pokračování
„Celkem se začínám bát toho, co budu mít na sobě za kostým,“ řekl Tom, opíral se o kuchyňskou linku a díval se na Kiran, která chystala zeleninu k večeři.
„Buď v klidu, tvoje dredy to celé zachrání. Nebudeš vypadat až tak pitomě,“ odpověděla Kiran bez rozmýšlení.
Tom se zamračil. „Myslel jsem to tak, jak můžu vypadat s Billem plánujícím můj kostým!“
„Jo takhle,“ pokývala Kiran hlavou a otočila se na Toma, ruce si utřela do utěrky. „V tom případě by ses bát měl.“
„Díky,“ Tom protočil oči. „Ty náhodou nevíš, co plánuje?“
Kiran našpulila rty. „Ne tak úplně,“ ztišila svůj hlas. „Ale slyšela jsem ho mluvit o Malé mořské víle.“
„Do prdele!“ Tom si zakryl obličej dlaněmi. „Donutí se mě oblíknout jako zasranej princ Erik nebo nějaká hodně podobná sračka.“
„Já vážně nevěřím tomu, že jsi to celé nechal na něm. Já kdybych byla na tvém místě, rozhodně bych na něj dohlížela,“ Kiran si ukousla z mrkve. Tom se natáhl a taky si vzal mrkev.
„Prostě… je šťastnej, když může dělat věci, jako je tohle,“ zamumlal.
„Začínáš být podpantoflák!“ Kiran se zasmála, ale spokojeně a milujícně se na Toma podívala.
„Zmlkni!“ Tom zapíchl oči do desky linky a ukousl si kousek mrkve. „Prostě jen můžu doufat, že se Bill převlékne za sexy mořského muže a ne za mořskou pannu s mušlema místo podprsenky a… kurva,“ odfrknul si. Před očima měl ale představu toho, jak zasraně sexy by Bill vypadal, kdyby měl podprsenku z mušlí.
„Nicméně… co mu tam trvá tak dlouho?“ zauvažovala Kiran a dala zeleninu do vroucí vody. Tom si povzdychl.
„Těžko říct. Možná bych to měl jít zkontrolovat.“
„Buď opatrný. Pracuje na vašich kostýmech každou volnou chvíli v posledních třech dnech a je ohledně celé té věci supertajemný,“ varovala Kiran. „Snažila jsem se ho nalákat na to, aby si dal se mnou zmrzlinu a samozřejmě… křičel, schovával věci pod postel, když jsem vešla do jeho pokoje, a zakopnul, jak se mě snažil vytlačit ven a zabouchnout dveře.“
„Super,“ ušklíbl se Tom. „Vážně se nemůžu dočkat,“ usmál se na Kiran, odsunul se od linky a vydal se ke schodům.
„Bille?“ zaklepal na dveře. „Za dvacet minut musíme odejít, můžu jít dovnitř?“ zeptal se opatrně.
„Oh! Ani jsem nevěděl, že jsi tady!“ zavolal Bill nazpátek veselým hlasem.
„Pustil jsi mě dovnitř ty sám, nebylo to tak dlouho. Možná nějakých 45 minut?“
„To je pravda. Jasně, pojď dovnitř!“ souhlasil Bill a Tom tedy vešel do dveří.
Tom byl překvapený, protože neviděl ani náznak toho, že by Bill pracoval na jejich kostýmech. Místo toho viděl Billa, jak sedí na posteli a čte knížku o lenochodech.
„Uh, myslel jsem si, že pracuješ na našich kostýmech,“ zavřel za sebou dveře a posadil se k Billovi.
„Jsou už dávno hotové! Jen jsem si myslel, že bych si mohl na chvilku číst, než budeme muset vyrazit. Pravděpodobně se vrátíme pozdě a já pak na to nebudu mít už čas,“ Bill se zakřenil na Toma a vrátil se zpátky ke své knize.
„Lenochodi snad nevydrží do zítřka?“ zeptal se Tom zmateně.
„Ne, samozřejmě, že ne. Jsou to tak moc netrpělivá zvířata, Tome!“ řekl Bill vážně. Aby svou vážnost potvrdil, ukazoval si na slova v poslední větě na stránce. Jakmile stránku dočetl, knihu zavřel a položil ji na postel, a okamžitě se vrhnul do Tomovy náruče.
„Jsi sexy, můžu?“ Bill políbil Toma na tvář a putoval svou dlaní do jeho rozkroku.
„Ne. Ne teď,“ ušklíbl se Tom a Billovu ruku odstrčil. „Ukážeš mi naše kostýmy?“
Bill přikývl a jeho oči se rozzářily. „Jo. Můžeš vzít svůj a jít vedle do pokoje, aby ses převlíknul. Chci, aby můj byl překvapení i pro tebe a viděls ho těsně, než půjdeme!“ zatleskal a vyskočil z postele. Běžel do šatny, aby přinesl Tomův kostým.
Tomova pusa se otevřela dokořán, když se Bill vrátil. Absolutně nevěděl, co říct.
„Takže? Jak se ti to líbí?“ zeptal se Bill pyšně a postavil se před Toma.
„Bille,“ zasténal Tom. „Opravdu se neobleču jako zasranej mořskej muž!“
Billova tvář posmutněla. „Ale… ty musíš. Já jsem to vyrobil a můj kostým k tomu pasuje a…“ jeho spodní ret se začal chvět.
„Lásko…“ Tom se k němu rychle postavil. „Omlouvám se, ale opravdu sis myslel, že bych chtěl mít na sobě něco takového?“
Bill smutně pokrčil rameny. „Já… nevím. Prostě jsem si myslel, že bys v tom mohl vypadat zatraceně sexy…“
Tom si skousnul ret. Opravdu nechtěl, aby ho všichni jeho kamarádi viděli oblečeného v kostýmu mořského muže. Aby ale udělal radost Billovi, vzal si od něj svůj kostým. Opravdu bylo vidět, že si na tom dal záležet a odvedl dobrou práci. Ocas měl zespodu otevírání, aby mohl dovnitř strčit nohy, dalo se ale zpátky zavřít, takže budou kompletně schované. Ocas měl zlatou barvu a na ramínku byl jako bonus náhrdelník z mušlí. Podíval se znovu na kostým a pak na Billa, který vypadal naprosto zklamaně.
„Do prdele, ty mě fakt vlastníš,“ povzdechl si.
Bill začal spokojeně pištět. „Díky, díky, díky!“ vtiskl velkou vlhkou pusu na Tomovu tvář.
Tom si nemohl pomoct, musel se usmát. „Doufám, že ti došlo, že si ze mě budou všichni utahovat. Moji přátelé umějí být vytrvalí.“
Černovlásek se na něj tajemně podíval. „Obávám se, že všichni se dnes budou dívat hlavně na mě.“
„Zatraceně, co plánuješ?“ Tom si olízl rty a zase si začal Billa představovat jako sexy mořského muže.
„Uvidíš!! Teď se jdi převléknout a počkej na mě dole. Jo, hlavně se ujisti, že máš rozpuštěné dredy a ten náhrdelník!“
Tom zakroutil hlavou a vyšel ze dveří. Všiml si, že s každým jeho krokem vydává náhrdelník otravně hlasitý zvuk. „Ty mě tak zatraceně vlastníš, zlato.“
…
Kiran vybouchla smíchy, když viděla Tomův ocas. „Vypadáš tak…“ začala mluvit, ale přestala hned, jak doputovala pohledem k Tomovu vypracovanému břichu. „Zakázaně. Do prdele, neměl bys v mojí blízkosti vypadat tak dobře,“ zakroutila hlavou. Tom si odfrkl.
„Jo, tohle jsem zrovna teď potřeboval slyšet,“ řekl, než si uvědomil, že si ho Kiran vlastně prohlíží s upřímným zájmem. Což bylo opravdu divné, protože byla jako jeho velká ségra.
„Dobře, tak vypadáš především hloupě. Ale i tak, je to sexy divný,“ pokrčila rameny. „Máš hlad?“ ukázala na jídlo na lince.
„Ne. Vlastně jsem si na dnešek plánoval sníst aspoň tunu sladkostí,“ usmál se Tom a snažil se posadit na židli proti ní. Což mu opravdu moc nešlo, jeho ocas byl poněkud nepraktický.
Kiranina tvář zvážněla. „Prosím, dej pozor na to, kolik toho Bill sní. Pokud ho nikdo nezastaví, tak bude jíst a jíst a jíst.“
„Jo, myslím, že jsem už několikrát byl svědkem takové situace,“ zasmál se. „Hlavně, pokud měl v dosahu gumové červy.“
„Vždycky jsem si myslela, že Bill je klasický příklad unešeného dítěte. Vzal by si sladkosti opravdu od kohokoliv,“ Kiran si povzdychla.
„No, Bill je ale vlastně celkem dobrý v tom, aby se nebavil s někým, koho nezná,“ dodal Tom a promítl si jednu ze společných vzpomínek. Staré koule. Musel se nad tím pousmát.
„Bill vážně může být spokojený, protože má tebe, abys na něj dával pozor,“ dodala Kiran měkce.
Tom se začervenal. „Nedělej z toho tak sentimentální okamžik. Ale uhm… Bill může být šťastný, že má tebe.“
„Já vím,“ odpověděla bez rozmyslu. V tomhle byla s Billem naprosto stejná.
„JSEM NACHYSTANÝ!!!!!“
Oba se rychle otočili, když slyšeli Billův hlas. Oba naprázdno otevřeli pusu a jen chvíli mlčeli. Po chvíli se Kiran začala smát a mořský muž s dredy si zakryl obličej, doufal, že tohle celé se mu jenom zdá.
…
Georg otevřel dveře, byl oblečený v zimním kabátu. Už měl hloupý výraz v obličeji; vypil docela dost vylepšené oranžové limonády. Hloupý úsměv se rázem změnil ve výraz ‚štípněte mě, že to není pravda‘.
„No do prdele, ať se propadnu, jestli se mi tohle jen nezdá! Je to mořská panna a… a-“ větu ani nemohl dokončit, byl přerušen veselým hlasem korýše.
„Já jsem krab! Sebastián, abych byl konkrétní!“ Bill roztáhl rty do nejširšího úsměvu, co uměl. Celá jeho tvář byla spokojená, a zároveň to byla jediná část jeho těla, která šla vidět.
Tom stál vedle Billa a ani nemluvil.
„A ty jsi Princezna Ariel, chápu to dobře?“ zachrochtal Georg a podíval se zpátky na Toma.
„Jasně, že ne!“ Bill dramaticky zamával svým klepetem. „Je to chlapská verze Ariel, takže Tom je Princ Ariel.“
Tom protočil oči. „Kde máš alkohol?“
Georg se začal smát a jen je popostrčil dovnitř.
„Co vlastně máš za kostým ty?“ zauvažoval Tom, když si znovu prohlédl Georga. Měl na sobě jen kabát a klobouk.
„Nech se překvapit, uvidíš to později,“ odvětil Georg zlověstně.
Bill narážel do všeho, co bylo kolem něj. Ještě tak úplně neovládal krabí chůzi, aby to zvládl bez takových incidentů.
„Ahoj Stacy!“ zamával na kamarádku svým klepetem.
Stacy se usmála a šla k Billovi, byla oblečená jako děvka, měla na sobě něco chlupatého, pravděpodobně představovala nějaký druh zvířete. „Bille! Zatraceně, miluju tvůj kostým! Vypadá tak… reálně,“ sklonila se a věnovala Billovi krabí obejmutí. To je totiž jediné obejmutí, které jako krab můžete dát.
„Díky! Trvalo to sice dlouho, ale vážně miluju, jak to dopadlo!“
„A Tome! Vypadáš úchvatně,“ složila mu kompliment a bez ostychu se dívala na jeho vypracované svaly.
„Hej ty! Že já tě štípnu?!“ varoval Bill a Stacy se smála jeho krabímu vtipu. „Já si ale nedělám legraci. Pracoval jsem na těch klepetech opravdu pečlivě, jen abych měl jistotu, že se ubráním, pokud se dostanu do nebezpečí. Během se uchráním vždycky, v tom jsem nejlepší, ale opravdu dnes v krabím kostýmu nemůžu běhat!!“ smál se a všichni na něj zůstali zírat.
„Dá si někdo něco k pití?“ vyhrkl Georg a všichni ochotně souhlasili.
…
Bill konečně ovládal svou krabí chůzi. Ještě aby ne, po pár drincích, co už vypil, se jako krab i naparoval. Tom sledoval s pobaveným obličejem, jak Bill chodí kolem a snaží se dostat nějaké sladkosti. Sice nebyl jedním z největších fanoušků Billova kostýmu, ale musel uznat, že je opravdu precizně udělaný a Bill v něm vypadá roztomile. Ne sexy roztomile, ale roztomile opět jako dítě.
Tom přešel k Billovi a vzal gumového červa, kterého se Bill snažil neúspěšně dostat, a dal mu ho do pusy.
„Mmmm, děkuju! Jsi ta nejvíc sexy věc pod mořeeem!“ zasmál se Bill, jeho pohled byl zamlžený.
„Kolik jsi toho vypil?“ zasmál se Tom a cvrnkl Billa do nosu.
„Jen trošku. Tolik jako… Štípanec!“ Bill se zase začal smát svému krabímu vtipu.
„Možná by sis mohl dát na chvilku pauzu, hm?“ navrhl Tom a políbil Billa na tvář.
„Možná bys mi tedy mohl dát něco jiného do mého klepeta?“ odvětil Bill a přejížděl jedním z největších klepet po Tomově břiše.
„Mhhh… Víš, že tě miluju a tak všechno, ale nechystám se s tebou dělat cokoliv, dokud budeš oblečený takhle,“ Tom odstrčil Billovo klepeto.
„To jen moje klepeta se tě chtějí dotýkat! Já tě miluju!“ snažil se znít seriózně, ale místo toho se zase rozesmál.
„Myslím, že už bylo dost krabích vtipů,“ zakroutil Tom hlavou, nemohl uvěřit, že vůbec musel něco takového říct.
„Bože! Nebuď tak mrzutý!“ Bill se nafouknul a zakousl se do spodního rtu, aby se nezačal smát.
Tom se na Billa díval, nemohl ale odolat, aby se k němu nesklonil. Dal mu pusu na rty, vděčný, že aspoň ty nebyly schované v krabím kostýmu jako zbytek jeho těla.
…
Jak se party chýlila ke konci, všichni byli opilí, Bill spadl do dortu, Tom pětkrát zakopl o svůj ocas, a především krab snědl šílené množství sladkostí. Vše bylo přesně podle očekávání.
„Takže všichni!“ promluvil Georg. Co si Tom mohl všimnout, tak jeho kostýmový partner se dosud neukázal. „Nejdřív bych všem chtěl popřát krásný Halloween. Doufám, že jste se všichni bavili! Myslel jsem, že než vyhlásíme výherce naší soutěže, že bychom si mohli vyprávět strašidelné historky. Nějaký dobrovolník?“
Přihlásila se spousta rukou, ale stejně bylo nakonec vybráno klepeto.
„Bill! Můj krabák. Pojď sem, posaď se na židli a vezmi si baterku, já zhasnu světla,“ zasmál se Georg a opravdu světla zhasnul.
Tom sledoval Billa, jak se snaží usadit na židli a zapnout baterku, celý šťastný. Všichni se posadili na zem kolem Billa do kruhu, přesně jako ve školce. Tom se zazubil na svého přítele, který vypadal naprosto hloupě, ale zároveň sladce.
Bill si odkašlal, když se mu konečně podařilo rozsvítit baterku, všichni utichli. Držel si baterku pod bradou, aby byl osvětlený jen jeho obličej, a začal vyprávět. „Zhruba před dvaceti lety tady byl jeden farmář. Sklízel kukuřici stejně jako každý rok, ale v tu osudnou dobu…“ Billův hlas nabral strašidelný tón, který Tom nikdy neslyšel, a přál si, aby tomu tak bylo i nadále. „Pracoval mnohem déle než normálně. Měsíc byl opravdu vysoko, a zároveň to byla jediná věc, která osvětlovala okolí. Tenhle muž byl obklopen kukuřičnými klasy a nikdo další nebyl minimálně tři míle daleko… Aspoň to si ten chlapík myslel…“
Bill udělal dramatickou pauzu a pak pokračoval v nejstrašidelnější historce, kterou kdokoliv z místnosti kdy slyšel, která způsobovala, že si téměř všichni nadělali do kalhot. Když své vyprávění dokončil, prostě se zasmál a vypnul baterku. Všichni ostatní pořád seděli a ani nedutali.
„Kdo, kurva, byl ten chlap?“ Gustav prolomil ticho.
„Nebudu moct usnout několik dalších týdnů!“ natahovala Stacy.
„Kámo, dneska sdílíme pokoj,“ zamumlal Georg směrem ke Gustavovi.
„Co?“ Bill škubnul svým klepetem. „Však to byla jen částečná pravda!“
Tom nasucho polknul. Strašidelné filmy a historky nebylo zrovna něco, co by vyhledával, a to, že Bill znal něco takového, mu příliš na klidu nepřidávalo. Nicméně cítil, že je jeho povinností postavit se za svého přítele a tak zakřičel: „Pojďme pokračovat!!“ a v tu chvíli byly všechny myšlenky na strašidelný příběh zapomenuty.
Bill se vděčně usmál na Toma. „Promiň myslel jsem, že ty lidi vydrží víc než… tohle,“ snažil se pokrčit rameny ve svém kostýmu.
„Myslím si, že i ten nejsilnější z nejsilnějších by si při takovém příběhu nadělal do kalhot, Bille. Bylo to vážně děsivé,“ přiznal Tom. „Aspoň že ty nejsi oblečen za něco děsivého. Jsem si naprosto jistý, že to, že jsi oblečen jako krab, byla ta jediná věc, proč jsem zůstal tady a nevyběhl z místnosti,“ zasmál se, ale myslel to opravdu vážně.
„Slibuju ti, že už ti to nikdy nebudu vyprávět, okay?“ Bill se na Toma podíval tím nejupřímnějším pohledem, jaký mu hladina alkoholu v krvi dovolila.
„Dobře, pane krabe.“
„Moje jméno je Sebastián!“ odvětil Bill a snažil se opět dostat k místu, kde byly všechny sladkosti.
„Moje jméno je Sebastián!“ odvětil Bill a snažil se opět dostat k místu, kde byly všechny sladkosti.
…
„Je čas na vyhlášení vítěze naší soutěže! Vítězové obdrží tuhle krásnou třpytící se misku plnou sladkostí, kterou dodal a vytvořil sám Gustav!“ zakřičel Georg vesele a ukazoval do rohu na barevnou mísu.
„Hej, neměl jsi říkat, že já ji nazdobil!“ bránil se Gustav.
„Jak jsem si toho mohl nevšimnout dřív?“ zaláteřil Bill a hladově se na mísu plnou cukrovinek díval.
„Je tady ale ještě jedna věc. Nechci brát ničí naděje na výhru, ale nemusíte v to ani doufat, protože já už od začátku vím, že vyhraju já,“ řekl Georg samolibě.
„Nemáš ani partnera, ani kostým!“ zakřičel někdo z davu.
Georg se ďábelsky usmál. „Ale ano, mám.“ A než kdokoliv vůbec tu větu stihl zpracovat, rozevřel svůj kabát, pod kterým byl kompletně nahý. Kromě jeho ptáka, na kterém byl navlečený stejný kabát, jako měl Georg, a na vrcholku byl malý klobouček. „Seznamte se s mým nejlepším kamarádem!“ Georg se smál a ukazoval si do klína.
Místností se ozývaly zvuky jako ‚eewww‘, ‚aaahh‘ a ‚co to má k čertu znamenat‘, zatímco Georg měl samolibý výraz. A přesto, že jeho ‚kamarád‘ byl také zakrytý, Tom si nemyslel, že by to byl pohled, který by si kdokoliv z nich užíval.
„Dobře, dobře!“ zakřičel Tom, aby byl slyšet přes ostatní hlasy. „Dovoluju si tvrdit, že Georg a jeho kamarád jsou vítězi, hlavně pokud to urychlí tempo jeho oblíkání se zpátky. A myslím si, že mluvím opravdu za všechny, když tě prosím, aby sis oblíkl svůj zasranej kabát zpátky.“
Všichni s Tomem souhlasili.
…
„Vypadáš smutně, lásko,“ Tom se zamračil na Billa, který ležel vedle něj a zíral na svůj odhozený kostým kraba. Konečně se dostali domů po tom, co Tom vystřízlivěl alespoň tak, že byl schopný řídit.
„Myslel jsem, že vyhrajeme my,“ popotáhnul Bill.
Tom se přestal šklebit a přetočil Billa na bok. „I tak to byla skvělá noc. Měl jsi spoustu sladkostí, dělal krabí vtipy a donutil jsi mě jít polonahý a jako zatracený mořský muž. Myslím, že můžu říct, že to byl opravdu úspěšný večer,“ políbil Billa na spánek.
Bill nepřítomně kreslil kruhy prstem na Tomově břiše. „To je pravda… Opravdu jsem snědl hodně sladkostí.“
„To teda. A odvedl jsi skvělou práci s našimi kostýmy. Přísahám, že ano.“
„Já vím,“ zazíval Bill. Tom se zasmál a natiskl se k němu ještě blíž. „Nakonec… pták vždycky vyhraje, co?“
„Jo, to máš asi pravdu,“ přitakal Tom. „Znamená to, že i toho mýho čeká nějaká ta šťastná chvilka?“
Bill praštil Toma jemně do boku. „Jsem docela unavený. Možná bychom si prostě měli jen vyprávět nějaké příběhy a usnout u toho.“
„V žádném případě. Navíc si nejsem jistý, jestli můžu tvým příběhům ještě vůbec někdy důvěřovat,“ Tom se oklepal ze vzpomínky na to, co za horor Bill vyprávěl předešlý večer.
„Jo, to je asi fér,“ usmál se černovlásek a přitiskl rty na Tomovu klíční kost. Tom se zavrtěl, omotal paži kolem Billa a pomalu usínal.
„Miluju tě,“ zašeptal Bill.
„Šíleně moc tě miluju,“ odpověděl Tom a zívl si. „Dáš mi pusu?“ našpulil rty.
Bill se usmál a naklonil se nad Toma, aby dosáhl na jeho rty svými. Jemně se líbali, dokud jejich oční víčka nebyla tak unavená, že je už ani nedokázali otevřít. Bill si položil hlavu na Tomův hrudník, byl spokojený.
„Tome?“ zašeptal Bill po chvilce ticha.
„Hm?“ zamumlal Tom nazpátek.
„Přeji ti strašidelný Halloween!!“ v Billově hlase už nebyla žádná známka únavy.
„Tohle byl další z krabích vtipů?“
„Jo.“
„Bille, spi už.“
„Já už vlastně nejsem tak unavený jako před chvilkou,“ zašeptal.
„Pravděpodobně proto, že jsi snědl tak kilo cukru,“ zahuhlal Tom a zabořil nos do Billových vlasů. „Já jsem unavený, takže já jdu spát.“
„Jsi tak sobecký… jako měkkýš,“ zasmál se Bill a zabořil obličej do Tomova krku.
„A ty se už nikdy nebudeš převlékat za kraba. Rozhodně ne,“ odvětil Tom bez rozmyslu.
*viz díl 41.2 povídky
autor: Mohanrocks
překlad: Catherine
betaread: J. :o)
Georguv kostým neměl chybu a povídka perfektní dík za překlad.
Hahahahaha :DDD Já čekala, že z toho Georgova kostýmu bude nakonec nějaká ptákovina, ale že až tak doslova… :DDD To vítězství mu opravdu přeju 😀
Moc děkuju za překlad! 🙂
Nikdy jsem nebyla zrovna fanda Work outu protože je na mě až moc ujetý. Tenhle cukrem nabuzený Bill mě vlastně docela děsí. 😀 Ale povídka je napsaná moc dobře, je hodně čtivá, takže není takový problém ji rychle přelouskat. A Mohanrocks je úžasná autorka, všechny ostatní její povídky miluju.
Takže za mě, díky za povídku ale prosím už nikdy víc. 😀
Parádní povídka, docela mě to pobavilo.Georg to u mě vyhrál…
Ti dva jsou spolu dokonalí! ♥
Toma mi bylo doopravdy hodně líto, protože jít polonahý na Halloween, když se na to necítí, je dost hloupé samo o sobě a ne tak ještě být za mořskho prince, v jehož kostýmu se chodí opravdu špatně. Bill je ale Bill, a tak pro něj Tom udělá cokonali na světě! 🙂
Tuhle povídku mám strašně ráda, a vrátila jsem se k ní už nesčetněkrát. Mám ráda tu její ´prdlost´, člověk u toho hezky vypne a i po tolika přečteních se směju skoro jako poprvé.
Moc děkuji za překlad! ♥
Veľmi pekne ďakujem za preklad. Túto uletenú poviedku si určite ešte niekedy prečítam. Bill je roztomilý a Toma obdivujem akú má s ním trpezlivosť. Veľmi dobre som sa bavila ako pri každej kapitole z tejto poviedky.
Opatovne som si precitala celu poviedku, aby som si osviezila pamat a… toto nemozem brat vazne, xi, lebo toto cele je iny absurdistan! To kde brala autorka vsetky tie blbosti? Fakt nechapem. Ale ina haluz. Pobavila. Este par takych a oblubim si konedie, xi… dakujem za kazdu jednu cast, uzila som si to.