autor: Muckátko :o)
Poprvé
Po zbytek dne se Tom Billovi spíše vyhýbal a byl za to docela rád. Potřeboval si trochu utřídit myšlenky a především předešlé zážitky. Ještě nevěděl, jak se cítit ohledně faktu, že před pár hodinami měl své rty sevřené kolem přirození jiného muže, který ho předtím svými vlastními ústy přivedl k vrcholu. Kdyby to bylo na něm, asi by tu chvíli ještě oddaloval, než by si zvykl na tu myšlenku, ale s Billem to bylo zkrátka jiné. On si na řeči moc nepotrpěl. On konal. Tomovi to ale přestávalo vadit. Bylo to jiné a možná proto tak vzrušující.
Pozdě večer už zčásti srovnaný s celou svou situací ležel v Billově posteli a čekal, dokud agent neuzná, že už by měl práce nechat, dát si sprchu a jít se konečně vyspat. Tom se snažil zůstat vzhůru, jak jen to šlo, ale přistihl se, že kolem půlnoci už zkrátka nevydržel a dvakrát po sobě na krátko usnul, aniž by o tom věděl. Nehodlal tvrdit, že za to mohl ten čerstvý vzduch, na kterém nakonec strávil všehovšudy maximálně 5 minut.
Poté, co se podruhé vzbudil a zjistil, že druhá polovina postele je stále prázdná, si protřel oči a zaposlouchal se do zvuků v domě. Usmál se, když slyšel téct sprchu v koupelně, která pár sekund na to ztichla, takže se dalo očekávat, že během následujících okamžiků se k němu druhý muž konečně připojí. Když ale šramot v koupelně ustal a Tom letmo zaslechl klapnutí vypínače, jak agent zhasl světlo, zamračil se, protože kroky, které měly směřovat do ložnice, se začaly vzdalovat. Tom chtěl na Billa zavolat, ale všechna slova spolkl, když slyšel, jak se otevřely dveře od jeho vlastní ložnice na druhé straně domu. Poťouchle se zaculil do přikrývky, kterou si přitáhl k ústům, aby se nezasmál nahlas, a poslouchal agentův pohyb v domě. Jasně si dokázal představit jeho zmatený a podezíravý výraz ve tváři, když Toma v ložnici nenašel. Jako obvykle Bill započal svoji obvyklou obchůzku, aby zjistil, kde se Tom schovává a co má za lubem.
Obývák, kuchyně, terasa a po jeho klientovi ani stopa, takže zamířil do poslední místnosti, která připadala v úvahu. Jeho vlastní ložnice. Bez varování šťouchl do dveří a rozsvítil stropní světlo, které Toma okamžitě oslepilo, takže neměl nejmenší náladu utrousit nějakou dobíravou poznámku, protože na pár vteřin neviděl vůbec nic.
„Co tady děláš?“ zahřměl Bill podrážděně, ale zároveň v jeho hlase byla slyšet úleva, že muže konečně našel. Dům to nebyl bůhví jak velký, takže by mu hledání nezabralo ani pět minut, ale během toho, co se sprchoval, se mohla semlít spousta věcí, proto měl pokaždé obavy, když mu jeho klient zmizel z dohledu právě ve chvíli, kdy byli oba nejzranitelnější, protože nikdo nekontroloval kamery.
„Čekám na tebe,“ odpověděl mu Tom a mžoural do oslepujícího světla. Bill zacloumal hlavou a stropní světlo zase zhasnul, když viděl, jaké potíže Tomovi dělá zaostřit natolik, aby viděl alespoň Billovu siluetu. Přešel k nočnímu stolku a ostré stropní světlo vyměnil za tlumené světlo linoucí se z lampičky. Vklouzl pod přikrývku a podíval se na muže vedle sebe.
„Chtěl jsem jít spát. Sám,“ upozornil Toma. Tom se ušklíbl.
„Proto jsi šel z koupelny rovnou ke mně do ložnice?“ pozvedl Tom obočí.
„Šel jsem tě jen zkontrolovat.“ Tom významně vydechl.
„O tomhle jsme si snad už něco řekli, Bille. Nebo si už nevzpomínáš?“
„Slíbils, že nebudeš tlačit na pilu,“ připomněl mu agent, když už byli u těch výčitek.
„Vždyť nic nedělám!“ bránil se Tom. „Ani jsem se tě nedotkl,“ podotkl.
„A jak dlouho ti to vydrží?“
„No jestli nechceš, abych se tě dotýkal, tak prostě zůstanu na své polovině matrace a otočím se k tobě pro jistotu zády, abych se tě náhodou nedotkl ani pohledem,“ odfrkl si Tom. Bill mu věnoval otrávený pohled. „Nedívej se na mě takhle. Tohle je tvoje vina a ode mě nemůžeš čekat, že po tom odpoledni se k tobě budu chovat jako k cizímu.“ Bill si dramaticky oddychl a praštil sebou o matraci. Zůstal zírat do stropu, který osvětlovalo tlumené žluté světlo, a pravé předloktí si přehodil přes hlavu a opřel o své čelo.
Druhý muž si chvíli mlčky prohlížel agentův obličej z profilu a teprve pak se odvážil zapřít se na levém lokti, otočit se na levý bok a naklonit se nad Billa, aniž by se ho jakkoli dotýkal. Agent okamžitě zaregistroval Tomův vstřícný pohyb k němu, proto posunul svoje předloktí trochu výš, aby mohl zvednout pohled k mužovu obličeji, aniž by mu ve výhledu překážela jeho vlastní ruka. Tomovy oči byly sice unavené, ospalé a momentálně spíše přivyklé na tmu, ale přesto v nich Bill viděl něco vlídného a hřejivého, co tam v poslední době vídával čím dál častěji. Jeho vlasy byly stále sepnuté v nedbalém culíku na vršku jeho hlavy, aby mu volné prameny nepřekážely ve spánku. Bill si náhle uvědomil, že Toma nikdy neviděl s rozpuštěnými vlasy. Doufaje v malou pomstu, zvedl pravou ruku, která tak zmizela z jeho obličeje, natáhla se po gumičce, která držela vlasy pohromadě, a opatrně ji odmotal. Nechal ji sklouznout po svých prstech, aby ji neztratil, a poté prsty prohrábl Tomovy vlasy, které okamžitě spadly dolů na jeho ramena v zacuchaných a neupravených pramenech. Bylo vidět, jak byly zohýbané, když byly celé dny a noci stočené do culíku.
Bill si hlasitě odfrkl pobavením.
„Vypadáš směšně,“ neodpustil si a na rtech mu zůstával drobný škádlivý úšklebek.
„To proto je nosím v culíku,“ odvětil Tom dotčeně, stáhl gumičku z Billových prstů a vlasy uvěznil zpět.
„Proč se tedy neostříháš?“
„Protože v culíku vypadají moje vlasy sexy,“ pronesl Tom a zakoulel očima. To bylo přece jasné!
„Říká kdo?“
„Říkám já,“ odpověděl Tom sebevědomě, a jakmile byly vlasy tak, jak byly, vrátil se do stejné pozice jako předtím, jen se o pár centimetrů posunul blíž, když viděl, že je agent trochu víc otevřenější a milejší, než když vešel do ložnice. Bill zrovna zvedl ruku a uhladil pár krátkých pramenů, které trčely na Tomově temeni a které kvůli jejich délce nemohl svázat k ostatním, protože na to byly ještě příliš krátké.
Místo, aby agent znovu klesl rukou dolů, sjel prsty po straně Tomovy tváře a palcem přejel po piercingu, který zdobil mužův spodní ret. Sám měl ve spodním rtu dva piercingy v každém koutku, a jak zjistil, Tomova ozdoba byla na dotek úplně stejná jako jeho dvě vlastní. Přidržel si Tomův obličej v nesmlouvavém sevření a jen si ho prohlížel. Tu a tam jeho tvář naklonil vlevo nebo vpravo, aby mohl vstřebat všechny detaily, jako byla znaménka, drobné téměř neviditelně jizvičky pro něj neznámého původu nebo hranice vousů.
„Díváš se na mě, jako bys mě viděl poprvé,“ zamumlal Tom tiše, aby nerušil tu tichou atmosféru.
„Možná tě vidím poprvé,“ připustil Bill. Viděl Toma poprvé. Poprvé tak, jak Tom chtěl už od začátku. Viděl ho poprvé jako muže. Ne jako svého klienta, ne jako další práci.
Tom se nad tou větou zamračil, protože si nebyl jistý, co tím agent myslel, ale nevyptával se. Že jeho bodyguard zbožňuje mluvit v hádankách, na to si už tak nějak zvykl a možná bylo lepší hádat, co tím bylo myšleno, než vědět upřímnou pravdu. Takhle si mohl představovat jen pozitivní věci.
„Já tě vlastně poprvé vídám pokaždé, co tě vidím,“ zabublal Tom tichým smíchem.
„Jak to myslíš?“
„Pokaždé, co tě vidím, mi ukazuješ úplně jinou stránku sebe sama. Zajímalo by mě, kdy budu moct říct, že takového tě už znám, že takového jsem tě už zažil,“ vysvětlil Tom uvolněně.
„To by byla nuda,“ podotkl Bill a ukazováčkem pohladil znaménko na Tomově líčku.
„S tebou se člověk nenudí, protože vždycky umíš přijít s něčím novým, takže kdyby bylo pro jednou něco naprosto normální a běžné, byla by to rozhodně příjemná změna,“ usmál se Tom.
„Možná právě proto je to jiné.“
„Nejspíš,“ přikývl Tom. Nic víc už k tomu dodat nechtěl, proto semkl rty k sobě a znovu jen tiše opětoval agentův pohled, zatímco nechával mužovu ruku, aby bloudila po jeho obličeji sem a tam, jak ji zrovna napadlo. Nad jedním faktem se Tomovi chtělo smát a brečet zároveň, a to byly Billovy nálady. Nechápal, jak někdo může zuřit v jedné sekundě a ve druhé být krotký beránek. Bill do ložnice přišel naštvaný, že tam Tom leží, a o chvilku později tam leží na zádech s klidným a uvolněným výrazem ve tváři a hladí tvář muže nad sebou, kterou u sebe předtím vůbec nechtěl.
„Pořád mám zakázáno se tě dotýkat?“ zeptal se Tom po dlouhém mlčení. Chtěl tu jemnou péči druhému muži oplatit.
„To je snad poprvé, co jsi mě poslechl,“ podotkl Bill.
„Tak mám?“ zopakoval Tom. Nechtěl se s agentem pouštět do další výměny názorů a hádat se, že to určitě nebylo poprvé, co muže poslechl.
Agent viditelně nabral vzduch do plic a zase ho vypustil.
„Ne,“ hlesl Bill. Než se ale Tom mohl natáhnout, aby se prsty dotkl agentovy tváře, nebo se sklonit, aby muže políbil, se Bill nenásilně zvedl, položil Toma na záda a napůl se položil na jeho tělo. Bez váhání s mužem spojil své rty a Tomovi se zadrhl dech v krku, jak iniciativně se agent do polibku zapojil. Tom zvedl levou ruku a vnořil prsty do Billových krátkých neupravených vlasů a začal masírovat pokožku jeho hlavy, čímž si jeho obličej nenápadně přitahoval co nejblíž k tomu svému. Cítil, jak z mužova hrudníku sálá teplo, jak překrýval polovinu Tomova hrudníku.
Jakmile jejich polibek nabral na intenzitě a do hry se zapojily i jazyky obou mužů, se Bill i přes Tomovy očividné protesty odtáhl.
„Žádné legrácky,“ upozornil Toma udýchaně. „Je dost pozdě,“ dodal.
„Slibuju,“ řekl Tom a s tím byly jasně stanovené hranice jejich postelových aktivit na ten večer. Bill spokojeně přikývl, a když byl ujištěn, že muž pod ním vzal na vědomí, že dál než k líbání jejich počínání nepovede, dovolil si přelézt mezi Tomova stehna s klidným svědomím, že to druhý muž nebude brát jako vybídnutí k dalšímu kroku. Překvapeně se však podíval do Tomovy tváře, když muž zarytě držel stehna u sebe a nehodlal pro Billa nohy roztáhnout do stran.
„To není dobrý nápad. Jestli si na mě lehneš, nebudu schopný svůj slib dodržet,“ přiznal Tom bez obalu. Agent povytáhl obočí a mírně roztáhl koutky do stran. Někde hluboko v jeho mysli mu lichotilo, že s druhým mužem takhle cloumá jeho přítomnost. Rozhodl se ale Tomovo přání respektovat a vrátil se do lehu podél Tomova boku.
„Budeš muset zapracovat na své sebekontrole,“ pověděl mu Bill mezi polibky.
„Uhm… a ty na svém… vzhledu, protože jinak se… nic nezmění,“ odpovídal mu Tom trhaně, jak se snažil dokončit svou myšlenku mezi nájezdy agentových rtů.
„Tak to bude asi problém,“ podotkl Bill a jemně kousl Toma do rtu. „Protože já jsem se svým vzhledem spokojený a nehodlám ho měnit jen proto, že se kvůli němu někdo neumí ovládat,“ pronesl škádlivě, i když jeho slova zněla smrtelně vážně.
„Pak počítej s tím, že tě bude brzo něco tlačit,“ uchechtl se Tom.
„Nebylo by to poprvé,“ ušklíbl se Bill, když si vzpomněl, jak pozitivně Tom reagoval na tření jejich těl tehdy u něj v ložnici, když se takhle tělesně sblížili poprvé.
„Mmmm,“ zamručel Tom do jejich polibku, ačkoli nevěděl přesně, co tím chtěl vlastně říct. Byl příliš soustředěný na agentova talentovaná ústa proti svým, než aby přemýšlel nad něčím jiným.
„Měli bychom spát,“ odtáhl se Bill, lapaje po dechu.
„Ještě ne,“ zaprotestoval Tom. „Chci si ještě chvíli užít toho, že na mě nejsi naštvaný ani se netváříš, že tu jen mořím vzduch,“ vydechl Tom a stáhl si agenta zpět k sobě. Bill ačkoli se znovu ponořil do polibku, už jejich činnosti nevěnoval stoprocentní pozornost, protože Tomova slova ho z nějakého důvodu přinutila cítit se provinile. Měl pravdu. Jeho nálady se měnily rychleji, než poryvy větru venku za okny a chápal, že z toho muž musel být pořádně zmatený. V jednu chvíli ho vraždí očima a minutu na to ho líbá jako o život, ale právě tyhle nepochopitelné protipóly Billa držely v rovnováze, aby udržel své emoce na uzdě. Znělo to sice šíleně, ale takhle Bill zkrátka fungoval.
„Uhmmm,“ zabručel Bill a přišpendlil Tomovo rameno k matraci, aby se k němu nemohl zvednout, jakmile odtáhl svůj obličej s mužova dosahu. „Stačí,“ zvedl ukazováček na ruce, která stále přidržovala Tomovo tělo. Cítil, jak z Toma v tom momentu vyprchala poslední vlna odvahy, že by snad mohl svého bodyguarda ještě jednou přesvědčit, a proti matraci se uvolnil, takže Bill mohl stáhnout svou ruku zpět.
„Pokračování příště?“ zeptal se Tom s nadějí v očích.
„Uvidíme,“ odpověděl Bill neurčitě a ulehl zpět na záda. Olízl si mírně naběhlé rty a ještě naposled zaznamenal chuť Tomových polibků na špičce svého jazyka. Muž vedle něj se vydýchal a teprve poté se otočil k agentovi.
„Víš, poprvé jsem měl pocit, že si to opravdu užíváš stejně jaká já,“ pousmál se Tom mírně.
„Jsem jen zatraceně dobrý herec,“ pronesl Bill. Tom do něj hravě šťouchl.
„Lži,“ dovolil si říct. Nemělo smysl mu lhát. Tom moc dobře věděl, že měl pravdu, a Billova dost chabá lež měla být jen pokus zakrýt pravdu.
„Namlouvej si, co chceš, když se ti pak bude dobře spát,“ pokrčil Bill ramenem lhostejně. Tom se uchechtl.
„Ty se mi vážně jenom zdáš,“ prohodil spíš jen tak pro sebe, a nakonec se přitáhl až k agentovi. Za chladnou paži si jeho tělo otočil k sobě a poté kolem něj omotal své vlastní paže. „Je mi jedno, jestli tlačím na pilu. Chci tě mít u sebe a ty se s tím smiř,“ řekl a zívl do polštáře. Netušil, kolik bylo hodin, ale podle reakcí svého těla, muselo být už nad ránem.
Agent zamumlal něco nesrozumitelného a nakonec přes muže, který se kolem jeho těla omotal jako had, omotal alespoň jednu paži. Upravil si Toma do pozice, která vyhovovala i jemu, hluboce vydechl a nechal svou mysl odplouvat do dřímoty.
Poslední myšlenka, která bleskla Billovou hlavou, bylo, že jednu výhodu tohle přespávání mělo. Když měl druhého muže u sebe, spal mnohem klidněji, a i když věděl, že každá romantická duše si bude myslet, že to bylo z toho důvodu, že k Tomovi choval nějaké city, primárně se cítil dobře, že muže chrání i ve spánku. Bylo snazší mít ho pod dohledem, když ležel hned vedle něj, než když spal na druhé straně domu.
Ale možná, že po dnešku, opravdu jen možná, byl poprvé rád, že Tom leží vedle něj i z trochu jiného důvodu.
Příště: „Před Helloweenem“
autor: Muckátko :o*
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 13
Krásna kapitola ale Tom to z Billem nebud mít asi nikdy lehké.
No teda! Bill nám začíná měknout 😀 tohle byla tak milá kapitola, oba k sežrání ^^ jen se děsím toho ticha před bouří :/
Děkuji 🙂
Super! Bill začína cítiť! Bil začína vnímať Toma! Stále lepšie a lepšie! Ďakujem za časť!
Bill měl sice i dneska svoje chvilky, ale když to mám srovna se začátkem jejich vztahu, tak tohle je obrovský posun. Ano, Tom to s Billem jednoduché rozhodně nemá, na stranu druhou si ale určitě uvědomuje, jak moc se jejich vztah posunul, a že to pravděpodobně pro Billa nemůže být zrovna jednoduché. Věci okolo Shana se zase na chvíli uklidnily, tak si člověk dokáže plně užívat toho hezkého, co teď je. Tak snad jim to ještě chvíli vydrží, ačkoli na stranu druhou by bylo fajn, kdyby už konečně bylo všechno vyřešené.
Moc děkuji za další pokračování! ♥
To bylo něco. Já myslím, že na Toma a Billa nějaká ta zkouška ještě čeká…