Tom jen zíral na obrazovku svého počítače, nevěřil vlastním očím. Byl to sen? Určitě to musel být sen. Proč by mu Bill tak zčistajasna psal? Cítil se nervózně a odhaleně, jako kdyby ho někdo sledoval. Vyšiloval. Rozhodně vyšiloval. Zavřel oči a zhluboka se nadechl.
Měl by odepsat? Nebo by to měl prostě jen ignorovat? Co když to celé byl jen vtip? Co když ho Bill nechtěl poznat? Co když to byl opravdu jen vtip, aby se ukázalo, jak hloupý Tom je? Bill byl pravděpodobně se svými přáteli a všichni společně čekali na Tomovu reakci, co odepíše.
Ne, takhle to nemohlo být. Ne, byl prostě jen paranoidní. Bill byl k Tomovi vždycky milý a hodný. Nikdy se na něj nepodíval povýšeně, nikdy mu neřekl nic špatného. Ne, Bill by nikdy neudělal něco takového jako tohle. Nebo ano? Jak to Tom mohl vědět? Zas až tolik Billa neznal.
Ne, to taky nemohl udělat. Bill byl online, rozhodně si musel všimnout, že Tom zprávu viděl. Proboha, co dělat, co dělat?
Tom se potil jako prase, jeho tělo vypadalo, jako kdyby jím procházelo zemětřesení, jak se třásl. Byl tak nervózní jako ještě nikdy předtím. Podíval se na klávesnici, na obrazovku a zase zpátky na klávesnici.
Rozhodl se, že to prostě udělá; nechtěl vypadat neslušně. Navíc, tohle byla skvělá příležitost, jak poznat Billa – pokud by teda chtěl i on.
Pátek 23/08/08
Tom zavřel oči a v duchu počítal do desíti předtím, než stiskl ‚enter‘ a odeslal zprávu.
Když znovu otevřel oči, všiml si, že Bill si zprávu hned zobrazil a jeho srdce vynechalo úder. Nebyl na to připravený, tohle bylo až moc. Měl by prostě jen vypnout počítač a předstírat, že se stalo něco s internetem? Ne, to opravdu udělat nemohl, protože co když s ním chtěl Bill opravdu mluvit? Tohle byla příležitost, kterou Tom nemohl jen tak zahodit, měl ji uchopit.
Tom pomalu odstranil polštář ze svého obličeje, oči měl ale pořád zavřené. Pomalu oči otevřel a četl Billovu zprávu:
Pátek 23/08/08
Tom se usmál, byl klidnější, ale pořád trochu nervózní, pořád se trochu bál, že je to jen hloupý vtip na jeho účet.
Pátek 23/08/08
Jakmile Tom zprávu odeslal, začal zase šílet. Proboha, on zapomněl přidat smajlíka! Normálně smajlíky nikomu neposílá. Nikdy nemusel posílat ty přihlouplé tvářičky. Měl by ho ještě doposlat, nebo to prostě nechat být?
Pátek 23/08/08
Okay, Tom přemýšlel, co by měl říct teď. Proč se ho Bill prostě na něco nezeptal? To by bylo mnohem jednodušší, teď musel přemýšlet nad něčím, co by řekl on a nebylo to trapné. Což se jednoduše řeklo, ale hůř udělalo. Nebyl příliš společenský člověk a z rozhovoru s Billem byl mnohem nervóznější, než z poslední písemky z chemie. Chtěl vypadat cool, zábavně, chytře, ale kdykoliv potkal Billa na chodbě, tak zakopnul, slintal nebo upustil cokoliv, co měl v rukou. Jednoduše řečeno nevěděl, jak se v Billově přítomnosti chovat.
Tom přemýšlel pět minut nad něčím, co by mohl odepsat. Něco napsal, ale pak usoudil, že je to hloupé. To zopakoval několikrát, dokud konečně nenašel něco, co se zdálo být docela v pořádku.
Pátek 23/08/08
Tom pokýval sám sobě hlavou na souhlas, než zprávu odeslal. Tohle neznělo tak zoufale nebo hloupě, znělo to docela v pořádku. Navíc nezapomněl na smajlíka, takže by to mělo být v pohodě. Doufal. Proboha, cítil se tak hloupě, jako idiot. Pořád měl trochu špatný pocit z celé té situace. Věděl, že Bill není špatný člověk – alespoň si myslel, že to ví – pořád se ale bál, že je to vtip, jen pokus, jak ho ponížit či zranit.
Pátek 23/08/08
Pátek 23/08/08
Pátek 23/08/08
Tom si udělal přestávku na nabrání dechu, protože si uvědomil, že chvíli dech jen zadržoval. Nemohl tomu uvěřit, bylo to tak nereálné. Seděl v posteli a psal si s Billem Kaulitzem na Facebooku. Co to mělo, k čertu, znamenat? Tom byl opravdu šťastný, v břiše cítil příjemné pocity a trochu se mu motala hlava, ale zároveň to bylo tak… nereálné. Uvědomoval si, že o tom celém musí říct Georgovi, co nejdříve to bude možné.
Pátek 23/08/08
Tom zaúpěl a profackoval se. Byl tak šíleně pitomej. Byl takovej moula. Až tahle konverzace skončí, Bill si uvědomí, že je retardovaný a už s ním nebude chtít nikdy víc mluvit.
Pátek 23/08/08
Tom se doslova roztékal. Bill byl tak sladký, tak okouzlující – samozřejmě, že tohle věděl, ale pořád ho to ohromovalo. Tom zrudnul a nevěděl, co má sám se sebou dělat. Ukryl svůj obličej do dlaní, zhluboka dýchal a připomínal sám sobě, aby se nechoval jako desetileté zabouchnuté děcko. On byl totiž sedmnáctiletý zabouchnutý puberťák.
Sobota 24/08/08
Sobota 24/08/08
Sobota 24/08/08
Tom byl vážně rád, že nemluvili tváří v tvář, protože byl rudej jak zasraný rajče, houpal se ze strany na stranu, pokaždé se snažil přijít na to, co říct, aby to bylo cool. A samozřejmě, sám sobě musel připomínat, že musí dýchat.
Kluci pokračovali v rozhovoru, a nakonec se i Tom trochu uklidnil. Pořád se obával, ale už ne tolik, jako na začátku. Mluvili o několika věcech jako například o škole, počasí, hloupých filmech, otravné matikářce a o špatné školní jídelně. Tom vážně chtěl napsat něco zajímavého, něco duchaplného, ale na nic nemohl přijít, takže Bill byl ten, kdo vedl celou konverzaci. Tomovi to nakonec ani nevadilo, protože si užíval rozhovor s Billem. Bill byl vtipný, zábavný a naslouchal mu.
Sobota 24/08/08
Sobota 24/08/08
Tom zalapal po dechu a podíval se na hodiny. Bože můj, opravdu byly čtyři hodiny ráno. Co to sakra? Bylo jedenáct, když se naposledy díval na čas. Absolutně to nezaznamenal, čas utíkal tak rychle, jak si psal s Billem. Dokonce si ani nevšiml, že je jeho máma už doma. Zvedl se, aby se podíval z okna. Ano, jeho máma byla opravdu doma. Proboha, byl vzhůru celou noc, aby konverzoval s Billem. Hloupě se zakřenil a vrátil se zpátky do postele.
Sobota 24/08/08
Tom našpulil rty, ve skutečnosti ještě nechtěl jít spát. Měli vážně hezký rozhovor a on se bál, že když to teď utnou, už spolu nikdy jindy mluvit nebudou. Cítil se dobře, absolutně zapomněl na plány, které měl na ráno. A teď měl před sebou jen tři hodiny spánku, ale musel to zvládnout.
Sobota 24/08/08
Tomovo srdce vynechalo několik úderů, jak četl Billovu poslední zprávu. Bill napsal, že si napíšou zítra. Tom mu poslal jen obyčejného smajlíka, ještě než zavřel počítač, protože si uvědomoval, že kdyby napsal delší zprávu a Bill by odpověděl, tak by spát nešel.
Tom zazíval a šel do koupelny připravit se ke spánku. Jakmile si vyčistil zuby a vrátil se zpátky do postele, uvědomil si, jak je vlastně unavený.
S obrovským úsměvem na tváři Tom usnul. Mohl se obávat zítřka, ale ne dnes, protože právě teď byl nejšťastnější kluk na světě.
autor: The_poltergeist
Tom je takovej ťunťa, to snad není možný 🙂 Až ho Bill jednou ve škole osloví na živo, tak to s ním rovnou sekne, ne ? 😀
Díky za překlad
To je taková klasika, až se musím smát. Ještě si živě vybavuji, jak jsem já bývala nervózní, když mě oslovil kluk, co se mi líbil. Ten strach, abych nic nepodělala, když už se mi nepodaří být rovnou za hvězdu (zatraceně malá pravděpodobnost). Totálně jsem s Tomem cítila.😄
Díky za překlad a těším se na pokračování.😁
Ja presne viem ako sa Tomi cíti :)) úplne ako keby som čítala o sebe, mala som vtedy 17 a písala som si mojim terajším priatelom 😀 ááách to boli nervičky :D. Super diel, som rada, že Bill napísal, tak dobre sa im spolu konverzovalo že úplne zabudli na čas – a tak to má byť ♥ prosím prosím rýchlo ďalej :-*
Tom to je roztomilí pako až potká Bill naživo tak jej klepne.
Ten Tom je trubka, já se prostě bavím.
No mám dosť 😀 Tom je fakt v tom 😀
Další roztomilost! ♥
Naprosto jsem si vzpomněla na dávné doby, kdy jsem se taky takhle bála, když mi napsal kluk, který se mi líbil. Je to krásné navrácení se do minulosti a k Tomovi se tohle strašně hodí. Je táááák sladký! Mám pocit, že díky tomu budu u téhle povídky děsně infantilní, ale mně osobně to vůbec nevadí!
Jsem docela překvapená, že Tom relativně v pohodě online rozhovor s Billem zvládnul. Uvidíme jak to pak bude na živo a hlavně jak a kdy se kluci více sblíží. 🙂
Povídka je neuvěřitelně vtipná a roztomilá. Moc děkuji za překlad! ♥
Tohle je neuvěřitelně roztomilý. 😀 A budu opakovat to, co napsali lidi přede mnou, ale strašně moc se v tom vidím. Teď už samozřejmě ne, s věkem nepřichází jen rozum, ale i sebevědomí. Ale dřív, na začátku puberty, jsem byla úplně stejná. 😀 Jen jak jsem to četla, cítila jsem bušení srdce a zpocené dlaně, jak jsem se s Tomem sžila. 😀
Moc děkuju za překlad. Netrpělivě budu vyhlížet další díl. 🙂
Ten rozhovor bol klasicky trápny a zároveň rozkošný. Dúfam, že v tom budú pokračovať aby sa nám Tom netrápil. Teším sa na pokračovanie. Ďakujem za preklad.
Tom je taký zlatý! 😀 Myslím, že všetci poznáme takýto trápny rozhovor, keď rozmýšľame čo napísať 🙂
Ale hlavne, že Billovi odpísal a podaril sa im úspešne začať už na prvý raz veeeľmi dlhú konverzáciu. Som šťastná spolu s Tomom, ale som fakt zvedavá, čo sa bude diať ďalej. Či ho Bill osloví aj v škole alebo si budú istý čas len takto písať a tak 😀
Ďakujem za preklad.