by je obklopovala, se obával, že by jen dál propadl rovnou skrz.
Tom vyšel ze sprchy do zapařeného prostoru a omotal si ručník kolem pasu, než se vydal do svého přilehlého pokoje. Prohledával šuplík a hledal nějaké staré tričko, když se ozvalo zaklepání na dveře.
„Tome? Nechal jsi dole svůj telefon a několikrát ti volala máma. Myslel jsem, že by to mohlo být důležité,“ ozval se Billův hlas tlumený dřevěnou bariérou.
Tom svraštil obočí a bez rozmýšlení otevřel dveře s napřaženou rukou. „Díky. Nejspíš jen chce, abych jí vyzvedl tampony nebo něco jiného, pro ni příliš trapného.“ Klikl na jméno své matky a přiložil si telefon k uchu, zatímco ustoupil ode dveří a rukou Billovi pokynul, aby vešel dovnitř.
„Tome? Ach, díky bohu. Uvízla jsem na celý den v práci a uvědomila jsem si, že jsem si z lékárny nevyzvedla antikoncepci. Můžeš mi ji vyzvednout, prosím? Až se dostanu ven, už budou mít zavřeno,“ vychrlila na něj jeho matka.
Tom se zasténáním obrátil oči v sloup. „Zatraceně, mami. Jo, vyzvednu ti ji. Vždycky ti nakonec musím vyzvedávat tvoje holčičí sračky.“
„Jako poděkování na tebe celý týden nebudu řvát za nadávání! Miluju těěě!“ Řekla zpěvavým hlasem, než to položila.
Tom si povzdechl a odhodil telefon na postel, než věnoval Billovi pohled. „Vypadá to, že se musíme stavit u Walgreen´s. Trapné synovské povinnosti.“
Bill stále stál ve dveřích, jako by si nebyl zcela jistý, jestli má dovoleno vejít, nebo ne. „To je v pohodě. Můžu si tam nakoupit sladkosti, když už tam budeme, nebo tak něco.“
„Bille, můžeš jít dovnitř. Jako bys tu snad nebyl už milionkrát.“
„Jo, ale…“ Bill sroloval rty a pohybem zápěstí ukázal směrem k Tomovu tělu. „Jsi v ručníku, a takhle jsi dřív nevypadal.“
„Chceš říct, že předtím jsem nebyl sexy?“ Tomovy oči se rozšířily v předstíraném rozhořčení.
„Mně jsi zcela zjevně sexy připadal,“ podotkl Bill a udělal odhodlaný krok vpřed, takže se ocitl v pokoji, ale opřel se o stěnu blízko dveří. Jako by v případě potřeby byl možný rychlý únik. „Ale teď jsi celý… Jo.“
Tom si olízl rty a zaměřil se na svůj úkol vyndat tričko ze šuplíku, stejně tak jako nějaké boxerky. Tohle bylo divné. On a Bill byli zvyklí se před sebou převlíkat po celou dobu. Bylo to všechno nevinné, bezmyšlenkovité. Pokud by Bill zůstal kolem i po té noci, kdy se líbali, možná by to bylo jinak. Svlékání se před tím druhým by bylo závažné a plné možností. Tom nikdy nedostal příležitost zjistit, jak by to bylo. Místo toho měl vzpomínky na to, že být kolem Billa napůl nahý bylo zcela přirozené, a pocity, že to možná ve skutečnosti znamenalo víc.
„Tak já se půjdu převlíknout do koupelny,“ přikývl Tom pomalu a rozešel se napříč pokojem, během toho procesu prošel i kolem Billa.
„Tome,“ Billův hlas byl slabý a to přitáhlo Tomův pohled k jeho tváři a způsobilo, že se zastavil.
Vzduch kolem byl těžký, jako by musel plavat skrz, a jeho plíce to nedokázaly tak rychle zpracovávat. Po chvilce očního kontaktu sklopil hlavu a zatřepal s ní, jeho stáhnuté dredy mu přejely po zádech.
„Musím se oblíknout, Bille,“ zamumlal Tom.
„Měl by ses oblíknout, Tome,“ souhlasil Bill melodickým hlasem.
Tom udělal mírný krok vpřed, zhoupl se na špičkách a zavřel oči. Ucítil nepatrný dotek špičky prstu na svém rameni a sklonil pohled k cestičce, kterou ten prst vytvářel přes kapičky vody dolů až na jeho biceps.
Tom roztřeseně vydechl a odvážil se pohlédnout na Billa. „Nedělej to,“ varoval ho Tom tichým hlasem.
Bill nespouštěl své oči z Tomových, zatímco jeho prsty sevřely Tomovu paži a přitáhl si jej blíž. „Nech mě.“
Tom hustě polkl a klopýtl kupředu, až do sebe narazili nosy. Zapřel se rukou o zeď nad Billovým ramenem a zavrtěl hlavou v popření toho, co se právě dělo.
Bill táhl ruku dolů přes mírnou prohlubeň mezi Tomovými prsními svaly a špičkami několika prstů přejížděl přes pyšné vroubky svalnatého břicha, které se pod každým jeho dotekem napjalo. „Chci tě poznat i takhle,“ zamumlal Bill omámeně.
S tichým zvukem a nejistým dechem Tom pomalu vklouzl rukama kolem Billa a přitáhl si jej ke své nahé hrudi v těsném, neochabujícím objetí. Bill mu okamžitě omotal ruce kolem ramen a vydal ze sebe povzdech.
Pět let trpěl nedostatkem tohoto druhu kontaktu a Tom už skončil s tímto typem bolesti. Oni dva byli jako magnety, které se zoufale snažily odolávat tomu tahu, a napětí se konečně rozplynulo.
Bill něco zamumlal, ale všechno, co Tom slyšel, byla jeho vlastní krev v žilách. Přitiskl nos k Billovu mléčně bílému krku a vdechl vůni cigaret, potu a jemné kolínské. Cítil, jak se Bill zachvěl, jeho tělo na ten nejmenší okamžik v Tomově sevření zavibrovalo.
„Já tohle nechci posrat,“ Tomovy uši zaregistrovaly Billův hlas.
„Neposereš to,“ našel Tom sám sebe, jak ho uklidňuje, ačkoliv si nebyl jistý, kde k tomu získal to správné postavení.
Bill zkroutil prsty proti Tomovým vytvarovaným zádům, tiché zakňučení přitáhlo Tomovu pozornost a způsobilo, že zvedl hlavu.
Mezi nimi nebyl ani kousek místa a každý nádech a výdech byl sdílený dvěma páry pootevřených rtů. Zorničky odrážely toho druhého a byly zakryty jen občasným zachvěním řas.
„Chyběl jsi mi,“ odvážil se Bill zašeptat slova, která naplnila Tomovu hruď teplem.
„Chyběl jsi mi,“ odpověděl Tom chraplavě a naklonil hlavu, aby pokusně přitiskl svůj nos k Billovu.
Bill zavřel oči a s tichým žuchnutím si zapřel hlavu o zeď, než ze sebe vydal zadýchané uchechtnutí. „Právě teď vyšiluju.“
Tomovy rysy se stáhly obavami a on lehce povolil své sevření, najednou si neuvěřitelně uvědomoval sebe sama. „Omlouvám se, pustím tě.“
„Ne,“ Bill prudce otevřel oči a sevřel Toma roztaženými prsty na jeho zádech. „Já nechci, abys mě pustil. Já jen… Nemyslel jsem si, že dostanu tuhle šanci, znovu.“
„Tak na to nemysli,“ řekl Tom, ten, kdo nad vším vždy příliš přemýšlel. „Říkal jsi, že bychom se možná neměli tolik zaměřovat na naši minulost, a možná že jsi měl pravdu.“
„Tome, já…“ Billovy rty se zkřivily do zamračení a on sklonil hlavu, aby sklopil svůj pohled. „Je tady toho tolik, co nevíš, tolik, že si nejsem jistý, jestli vůbec chci, abys to věděl. Ty a já jsme vyrůstali odlišnými způsoby, když jsme se rozdělili, a já nechci… Nechci ti zkomplikovat život.“
„Počkat, cože?“ Tom zmateně svraštil obočí. „Já vím, že jsi byl pryč a prošel sis nějakými věcmi, ale teď jsme oba tady. Myslím, že na tom by mělo záležet.“
„Ale já nejsem stejný, jako jsem byl. Nemůžu být stejný,“ zamumlal Bill a roztřeseně se nadechl.
„Už ti není třináct, a hádej co, mně taky ne. Samozřejmě, že jsme jiní. To je normální,“ trval na svém Tom a jemně uchopil Billovu tvář, aby ho přemluvil ke zvednutí hlavy.
Bill pomalu zvedl pohled k Tomově tváři a zadržel dech. Tom pocítil závrať, jak byl vzduch kolem nich nabitý elektřinou, a začal se naklánět, aby opět pocítil ty rty na svých.
„Nejde jen o tohle. Já nemůžu…“ Potom Bill zatlačil na Tomovu hruď a Tom ustoupil jako nic netušící idiot. „Omlouvám se,“ Bill si přitiskl ruce na tváře a smutně zavrtěl hlavou.
Tom se vzpamatoval s několika pozvolnými pokýváními hlavou a pokrčil rameny způsobem, o kterém doufal, že je ledabylý. „Všechno je v pořádku, Bille.“
„Ne, to není-„
„Ano, je,“ trval na svém Tom pevně a náhle si přál, aby byl poblíž Georg a pomohl mu přijít na to, jak hladce změnit téma a scenérii. „Nech mě se oblíknout a půjdeme.“
„Ty mi pořád chceš pomoct?“ Zeptal se Bill slabě, a to způsobilo, že se zbytky tepla v Tomově hrudi přeměnily na tupou bolest.
„Nečekal jsem, že se cokoliv stane, Bille. Takže se nic nezměnilo a jo, chci ti pomoct,“ promluvil Tom upřímně a jasně.
Ten malý úsměv, který vystřídal Billovo zamračení, stál za to nepohodlí a pochyby, které Tom cítil.
„Ty jsi ten nejlepší kluk, jakého jsem kdy poznal,“ Bill postoupil kupředu, umístil ruce na Tomovy bicepsy a vtiskl mu přetrvávající pusu na tvář. „Počkám na tebe dole.“ Ustoupil s okouzlujícím úsměvem a poté za sebou zavřel dveře.
Tom se zhroutil na okraj postele s lokty na kolenou a tváří v dlaních. Byli tak blízko k líbání, že si Tom téměř dokázal představit, jak se jejich rty skutečně dotkly. Byla tam nepopiratelná touha a chemie, které nedřímaly. Ale bylo tam taky něco, co Billa drželo zpátky, aby si vzal to, co chtěl. Co oba dva chtěli.
Tom by se propadl, kdyby plýtval ještě nějakým časem, když už ho ztratili tak moc.
Na zadní straně jeho dveří byla tabule se seznamem činností na léto, které musel udělat. Věci, jež musel splnit před odchodem do školy. Tom zamířil do svého šatníku a natáhl se na horní polici pro krabici s nedotčenými vzpomínkami, aby vytáhl fotografii jeho a Billa, jak sedí před táborákem. S rozhodnutím se rozešel k tabuli a použil malý stříbrný magnet, aby ji připojil k seznamu jako poslední položku.
Předtím, než mu léto mohlo proklouznout mezi prsty, se Tom chystal přivést Billa zpátky k sobě.
autor: Mohanrocks
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Bože… čo sa Billovi mohlo všetko stať, že je tak zranený. Alebo prečo sa vyhýba tomu čo cíti, keď je zrejmé, že Tom ho chce… som neskutočne zvedavá. Ďakujem za úžasný preklad.
Billy, Billy, Billy..obdivuju tvoje sebeovládání. Protože já mít před sebou nahého, mokrého Toma tak jde všechno ostatní stranou. 😀 Teď mě o to víc zajímá co se mu chuďátkovi stalo. Muselo to být něco hodně špatného, když kvůli tomu Toma takhle odmítl.
A Tom je vážně charakter, že si z toho nic nedělá. Moc se těším na další díl.
Děkuji za překlad Zuzu.
Jejda, tak tohle je obrovská škoda! Já jsem už byla nadšená, že se tímhle kluci k sobě vrátí, ale ono se to přeci jen neobejde bez nějaký nešvar. Moc ale doufám, že se zrovna tenhle bod na seznamu Tomovi povede! 🙂
O to více mě zajímá, jaké jsou Billovy důvody a proč se k Tomovi nechce vrátit, když vidí, že Tom k němu stále chová stejné city jako kdysi a i když i on sám ví, že na Toma nikdy nezapomenul. Vidí, jak moc je na něj Tom hodný a on i přes to všechno tohle odmítne. Proč? Jsem strašně MOC zvědavá!
Beze sporu tohle byl moc krásný díl! Neuvěřitelně moc se těším na pokračování! ♥
Děkuji za překlad! ♥
Spíš jsem si myslela, že to bude Tom, kdo se bude bát do toho všeho znovu spadnout. Přece jenom mu to chvíli trvalo, než se z Billova odchodu vzpamatoval. Ale zdá se, že i Bill má své vlastní obavy, zřejmě spojené s tím, co prožil. Stejně je to k sobě nezadržitelně táhne, je to jen otázka času.
Díky za překlad a těším se na pokračování.
Oba pánové mě zase překvapili,na Billa jsem moc zvědavá, ale dopadně to asi tak, jak předpokládám…..
Kurnik! A to boli tak blízko! Som strašne zvedavá, čo sa Billovi stalo, keď "nemôže" napriek tomu, že očividne veľmi chce 😀 A obdivujem jeho ovládanie, že nakoniec dokázal Tomovi odolať 😀
A Toma mi je stále ľúto, lebo stále nevie, na čom s Billom vlastne je.
Ďakujem za preklad.
Teda Bill by už měl Tomovi říc co se stalo a proč se tak chova.
Som vazne zvedava, čo za démonov to Bill skrýva. Ďakujem za časť.
hon ba Billa zahájeny, velmi sa tomu teším 🙂 🙂