autor: Saline A.
Posilněný Tomovým souhlasem k nastěhování se Bill druhý den vzbudil odhodlaný udělat něco s Bushidovou nečinností. Jakmile vylezl z postele, vrhl se do kuchyně otestovat svoje kuchařské (ne)dovednosti, a po dlouhých minutách plných nejrůznějších lapálií rozhodně zamířil za svým přítelem. I přes světlé chvíle předešlých dní byl nyní zavřený ve své pracovně, vzduch silně prosycený pachem alkoholu. Aniž by se snad ptal, zda vstoupit může, zamířil rovnou k jeho stolu a tác s jídlem na něj položil. „Vstávej. Je ráno,“ nešetrně mu zatřásl ramenem. Jakmile se ozvalo vzteklé bručení, spokojeně si pro sebe přikývl, začínaje sbírat prázdné lahve od alkoholu.
„Co to děláš?“
„Uklízím ten sajrajt.“
„Je to luxusní rum z Kuby.“
„Byl, než jsi ho vychlastal jako limonádu,“ odsekl Bill nazpět a lahve naskládal do tašky vedle dveří, než se k Bushidovi otočil. Skelný pohled, pobledlý obličej a ztrhané rysy mu říkaly, že ani dnes se Bushido pořádně nevyspal, bylo mu to ale jedno. Pokud se má dát dohromady, má spát v ložnici a nepít. „Máš tam snídani. Sněz jí a pak se jdi osprchovat,“ pronesl přísně. I přes vydatný déšť a poměrně chladné počasí otevřel okno, aby se pokoj zase jednou mohl naplnit čerstvým vzduchem.
Bushido si promnul obličej, lokty se unaveně opřel o stůl. „Co to tady blbneš, prosím tebe?“
„Snažím se dát tě dohromady. Já chápu, že truchlíš, ale není normální sedět skoro týden zavřený v pracovně a chlastat, Bushido, a já tě v tom rozhodně nehodlám podporovat. Včera jsem mluvil s Tomem o tvém návrhu, abychom se sem oba nastěhovali, a Tom to přijal. Jasně jsem mu ale řekl, že dokud se nedáš dohromady, i já budu uvažovat nad tím, jestli tu zůstanu,“ zamračil se. „Nemysli si, že proto, že tě miluju, ti bude procházet veškeré chování, Bushido. Snesu toho spoustu, ale nebudu podporovat, aby se z tebe stal alkoholik. Víš, kam to vedlo u tvého otce.“
Bushidovy rysy ztvrdly v setině minuty. Na mladíka vrhl pohled tak přísný, až Billa napadlo, že přestřelil, nenechal se ale vyvést z míry. Nebyl čas couvat zpět. „Už nikdy mě nepřirovnávej k tomu muži.“
„Tak se koukej sebrat a něco se sebou dělat,“ odsekl Bill. Popadl tašku s lahvemi, které zuřivě zacinkaly jako důkaz, jak špatné to s Bushidem vlastně je, načež Bill odešel. Byla potřeba uklidit celý dům. Byla potřeba konečně se posunout vpřed, i když to znamenalo, že bez Luise…
∞
„Doufám, že neruším?“ štíhlá usměvavá tvář se vynořila ve dveřích a Bill se neubránil širokému úsměvu.
„Ty nikdy nerušíš, Kayi,“ zavrtěl hlavou, vpouštěje kamaráda dovnitř. „Vlastně jsem docela rád, že tě vidím. Myslím, že bys mi mohl v lecčem pomoci.“
Kay chápavě přikývl. Billa napadlo, jestli nepřijel hlavně kvůli tomu, že Bushida znal celé roky a mohl tak předpokládat, jak se asi zachová. Dostane se taky někdy do fáze, kdy bude Bushidovy reakce umět předvídat? „Napadlo mě, že to s ním teď asi nebudeš mít jednoduché. Držíš se?“
Bill pokrčil rameny, vděčně se usmál. „Posledních pár dní bylo poměrně těžkých. Myslím, že zlikvidoval veškerou zásobu rumu, kterou v baru měl. Dneska jsem ale zakročil a zatím to vypadá, že to trochu pomohlo. Je sice malátný a protivný, ale aspoň něco dělá.“
„Mrzí mě, že si tím musíš procházet,“ povzdechl Kay. „Myslel jsem, že když bude mít tebe, bude to pro něj jednodušší.“
„To jsme si mysleli my všichni,“ přitakal Bill souhlasně. „Nejspíš nikdo, ani Luise, netušil, že se tím nechá úplně pohltit. To už je teď ale jedno, Kayi. Nemůžeme se ohlížet za tím, jak to snášel poslední dny, musíme se hlavně soustředit na to, jak se z toho dna dostat. Brzy budu muset začít docházet znovu do věznice, a potřebuju vědět, že až tam budu, Bushido se tady nebude opíjet do němoty.“
„Sotva tě člověk vypustí do světa dospělých, a ty už se musíš vypořádávat s takovýma sračkama,“ Kay neochotně zabručel, krátce chlapce vtáhnul do medvědího objetí. „Půjdu se na něj podívat, hm? Zkus si zatím trochu odpočinout, jak tě znám, ještě ses nezastavil.“
Billovy tváře zalil lehký ruměnec, než nejistě přikývl. „Udělám ti alespoň čaj…“
Chodil po půdě a očividně něco hledal. Něco, co pro něj mělo větší citovou hodnotu, protože samým vztekem, že to nemohl najít, se nebál kopnout do krabic položených na pro něj nevýhodném místě. Prošel snad všechny krabice, a stále nemohl najít to, co chtěl. S frustrovaným výdechem se posadil na jednu z hromad a promnul si obličej.
Věděl, že kdyby se zmínil Billovi o tom, co hledal, víc než ochotně by mu s tím pomohl, aniž by museli procházet jednu krabici za druhou. Jak by ale mladíkovi vysvětlil, že jediné pojítko k bratrovi, o kterém se mu, mimochodem, nikdy nezmínil, je kousek papíru někde v krabicích, které si Luise pečlivě schovala, aby jí je nezničil?
„Prohnalo se tu tornádo?“
Bushido zvedl hlavu, překvapeně sledoval svého nejlepšího přítele, jak se sune po vratkém žebříku nahoru k němu. Pousmál se. Věděl, že i Bill k Luise choval hluboké city, jedině Kenneth ale mohl rozumět tomu, jak moc důležitá pro něj jeho matka byla. Byl tady už od samého začátku, na rozdíl od Billa. Nebylo to vůči němu fér, ale Kay měl momentálně vyšší postavení. „Mám pocit, že jedno tornádo se mi prohnalo hlavou.“
Kay pobaveně přikývl. „Něco málo jsem zaslechl od Billa.“
Bushido zaúpěl, lokty se opřel o kolena. „Ani nevíš, jak šílený výčitky svědomí kvůli němu mám. Jenže je to…“
„Příliš těžký,“ skočil mu Kay do řeči. „Bu, podívej se, já vím, co všechno pro tebe Luise znamenala. Prožil jsem si s tebou, s čím jste se museli vypořádávat, i celou tu situaci se Sercanem. Vím to všechno, ale jen kvůli tomu, že já jsem si tím prošel s vámi, a Bill ne, ho od sebe nemůžeš držet,“ nakrčil obočí. „To, že u toho nebyl dřív, neznamená, že by ti snad nebyl schopný pomoct, brácho. Ten kluk si s tebou prošel vězením, obdobím, kdy jsi byl zatím v prdeli asi nejvíc. V tomhle období jste se do sebe zamilovali a rozhodli se, že spolu budete i poté, co to skončí. Nemyslíš, že to je dostatečný důvod k tomu, abys ho vnímal na vyšší pozici, než vnímáš mě? Chcete spolu žít. Na tom by, podle mě, mělo záležet úplně nejvíc.“
„Já vím,“ zabručel Bushido otráveně. Samozřejmě, všeho si byl víc, než dobře vědom. Stud byl ale příliš silný. „Nikdy jsem se mu nezmínil o Sercanovi. Myslím, že ani máma ne, nevím. Teď když umřela… napadlo mě, jestli nebyla chyba, že jsem po něm nepátral, když jsme se o její nemoci dozvěděli, jestli by u toho třeba nechtěl být, kdyby měl tu možnost.“
„Bavíme se o tom stejném Sercanovi, který ve chvíli, kdy Luise zjistili nemoc poprvé, sebral veškeré její úspory a zmizel?“
„Jo… Hádám, že mu asi došlo, že bych v tu chvíli moc nekoukal, jestli jsem v podmínce, nebo ne,“ ušklíbl se. „Bože, zabil bych toho malýho hajzla.“
Kay se zády opřel o jednu z dřevěných podpěr a založil si ruce na prsou. „Tak proč teď hledáš jeho číslo?“
Bushido se zarazil. Proč? „Já nevím,“ přiznal nejistě. „Možná proto, abych mu alespoň dal vědět, že máma zemřela? Sice se zachoval jako bastard, ale myslím, že vědět by to asi měl…“
„Dobře,“ přikývl Kay. Bez dalších zbytečných slov se narovnal a s povzbudivým úsměvem se vydal k první krabici a snažil se najít ten malý útržek papíru, na který Luise kdysi ve spěchu roztřeseně napsala Sercanovo číslo.
autor: Saline A.
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 9
Je asi dobře, že se Tom hnedle nenastěhoval, ale čekají, až seč dá Bushido dohromady. Ten by to asi v téhle fázi neustál. Ale teď je tu i Kay, a tak na to Bill není úplně sám.
Díky, těším se na pokračování.
Je dobře že se u Anise objevil Kay snad se da do pořádku.
Tak snad to už dopadne dobře….