autor: The_poltergeist
Hej, zlato, nedívej se mým směrem, mohl bys být moje nová závislost.
Byl to dlouhý týden a Tom byl neskutečně šťastný, že je už konečně pátek. Věděl, že ačkoliv je z celého týdne vyčerpaný a unavený, že nemůže jít do postele. Jeho tělo doslova křičelo a žebralo o nějaký spánek, ale on musel být silný. Měl s Billem na později nějaké plány. A rozhodně nechtěl tyhle plány zhatit jen kvůli tomu, že se cítí unavený. Ne. Kvůli Billovi by zůstal vzhůru i týden v kuse, kdyby to znamenalo, že by mohl strávit hodiny mluvením s ním.
Zívl si a toužebně se podíval na postel. Dobře, kdyby si na chvilku dáchnul, tak by ho to nezabilo, ne? Jen tam tak stál a díval se na svou postel. Přišlo mu to jako hodiny, než se rozhodl, že momentální spánek nebyl vůbec dobrý nápad. Věděl, že kdyby si teď do postele vlezl, byť i jenom na chvilku, že by se později nemohl vzbudit. Ne, jít dolů a vypít pět, možná šest šálků kávy, znělo jako lepší nápad. Možná by taky mohl jít na procházku, to mu vždy pomohlo, když byl unavený.
Bill neměl být doma alespoň další dvě hodiny. Tom nemohl tak dlouho vydržet. Mohl by ale ten čas přečkat bez nějakých větších problémů. Pokud bude mít dostatek kofeinu a čerstvého vzduchu, neusne. Vzal si svoji nejoblíbenější mikinu a vylezl z pokoje, seběhl schody do kuchyně. Snažil se co nejrychleji uvařit si šálek kávy, zatímco přecházel po kuchyni sem a tam. Byl si jistý, že v tomto bodě únavy by klidně usnul i ve stoje. To bylo příliš riskantní, nechtěl to pokoušet.
Tom byl netrpělivý. Jakmile kávovar vydal otravný hlasitý zvuk, aby mu oznámil, že jeho nápoj je hotový, přelil ho do velikého hrnku. Z plna hrdla se hltavě napil.
„Kurva,“ zaúpěl naštvaně. Ta horká tekutina mu popálila jazyk. „Do prdele, kurva.“
„Tohle se stane, když jsi netrpělivý,“ jeho máma Janice – kterou Tom v kuchyni ani nezaznamenal – se posmívala a nabídla mu sklenici vody. „Co se s tebou děje?“
„Potřebuju kafe,“ řekl Tom, vyplazoval jazyk, jako by věřil, že mu to pomůže. „Hodně, hodně kafe. Nemáš náhodou nějakou volnou ledovou kávu, co?“ zeptal se. Cítil, že má v koutcích očí slzy. Kurva, tak zasraně to bolelo.
„Ne, nemám tu nic,“ řekla Janice a zakroutila hlavou. „A díkybohu za to,“ ušklíbla se a dívala se na syna, který se snažil zbavit bolesti tím, že opakovaně namáčel jazyk do sklenice studené vody, kterou mu dala.
„Haha, jsi vtipná,“ odpověděl Tom sarkasticky, protočil oči. „Měla bys být bavič.“
„Buď opatrný na svoje přání,“ zasmála se Janice zlověstně. „Víš, že se ti to může splnit.“
„Mami,“ zaúpěl Tom. Chtěl si dramaticky dupnout nohou jako malé dítě, ale ještě než to udělal, uvědomil si, že ani na to nemá dostatek energie. „Na tohle nemám náladu. Myslím, že brzy odpadnu. Chtěl jsem vypít tolik kafe, kolik jenom zvládnu, ale to teď nepůjde, protože jsem si, kurva, spálil jazyk,“ vysvětlil. Momentálně litoval sám sebe.
„Vždycky se chováš jako miminko, když jsi unavený,“ poznamenala Janice, jako by to mělo nějak pomoct. „Proč nejdeš spát?“ zeptala se starostlivě.
Tom mezitím dopil první hrníček kávy, ignoroval bolest jazyka. „Nemůžu,“ řekl, energicky zakroutil hlavou. „Mám… něco důležitého, co musím udělat,“ dodal a otočil se k matce zády, aby se jí nemusel dívat do obličeje. Pomyšlení na Billa před ní mu hrnulo do tváří červeň.
„A co je tak moc důležitého, že to nevydrží do zítra?“ zeptala se Janice. Byla známá tím, že je stejně neústupná jako její syn. „Nebo až si odpočineš? Na čem tak záleží?“
„Pokud půjdu do postele, jsem si naprosto jistý, že budu spát až do zítřka,“ povzdychl si Tom a nalil si druhý hrníček kávy; trochu se bál, že tolik kofeinu způsobí nějaký typ šoku, už teď se třásl. „A já… prostě nemůžu.“
„O co jde?“ otázala se Janice. Tom zabručel, dost dobře věděl, že ho máma bude vyslýchat do té doby, dokud nedostane, co chce. Ne protože by byla přísná, ale byla k čertu zvědavá a nemohla vystát, když Tom měl něco, o čem ona nic nevěděla. Hlavně když to souviselo s jeho osobním životem. Občas bylo dobré, že s ní může sdílet opravdu cokoliv, ale občas to bylo vážně otravné.
„S Billem musíme pracovat na našem projektu,“ zamumlal, tělem se mu rozlila horkost. Nebyla to docela pravda… Dobře, bylo to hodně daleko od pravdy. Jejich projekt byl už hotový a měli to ve třídě prezentovat za dva týdny. Jen nevěděl, co jiného by měl říct. Jeho máma o všem věděla, což situaci rozhodně nezlepšovalo.
„Oh,“ Janice se usmála. Tom chtěl ten úsměv z její tváře co nejrychleji dostat pryč. Od doby, co ho před několika dny donutila říct celou pravdu, o tom vážně nechtěl mluvit. Byl moc unavený a vyčerpaný na to, aby ho máma zpovídala, jak to mezi ním a Billem vypadá teď.
„Vím, na co myslíš,“ zamumlal Tom a nalil si nechutnou kávu do krku; byl naštvaný, že zatím bez výsledku. „Jsme jenom kamarádi…“ řekl, snažil se neusmát, nechtěl dát mámě žádné důvody, aby pokračovala v konverzaci.
Nebylo to tak, že by mámě nevěřil, nebo že by si neužíval konverzaci s ní, teď na to ale nebyl čas. Byl příliš unavený a rozmrzelý protože ano – když byl unavený, měnil se v ukňourané malé miminko. A ta teplá, odporná, černá tekutina nefungovala, takže se cítil ještě hůř, než když do kuchyně vešel. A jako bonus mu začínala ta nejhorší bolest hlavy, kterou snad kdy měl, pravděpodobně díky kafi. Neměl náladu na rozhovory. Bože, chtěl tak moc jít do postele…
Oh, tohle všechno dělal jen pro Billa. Nebyli přátelé dlouho, ale Bill ho už měl omotaného kolem svého malého prstu. Bylo to takhle už od začátku. Kdyby mu Bill někdy řekl, že chce Měsíc, Tom by pravděpodobně udělal vše, co by bylo v jeho silách, aby ho Bill dostal. Přestal by s čímkoliv, kdyby to mělo znamenat, že Bill je šťastný jako nikdy předtím.
„To říkáš pořád. Ale oba dobře víme, že chceš, abyste byli víc než jen přátelé,“ řekla tvrdohlavě Janice. Tom zasténal a schoval si obličej do dlaní.
Byla to pravda. Už dlouho chtěl být s Billem víc než jen kamarád. Více než jedna věc se ale vyvíjela podle jeho představ. Nestěžoval si na to, jak to právě teď bylo. Byl nad slunce šťastný, jak to mezi nimi bylo. Nikdy by neuvěřil tomu, že Bill s ním bude mluvit každou noc, dokud oba neodpadnou. Doslova.
Ovšem kdyby nebyl tak stydlivý a nejistý, mohli být přátelé dříve. Kdyby to nebylo tak, že Tom nikdy nebyl schopen Billa ani pozdravit, aniž by neupustil své knihy, kdyby nezakopával o vlastní chodidla, nevydával divné zvuky, nemizel co nejrychleji ze scény nebo nezkameněl, vše mohlo být jiné. Ale znovu, kdyby Tom nebyl sám sebou, možná by to nebylo tak, jak to bylo teď. Možná, kdyby byl Tom jiný, Bill by s ním ani nezačal komunikovat? Nemohl vědět jistě, jak by to bylo. Možná by vše bylo úplně jinak, špatně, kdyby Tom nebyl stydlivý. Možná to tedy bylo schválně, aby to díky tomu vše začalo. Mělo to tak být? Možná jejich přátelství mělo zůstat, jaké bylo? Měli spolu mluvit pouze v online světě, vyměňovat si úsměvy a pozdravy ve třídě? Měli spolu flirtovat a hrát si místo toho, aby byli vážní?
Tom si nebyl jistý. Věděl ale, že nesmí být příliš vlezlý. Musí být trpělivý a pak uvidí, co se stane. Nemohl být ale v klidu, když jasně viděl, jak se jejich vztah změnil. Georg mu řekl, že se pořád může stydět, jak jen chce, ale pokud si chce Billa udržet, musí se chovat tak, aby měl pořád zájem. Bylo to vážně těžké, ale Tom se snažil. Opravdu.
Bylo to ale těžké, když si pořád částečně myslel, že je to příliš dobré na to, aby to byla pravda. Většinou byl ale schopen tyhle myšlenky ignorovat. Uvědomil si, že nezáviselo na tom, jak děsivé je pomyšlení na to, že mu bude ublíženo. Nemohl nechat takové myšlenky, aby ovládaly jeho život až do smrti. Měl žít a řešit věci, které mu přišly do cesty.
„Jo, já vím,“ přiznal Tom, cítil, jak se mu stáhly vnitřnosti. „Já chci. Ale nejsem si jistý, jestli to chce i on…“
„Proč se ho nezeptáš?“ zeptala se jemně Janice. Tom zpanikařil, zorničky se mu rozšířily. Občas nechápal, jak jeho máma přemýšlela. Nemohl jen tak… Prostě nemohl.
„Mami, takhle to nefunguje,“ povzdychl si. Vypil sklenici vody, snažil se zbavit té otřesné bolesti hlavy. „Nemůžeš prostě… Nemůžeš říct takovou věc někomu, koho máš ráda.“
„Proč ne?“ zeptala se Janice. „Zní to hloupě. K čertu, jak to má poznat, když mu to neřekneš? Nechceš, aby to věděl?“ pokračovala. Dívala se na syna a v očích jako kdyby měla otazníky. Tom věděl, že má pravdu. Nebylo to ale tak jednoduché, jak to máma podávala.
„Ne, nechci, aby to věděl,“ odpověděl Tom. Díval se do svého hrnečku, měl pocit, jako kdyby byl stavěn před hotovou věc. „Možná jo… Já nevím. Možná chci, aby to věděl. Jsem do něj zamilovaný… Miluju ho už roky, ale já… já…“ nevěděl, co se tím snaží vůbec říct. Nebyl zmatený ze svých pocitů. Ne, on věděl dost dobře, co k Billovi cítí. Jen prostě nevěděl, jak se s tím má vypořádat. Nevěděl, v co doufat. Chtěl Billa. Jakkoliv, jak by ho mohl mít. Vše ale bylo tak nové, alespoň pro něj. Jejich přátelství bylo pro Toma lehce zranitelné a tak drahocenné, že ho nechtěl zničit. Chtěl to nechat na Billovi. Tom rád udělá cokoliv, ale jen v případě, když bude chtít i Bill.
„Omlouvám se,“ řekla Janice a syna rychle objala. „Nebudu tě do ničeho tlačit. Udělej jen to, co chceš ty sám, dobře?“ Hravě ho zatahala za dredy a usmála se, než se odtáhla.
„Udělám,“ usmál se Tom nazpátek. Vděčný za to, že máma pochopila a rozhodla se to nechat být.
„Bože, to kafe vůbec nepomáhá,“ postěžoval si Tom a protřel si oči. „Mám tak těžká víčka. Sotva je udržím.“
„Za jak dlouho se Bill vrátí?“ zeptala se Janice, neodpustila si malý úšklebek.
Tom se podíval na svoje hodinky. Nemohl uvěřit tomu, kolik je hodin. Cítil se, jako kdyby byly čtyři ráno. „Hodina a půl,“ řekl. „Ale může se opozdit.“
„Chceš se projet autem?“
„Necháš mě řídit, když jsem unavený?“ zeptal se nevěřícně. „Víš, že je to nebezpečný, viď? Není to stejně špatný jako řídit opilý?“
„To je,“ souhlasila Janice. „Řídit budu já. Prostě se jenom projedeme, budeme poslouchat hudbu a můžeme si něco malého koupit. Jen přečkáme tu dobu, dokud se Bill nepřihlásí. Přísahám, že pokud vypiješ ještě víc kafe, tak padneš,“ navrhla a zvedla se dřív, než stihla dostat odpověď. Vzala si kabelku a zamířila ke dveřím.
Když se nad tím Tom zamyslel, opravdu to nebyl špatný nápad. Věděl, že znělo hloupě jezdit po okolí s mámou, ale byla ta jedna z věcí, co měli společné; projíždět se po okolí a poslouchat hlasitou hudbu. A malá svačinka možná pomůže lépe než kafe. Bez dalšího přemýšlení odložil hrneček na linku a následoval mámu k autu.
O hodinu a patnáct minut později se Tom a Janice dostali zpátky domů. Tom byl pořád unavený, ale ne tolik jako byl, než opustili dům. Doslova běžel do svého pokoje a zapnul počítač, trpělivě čekal, než se Bill přihlásí. Přišlo mu, že čeká věčnost. Taky cítil, jako kdyby nespal zatracených osm týdnů. Ale jakmile se uvelebil na posteli a netrpělivě se díval na hodiny, věděl, že to zvládne.
Nemusel čekat dlouho. O deset minut později byl Bill online a Tom mu ihned napsal.
Tom Trümper:
Ahoj! 🙂
Tom miloval, jak už pro něj bylo jednoduché Billovi napsat. Nebylo to tak jako dřív. Nevyšiloval. Nebál se toho, co Bill odpoví. Kolem Billa se cítil pohodlněji. Bylo to jako psát si s Georgem… Teda kromě zamilovanosti. Samozřejmě, s Billem to bylo trochu – dobře, hodně – rozdílné. Ale v poslední době bylo konverzování s Billem stejně jednoduché jako s Georgem.
Bill Kaulitz:
Ahoj! 😀 Stýskalo se ti?
Tom Trümper:
Ne 😉
Bill Kaulitz:
Oh… Hádám, že v tom případě můžu jít spát 😛
Tom Trümper:
Idiote, samozřejmě, že se mi stýskalo! 🙂
Tom si nebyl úplně jistý, kdy dospěli do fáze, kdy si psali „chyběl jsi mi“, ale líbilo se mu to. Hodně se mu to líbilo. Absolutně miloval, když mu Bill řekl, že mu chyběl. Snažil se nevypadat kolem celé té věci tak dychtivě, ale bylo to docela těžké, když mu to Bill říkal pořád. Dokonce i poté, co byl jen hodinu od počítače, psal Tomovi takové věci. Kdyby byl Tom zmrzlina, dávno by se rozpustil. Pokaždé se červenal a jeho srdce bušilo tak silně, až se mu z toho zamotala hlava. Pomalu si na to ale zvykal. Bill byl ale plný překvapení, takže nezáleželo na tom, jak to zvládal, protože Bill mu vždy dokázal vyrazit dech.
Bill Kaulitz:
Dobře, mně se totiž stýskalo hodně 😉 Těšil jsem se na tohle celý týden! Můžeme zůstat vzhůru celou noc a povídat si, aniž bychom řešili, kolik je hodin.
Tom Trümper:
Já vím. Bože, miluju pátky. 🙂 Neměl by sis ale tenhle víkend odpočinout? V posledních dnech jsi byl hodně napjatý a vystresovaný…
Bill Kaulitz:
Oh, zapomeň na to, spát můžu jindy 😛 Nebudu plýtvat víkendem na to, abych byl v posteli 😛 A můžeme se bavit o něčem jiném, prosím? To, jaký byl můj týden, je to poslední, o čem se chci bavit 🙂
No dobře, Tom si pomyslel, že to alespoň zkusil. Chtěl Billovi upřímně ukázat, že má starosti. Nevadilo mu, že Bill zůstane vzhůru celou noc kvůli tomu, aby si psali. Věděl, že je to sobecké, ale nemohl si pomoct. Byl závislý, až moc závislý.
Tom Trümper:
Dobře 😛 Jak je libo 🙂 Jen mám strach, to je celé… 🙂
Bill Kaulitz:
Vím, že máš, ale nemusíš 😉 Nechci na to teď myslet 😛 Pojď se bavit o něčem jiným!
Tom Trümper:
Například? 🙂 Možná o našem projektu?
Bill Kaulitz:
Oh, vážně jsi občas špatný ve výběru tématu 😛 Ne, nechci se bavit o ničem, co souvisí se školou nebo se stresem 😛
Tom Trümper:
Promiň, nemohl jsem přijít na nic jiného 😛 Vím, že jsem nejnudnější člověk v celém vesmíru 😛
Bill Kaulitz:
Ne, nejsi 😛
Tom Trümper:
Jsem 😛
Bill Kaulitz:
Ne, nejsi 😛 Proč si myslíš, že s tebou pořád mluvím?
To byla zatraceně dobrá otázka. Byla to ta stejná otázka, kterou si Tom pokládal od té noci, co mu Bill prvně napsal. Pořád se nemohl domluvit sám se sebou. Někdy si myslel, že to Bill dělá, protože chce být jeho kamarád, jindy byl naprosto přesvědčen o tom, že s ním Bil mluví jen proto, že se nudí a chce se pobavit na jeho účet. Občas, výjimečně, si dovolil věřit, že Bill opětuje Tomovy city a že si užívá konverzace s ním tolik jako on sám. Tohle pomyšlení bylo občas ale hodně děsivé. Bylo to příliš dobré na to, aby to byla pravda. A mohl by do toho totálně spadnout… Ať už to bylo cokoliv. Pokud kompletně ztratí hlavu, mohl by být na konci mnohem víc zraněný, než by pravděpodobně zvládl. Ne, snažil se pokud možno zůstat realistický. Zkoušel to. Nebylo to jednoduché. Ale být zamilovaný bylo daleko od jednoduchosti.
Tom Trümper:
Nevím… Možná jsi divný nebo nemáš nic lepšího na práci? 😛
Bill Kaulitz:
Pitomče 😛 Protože si to užívám ^^
Tom Trümper:
Oh, vážně? 😛
Tom nevěděl, co se s ním děje, ale rázem měl hodně hravou náladu. Rozhodl se, že se tím nebude zaobírat teď a prostě si ji užije.
Bill Kaulitz:
Jo, opravdu 🙂
Tom Trümper:
To je dobře, protože já si taky užívám, když s tebou mluvím 🙂
Bill Kaulitz:
Vím to 😉
Tom Trümper:
Nejsi trochu nafoukaný, hm?
Bill Kaulitz:
Jen když mluvím s tebou 😉
Bill Kaulitz:
Takže… Co máš na sobě?
Tom zalapal po dechu, vypísknul a zíral do obrazovky, aniž by se pohnul. Najednou jako by zkameněl, nevěděl, co dělat. Ptal se ho…? Cože? Opravdu to Bill myslel… Tohle nemohlo… Cože… Sakra, co měl teď odpovědět? Byl to nějaký vtip? Nějaká pošahaná Billova msta, protože byl v posledních dnech dotěrný? Co na to měl odpovědět? On nemohl… Ne. Nemohl.
„Dýchej. Prostě dýchej,“ řekl sám sobě. Zakroutil hlavou, aby se mu přestala celá místnost točit. „Prostě… bud v pohodě, Tome. Buď v klidu.“
Bylo to moc, zvlášť když konečně byl schopný s Billem komunikovat, aniž by vyšiloval.
Tom Trümper:
Promiň… Cože?
Cítil se jako nejhloupější člověk planety, ale upřímně, nevěděl, co jiného napsat.
Bill Kaulitz:
Ptám se tě, co máš na sobě 😉
Tom Trümper:
Jo… Ale… Proč?
Tom cítil, že opravdu potřebuje plastový sáček, do kterého by mohl dýchat. Nikdy, ani za milion let, by tohle od Billa neočekával. Nebyl na to připravený. Myslel na to už tolikrát, ale tohle, tohle ho naprosto zaskočilo.
Bill Kaulitz:
Protože to chci vědět 😛
Tom Trümper:
Znovu, proč? :O
Bill Kaulitz:
Tome, nebuď tak nudný. 😉 Proč bych to neměl chtít vědět? Copak nechceš vědět, co mám na sobě já?
Samozřejmě, že chtěl. Co to bylo vůbec za otázku? Kurva, samozřejmě, že to Tom chtěl vědět, ale pořád… tohle nebylo… Tohle nebylo, jak se normálně bavili… Tohle nebylo normální pro dva kamarády, ne? Kdyby mu Georg někdy poslal zprávu, ve které by se ho ptal, co má na sobě, pravděpodobně by ho poslal do prdele. Tohle bylo… vážné? Nebo…?
Tom Trümper:
Je tohle nějaký vtip?
Bill Kaulitz:
Ne, jsem smrtelně vážný 😉 Je s tím nějaký problém? Chci si jen trochu hrát, nudím se. 😛
A co Bill vlastně myslel tím ‚trochu hrát‘?
Tom si pospíšil dolů vzít si něco k pití. Zoufale potřeboval něco s obsahem alkoholu na otupění nervů, navíc měl nechutně sucho v puse. Když se dostal zpátky do pokoje, doslova ze sebe serval mikinu a otevřel okno. Bylo tam horko. Šílené horko. Nebyl daleko od omdlení. Napil se vodky, kterou ukradl z baru, a posadil se zpátky k počítači.
Zatímco byl dole, Bill mu poslal další zprávu.
Bill Kaulitz:
No tak, jsme to jenom ty a já 😛 Pojď se prostě bavit! 😉
Tom zavřel oči a zhluboka se nadechl. Cítil, že mu srdce bije tak tvrdě proti hrudníku, že měl obavy, aby mu neprasknul.
Zvládne to.
Zkusil napsat zprávu, ale nemohl. Nedokázal to.
Ježíši, buď chlap, tohle je skvělá příležitost. Prostě se k němu přidej a uvidíš, co se stane, řekl sám sobě jasně, jak se díval do počítače.
Co když to ale je past?
Jak by mohla?
Tom si znovu pročítal zprávy, důkladně je skenoval přivřenýma očima. Bill si chtěl hrát. On to chtěl.
Tom došel k závěru, sice stále k čertu vyděšený, že pokud o tom Bill někomu poví, srandu si budou dělat z něj kvůli tomu, že to celé začal. Pro teď nemusel hledat žádné výmluvy. Věděl ale, že pokud se jeho scénář stane skutečností, nebude to jednoduché.
Dnes si ale vybral na vše zapomenout. Placebo efekt byl neskutečně skvělá věc. Tom měl jen 3 loky alkoholu a už se cítil uvolněněji.
Tom Trümper:
Takže ty se chceš bavit?
Bill Kaulitz:
Jo 😉 Ty ne?
Tom Trümper:
Dobře, v tom případě mi řekni, co máš na sobě 😉
Wow. Rozhodně byl odvážnější, než si myslel. Sakra. Kdyby alespoň jeho srdce nebilo tak neuvěřitelně rychle. Bylo to vážně rozptylující a bylo těžké soustředit se.
Bill Kaulitz:
Vážně to chceš vědět? 😉
Tom Trümper
Jo, řekl jsem, že jo 😉 Co máš na sobě?
Tom ztěžka dýchal, musel vypadat jako pes. Tohle mohlo být ještě opravdu zajímavé.
Bill Kaulitz:
Těsné, černé boxerky 😉
Tom si byl jistý, že umřel a dostal se do nebe. Buď do nebe, nebo někam, co byla skvělá alternativa. Opravdu se tohle dělo? Nebo usnul, aniž by si toho všimnul?
Tom Trümper:
Jen boxerky, huh? 😉
Bill Kaulitz:
Oh, samozřejmě 😉 A teď mi řekni, co máš na sobě ty. Dlužíš mi to!
„Okay, fajn, prostě dýchej,“ zamumlal si sám pro sebe. Snažil se uklidnit. Bylo ale jednodušší říct to, než udělat. Zvlášť když věděl, že Bill má jen upnuté, černé boxerky, zatímco si s ním píše. Bylo docela těžké dostat tu představu z hlavy, navíc, když si vždy Billa takhle představoval.
Tom Trümper:
Mám na sobě normální černé tričko a volné džíny. Oh a pod tím mám černé Calvin Klein boxerky… 😉
Tom se na posteli nekontrolovatelně chvěl a už mohl cítit vzrušené brnění v určité části těla. Po celém těle měl husí kůži a pod chloupky na krku a pažích cítil mravenčení. Pokud tohle byla hra, prohraje ještě dřív, než začnou hrát.
Bill Kaulitz:
Trümpere, máš na sobě až moc oblečení! 😉
Tom Trümper:
Jo? 😉
Bill Kaulitz:
Jo 😉 Okamžitě sundej džíny a tričko!
Tom polknul, díval se do obrazovky a tělem mu probíhala spousta rozdílných emocí. Váhal, nebyl si jistý, jestli je na tohle připravený. Nebylo to trochu rychlé? Opravdu mohl…? A proč byl Bill najednou tak neodbytný? Byl vůbec ten typ člověka, co takové hry hraje?
Po dlouhém monologu, který probíhal jen v Tomově hlavě, do sebe nalil víc alkoholu. Vylezl z postele a vysvlékl se jen do boxerek, otřásl se, když se studený večerní vzduch dotkl jeho nahé kůže. Nechal si pár minut na to, aby se uklidnil a jen dýchal, než se posadil zpátky a vrátil se k tomu… k čemukoliv, co dělali.
Tom Trümper:
Hotovo! 😉 Bože, teď mi je zima! 🙁
Bill Kaulitz:
Aw, brzo tě zahřeju!
Tomův žaludek se sevřel silně, že to až bolelo.
Tom Trümper:
Oh vážně? 😉 Jak to chceš udělat?
Bill Kaulitz:
Oh, znám pár věcí, které tě do minuty rozpálí 😉
Dobře, to nebude problém, vzhledem k tomu, jak v prdeli Tom z Billa byl. Už teď cítil, že mu je větší teplo, cítil příjemné brnění už v celém těle, až v palcích u nohou. Ještě se vlastně nic nestalo a Tom ani nevěděl, co očekávat, ale bylo to o tolik lepší než jakákoliv jeho fantazie nebo mokrý sen.
Bylo to skutečné. Děsivé, ale skutečné.
Tom Trümper:
Aha 😉 chci to vědět?
Bill Kaulitz:
Jsem si naprosto jistý, že tohle vědět chceš 😉
Tom Trümper:
Dobře, Kaulitzi. Přestaň mě zlobit a zahřej mě!
Bill Kaulitz:
Jsem překvapený, že nejsi rozpálený pořád, protože jsi vážně ten nejžhavější člověk, kterého jsem kdy viděl!
Tom Trümper:
Nic to nedělá 😉
Bill Kaulitz:
Občas se chci vážně přiblížit a dotknout se tě, jestli jsi tak žhavý, jak vypadáš! Ale bojím se toho, že bych se mohl spálit…
Tom Trümper:
Trochu lepší, ale ještě nejsem zahřátý dostatečně 😉
Bill Kaulitz:
Bojím se, že když tě obejmu nebo tak něco, tak se rozpustím.
Tom hlasitě zalapal po dechu. Bylo mu takové… teplo. Hlava ho bolela a jeho čelo bylo tak horké,
že si byl jistý, že by na něm klidně mohl smažit vajíčka. Celé tělo ho příjemně brnělo. Motýlci v jeho břiše jako by zešíleli, jeho srdce vynechalo pár úderů a téměř mu explodovalo. Bill byl tak… on byl… myslel to vážně? Bože. Štípnul sám sebe, aby se ujistil, že nespí. Ah ano, byl skutečně vzhůru a Bill byl pravděpodobně… Bill musel být opilý nebo sjetý. Nebo to možná byla jen součást nervového zhroucení? Bill si v posledních dnech procházel sračkama, nekřičel jen o pomoc?
Dobře, teď se choval jako blbec. Ať to bylo cokoliv, měl by se prostě… znovu napít vodky, aby se ujistil, že jeho kuráž nezmizí a… jen si s Billem hrát, nebo tak něco.
Tom Trümper:
Je mi tepleji, ale musíš se snažit víc 😉
Bill Kaulitz:
Haha, chceš jen víc komplimentů 😉 Vsadím se, že je ti teplo a jsi vzrušený, viď?
Tom Trümper:
Možná 😉 Chci jen vidět, jak daleko to necháš zajít!
Bill Kaulitz:
Nechám to zajít tak daleko, jak jen budeš chtít 😉
Tom Trümper:
V mých snech to tak je vždycky 😉
Nemohl uvěřit tomu, že napsal něco takového! Kurva, vážně tomu nemohl uvěřit. Co to k čertu?
Bill Kaulitz:
Vážně? V mých snech dělám to samé… Možná to tak má být 😉
Tom Trümper:
Možná 😉 Takže o mně fantazíruješ, hm?
Bill Kaulitz:
Eh, občas 😉
Tom Trümper:
Zlobíš 😉 Už jsi řekl, že to děláš 😉
Bill Kaulitz:
Neřekl jsem, že v nich jsi ty 😉
Bill Kaulitz:
Dobře, pořád o tobě fantazíruju…
Tom Trümper:
S oblečením nebo bez?
Bill Kaulitz:
Oh, ty darebo 😉 Samozřejmě, že jsi oblečený…
Bill Kaulitz:r:
Dobře, ze začátku jsi oblečený… A po chvilce, všechno máš dole… Kousek po kousku… 😉
Tom Trümper:
A? Vypadám dobře?
Bill Kaulitz:
Vypadáš nádherně 🙂 Nejhezčí kluk, kterého jsem kdy spatřil. V reálu i ve snech.
Bill Kaulitz:
Kdykoliv tě vidím ve škole, chci být ve tvé blízkosti. Tehdy v chemické laboratoři jsem tě chtěl obejmout. Často se přistihnu, že přemýšlím nad tím, jaké by to bylo přitisknout se proti tobě, cítit tvou kůži proti mojí… Jsi tak sexy a nezajímá mě, jestli jsi oblečený nebo nahý. I když právě teď, kdybys tady byl, tak bych ti hned strhnul boxerky…
Tomova nově nalezená jistota zničehonic zmizela, oči jako kdyby měl přišpendlené k obrazovce. Nevěděl, jestli má tomuhle vážně věřit, nebo to brát jako vtip a podle toho se chovat. A byl víc než jen trochu vzrušený jejich konverzací. Netrvalo dlouho, aby byl Tom plně nažhavený, když se jednalo o Billa. I když jenom nepatrně flirtovali, jeho
kamarád byl už částečně tvrdý a připravený.
Bill Kaulitz::
Občas tě chci prostě chytit a dělat si s tebou, cokoliv budu chtít… Abys byl můj… Označit si tě… Líbat tě… všude… tvůj omračující obličej, tvůj dlouhý, šťavnatý krk… Jsi tak žhavý, že bych asi umřel, kdybychom teď byli v jedné místnosti… Jsi tak pěkný, že to nezvládám…
Momentálně byl neskutečně rozpálený. Cítil, že je dehydratovaný. Klepal se. Potil se. Chvěl se. A tak zatraceně vzrušený, že nevěděl, co sám se sebou dělat. Přemýšlel, jestli je na tom Bill stejně…
Bill Kaulitz:
Chci skousnout tvůj piercing ve rtu… Přemýšlím o tom pokaždé, když ho vidím, což je často… Vypadá to tak, tak sexy, že by to nemělo být legální… Opravdu mě to ve třídě rozptyluje, jen jsem ti to chtěl dát vědět…
Bill Kaulitz:
Nenávidím to, že máš na sobě vždy tolik oblečení, navíc tak velké… Je neskutečně těžké podívat se ti na zadek, křivky tvého těla… Jsem tak zvědavý, až mě to zabíjí… A vadí mi, že teď na sobě nemáš téměř nic a já to nemůžu ani vidět…
Na chvilku se Tom obával, že po něm Bill bude požadovat, aby si zapnuli web kamery. Dobře, byl do tohohle totálně zapálený a vlastně to, kam se jejich konverzace ubírala, začal on sám, ale na tohle ještě připravený nebyl. Možná trochu více vodky by mu pomohlo?
Tom Trümper:
Možná chci, aby nad tím lidé přemýšleli 😉 Nechávám to jejich vlastní fantazii!
Bill Kaulitz:
A ty mi říkáš, že tě zlobím…
Tom Trümper:
To zlobíš… Pane zrovna-jsem-si-koupil-vibrující-piercing-do-jazyka.
Tomovi se točila hlava, bylo těžké soustředit se. Mělo to na svědomí nekonečně škádlení, rozrušení a vzrušení, které mu Bill způsoboval, a fakt, že si dodával kuráž alkoholem.
Bill Kaulitz:
Vypadá to, že máš proti tomu toho tolik 😉 Vím, že to máš rád. Nebo snad ne?
Tom Trümper:
Mám rád vše, co nabízíš 😉
Bill Kaulitz:
Chtěl bys ho cítit proti svýmu jazyku, viď? Jen si představ, jak dobré by to bylo… Slyšel jsem, že je úžasné líbat lidi, kteří mají piercing v jazyku, ale představ si, když to vibruje! Cítit to proti kůži, krku, bradavkám a… samozřejmě i proti ostatním místům. 😉
„Kriste pane,“ zamumlal si Tom sám pro sebe, téměř vzdychnul. Jeho mužství bylo tvrdé jako skála, bolelo ho v boxerkách, byl připravený každou minutou explodovat. Celé jeho tělo bylo v ohni, bylo tak citlivé, že si byl jistý, že kdyby se ho někdo dotkl na tom správném místě, že by podlehl pokušení.
Tom Trümper:
Mm… Proti jakým ostatním místům? 😉
Bill Kaulitz:
Dobře… Proti tvému pupíku… přes hrudník dolů… vnitřní strana stehen… Tomi, myslíš, že by to šlo přitlačit i někam jinam?
Tom Trümper:
Vím o pár… přesněji o jednom nebo dvou… ale pokračuj… ji blízko…
Bill Kaulitz:
Jsem? Mmm… Nech mě hádat… Chtěl bys to cítit na tvém tvrdém ptákovi, co? 😛 😉
Tom těžce dýchal, cítil, jak jeho pták pulsuje proti jeho břichu, celý červený a nateklý. Byl neklidný, zpocený a bez dechu. Poslal svou levou ruku dolů, omotal mozolnaté prsty kolem své bolestivě tvrdé erekce, sám pro sebe usykl, když tak učinil. Potřeboval to udělat, potřeboval si vyhonit, aby se uvolnil. Byl tak blízko, že to mohl cítit až na špičce jazyka.
Bill Kaulitz:
Určitě si teď honíš, vím, že to děláš, ale to je v pořádku. Můžu tě udělat… Představ si můj vibrující piercing, jak je přitisknutý proti vrcholku tvého ptáka, jak zatlačím a obemknu tě rty… Představ si, jak se moje ruka mazlí s tvýma koulema, trochu za ně tahá, škádlí je dlaní… Představ si, jak saju tvého velkého, tlustého ptáka, beru si ho hlouběji, centimetr po centimetru, ze strany bys cítil, jak vibruje můj piercing… Už budeš, Tomi?
„Kurva, kurva, kurva,“ zasyčel Tom. Pořád dokola a dokola si tu zprávu četl, jak přetahoval předkožku nahoru a dolů, když pohyboval rukou.
Byl tak blízko, tak zatraceně blízko k tomu, aby se udělal, cítil, jak se mu stahují koule, mohl to dokonce cítit i na špičce jazyka. Zavrčel jako zvíře, když stiskl štěrbinu svého ptáka, rozmazával první kapičky kolem svojí špičky, zaklonil se a pořád rukou pohyboval.
Bill Kaulitz:
Už budeš, Tomi? Uděláš se pro mě? Jsem tak zasraně blízko… Tak blízko… Přál bych si, abych byl u tebe a mohl vidět tvůj obličej, když se uděláš… Přeju si, abych to mohl ochutnat… Vsadím se, že chutnáš dobře, viď? Slížeš to ze svojí ruky, až se uděláš?
Tomův vrchol byl silnější než kdy před tím, s maximální silou ho tlačil přes okraj. Padal do hlubokých hlubin, tělo se mu napjalo, otřásl se, vypadalo to, jako kdyby z jeho ptáka vycházela sopečná erupce. Měl sperma všude na ruce, měl jím pokryté nahé břicho, chvěl se, byl bez dechu.
Bill Kaulitz:
Dobrou noc, sladké sny, Tomi 😉
Tom byl tak vyčerpaný, tak perfektně se udělal. Jak zkoušel napsat odpověď, zjistil, že je to pro něj téměř nemožné, prsty zašpiněné spermatem se mu klepaly, bylo těžké se soustředit.
Tom Trümper:
Dobrou, Bille 😉 Sladké sny!
S takovou odpovědí Tom odstrčil notebook, padnul do postele a téměř okamžitě upadnul do hlubokého spánku.
O pár kilometrů dál se Bill stále snažil chytit dech. Lapal po dechu tak hlasitě, že to znělo, jako kdyby vyšplhal na nejvyšší horu světa. V hlavě mu bušilo, pokoj se mu točil. Tělo mu pořád brnělo; jeho citlivá, až moc citlivá místa se pořád rytmicky stahovala. Cítil, že se pořádně udělal. Byl stoprocentně uspokojený, ačkoliv to nebyl opravdový sex.
Bože, takhle silně se neudělal už hodně dlouho. Kurva, vážně to potřeboval. Nebyl si jistý, jestli se přes dnešní noc vůbec bude schopen někdy přenést. Jeho tělo bylo rozpálené, jako převařené špagety, chtěl jen zůstat napořád ve své posteli, dosyta si užívat svojí spokojenosti.
Zasténal a vytáhnul ruku ulepenou od spermatu z boxerek a vylezl z postele. Boxerky si sundal a šel do koupelny, aby si umyl ruce. Rychle se podíval do zrcadla. Jeho tvář byla rudá, upocená, červenal se. Vypadal ospale. Upřímně, vypadal, jako kdyby ho někdo zatraceně dobře ošukal.
Zničehonic, ta nejméně žádaná věc přišla na jeho mysl, jak se pozoroval. Zaúpěl a cítil se šíleně vinný, špinavý a hrozný.
„Spencere, kurva, vypadni z mojí hlavy,“ zakňučel a zakroutil hlavou. „Kurva, zmiz.“
překlad: Catherine
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 9
No tak pri tomto som sa červenala aj ja ako blázon, Bill je sexuálny deviant v pozitívnom slovazmysle 🙂 Tom bláznil, potil sa , vystrájal a to si len písali. Ja by som dala čokolvek za to, keby a v ďalšom diele stretli konečne zoči voči v intímnej situácií… a presne to Tom potrebuje! Určite by to konečne v sebe zlomil, a zistil by že je skvelý milenec. Ďakujem za skvelý diel ♥♥ a asi nevydržím, idem si prečítať 11 diel v originále 😀 !
Tak tohle by mě nenapadlo, Bill něco naznačoval už v předchozích dílech, ale teď se rozjel 😀 Být na Tomově místě, taky bych se bála, že si ze mě chce udělat srandu nebo to ukázat svým kamarádům. O tomhle Tom musel snít roky a teď se to konečně děje, tak je z toho zmatený. Jsem zvědavá, kdo je Spencer, a co stojí za tím, jak se Bill v posledním týdnu choval.
Tak koukám, že nejsem jediná, kdo potřebuje další díl a chce si najít originál 😀 Bohužel mi v tom brání moje lenost, tak vydržím do příštího dílu.
Slovo som dodržala a teda poviem vám dámy – máte sa na čo tešiť 🙂 ♥ 😀
Tak to bylo hustý jen by mě zajímalo kdo je Spencer dík za překlad.
No tak děvčata, já mám pro změnu horkost ve tváři:D Teda možná je to díky čaji, ale spíš ne:D Těšila jsem na tento díl o doby, kdy sem skočil, až si udělám svoji práci a teď tu sedím, cumlám lžičku s medem (nejde přestat, další a další lžičky mizí v puse) a užívám si to:D Je to tak opojné, jako celá tahle zatraceně dobrá povídka!
Oddechla jsem si, když to vlastně nakonec vypadá, že je zde možnost, která by mě nenapadla – Bill má kluka? Proč mě to sakra nenapadlo?:D Spousta detailů z příběhu totiž směřovala v mé mysli k nějaké kulišárně z Billovy strany! Teď už mu zase věřím, vážně<3 Dostal Toma, totálně, i mě, tou větou "co máš na sobě?":D Čekala bych, že to bude mít ještě nějakou dohru, ale pravděpodobně skončili v nejlepším, což bylo správné. Nevím totiž, jak by jejich konverzace pokračovala xD Každopádně se těším, jak to pak mezi nimi bude vypadat naživo a kdy se protnou lety i tam^^
Btw. Hrála mi tu celou dobu Little Boots a její Meddle, docela mi přišla , že se hodí textem, přestože zpívá v ženském rodě:D "Don't meddle with her heart
Meddle with her mind
Meddle with the things that are inside
You don't know what you'll find
You don't know what she hides
So don't go messing with her heart
Or messing with her mind
Or messing with the things that are inside
You don't know what you'll find
You don't know what she hides…" úplně ta poslední sloka..:)
Děkuju za díl a úžasný překlad! Počkám si do neděle, chci to česky totiž:D<3
Spencer – Billov prvy priatel. Udajne su uz dlhsiu dobu rozideny. Kradol Tomovi desiatu a peniaze na obed. Len keby to niekoho zaujimalo. Dakujem za preklad.
Tak tohle bylo dost dobrý!Spencer nový objev?
Spencer? Spencer? Co ten sakra dělá v Billově hlavě?! Tam má být jenom Tom? Že by kvůli němu měl špatný týden a byl tak vystresovaný? Že by se s ním třeba znovu vyspal, i když spolu nejsou, a teď se cítí vinný? Nebo co když tohle doopravdy byla nějaká sázka ze začátku? Už to dopadlo i na mě, Tom a všichni okolo mě donutili mít strach, že sto Bill ze začátku myslel ze srandy…
A Bill se tedy rozjel! 😀 Na Tomově místě bych fakt měla strach, že tohle je jen Billova sranda, ale věřím a doufám, že ne!! Snad by Tomovi nepsal takové věci, kdyby nebyly pravda. A na Toma jsem právem hrdá! Ani ve snu by mě nenapadlo, že si v blízké době budu číst něco takového. Bomba! 🙂
Moc děkuji za dokonalý překlad! ♥♥♥
Ten Spencer je Billov bývalý, alebo je to niekto kto žije v jeho hlave…. žeby bol Bill trochu schizofrenik? Táto kapitola bola poriadne žeravá, asi môžeme poďakovať tomu tajomnému Spencerovi, ale neviem či mu ďakujem, mám z neho strach. Veľmi pekne ďakujem za kapitolu.