Očima společnosti zakázané 30.

autor: Saline A.

Nejdražší,

„Ty někam jdeš?“

Bill vzhlédl od svého zrcadla a protnul pohled s Bushidem, než krátce přikývl a vrátil se zpět k přípravě svého líčení. „Mluvil jsem s Andreasem a má vzácnou náladu vyrazit si někam ven na skleničku.“

„A tys souhlasil?“

„Proč bych neměl?“ překvapeně zamrkal, ruka s tužkou na oči mu klesla dolů. „Vzhledem k tomu, že dorazil Kay, bych řekl, že budeš trávit večer s ním. Navíc, Andrease jsem několik týdnů neviděl a přijde mi hloupé, abych ho odmítal, když nemám nic jiného na práci.“

„Myslel jsem, že bys mohl zůstat se mnou a Kayem,“ přiznal Bushido.

Bill si povzdechl, s konečnou platností tužku odložil a otočil se k příteli. „Bu, nezlob se, ale v poslední době to mezi námi nebylo úplně nejlepší a já myslím, že nám oběma prospěje, když budeme trávit trochu času odděleně. Navíc, oba víme, že v tuhle chvíli má pro tebe mnohem větší cenu Kenneth než já.“

„Bille, tohle přeci…“ Bushido si promnul obličej. Nemohl se začít hádat, přeci jen měl Bill svým způsobem pravdu, to si sám přiznal už dříve. Pořád ale chlapce potřeboval. Líným krokem k němu přešel, konečky prstů mu přejel po tváři. „Já vím, že to se mnou teď nemáš jednoduché. Snažím se, opravdu se snažím, občas mě ale ta temnota pohltí a já podlehnu, nejsem schopný se bránit. Svádí mě to vrátit se k tomu, co jsem dělal dříve, protože vím, že v tu dobu jsem se o nic nestaral a nemusel čelit vlastním myšlenkám.“

„Anisi, já chápu, že tomu chceš utéct, ale čím déle budeš utíkat, tím spíš tomu neutečeš vůbec. Bude se to v tobě hromadit tak dlouho, až jednoho dne zjistíš, že jsi plný vzteku a smutku a nebudeš schopný se pohnout dál. Měl by ses snažit zaměřit se na něco jiného. Věř, že kdyby tohle viděla Luise, byla by hodně zklamaná,“ Bill mu s povzdechem vtiskl polibek do dlaně. „Dneska ven půjdu, ale něco od tebe chci, Anisi,“ prosebně k němu vzhlédl. „Mluvil jsem se Sakim, hodně se o tebe zajímal. Napadlo ho, že… bys možná mohl chodit vypomáhat do věznice také? Mohl bys být konzultant mužům, kteří potřebují důkaz, že až je propustí, pořád na ně čeká nějaký život,“ postavil se a dlouhé paže omotal kolem Bushidova snědého krku. „Není to povinnost, nikdo tě k tomu nenutí. Oba si ale myslíme, že bys možná měl přemýšlet nad tím, jak využít svůj volný čas, zaměstnat mysl. Anisi,“ zašeptal měkce, „vidím v tobě obrovský potenciál, vím, že bys to mohl dotáhnout daleko, pokud se chopíš příležitosti a vydáš se správným směrem.“

„Jenže jak poznám, že je to správný směr?“

„Jsme na to dva. Neboj se.“

Vrátil se krátce po půlnoci, když byl dům zcela tichý. Tiché chrápání prozrazovalo, že Kenneth si ustlal na pohovce v obýváku, což bylo jasným znamením, že oba muži si dopřáli alkohol. Jediné, co Billa uklidnilo, bylo, že na konferenčním stolku stála téměř plná lahev a jen jedna sklenička. S úsměvem se proplížil do ložnice, kde se bleskově svlékl a zalezl pod peřinu, pevně se přitiskl k Bushidovi.

„Jsi doma brzy,“ vydechl muž k Billovu překvapení.

„Nechtěl jsem, aby ses bál, že se mi něco stalo.“

Bushido se uvelebil, Billa k sobě přišpendlil pevným objetím. „Kay spí v obýváku. Nebyl schopný vyjít schody do pokoje.“

„Já vím, přivítalo mě jeho chrápání,“ rozesmál se Bill tiše. „Děkuju, že jsi nepil. Jsem na tebe pyšný.“

„Jo, no… Potřeboval jsem udržet hlavu čistou, abych mohl dát dohromady nějaký plán na to, co dál, víš? S Kayem jsme se zasnili, vzpomínali jsme na dobu, kdy jsme se poznali a mysleli si, že budeme slavní rapeři. To bylo předtím, než nás strhly drogy a luxusní život. Pomalu jsem zapomněl, jaké to v našich začátcích bylo.“

„Chcete se k tomu vrátit?“ Bill k muži zvědavě vzhlédl.

„Napadlo nás to,“ přikývl Bushido souhlasně. „Nemyslím si ale, že by měl někdo zájem o třicátníky s drogovou minulostí. O čem bychom jim mohli asi rapovat, hm?“

Mladík se hlavou opřel o Bushidovo rameno, krátce se zamyslel. „Myslím, že naopak tohle je nejlepší téma. Bushido, spousta lidí dělá hudbu o něčem, co nikdy nezažili a nemají s tím osobní zkušenosti. Ty máš obrovskou výhodu v tom, že sis v životě prošel peklem. Zažil jsi otřesné chování otce, maminčinu nemoc, ztrátu bratra, drogy, vězení… Bushido, máš tak pestrý život, že z něj můžeš čerpat minimálně na dvě alba!“

„Ty víš o Sercanovi?“

„Jednou se o něm zmínila Luise, když jsme se dívali na fotky… Nechtěl jsem do toho ale nijak šťourat, hádám, že jsi o tom nemluvil z osobních důvodů. Je to tvoje rozhodnutí a já ho plně respektuji, nepotřebuji to ani analyzovat, nic. Neboj se, nejsi můj pacient,“ usmál se. „Nicméně myslím, že kdybys svoje démony pustil ven a proměnil je v hudbu, hodně by ti to usnadnilo život, pomohlo by ti oprostit se od nich. Často se v psychologii využívá psaní deníků, protože jakmile jednou vypustíš svoje pocity ven, jsi od nich částečně očištěn.“

„Hm, jo. Myslím, že na tomhle něco asi bude,“ přitakal souhlasně, než se zapřel o loket a přetočil se nad černovláska. „Ráno si o tom promluvím s Kayem. Možná bychom mohli něco sepsat a uvidíme, jak se to vyvine dál,“ pousmál se. Prsty projel jeho jemné vlasy. „Bavil ses dneska?“

„Bylo to fajn, dokonce jsme si s Andreasem zatancovali,“ Bill se tiše zasmál, nohama objal muže kolem boků. „Je to mizerný tanečník.“

„Jednou tě vezmu na balkánskou párty. Uvidíš, jak se správně tancuje,“ zazubil se Bushido. Když Billa následně políbil, bylo to, jako kdyby se vrátili v čase. Každá částečka Bushidova těla vyzařovala nesmírnou touhu, kterou k chlapci cítil, a obavy, aby mu náhodou neublížil svojí existencí. Stačilo ale jen pár vteřin, kdy Bill muže ubezpečil, že není třeba se ničeho bát, a Bushido byl zpět ve své kůži.

Bill ještě nikdy nezažil lepší sex.

autor: Saline A.