autor: blame_my_dirty_mind
„Ne, ne, ne, ne. Takhle to neskončí. Prosím, řekni, že takhle to neskončí.“ Jimmy zatahal tetu Janine za rukáv.
„Proč ne? Tragické konce můžou být taky dobré, víš. Jako Romeo a Julie nebo Thelma a Louise. Ti nemohli skončit lépe, pokud se ptáš na můj názor.“
Jimmy zamrkal, nechápavě se mračil. Nesnažil se ani pochopit, co jeho teta řekla. „Ne, nechci, aby to takhle skončilo,“ stál si na svém.
Teta Janine se usmála. „No, ještě jsem se ke konci nedostala, Jimmy. Proč mě nenecháš to dovyprávět, než budeš mít námitky, co?“
Jimmy se pustil jejího rukávu, i když měl pořád zatajený dech. Chtěl jí připomenout, že je jen dítě, které se nespokojí s tragickými konci. „Dobře,“ řekl, ale pořád zněl dost na pochybách.
***
Tomek se narovnal a podíval se na Billeama s ustaraným výrazem. „To myslíš vážně?“
Billeam se také narovnal. „Ano.“
Tomek vylezl z postele a začal se oblékat. „Oblékni si uniformu, Billeame.“
„Proč? Kam jdeme?“
Tomek čekal, dokud si Billeam nenasadil helmu, a otevřel dveře. Vzal ho za ruku a rychle ho vytáhl do chodby. Billeam se nechal vláčet, aniž by řekl slovo, dokud si neuvědomil, že je Tomek vede zpátky do hangárů. Ucítil silný nával sklíčenosti v žaludku. Vyrval se rukou z Tomekova sevření.
„Co to děláš?“ zeptal se rozčileně, i když už věděl.
„Nemůžu tě nechat umřít. Pošlu tě zpátky domů.“
Billeam si odfrkl. „Proč si myslíš, že se pak sám nezabiju?“ Tomek zvedl obočí. „Řekl jsem ti, přeji si zůstat s tebou,“ řekl Billeam rázně.
Tomek poprvé ucítil pravý důvod, proč by měl chtít zachránit vlastní život.
Znovu vzal Billeama za ruku a táhl. Změnil směr a vedl je do jiného areálu v lodi. Billeam zaúpěl, když viděl, že vešli do doku.
„Co to děláš teď?“
„Jak jsem řekl, nemůžu tě nechat umřít,“ odpověděl Tomek a mířil přímo k lodi, která na sobě měla napsáno ‚Canis I‘. Když byli uvnitř, strčil Billeama do sedačky a připásal ho. „Počkej tu chvíli,“ řekl. Billeam nespokojeně založil ruce. „Nikam nepůjdu, jen potřebuju něco před odletem zařídit,“ objasnil Tomek. „Hned jsem zpátky,“ ujistil ho a byl pryč dřív, než Billeam stihl protestovat. Billeam se uklidnil, když viděl, že Tomek neodešel z lodi, ale odešel pouze k letové esce. Nerozuměl Tomekovi ani slovo, když mluvil do intercomu.
Se zamračením se díval, jak Tomek netrpělivě přecházel po kabině a pak se otevřela vyloďovací plošina.
„Hej, jsem tady,“ řekl Gustaf, snažil se popadnout dech. Vykulil oči a zalapal v šoku po dechu, když viděl bytost v uniformě. „Co to sakra? To je kočka!“
„Uklidni se,“ řekl Tomek, rychle ho chytil za ramena. „Neublíží nám.“
„Kdo je to?“ zeptal se Billeam.
„To je v pořádku, je to přítel,“ odpověděl Tomek. „Pomůže nám.“
„Ty mluvíš po jejich?“ zeptal se Gustaf šokovaně.
„To je na dlouhé vyprávění, Gustafe,“ odpověděl Tomek. „On je důvod, proč je moje loď zpátky. On ji sem přivezl.“
Gustaf se po tom trochu uklidnil. „Přivezl?“ řekl a zíral na Billeama. „Takže jsi to myslel vážně, že je… v pohodě?“
„Ano.“
„Ale proč je tedy tady?“
„Kvůli mně,“ řekl Tomek. „On a já jsme se… sblížili… když jsme se oba dva ztratili na té planetě.“
„Ty? Sblížit se s Kočkou?“ vykoktal Gustaf v šoku. Znovu se podíval na Billeama. „Nemůžu tomu uvěřit. Tohle je opravdu konec světa.“
„Co to říká?“ řekl Billeam, nelíbil se mu Gustafův cynický tón.
„Nic, jen nemůže uvěřit, že jsme přátelé. Nenáviděl jsem Kočky celým svým bytím, víš, dokud ses neobjevil ty.“ Usmál se Tomek.
„Co jsi řekl?“ zeptal se Gustaf.
„Nic, jen že jsi divný.“
„Já že jsme tady ten divný?“ opáčil Gustaf.
„Nech to být, Gustafe,“ řekl Tomek. „Potřebuju tvoji pomoc. Musíme se odsud dostat a… no, nedostane se odsud, ledaže…“
„Ledaže vám dám svolení,“ dokončil Gustaf.
„Přesně.“
Gustaf zvážněl. „Jen jestli tu všemu rozumím. Odlétáš umřít se svým vlastním druhem a teď chceš utéci od supernovy… kvůli němu?“ ukázal na Billeama.
„Já… no….“ Tomek polknul. Nevěděl, jak vysvětlit, že má mnohem větší důvod, aniž by zněl jako ten největší zrádce.
Gustaf se otočil na Billeama. „Nikdo ho předtím nemohl přesvědčit, víš, ale ty, náš největší nepřítel, jsi ho přesvědčil? Tohle je nemožný! Jak se ti to pro všechno na světě podařilo, kočko?“
„Co to říká?“ zeptal se Billeam.
„Chce vědět, jak jsi mě přesvědčil, abych odsud vypadnul,“ řekl Tomek. „Nemůže uvěřit, že chci nechat svůj vlastní druh vyhynout v supernově.“ Sklopil zničeně pohled.
Najednou se v celém doku rozezněl alarm. Gustaf a Tomek ztuhli.
Gustaf se dotkl svého komunikátoru v uchu. „Oh můj bože,“ zalapal po dechu.
„Co se děje?“ zeptal se Tomek.
„Loď koček právě vypustila stroj smrti.“
Tomekovi se zastavilo srdce. „Co? Proč? Co budeme dělat?“ řekl, jako by to někdo podělal a vyprovokoval kočky zničit je o něco dříve.
„Já nevím,“ odpověděl Gustaf, byl stejně tak v šoku jako on. „To nemůže být pravda. Po tolika výhrůžkách a nic nedělání, doufal jsem, že jen blafují.“
„Nech mě se podívat. Prosím, musím to vidět,“ řekl Tomek.
Gustaf se rychle usadil za desku a začal mačkat tlačítka, dokud se na obrazovce neobjevil obraz. Obraz byl trochu rozmazaný vzhledem ke vzdálenosti, ale nebylo pochyb, že pod hlavní lodí Kočkovitých byla malá loďka.
„Nemůžou to udělat, to vážně nemůžou,“ koktal Tomek. Obraz se zachvěl. Tomek ztuhnul. „Hej, vrať to zpátky,“ naléhal.
„Počkat, nabourali nás,“ odpověděl Gustaf. Obraz se vrátil, ale tentokrát na něm byl sám Kočičí Král. Oči měl přísné, ústa sevřená v odhodlaném úšklebku.
„Máte poslední šanci se vzdát, psi,“ řekl Kočičí Král přísně v kočičí řeči. Jeho slova byla okamžitě překládána do textu na obrazovce. I když všichni věděli, že tímhle ničeho nedosáhne, Král stále očekával, že budou zoufale žadonit o své životy.
„Na to zapomeň, kreténe,“ zavrčel Gustaf.
Kapitán velínské lodi a Psí Lordi bezpochyby sdíleli Gustafův názor, jelikož Král zavrčel.
„V tom případě si budu libovat ve vašem křiku, zatímco celá vaše rasa vyhyne!“
Obraz se změnil, jelikož si Kočky chtěly být jisté, že Psi uvidí, jak vypouští loď směrem k X-pointu.
„Oh bože,“ řekl Gustaf, klesla mu čelist.
Tomek byl, jako když do něj bleskem uhodí, jako by jeho mysl odmítala přijmout realitu.
„Ukažte mu mě,“ řekl Billeam najednou. Tomek ani neslyšel, že by k nim přišel. „Řekni svému příteli, ať mě Králi ukáže.“
„Cože?“ zeptal se Gustaf.
„Říká, že chce, abys ho ukázal Králi,“ odpověděl Tomek. Oba dva se na Billeama tázavě dívali. Gustaf se zamračil, ale poslechl.
„Tady,“ řekl. Na obrazovku se vrátil obličej Kočičího Krále, vypadal nadšeně, jako by očekával, že uslyší poslední psí žadonění. Jeho oči se vykulily a ztuhl na místě.
Billem stál vedle Tomeka a sundal si helmu. Kočičí Král byl na chvíli ochromený a pak se jeho obličej změnil ve zlostný.
Gustaf a Tomek se na Billeama dívali se zamračeným zmatením.
Kočičí král zahřměl v neprostém výbuchu hněvu a pak v nadávkách zrušil všechny rozkazy. Tomek jen z poloviny rozuměl, co Kočičí Král říkal. Obrazovka zablikala a vrátila se. Gustaf rychle poupravil obraz. On a Tomek se oba dva s pusou dokořán dívali, jak velínská Kočičí loď změnila polohu a namířila svá hlavní děla na přístroj zkázy. Děla vypálila se vším, co v nich bylo, a loď se roztříštila na kousíčky jen kus od místa, kam měla původně namířeno.
Gustaf a Tomek byli v naprostém šoku.
„Co se to právě, kurva, stalo?“ zeptal se Gustaf, byl až moc v šoku na to, aby mluvil slušně.
Tomekův výraz bylo jedno velké nechápání, když se otočil na Billeama. Billeam se díval do země, hlavu sklopenou, nedokázal se na Tomeka podívat. Podle Tomekova intenzivního a nejspíš i osočujícího pohledu hádal, že mu něco došlo.
autor: blame_my_dirty_mind
překlad: LilKatie
betaread: J. :o)
Tak Billeam je přece jenom z královské rodiny! Proč by jinak tak bleskově zrušili ten útok. Sice v tom mám zlehka binec, ale určitě to mění celou situaci. Jenom doufám, že se teď Billeam nestane vězněm na psí planetě.
Děkuji za překlad a těším se na pokračování.
Tak že by Billeam byl přece jen člen královské rodiny? A nebo je pro kočky tak strašně důležitý? Protože kdyby byl jen ´obyčejná´ kočka, pochybuju, že by útok jen tak zastavili, nedává to smysl. Jsem teď maličko zmatená, protože mám pocit, že mě některý díl dal najevo, že Bill asi princ nebude 😀 a teď bych se možná ani nedivila. Moc se těším na objasnění! 🙂
Každopádně Gustava mám ráda! Skoro nevyšiloval, když zjistil, že u nich mají kočičáka a když mu Tom řekl, že se sblížili. GustaF je vážně fajn chlapík a pravděpodobně má Toma skutečně rád a respektuje jej, jinak si neumím představit, že by byl tak v pohodě s kočičákem. 😉
Tahle povídka je vážně bombová! Strašně moc se mi líbí a na každý díl se neuvěřitelně moc těším! Děkuji za úžasný překlad! ♥
No teda, vedela som, že Bileam nie je len tak niekto, ale že je až tak dôležitý, to ma nenapadlo. Ale súper, Tomeka a jeho rasa sú zachránený. Otázkou je, aké to bude mať následky pre našich hlavných hrdinov. Ďakujem za časť, milujem túto poviedku! :-p
Tak že Bill je asi princ to jsem zvědava jak to bude dál povídka je krásna.
To je super, Bill a urozený původ? To je peckovka, díkes!
Naprosto úžasná kapitola a ten zvrat na poslední chvíli…jsem zvědavá,jak bude naštvaný Tomek…děkuji moc za kapitolu 😊
Myslela som na to, že majú teraz Billa akoby rukojemníka som zvedavá ako to s ním naozaj je. Veľmi pekne ďakujem za kapitolu.