Soukromý majetek 9.

Tom byl přešťastný, když se od Billa dozvěděl, že má v suterénu malý vinný sklípek. „Postavil ho můj pradědeček,“ vysvětlil Bill a snažil se otevřít těžké dřevěné dveře do malé místnosti. Ne že by Tom byl příliš na pití o samotě, ale on a Bill zvládli první láhev celkem rychle. Zdálo se, jako by oba zapíjeli své trápení. Tom ztratil svou kariéru a Bill ztratil dům. Zdálo se jen správné ožrat se ročníkem ’57 v Tomově kanceláři a Billově ložnici.

Postel by byla trochu moc, takže spolu seděli na podlaze zády k topení a lahve stály mezi nimi.

„Tohle víno je starší než ty,“ řekl Bill, jeho řeč trochu splývala, jak opět naklonil kelímek. Pili z polystyrénových kelímků, protože Tom byl opravdu tak stylový.

„Je taky starší než ty,“ řekl Tom. „Nemůžeš být starší než já. Kolik ti je?“

„Dvacet tři. Vypadám staře,“ naříkal Bill. „Divím se, že mě Andreas vůbec poznal. Neviděl jsem ho od té doby, co… no… od té doby.“

„Od které doby?“ Zeptal se Tom. „Co se mezi vámi stalo? Musím to vědět pro mé paměti.“

„Nemusíš vědět nic,“ řekl Bill. Zvedl otevřenou láhev vína a dlouze se napil rovnou z láhve. „Já stejně nechci, abys to věděl. Mohl by sis pak o mně myslet bůhvíco.“

„To není možné,“ řekl Tom. „Můj názor na tebe je tak nízký, že jakýkoliv náhled do tvé hlavy,“ zastavil se, aby Billa píchl prstem do obličeje, „může tvou situaci jen zlepšit.“

„Ach, sklapni,“ řekl Bill. Napil se a pak zavrčel. „Tak dobře, vyspal jsem se s ním.“

„Ale on ani není sexy,“ vyhrkl Tom. „Chci říct, že kdybych byl chlap, totiž, kdybych byl gay chlap, tak bych do něj nešel.“

„Já jsem do něj nešel,“ řekl Bill a udělal obličej. „On šel do mě.“

Tom se snažil utopit ve svém kelímku s vínem.

„Promiň.“

„V pohodě,“ řekl Tom.

„Já… podvedl jsem s ním Audrey,“ řekl Bill tiše. „Ani jsem s ním spát nechtěl, ale on mě opil a, no, bylo to. To je ten pravý důvod, proč moje manželství skončilo, a já jsem ztratil tenhle dům. To je důvod, proč tady teď piju z polystyrenového kelímku s mužem, který se bojí lopat a drobků.“

„Smrti.“

„Co?“

„Taky se bojím smrti,“ zašeptal Tom.

„Ach.“

„Tebe to netrápí? Jednoho dne všichni umřeme. Já první, protože jsem starší. Panebože. Brzo umřu a už dva roky jsem si nezapíchal,“ zasténal Tom.

Bill se rozesmál. „Dva roky.“

„Jo, to je jako… To jsou dva roky, chlape, Wilhelme,“ řekl Tom, zvedl svůj polystyrenový kelímek k přípitku. „Na dva bezsexové roky, a pravděpodobně na dva další.“

„Taky jsem už hodně dlouho neměl sex,“ řekl Bill. „A moje situace nevypadá moc dobře. Chci říct, že jsem bezdomovec.“

„Nejsi bezdomovec.“

„Jakmile se odstěhuju z Mystic, pak jo. Jsem bezdomovec,“ zasténal Bill. „Začnu se prodávat a za extra peníze jim k tomu budu péct vynikající koláče.“

„Hej, to by mohl být docela dobrý nápad.“

Bill do Toma tvrdě strčil a Tom zvedl ruce a vrtěl přitom hlavou.

„Víc vína,“ rozhodl Bill. Naklonil se přes Tomův klín a popadl novou lahev, zdržel se tam dostatečně dlouho na to, aby z toho Tom začal lehce šílet. Bill voněl svěže, lahodně, trochu jako dorty, které dělal, ale lépe.

Dort Lepší než sex. Teď už to Tom chápal. Jeden šálek sexuálního napětí, dvě polévkové lžíce Billa a velká špetka vína.

„Vypadni,“ zamumlal Tom. „Zabíjíš mě.“

„Vydrž, ježíši,“ rozčiloval se Bill. Nakonec se narovnal a v každé ruce držel jednu lahev. „Na, vezmi si jednu.“

„Ne, jsem v pohodě. Jsem ták v pohodě.“

„Vezmi si ji,“ trval na svém Bill a strčil lahev Tomovi do klína. Pak se opřel a jedna strana jeho těla byla přimáčknutá k Tomovi. „Víš, já si nemyslím, že jsem typ na ženění… Nemyslím si, že mi to někdy bude fungovat. A to je na hovno, protože se vážně chci usadit, víš?“

„Aha.“

„Dokonce se ani nestarám o sex. No, tak jo, starám. Ale hlavně prostě…“ Bill se proti Tomovi víc uvelebil a dlouze se napil vína. „Kurva, ne, sex je opravdu důležitý. Tomasi?“

Tom tupě přikývl. Hlavu měl těžkou a v rozkroku cítil horko. „Jo.“

„Kolik lidí jsi ošukal?“ Zeptal se Bill.

„Ach bože,“ zasténal Tom. „Čtyři.“

„Všechno ženy?“

„Pokud vím, tak jo.“

Bill nepatrně přikývl. „Já jsem byl jen s jednou ženou.“

„A s jedním debilem.“

Bill se rozesmál. „A s jedním debilem.“

„A to je všechno?“ Zeptal se Tom. „Jen dva?“

Bill přikývl, oční víčka měl ztěžklá. „Jo, a nikdy to nebyl opravdu dobrý sex, víš? Nikdy jako ty sračky, které vidíš ve filmech, se vší tou vášní a se vzájemným strháváním oblečení, protože už to nemůžete vydržet.“ Bill se o Toma ještě víc opřel a ovíval se. „Já prostě potřebuju být pořádně ošukaný, doopravdy, prostě opravdu, opravdu ošukaný.“ Tom stiskl svůj kelímek tak silně, až popraskal. „A to se nikdy nestane. Nikdo už se mě znovu nedotkne.“

Tom obrátil oči v sloup a položil svůj kapající kelímek na zem. Vzal jeden svůj prst a šťouchl s ním Billa do oka. Bill vypískl. „Tak, dotkl jsem se tě. Šťastný?“ Bill se zamračil. „Každopádně, tohle je směšně, ty jsi… celkem okay kluk,“ řekl Tom nepřesvědčivě. „Georg by tě ošukal, on by tě tak ošukal.“

„Jo?“ Bill se zdál být trochu příliš dychtivý.

„Ale on je hráč,“ řekl Tom. „To nechceš.“

„Nechci?“

„Ne, ty potřebuješ někoho, kdo bude, ehm, někoho v podobném druhu situace,“ řekl Tom.

„Někoho bez domova trpícího nedostatkem sexu?“ Řekl Bill suše. „To zní jako ten typ chlapa, kterého bych chtěl, aby do mě něco strkal. Moje tělo je zasraná svatyně, Tomasi.“

„To je.“

„A až budu mít konečně zase sex, nebude to jen tak s někým.“ Strčil Toma do paže. „Musí to být speciální. Když mě udělal Andreas, byli jsme namol, protože když se opiju, začnu být přehnaně mazlivý a citlivý na dotek. Nebo jsem aspoň býval.“ V tomto bodě byl napůl na Tomově klíně. „Nemačkám tě moc?“

„Ne,“ řekl Tom.

„A až mě ten chlap konečně ošuká, musí to být z lásky,“ dodal Bill.

„Samozřejmě.“

„Chci víno a večeři,“ vysvětlil Bill.

„Mhm.“

„A ne, že ho tam jen tak strčíš,“ řekl Bill.

„To neudělám.“

Zarazili se a zírali jeden na druhého.

„Máme víno,“ řekl Tom.

Bill se naklonil kupředu a jejich tváře se neohrabaně srazily. Oba zasténali a Bill přiložil dlaně na Tomovu tvář a zacílil na jeho rty, věnoval Tomovi jeden z nejpřeslazenějších a nejmokřejších polibků v jeho životě. Tom hlasitě zaklel, zatlačil Billa dolů a přišpendlil ho k podlaze.

„Ach bože, tvoje noha,“ zasténal Bill, a Tom si uvědomil, že jeho koleno je přitisknuté do Billova rozkroku. Tom koleno odtáhl a zastavil Billovo vyvádění dalším pevným polibkem, jejich rty po sobě vzájemně klouzaly.

Tomova hlava byla těžká a on se jen stěží dokázal dál podpírat. Pomalu se od Billa odtáhl a zamrkal, zaostřil na něj a ten výraz v Billových očích jej málem zabil. Byl hladový, plný chtíče. Tom byl Billova kořist a on z toho miloval každou vteřinu.

„Víno,“ dostal ze sebe Tom.

„Už jsem tak opilý,“ zaúpěl Bill. „Ne, víc už ne.“

„Ne – ono je… Je na mně!“ Tom je přetočil a uvědomil si, že převrátil jednu z lahví a ta se rozlévala všude kolem. Po celých jeho kalhotách.

Bill ten problém vyřešil tím, že se obkročmo posadil na Tomův pas a udělal rychlý proces s Tomovým opaskem. Tom Billa jen omámeně sledoval. Bill odhodil opasek za sebe a zaútočil na zip Tomových kalhot.

„Bille,“ vykoktal Tom, „já nevím-„

„Nemluv,“ řekl Bill a přitiskl dlaň na Tomova ústa. „Mluvení je špatné. Opravdu špatné. Neříkej mi nic ošklivého, nebo tě nenechám, abys mě ojel.“

Tom vytřeštil oči a popadl Billovy paže, aby se jej pokusil přetočit na záda. Bill vyjekl a vzdal se, pod Tomem lapal po dechu.

„Já nevím, jak tohle udělat,“ řekl Tom. Bill zamrkal a prohnul se v zádech, přitiskl svůj rozkrok k Tomovu a veškeré mluvení přestalo. Jejich ústa se srazila a jejich ruce byly všude. Tom z Billa strhnul tričko a hrubě mu tahal za kalhoty, ani se neobtěžoval rozepnout zip.

Bill se svíjel a házel sebou, třel se proti Tomovi, dokud se oba netřásli a nesténali. Stáhli si kalhoty a boxerky až ke kolenům, zatímco se celou dobu líbali.

„Udělej to,“ dožadoval se Bill. Jejich erekce se o sebe otřely a Tom se zhroutil kupředu, vklouzl přitom mezi Billova stehna.

„Já… já…“ Tom přirazil kupředu a penisem narazil do Billova zadku.

„Ano,“ zasténal Bill.

„Ach, kurva.“

„Do mě.“

Ještě víc se o sebe třeli a Tom prudce vydechl nosem. Stiskl v dlani Billův zadek a přitiskl se k němu, cítil horkost Billova vstupu na konci své erekce. Bylo to, jako by už šukali.

Prsty roztáhl Billovy půlky a šťouchl hlavičkou dovnitř. Billovo tělo vypovědělo službu, pevně se chytil Tomových zad a vykřikl, zatímco vyvrcholil. Jeho sperma zašpinilo celé Tomovo břicho a Tom zatlačil ještě o další centimetr dovnitř, než tu bitvu také prohrál. Vyvrcholil v silných dávkách proti záhybům Billova zadku, pouze na okamžik stihl zahlédnout Billův malý, růžový vstup. Držel svůj pohled na té výhře, zatímco spadl dozadu, málem až pod postel.

Bill se vyštrachal kupředu a zatahal za Tomova kolena, jeho vlasy byly jeden velký, černý chaos rozprostřený po holých ramenou. „T-Tome. Ach, Tome. My…“

„Kurva,“ zasténal Tom. „Je to v tobě?“

„Jo,“ vydechl Bill. Rozesmál se a mnul si tvář. „To bylo tak špatné a tak dobré. Ach bože, ty idiote.“

Tom věděl, že by měl být poněkud v rozpacích; udělal se v rekordním čase. Ale stejně tak Bill.

„Žádné mluvení,“ řekl Tom. „Tohle je špatné k mluvení.“

Bill popadl Tomova zápěstí a přitáhl si jej blíž, opět k sobě přitiskl jejich rty. Tom stále ještě sestupoval z výšin svého orgasmu a sotva si všiml, že je vlečen k Billově posteli, napůl nahý. Bill odkopl své boxerky a klekl si nad Toma, zcela nahý a červený.

„Drobky,“ zamumlal Tom, jeho oční víčka byla ztěžklá. „Drobky v posteli, ach bože…“

A to byla poslední věc, kterou si Tom z té noci pamatoval.

***

Tom otevřel jedno oko, cítil, jak na něj silně praží slunce. Cítil se zpocený a ulepený, zcela promočený. Otevřel i druhé oko a rozhlédl se po místnosti.

Byl ve své kanceláři, ale jediné, co viděl, byly bílé přikrývky. Trochu se zavrtěl. Byl v posteli.

V Billově posteli.

A byl skoro nahý, až na chaoticky natažené boxerky a ponožku, která mu visela na palci.

Uslyšel za sebou tichý vzdech a ztuhl.

„Bože,“ zašeptal Tom. Jeho oči na něčem přistály. Drobek ležící v přikrývkách. „Do prdele!“

„Mmm,“ ozvalo se za ním nezvučně. Tom si uvědomil, že je někdo přitulený k jeho zádům.

A ten někdo byl Bill. Ten stejný Bill, který vykopal díru na Tomově zahradě, postříkal ho hadicí a týden v kuse jej stalkoval.

Tom se rychle posadil a silně se otřásl. Bill byl vedle něj stočený kompletně nahý s lehkým úsměvem na tváři. Tomovým mozkem problesklo varování, ale navzdory jeho zdravému rozumu, který mu říkal, aby utíkal, a tomu, že jej bolelo celé tělo z kocoviny, se ani nepohnul.

Jeho pták byl tvrdý, takže k čertu s mozkem. Dlaní jemně pohladil Billa po zádech a přemýšlel, do čeho se to dostal.

Billův úsměv se trochu rozšířil a on se přitulil blíž, vydal ze sebe sladký povzdech. Víčka se mu několikrát zatřepetala a poté zíral přímo na Toma.

„Ahoj,“ řekl Bill, jeho hlas byl stále prosycený spánkem.

Tom jen přikývl, jeho ruka se na Billových zádech napjala. Uvolnil prsty a položil je na Billův pas. „Musíš jít brzy do práce?“

„Hm… kolik je hodin?“

„Nevím. Zrovna jsem slyšel zahoukat trajekt, takže…“

Bill zavřel oči a zachumlal se pod přikrývku. „Brzo. Práce už brzo.“

Tom na Billa zíral a svou ruku stáhl. Mohl vidět Billova nahá stehna vykukující z pod přikrývky, hladká a jemná.

„A co ty?“ Zamumlal Bill.

„Já, ehm… Půjdu se osprchovat.“

Bill se znovu usmál, zkroutil se a políbil Toma na rameno. Tom chvíli počkal, než se skulil z postele a pomalu couval pryč. Bill si k hrudi přitáhl Tomův polštář a tiše zachrápal, vlasy se mu kroutily podle přikrývek.

Tom zavrtěl hlavou a odešel z místnosti. Prošel chodbou a třel si zátylek. Bolelo ho celé tělo a hlavu měl malátnou. V mysli mu problikávaly vzpomínky na minulou noc a on byl čím dál tvrdší. Ošukal Billa. No, pokusil se o to. A kdo ví, k čemu dalšímu se ještě dostali.

Všechno bylo tak mlhavé.

„Sprcha,“ zamumlal si Tom sám pro sebe. „A pak psaní. A pak… Kurva, co já vím.“

Jedno po druhém.

***

Když Tom vyšel ze svého pokoje, svěží z dobré sprchy (a ještě lepší honičky), šel do své kanceláře a zjistil, že Bill tam není. Ve skutečnosti byla postel ustlaná a Tomův stůl byl uklizený. Bill barevně seřadil jeho poznámky. Kdo by udělal něco takového?

Tom se zašklebil a zamířil dolů. Všude bylo ticho a klid. Nebylo tam po nikom ani stopy. Bill už musel odejít do práce.

A Tom si nemohl pomoci, ale cítil se trochu zklamaný.

„Zatraceně,“ řekl tiše a protřel si čelo. Taky mu zakručelo v žaludku a on si vzpomněl na několik müsli tyčinek ve spíži.

Vešel do kuchyně a zvedl obočí. Na stole byl hrnek s čerstvou kávou, okázalý borůvkový muffin a malá lahvička aspirinu. Také tam ležel vzkaz. Tom ho zvedl a prohlédl si ho. Dneska se vrátím později než obvykle. K večeři budou těstoviny. -B

Tom se cítil bláznivě domácky a popadl muffin, do kterého se zakousl, jako by to bylo jablko. Byl, jako už předem hádal, stejně tak lahodný jako předchozí noc Bill.

Tom na svůj výkon nebyl příliš hrdý, do značné míry se třel o celé Billovo tělo a poté se udělal v okamžiku, kdy se do něj dostal. Kurva, dokonce se do Billa ani celý nedostal.

„Ach můj bože.“

Byl uvnitř Billa. Jeho pták. Billův zadek.

Jeho pták v Billově zadku.

„Ach… můj bože.“ Nacpal si do pusy zbytek muffinu a opřel se o sporák. Jak se dostali tak daleko? Jak se mu podařilo Billa přimět, aby mu to dovolil? Bill byl krásný, jemný a laskavý.

Jistě, Bill měl své vlastní výstřednosti, ale nebylo to tak, jako by snad byl nezaměstnaná a bezcitná zrůda jako Tom. Tom si Billa nezasloužil. Nezasloužil si, aby se jeho penis dostal kdekoliv do blízkosti Billova těla.

„To bolí,“ řekl, když si tohle všechno uvědomil. Bill byl pro něj až příliš dobrý. „Ten bastard, proč by mě nechal, abych se s ním vyspal?“

Bylo společné žití na hromádce poslední Billův zoufalý pokus, jak získat dům? Ne, protože to se rozcházelo s Tomovou teorií, že Bill je skutečná lidská bytost. Zamračil se a chvíli pochodoval po domě, snažil se pročistit si hlavu. Jeho pták mu v této záležitosti příliš nepomáhal, nedostalo se mu žádné pozornosti už roky a nyní byl tvrdohlavější než Tom.

Pokaždé, když pomyslel na Billovy rty, ruce a jeho dokonalý zadek, jeho penis stál v pozoru. Tohle definitivně naruší Tomův nabitý denní program. Měl v plánu nedělat absolutně nic až do oběda, a poté si možná zdřímnout. Už neměl práci, nemusel už psát.

Mohl lenošit, jak jen chtěl.

Z té myšlenky mu bylo špatně.

„Zatraceně s tím,“ zamumlal a kopl do sporáku. „Sakra, sakra, sakra.“ A jeho penis byl tvrdý, velmi tvrdý. „Kurva!“ Vykřikl poslední nadávku a nešťastně se posadil na gauč. Ten malý, sladký vzkaz, který tam Bill zanechal, byl stále sevřený v jeho pěsti. Sladký Bill a jeho malé, sladké vzkazy a jeho malý, sladký zadek.

Tom to nemohl vydržet. Vstal, vypochodoval po schodech a poté vpochodoval do své kanceláře. Všechno to pochodování jej inspirovalo ke psaní, ale kvůli čemu?

Kvůli… sobě?

Tom se posadil za stůl a vložil do psacího stroje nový kus papíru. Než začal, pohlédl na postel v pokoji a znovu zčervenal nad tím, co to v něm vyvolávalo. Takhle rychle se neudělal, ani když si neobratně zahrával se svou první přítelkyní.

Co na tom Billovi vlastně je? Tom si olízl rty, chuť borůvek byla stále čerstvá. Když pomyslel na okamžik, kdy se jeho penis dostal do Billa, v žaludku mu příjemně zacukalo a tak nějak mu bylo po celém těle horko. A on na to nedokázal přestat myslet.

Podíval se na hodiny. Bill nebude doma po následujících sedm hodin. Ach, ale ten malý sladký vzkaz říkal, že přijde večer domů později než obvykle. Skvělé.

Tom zazíral na svůj rozkrok. „Tohle zvládneme,“ zamumlal. „Bože, stal jsem se jedním z těch kluků, co mluví se svým ptákem. Úžasné. Zabiju Georga. Tohle je jeho práce.“

Povzdechl si a začal psát.

***

Tom se podřídil svým základním instinktům, když se ozvalo hlasité zaklepání na dveře. Cítil se přistižen a vyveden z míry. Sundal prsty z kláves psacího stroje a vstal. Byl to uličnický a podivný pocit, psát sám pro sebe, ale byl to zároveň i tak správný pocit. Byl to tak nějak ten stejný pocit, který v něm vyvolávala i přítomnost Billa. Musel přestat myslet na Billa, jinak bude mít další problém na vypořádání, a to by mohlo být se společností trochu nepříjemné. Seběhl ze schodů a otevřel dveře.

„Oh, chlape!“ Zahřímal Georg a vrazil dovnitř. Poplácal Toma po zádech a ušklíbl se, což byl zvyklý dělat… vždycky.

„Whoa, z čeho jsi tak šťastný?“ Zeptal se Tom. „Myslel jsem, že jsi na mě pořád naštvaný?“

„Víš, máš v obývacím pokoji lopatu,“ řekl Georg.

Tom se naježil. „Ta je Billova.“

„Takže je to pravda!“ Řekl Georg s lesknoucíma se očima. „Dostal ses mu do kalhot?“

„O čem to mluvíš?“ Zeptal se Tom. Odmlčel se. „A jak jsi věděl o jeho kalhotách?“

Georg zařičel smíchy. „Je to po celém městě, Tome. Zvěsti o tobě a o Billovi. Bydlí tady, že jo? Proč jsi mi to neřekl?“

„Tak to není,“ řekl Tom rychle. „Byli jsme opilí. Není to tak, jako bychom se snad měli rádi. Není to tak, jako by ten prsten snad něco znamenal! Není to tak, jako bych ho sem pozval proto, abych se mohl trapně udělat přímo na něj!“

„Oh…“ Georgův úšklebek opadl a rozšířily se mu oči. „Já ne… Hej, já nevěděl, že se něco skutečně… stalo. Prsten?“

Tom zčervenal a kopl do podlahy. „Nic to neznamenalo.“

„Tome.“ Georg naklonil hlavu na stranu. „Prsten?“

„Není tady žádný prsten,“ řekl Tom. „Nic se neděje.“

Georg na Toma zíral. „Jasně.“

Tom si povzdechl. „Podívej. Byla to chyba. Ať už jsi slyšel cokoliv… jen velká chyba. Katastrofální. Masivní.“

„Myslím, že ho máš rád,“ odpověděl Georg.

„Vole, já nejsem gay,“ řekl Tom a zašklebil se.

„A Bill není zrovna příliš mužný chlap,“ řekl Georg, oči mu zářily. „Už to vidím. Vás dva. Je pro tebe až moc dobrý, víš, ale…“

Tom věděl. „No, já ho nemám rád. Nesnáším ho. To je pravděpodobně důvod, proč se věci tak vymkly z rukou.“

„Já nesnáším hodně lidí, Tome, a… nezvu je, aby zůstali na týden v mém domě.“

„Jo, no, ty jsi idiot.“

Georg se rozesmál. „Opravdu mi chceš říct, že Billa nemáš rád?“

Tom zavrtěl hlavou. Vše, co dříve cítil, muselo být pouze výplodem jeho zanedbaného libida. „Já necítím nic, Georgu. Ty už bys to měl o mně vědět.“

Georg na Toma zamžoural. „Jsi na toho kluka sladký, já vím, že jo.“

„Nejsem!“ Vykřikl Tom. „Kriste! Proč si to všichni myslí? Je mi už tak špatně z lidí, kteří si myslí, že jsem do Billa zamilovaný!“

„Neřekl jsem, že jsi zamilovaný,“ řekl Georg a znovu se ušklíbl. „Ale o to jde, víš, pokud nejsi, ehm, s Billem nijak zapletený… Nebude ti vadit, když ho pozvu na rande?“

Tom sebou trhl. „Co?“

„Jo, myslím, že my dva bychom si padli do oka.“ Georg zvedl obočí a upřeně na Toma zíral. „Takže, nevadí ti to?“

Tom se cítil, jako by byl testován. Odkašlal si. „Proč by mi to mělo vadit?“

„Výborně.“ Georg si promnul ruce. „Půjdu hned teď do jeho obchodu a pozvu ho na dnešní večer na večeři.“

„Cože? On pracuje! Nemůžeš tam prostě jen tak vtrhnout,“ řekl Tom. „Kromě toho, ne že bych se o to nějak staral, ale myslíš si, že se k sobě vy dva hodíte?“

„Co tím myslíš?“

„Možná není tvůj typ,“ řekl Tom.

„Každý je můj typ,“ řekl Georg s úšklebkem zpátky na svém místě. „Jedině, že by sis myslel, že já nejsem jeho typ?“

„Ne, jsem si jistý, že vy dva…“ Tom zatnul zuby, „si budete báječně rozumět.“

Georg se zazubil. „No, tak já půjdu dostat tu svou holku. Díky, chlape.“

Tom jen přikývl a sledoval, jak Georg mizí ze dveří.

Nikdy to mezi nimi nemohlo fungovat. Bill a Georg? To byla dokonce ještě směšnější myšlenka než Bill a Tom. „Blbec,“ zamumlal Tom s malým zasmáním, ale v žaludku jej bolelo něco neznámého. Žárlivost? Závist? Tom psal o těchto emocích nesčetněkrát, ale jen sotva s nimi měl sám zkušenost.

Zamračil se. „Já ho zabiju.“

autor: adriandarc