autor: Mohanrocks
Bill zmáčkl polštář pokrytý levným hotelovým povlečením, aby ho co nejvíce načechral, ale ten stále zůstával ve svém, poměrně placatém přirozeném stavu. V žádném případě to nebylo pohodlné a on už nedokázal usnout, i když to zoufale potřeboval. Přinejmenším byl vděčný za svůj vlastní prostor oddělený od své babičky. Zbožňoval ji, ale ona chrápala takovým způsobem, že usínání v blízkosti přistávajícího vrtulníku bylo preferovatelnější než pobyt ve stejné místnosti, jako byla ona.
Bolela ho hlava a svíral se mu žaludek z masové spotřeby drinků předchozího večera. Začínal si myslet, že detoxikace byla v pořádku pro téměř každou část jeho života. Byl příliš mladý na to, aby byl tak v hajzlu.
S frustrovaným zaúpěním se převrátil na záda a rukama si promnul obličej, cítil, jak mu po tvářích přejíždějí drsné mozoly, které se mu vytvořily na dlaních od manuální práce, na kterou doposud nebyl zvyklý. Podržel si ruce dostatečně daleko, aby se mohl podívat na skvrny suché kůže, aniž by jeho vize byla rozmazaná, a přejel přes ně polštářkem palce. Ret se mu zkroutil nechutí.
Levná káva se vařila v hrnci poskytnutým hotelem a plnila místnost bohatým a hořkým aroma, zatímco Bill si dopřával zahřívací sprchu, ze které však voda tekla poněkud sporadicky díky vápenatý usazeninám. Stěnou prostupovalo tlumené škádlení sousedního páru, které bylo na denním pořádku, a on si matně přál mít odvahu na ně zakřičet, aby byli zticha. Líně se svlékl z oblečení z minulé noci a cítil se malý a zranitelný, když se podíval do zrcadla na černým inkoustem pokryté kousky bledé kůže, které jej stále zanechávaly vystaveného. Hrubě si prohrábl vlasy rozcuchané ze špatného spánku a zjistil, že mu začínají prosvítat odrosty. Později si zajde pro nějakou barvu, ale pro dnešek si prostě nasadí čepici a bude se snažit si s tím nedělat starosti.
Sevřel rty a těžce polkl v ostudném posouzení svého těla v zrcadle. Toho těla, které řídilo jeho touhy, rozhodování a chování. Tak zoufale chtěl být pro Toma dobrý, prokopat se někam hodně hluboko a přivést zpět tu nevinnost a naivitu toho Billa, kterého dříve znával. Jejich rozhovor předchozího večera přinesl určitou úlevu a komfort, ale komfort byl v tyto dny vždy pomíjivý. Sdílené polibky byly úžasné, ale i přesto vyvolávaly pocit naléhavosti. Bill svraštil obočí a sevřel si kořen nosu tak silně, aby zamezil dalším myšlenkám směřujícím k líbání. Ale bylo příliš pozdě a jeho penis sebou se zájmem cuknul. Skutečnost, že vždy ztvrdnul, jakmile i jen sotva pomyslel na Toma, jej nutila cítit se nechutně. Bezcenně. Neschopný fungovat jako normální člověk.
Horká voda omývala celé jeho tělo, kapala z jeho dlouhých a hubených končetin. Zuřivě se drhnul žínkou zhrublou z přílišného mytí. Zbylý oční make-up mu stékal po obličeji a zanechával tmavé stopy na jinak nedotčené kůži. Billovy lopatky se zapřely o dlaždice, když se opřel a zavřel oči, hřbetem ruky se udeřil do čela a zamumlal nadávku, než uchopil do ruky svou erekci a rychle na sobě pracoval, z nutnosti. Nebyl v tom žádný požitek, a když se udělal, vše bylo okamžitě spláchnuto do odpadu a Bill byl za to rád. Nepotřeboval žádná připomenutí. To ráno byl v opravdu špatném stavu a sprcha, oční linky a slabá káva to nemohly spravit. Skutečnost, že byl schopen to rozpoznat, byla důkazem o jeho pokroku, přinejmenším. Volně si omotal ručník kolem boků a sáhl po telefonu, aby zavolal svému terapeutovi a domluvil si s ním schůzku.
„Jak brzy mě k vám můžete dostat?“ Zeptal se Bill zdrsnělým hlasem ze spánku a kouře.
„Co se děje, Bille?“ Zeptal se dr. Gutzie, starost v jeho hlase byla evidentní.
„No, však víte, jen si dnes procházím extra mílí v nenávidění sebe sama,“ odpověděl Bill ironicky, zatímco nepřítomně zalovil ve své taštičce na make-up, aby vytáhl tužku na oči ostrouhanou až téměř na konec.
„Přijď zítra v devět. Přehodím si některé rezervace.“
Bill ukončil hovor s hlubokým povzdechem a zíral na sebe do zrcadla. Jeho oči vypadaly prázdně, takže nakreslil linku extra silnou.
***
„Mami?“ Tom lehce šťouchl do její spící postavy na gauči a ustoupil, když sebou reflexivně škubla.
„Co?“ Zamumlala, její rysy se nelibě nakrčily, i když nebyla úplně vzhůru.
„Udělal jsem oběd,“ Tom si povzdechl, když se nepokusila o žádný pohyb. „No tak, je půl druhé odpoledne. Musíš jíst.“
Zvedla hlavu a on tak mohl vidět její tvář. Její rtěnka byla rozmazaná, řasenka rozteklá kolem očí; tvář plná důsledků. Najednou bylo jednodušší se dívat na roztřepené okraje koberce a on odvrátil zrak dolů. „Je to jen sendvič a nějaké ovoce. Budu dneska pomáhat Billovi, takže už musím jít.“
„Proč ještě nestrávíš nějaký opravdový čas tady?“ Zeptala se a unaveně se posadila, ramínko jí sklouzlo na hubenou paži a pouze zhoršilo její zdevastovaný vzhled.
Tom jen pokrčil rameny a zaťukal nohou na jednu nezavázanou botu, odkašlal si. „Potřebuješ ještě něco, než odejdu?“
„Objetí od mého chlapce?“ Její hlas byl tichý. Věděla, že udělala něco špatně, ale nikdy by to nepřiznala. Nebylo to tak, jako by Tom to léto byl ten nejlepší syn, a nechtěl přemýšlet o tom, jak by to mohlo být jinak, kdyby s ní trávil více času, jak chtěla.
Tom zvedl oči, aby se na ni pečlivě podíval. Byla zdevastovaná, i když ji takhle viděl už mnohokrát, a doufal, že už ji takhle nikdy znovu nebude muset vidět. Ale byla to jeho matka a on ji miloval, a tak se sehnul, aby ji pořádně objal a políbil na spánek. Podařilo se mu udržet neutrální tvář, když ho do nosu udeřil pach vodky.
***
Čerstvý nátěr schnul v obývacím pokoji starého domu a Tom se připravoval na druhý, když jej vylekal hluk z chodby. Rychle si vytrhl z ucha jedno ze sluchátek a otočil se.
„Kurva, omlouvám se.“ Bill se zašklebil a opatrně uvolnil nohu z rukojeti plechovky od barvy, která byla naštěstí prázdná. „Takový příchod jsem neplánoval.“ Pak se rozhořčeně zasmál.
„Nebyl jsem si jistý, jestli se ukážeš.“ Tom po něm blýskl malým úsměvem a odložil váleček do nádoby s barvou u svých nohou.
„Měl jsem těžké ráno,“ nabídl mu Bill na vysvětlenou, v rukách držel dva kelímky s kávou a po jednom z nich stékala čerstvě vystříknutá tekutina. „Chceš?“
„Jo, díky.“ Tom si vzal ten, ze kterého stékala káva, a celou stranu olízl.
Bill na okamžik vypadal rozrušeně, než se obezřetně napil. „Jsi tady už dlouho?“
„Pár hodin. Potřeboval jsem vypadnout z domu.“ Tom pokrčil rameny a položil si kávu na horní část žebříku.
„Je tam všechno okay?“ Bill naklonil hlavu a v očích se mu zrcadlily obavy.
Tom s odpovědí zaváhal. Nebyl ten typ, který by komukoliv dával možnost dívat se na něj soucitně. Ale tohle byl Bill. Ten, kdo si s ním prošel tím nejhorším. Ten, který k němu zalezl do postele, když byl vystrašený a osamělý kluk, jemuž chyběla máma, a prostě jen chtěl, aby tam byla.
„Zdá se, že se máma vrací ke svým starým zvykům,“ zamumlal Tom a hledal na Billově tváři soucit. Místo toho se setkal jen s lehce mrkajícíma, tmavě olemovanýma očima. Tom byl za to vděčný.
„Opravdu doufám, že ti tohle znovu neudělá.“ Bill zavrtěl hlavou a znovu se napil.
„Ona moc neví, jak to na mě tenkrát působilo. Já nevím, prostě jsem rád, že se tam odsud už dostanu pryč.“
„Nevím, jestli už jsem měl šanci tohle říct, ale taky jsem za to pro tebe rád. Ne jen odtamtud, ale i z tohohle města. Udělal jsi pro sebe hodně dobrého a já jsem na tebe zatraceně pyšný, Tome.“ Billův úsměv byl upřímný a jasný, a on se natáhl, aby stiskl Tomovi rameno.
Tom mohl cítit, jak se mu zahřívají tváře, a věděl, že jeho úsměv je pravděpodobně praštěný, ale bylo mu to jedno. „Děkuju. Chci říct, upřímně, jsem tak trochu k smrti vyděšený. Ale už to může být jen lepší, že?“
Bill se kousl do spodního rtu, porcelánově bílé zuby škrábky o jeho lesklý piercing, a on pevně kývl, krátce přitom zavřel oči. „Přesně. To je to, co rád slyším.“ Položil svou kávu vedle Tomovy, stáhl si čepici kolem své hlavy pevněji, a zatleskal. „Můžeme malovat?“
***
Na konci dlouhého dne mohli prohlásit celé přízemí za čerstvě vymalované, což obsahovalo odstranění tapet a nanesení penetrace v některých pokojích. Hlavy jim pulzovaly, těla je bolela a žaludky jim kručely hlady, ale panoval tam všeobecný pocit z dobře vykonané práce, který všechny ostatní příznaky zmírnil, alespoň dočasně.
„Jsi celý od barvy.“ Bill roztomilým způsobem nakrčil nos, jak natáhl ruku, aby prstem ukázal na Tomovu paži.
„A ty ne? Máš to po celém obličeji.“ Tom zvedl obočí a z úst mu vyšel lehký smích, když Bill zalapal po dechu a rukama se dotýkal svých tváří.
„Je to všechno zaschlé a popraskané, Tome!“ Zakňučel Bill a marně se ze sebe snažil tu barvu oloupat.
„Klid, to se umyje.“ Tom si prokřupal ztuhlý krk a vytáhl telefon, aby se podíval na čas. Začínalo být pozdě. „Asi bychom to měli pro dnešek ukončit.“
„Jo, myslím, že bychom měli.“ Bill odvrátil pohled a zastrčil si ruce do úzkých kapes džín, nyní ozdobených krémovou barvou, která ve skutečnosti nevypadala nemístně při jejich už tak zoufalém stylu.
„Jsi v pohodě?“ Tom se pečlivě zadíval na Billovu tvář, možná poprvé toho dne. Musel své pocity schovat, zatímco pracovali vedle sebe, a zjistil, že když se na Billa nedíval, bylo snazší soustředit se na malování a nechtít Billa líbat.
„Jo, já jen… opravdu teď nechci být se svými myšlenkami sám,“ připustil Bill, slova mu zanechala kyselý výraz ve tváři, jako by se zakousl do ovocného koláče.
„No, hele, mohl bys přijít ke mně a můžeme mluvit,“ pospíšil si Tom s nabídkou. „Nemusíš být sám.“
„Nemyslím, že chci mluvit,“ odpověděl Bill, jazykem si navlhčil rty.
„Ach. A co chceš dělat?“ Položil Tom sugestivní otázku, srdce se nu rozbušilo jen trochu silněji.
Bill se podíval z okna mířícího směrem k jezeru a naklonil k němu hlavu s nabídkou, rty se mu zkroutily do měkkého úsměvu. „Jako za starých časů?“
Tom se uchechtl a přikývl. „Jo, jdeme na to.“
„Jo?“ Bill se zářivě usmál. „Sejdeme se venku. Musím zavolat babče.“
Tom vyšel ven k vodě a vybavil si záplavu vzpomínek na koupání v jezeře s Billem, ale jedna mezi ostatními vyčnívala.
Před sedmi lety…
„Říkal jsi, že se nebudeš dívat, Bille!“ Tom měl své malé ruce přitisknuté na své nádobíčko, zatímco se mračil na Billa, který byl již ve vodě a řehtal se.
„Já se nedívám!“ Trval na svém Bill a plácl si ruku přes oči, jeho rty byly stále roztaženy v úsměvu.
Tom hlasitě zavrčel a vběhl rovnou do vody dřív, než mohl Bill znovu nakouknout, hlavu ponořil pod vodu, jakmile byl dost daleko. Když se zpátky vynořil, Bill nebyl nikde v dohledu. „Moc vtipné, Bille, pojď zpátky nahoru.“
Po několika okamžicích bez Billa Tom začal propadat panice. „Bille? Bille!“ Plaval kolem v kruzích a strkal hlavu pod vodu, i když nebyl žádný způsob, jak by mohl něco vidět skrz šero v temnotě noci.
Málem vyskočil z kůže, když ucítil, jak ho někdo chytil za nohy. Bill se vynořil přímo před ním a okamžitě se rozesmál Tomovu překvapenému výrazu. „Měl bys vidět svůj výraz!“
„To není legrace, Bille! Vážně jsem si myslel, že se něco stalo a-“ Tomovi se zlomil hlas a Billův úsměv rychle poklesl.
„Tome… Tome, omlouvám se. Víš, jak jsem se trénoval zadržování dechu pod vodou. Jen jsem se snažil předvést a vystřelit si z tebe,“ Bill zavrtěl hlavou a uchopil pod vodou Tomova předloktí. „Nechtěl jsem tě vyděsit.“
Tom nedůtklivě vystrčil spodní ret, obočí měl svraštělé, zatímco se snažil přimět své srdce, aby se uklidnilo. „Měl jsem opravdu strach. Myslel jsem, že jsem o tebe přišel.
Bill vypadal plný lítosti, a i přes jejich nahotu omotal své paže kolem Tomova krku a přitiskl ho k sobě. „Už to nikdy znovu neudělám. Přísahám, Tome. Nikdy.“
Tom pevně zavřel oči a vklouzl rukama kolem Billova pasu. Cítil Billovy věci přitisknuté proti sobě a věděl, že Bill cítil ty jeho. Ale na tom nezáleželo, protože oni byli oba v pořádku.
„Nemůžu tě ztratit, Bille,“ zašeptal mu Tom do ucha.
„Jsem tady. Nikam nejdu,“ odpověděl Bill s povzdechem do Tomova krku.
……….
„Proč jsi pořád tak moc oblečený?“ Billův hlas ho vyrušil z myšlenek, a když se ohlédl přes rameno, jeho vysoká postava se přibližovala.
„Předpokládal jsem, že budeme pořád poněkud oblečení, protože…“ Tom se odmlčel a podíval se dolů na svou nahou hruď, zbytek naznačil pouze nepřímo.
„Stačí do spodního prádla.“ Pokrčil rameny Bill a odhodil svou čepici, než si ladně sundal tričko. „Dnes večer zvládnu trochu nahoty.“
Tom spěchal, aby jej dohnal, a zanedlouho byli oba ve svých boxerkách nebo, v Billově případě, v malých slipech, které nezanechávaly absolutně nic vlastní představivosti. Tom byl vděčný za vodní přikrývku.
„Kurva, nemyslel jsem si, že to bude tak studené,“ zvolal Bill hlasitě, jakmile byl ve vodě.
„Psst.“ Vynadal mu Tom a smál se. „Bydlí tady lidi, víš?“ Nicméně, on sám chtěl vypustit řetězec nadávek, když studená voda dosáhla k jeho koulím. Zadržel je v sobě a zůstal silný.
Bill k němu doplaval s chlapeckým úsměvem na tváři. „Já vím. Nemůžu uvěřit, že jsme se tu koupali nazí.“
„Byli jsme mladí a hloupí,“ odpověděl Tom s odpovídajícím úsměvem, zatímco si stočil své dredy do chaotického, ale efektivního drdolu, aby se mu nenamočily.
„Taky nemůžu uvěřit, jak dlouhé už ty dredy máš.“ Bill byl na okamžik uchvácen Tomovými vlasy.
„Za pět let se toho může hodně změnit.“ Tom studoval Billovu tvář opatrnými a rychlými pohledy, nechtěl se na ni příliš soustředit.
„Kdybych měl pivo, tak bych si na tohle prohlášení, kurva, připil.“ Bill si přehnaně nahlas povzdechl a položil se na záda, bledé břicho mu vodou prosvítalo.
Navzdory kouskům informací, které mu už Bill dal, Tom byl stále zoufale zvědavý na spoustu věcí, ke kterým došlo od té doby, co Bill byl pryč. Věděl, že by byla chyba, aby na něj tlačil s náporem otázek. Bill potřeboval dělat věci podle svého vlastního načasování, ale taky říkal, že Tom měl povoleno trochu přitlačit.
„Zmínil ses, žes měl těžké ráno, a nějak jsem usoudil, že to nemá co dělat jen s tím, kolik jsi toho včera večer vypil.“
Bill nechal oči zavřené a tiše si broukal, pažemi líně pohyboval skrz vodu, aby se udržel nad vodou. „Jo, nejen to pití. Některé dny jsou prostě lepší než ostatní, to je všechno.“
Tom s touto odpovědí nebyl spokojený, a tak Billa šťouchl do boku, a ten ze sebe vydal polekaný zvuk a ztratil rovnováhu, takže se musel postavit. „Říkal jsi, že můžu páčit. Tak teď to z tebe páčím,“ řekl Tom.
Bill sevřel rty a přimhouřil oči, ale po chvilce rezignovaně přikývl. „Na zítra jsem si domluvil schůzku se svým terapeutem. Prostě jsem se probudil a cítil jsem se sám ze sebe dost hrozně.“
„Myslel jsem, že jsme se díky našemu včerejšímu nočnímu rozhovoru někam dostali,“ vydechl Tom, jen sotva se mu podařilo skrýt zklamání v hlase.
„Hej, to rozhodně jo, a já to opravdu oceňuju. Byl to dobrý pocit. Ale musíš pochopit, že já se nespravím přes noc. Trvalo několik let, než se ze mě stalo tohle, a můj mozek je docela silně naprogramovaný tak, aby myslel určitým způsobem. Nejde jen o sex, ale i o mě.“ Bill si zajel prsty do mokrých vlasů a Tom sledoval, jak mu z očí stékaly po tvářích onyxové potůčky. „Můj mozek je nemocný, Tome, a já jsem v prdeli.“
„Tvůj mozek je v pořádku,“ Tom cítil potřebu se dohadovat, v hrudi mu vzplál hněv. „Ty jsi v pořádku. Jenom si něčím procházíš, a budeš muset o sobě přestat takhle mluvit. Je to ponižující.“
„Tome.“ Bill zvedl ruku s uklidňujícím úsměvem na rtech. „To je v pořádku. Nemusíš mě bránit před… mnou samotným. Trvalo to nějaký čas, ale konečně dokážu poznat, že prostě nefunguju tak, jak bych měl.“
„Prostě si nemyslím, že je to fér. Jsi tak mladý a už sis prošel tolika věcmi. Nenávidím, že jsem tam nebyl, abych ti pomohl, když to začalo.“ Tom si silně skousl spodní ret a sklopil hlavu, zavřel přitom oči.
Bill jemně přiložil dlaň na Tomovu tvář a palcem přejel po křivce jeho čelisti, jak zašeptal: „Kéž bych tenkrát mohl prostě zůstat. Představ si, co jsme mohli být, kdybychom mohli pokračovat od té poslední noci, kterou jsme spolu měli.“
Když Tom otevřel oči, Bill měl na tváři smutný úsměv. Roztřeseně vydechl a opřel si hlavu do Billovy dlaně. „Myslím na to po celou dobu.“
„Já taky.“ Bill polkl a naklonil se, aby vtiskl vlhký polibek Tomovi na čelo a Tom se ostře nadechl.
„Zasraně nenávidím tvého otce,“ řekl hořce.
„Já taky.“ Bill se lehce zasmál a slabě Toma po tváři poplácal. „Jsem si zatraceně jistý, že minulost změnit nemůžeme, ale snažím se zlepšit. Dokonce i když s tebou mám teď jen tak málo času, nechci ho strávit tím, že budu sám sebe nenávidět a dělat ti to těžké.“
„Máš se mnou tolik času, kolik jen budeš chtít,“ trval na svém Tom, oči se mu rozšířily pravdivostí jeho slov.
„Na konci léta odjíždíš na vysokou,“ odporoval Bill jemně.
„A? Nebudu až tak daleko. Můžeš dokonce jít a zůstat se mnou a s Georgem,“ vychrlil Tom, cítil, jak se mu znovu rozbušilo srdce se směsicí naděje a zoufalství.
„Tome, přestaň.“ Bill zavrtěl hlavou a ten známý, smutný úsměv se znovu objevil. „Nemůžeš kvůli mně měnit své plány.“
„Nebudu, kurva, nic měnit, budu se držet těch stejných plánů, jen ty v nich budeš taky.“
„A co bych dělal, Tome?“ Bill zvedl obočí a vydal ze sebe bezmocný zvuk.
„Byl bys se mnou.“ Zamumlal Tom, cítil, jak je jeho naděje likvidována.
„Potřebuju dostat reálnou šanci urovnat si svůj život. Ani jsem nedokončil střední školu, víš? Dokud nedokážu zvládnout sám sebe i svou situaci, tak do toho v žádném případě nebudu zatahovat i tebe.“
„Ale já už v tom jsem zapletený, Bille. Mě se zatraceně nezbavíš. Je mi líto, ale nezbavíš.“ Tom zavřel oči a zhluboka se nadechl, ale nestačilo to. „Musím se dostat ven.“ Odtáhl se od Billa a plahočil se ven z vody, rukama si mnul obličej, zatímco jeho končetiny byly ztěžklé proti proudu vody, který vytvářely jeho kroky. Zaslechl, jak Bill následoval jeho příkladu, ale nepodíval se na něj, když se posadil na břeh.
„Myslel jsem po tomhle létě, Tome,“ Billův hlas byl ztrápený a nechal mezi nimi malou vzdálenost, když se posadil vedle něj.
„Takže až léto skončí, měl bych vypnout všechny city, které k tobě mám? Takhle to nefunguje, Bille. Nejsem žádný zatracený robot,“ řekl Tom tvrdě a bojoval proti zachvění, jak mu na vlhké kůži naskákala husí kůže. Věděl, že je pravděpodobně sobecký, ale nemohl si pomoct.
„To po tobě nechci,“ odpověděl Bill tiše, jeho tón byl jemný, přesný opak toho Tomova.
„A tak co?“ Tom se otočil ve snaze být k Billovi čelem, jeho bolest se přenesla jediným pohledem.
„Jen mi dej čas. To je všechno, co žádám,“ prosil Bill a natáhl ruku mezi ně s dlaní otočenou vzhůru.
„Mám pocit, že jsme ho ztratili už tak moc. Co když ti to bude trvat roky?“ Tom se podíval na Billovu ruku, ale nevzal ji.
Billovy prsty se zkroutily, ale rukou ani nepohnul. „Nebude, Tome, přísahám. A budu jen jeden telefonní hovor daleko.“
Tom vzhlédl, zatímco si třel horní ret proti kovovému kroužku ve svém spodním rtu. „Slibuješ, že nikam nezmizíš?“
„Slibuju. Na všechno, co mám, i když přiznávám, že toho není moc. Slibuju.“ Bill přikývl a znovu své prsty povolil.
Tom se nerovnoměrně nadechl a položil ruku na Billovu, sevřel ji a přisunul se blíž, aby mohl omotat paži kolem Billových vlhkých, úzkých ramen, zatímco Bill si o jeho širší rameno opřel hlavu.
Mlčky hleděli přes vlnky na klidném jezeře a na to, jak se stříbrný měsíc odrážel od povrchu. Tomovy prsty pomalu přejížděly po Billově paži a Tom vydechl úlevou a teplo se rozšířilo jeho tělem, když mu Bill omotal ruku kolem pasu a zvedl hlavu, aby mu vtiskl polibek na tvář. Tom otočil hlavu, aby odpověděl malým polibkem do koutku jeho úst.
Bill naklonil obličej a Toma plně políbil, jemné rty se beze spěchu setkaly. Tom sklonil hlavu a přejížděl rty proti Billovu krku, instinktivně jej lehce kousnul. Cítil, jak se Bill napjal a prsty mu zaryl do boku. „Omlouvám se. Příliš moc?“ Zamumlal Tom.
„Trochu moc.“ Připustil Bill a pomalu se jen o kousek odsunul, věnoval Tomovi jemný úsměv. „Díky za zeptání.“
Tom chápavě přikývl. „Existují nějaké určité věci, které to spouštějí víc než ostatní?“
„No, být přitisknutý k mokrému a napůl nahému klukovi, ke kterému mám zvláštní city, je docela velký spouštěč.“ Bill se na něj podíval se zamrkáním svých řas, které nějakým způsobem spolupracovalo s konfliktním úšklebkem, který ho doprovázel.
Tom se zasmál a opravdu se nechtěl červenat, ale zatraceně šel a stejně to udělal. „Umírám hlady. Měl bys zájem o nějakou pozdní noční pizzu?“
„Oh, sakra jo.“ Bill nadšeně přikývl, vstal a nakrčil nos nad pískem, který byl přilepený k jeho mokrým nohám. „A sprchu. Do prdele.“
Tom se zašklebil nad drsným pocitem, když si natáhl své džíny. „Jo, je to nechutné. Můžeme se vrátit ke mně a osprchovat se, každý sám, a objednat pizzu. Jestli chceš?“
„Miluju, jak jsi musel ujasnit, že půjdeme do sprchy každý zvlášť.“ Bill se zasmál a hřbetem ruky Toma hravě šťouchl do paže. „To zní skvěle. Nebude to tvé mámě vadit?“
„Pochybuju, že tam vůbec bude.“ Tom povystrčil ret a vytáhl klíče z kapsy, prostrčil prst skrz kovový kroužek.
„Můžeš se mnou mluvit o věcech, víš.“ Nabídl Bill, oči měl plné upřímnosti.
„Něco ti povím. Ty mi dáš něco, a já ti dám něco. Je to jen spravedlivé.“ Tom se usmál a přistoupil s Billem k jeho vozu, všiml si, jak malý Bill vedle něj vypadal.
„Chceš říct, že bychom se měli střídat ve sdílení tajemství?“ Bill si přiložil ruku na hruď a zvědavě zvedl obě obočí. „Dobře, okay. To se mi líbí.“
„Pizza a tajemství. To zní slibně.“ Souhlasil Tom, protože oba došli ke dveřím na straně řidiče a Tom je pro něj otevřel. „Můžeš prostě jet za mnou.“
„Já vím, jak se dostat k tobě domů. Už jsem tam jednou nebo dvakrát byl,“ poškádlil ho Bill, zvedl ruce a sevřel Toma v bezpečném, vlhkém objetí, které Toma příjemně překvapilo. „Uvidíme se tam.“
Tom sevřel ruce kolem Billova tenkého pasu a držel ho trochu pevněji, než za normálních okolností. Když zavřel oči, mohl si téměř představit, že jsou znovu tak mladí, jako když se pevně objímali v jezeře, bezstarostně nevědomí si toho, co mělo přijít v jejich budoucnosti, ale stále vyděšení ze vzájemné ztráty.
Déja-vu zatahalo za Tomův žaludek a on zašeptal Billovi do ucha. „Nemůžu tě ztratit, Bille.“
„Jsem tady. Nikam nejdu,“ odpověděl Bill s tichým povzdechem a přitiskl tvář k té Tomově, zatímco bezvýrazně zíral do dáli.
autor: Mohanrocks
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Nemůžu si pomoct, ale tenhle díl byl vlastně dost smutný. Ale krásný.
Děkuji za překlad a těším se na pokračování.
Moc si přejí aby se Bill z toho co nejdřív dostal a nemuseli se tak trápit.
Cele to posoby tak nejak smutno, zufalo a beznadejne. Nevidim svetlo na konci tunela. Dufam, ze autorka ho videla. Dakujem za cast.
Moc smutné.Ale je to překrásné****
Prečo sa tak naťahujú 🙁 žiadny terapeut ani nič,pekne sa treba venovať Tomovi! Aj ja som cítila pri tomto dieli beznádej, akokeby sa situácia nehodlá vyriešiť a takto to medzi nimi zostane navždy, až kým Tomovi nepukne srdce a nenájde si nejaké dievča/Millesa (:D).
Já se přidávám k holkám, protože smutek rozhodně prostupoval celým dílem. Vlastně ani nevím proč, když spolu kluci strávli pár hezkých chvil. Možná ta zmínka toho, že až léto skončí Tom odeje na univerzitu do jiného města a kluci už tak nebudou moci trávit čas spolu. Možná ty nádherné vzpomínky na minulost a nebo to, že Tom má rozhodně strach, že o Billa zase přijde. Smutek ve mně koloval opravdu celý dílem.
Docela jsem se upnula na Billovu schůzku s terapeutem, trochu asi doufám, že by mu konečně mohl nějak pomoci. Dokonce i Bill už vypadá, že si řádně uvědomuje svůj problém a kvůli Tomovi se chce stát ´normálním´. Doufám, že to konečně půjde a Bill bude postupem času dělat pokroky. Upřímně vůbec nevím, jak se v Billově případě můžou dělat pokroky a jaké jsou další postupy. O tomhle tématu nevím ani ťuk, a i proto se tak těším na další pokračování.
Moc děkuji, Zuzu! ♥
Vôbec neviem čo napísať, asi preto, že predo mnou už bolo napísané všetko. Som veľmi zvedavá ako to nakoniec dopadne. Bojím sa, že sa zase budú musieť na dlhý čas rozlúčiť…