
Tom zaúpěl, jakmile jeho budík začal vyzvánět. Poslepu ho nahmatal na nočním stolku, vzal ho do ruky a hodil proti dveřím. Pravděpodobně ho rozbil, ale příliš ho to nezajímalo. Navíc, nikdy ten budík neměl příliš v lásce.
Navíc se dnes cítil trochu divně. Byl nervózní z toho, že uvidí Billa, zároveň byl ale v klidu. Vlastně se těšil se na to, až Billa uvidí. Věděl, že to pravděpodobně celé pokazí a opět uteče, ale nemohl se dočkat, až uvidí Billův obličej, jeho úsměv. Jeho úsměv mu vždy zlepšil den.
Tom se sám pro sebe usmál, žaludek se mu stáhl, jak myslel na Billa a na zprávy, které od něj o víkendu dostal. Nicméně alespoň ho to probudilo.
Povzdychl si a vylezl z postele. Vyhrabal nějaké oblečení ze skříně a šel do koupelny, aby se připravil na další den.
~*~
Když Tom parkoval své auto před školou, klepal prsty do volantu a pohled měl upřený do klína. Najednou byl příliš nervózní na to, aby vstoupil do té zpropadené budovy. Co když to byl vtípek na jeho účet? Co když se všichni začnou smát, hned jak se dostane dovnitř?
Jedna jeho část hluboko uvnitř něj věděla, že přeháněl. Nemohlo to být tak špatné. Přeci jenom, celá škola se mu nemůže začít posmívat v tom momentu, kdy překročí práh. Lidé nebyli tak zlí. Nebo možná ano? Tom už slyšel o takových případech, on mohl být jen další z obětí ďábelského vtipu.
Ale Bill byl na něj opravdu milý, mluvili o různých věcech, například o počasí a jejich oblíbených seriálech, oblíbených knížkách a tak dále. Takže kdyby chtěl Toma ponížit, pravděpodobně by se ho ptal na ztrapňující otázky, ne? Například na jeho sexuální orientaci a vše spojeně s tímto tématem.
Možná to byl jen test, aby poznal, jestli je Tom natolik hloupý, aby si myslel, že ho Bill má rád? Možná o něm všichni smýšleli jako o hlupákovi, protože Billovi odepsal?
Všichni si už dávno myslí, že jsi idiot, zamumlal si Tom sám pro sebe. Opřel si čelo o volant naštvaný sám na sebe, že je tak patetický.
Dobře, pravděpodobně nemohl zůstat ve svém autě po zbytek dne, musel z něj vystoupit. Naříkal, ale z auta vystoupil. Šel do školní budovy, jeho srdce tlouklo na poplach. Bylo mu tak špatně od žaludku, že si byl jistý, že jakmile do něj někdo vrazí, pozvrací se.
A ano, šest nebo sedm lidí, ať už to byla nehoda nebo ne, do něj narazilo, když se snažil dostat ke svojí skříňce.
Když se konečně dostal ke své skříňce, neztrácel ani minutu. Prostě skříňku otevřel, vyndal z ní knížky, které potřeboval na první hodinu, což byla chemie. Předmět, který Tom nesnášel, ale zároveň ho miloval; jen nesnášel lidi ve třídě. Pokaždé, když měli dělat něco v páru nebo skupinách, Tom skončil s někým, kdo ani netušil, že existuje, nebo jen plánoval ho ignorovat. Jednou skončil s Billem, a ačkoliv si to Tom užil, byla to skutečná pohroma.
Tom byl tak nervózní, že málem podpálil celou třídu, protože dal dohromady dvě zcela rozdílné látky. Bill se jen smál a pomohl mu tu spoušť uklidit, než dali pokusu druhou šanci. Později, když měli třídě představit svůj projekt, Tom omdlel a Bill to tak musel udělat celé sám. Tom byl šíleně zahanbený, hlavně když se omlouval Billovi, který se znovu smál a řekl, že je to v pořádku.
S ujištěním, že má všechny své knihy, se vydal do třídy.
Třída už byla plná. Tom se nenápadně rozhlížel, kde bylo místo, kam by se mohl posadit. Usmál se a šel k místu vedle blonďatého, bledého chlapce, který se jmenoval Andreas. Andreas byl ještě divnější než Tom. Tom znal Andrease zhruba tak dlouho jako Billa, sotva ale spolu mluvili. Tom si byl jistý, že to bylo tím, že oba byli na vrcholu plachosti a podivínství.
„Ahoj,“ řekl Tom a usmál se na Andrease, který se šokovaně rozhlížel, že si ho opravdu někdo všiml. Jen se na Toma trochu usmál, než zabořil nos zpátky do knihy.
Tom se potichu zasmál a posadil se, otevřel vlastní knihu.
Ne, pravděpodobně se o něm nebavili. Bill nebyl tak hloupý, nemohl. Tom se ale otřásl, když si víc a víc lidí začalo šeptat.
Ne, Tome. Oni si jen spolu povídají, což je normální. Kdybys byl víc společenský člověk, taky bys to mohl znát, řekl sám sobě, jak se snažil uklidnit a zavřel oči.
Naštěstí všechny jeho myšlenky byly přerušeny, jakmile vešla do třídy učitelka. Byla ten typ učitelky, která začala o svém předmětu mluvit hned, jakmile byl vevnitř její nos.
Dneska nechtěla dělat projekty ani zkoušet experimenty. Dnes jen měli sedět a poslouchat její výklad. A Tom s tím byl více než spokojený.
O deset minut později už Toma bolela ruka ze zapisování poznámek. Zaúpěl a podíval se na hodiny nade dveřmi, ještě zbývalo celých třicet šest minut. Trochu poposkočil na židli, když se dveře prudce otevřely a Bill vběhl dovnitř naprosto bez dechu.
Bill se náhle otočil a jejich pohledy se setkaly. Tom hlasitě zalapal po dechu, všichni se otočili a koukali na něj. Tom zrudnul, chtěl vzít svou knihu a obličej do ní schovat. Nebyl daleko od slz, zase se ztrapnil.
~~
„Pravděpodobně bys nevylezl z baráku,“ zasmál se Georg s pusou plnou jídla. „Byl bys tak zatraceně ztracený, kdybys mě neměl.“
„To byla rétorická otázka,“ Tom se začervenal a sklopil pohled ke svojí pizze. Upřímně, nevěděl, proč se s ním Georg pořád bavil; pořád byl tak tichý a nejistý, nedokázal udělat nic sám. Minimálně ne ve škole.
Georg a Tom byli přátelé již od školky, ačkoliv se po školce Georg odstěhoval pryč se svojí matkou a Tom zůstal sám. To byla doba, kdy se u Toma začal rozvíjet úzkostný strach. Většinou byl hrozně nervózní, nevěřil ostatním lidem, nevěřil ani sám sobě, bál se mluvit o tom, co si myslel. Vše se zlepšilo, když se Georg za pět let vrátil. Než se to ale stalo, Tom měl problémy vylézt ráno z postele; častokrát nešel do školy a zůstal radši doma. Teď když byl Georg zpátky, školu nikdy nevynechal. Dobře, ne tak často jako dřív.
„Takže jaký jsi měl víkend?“ zeptal se Georg po chvíli, rozhlížel se po jídelně, jen protože věděl, jaké problémy má Tom s očním kontaktem.
„Ušlo to,“ Tom se usmál. Nevěděl, jestli má Georgovi říct o neobvyklých událostech tohoto víkendu, či nikoliv. „A tvůj?“
Tak moc to chtěl Geovi říct. Nebyl si ale jistý, zda to je dobrý nápad. Co když mu Georg řekne přesně to, co si myslel on sám hned od začátku? To, že to byla jen ukázka krutosti a hned by si měl Billa zablokovat? Věděl, že Georg ho nebude soudit, protože je jeho opravdový kamarád, ale měl strach z toho, že by slyšel pravdu.
Ale znovu, Tom nevěděl, co je pravda a Georg o tom možná mohl smýšlet jinak?
Tom bloudil pohledem po místnosti, když se najednou všiml Billa přímo uprostřed jídelny. Jak jinak než obklopeného přáteli, se kterými horlivě diskutoval a smál se. Sám pro sebe se usmál, přišlo mu, že Bill vypadá šťastně, bezstarostně a prostě báječně. Přál si, aby měl tolik odvahy, aby s ním promluvil i v reálném životě.
„Tooooome,“ promluvil Georg. „Tooome, přestaň slintat nad dítětem od Kaulitzů a poslouchej mě,“ zakňučel a předstíral, že trucuje. Tom se jen zasmál.
„Proboha!“ vykřikl Tom, vzal ubrousek a zuřivě si bradu utíral, zatímco propaloval Georga zlým pohledem. „Měl jsi mi to říct dřív,“ zamumlal a zmuchlal ubrousek, aby ho vyhodil.
„Já se snažil,“ Georg se snažil obhajovat. „Ale byl jsi příliš zaneprázdněný slintáním nad Billem,“ ušklíbl se.
„Co?“ zeptal se Georg s ne moc velkým zájmem a usrkl si ze své coly.
„Víš, že jsem si přidal Billa na Facebooku, viď?“ zašeptal a rozhlížel se kolem sebe. Obával se, aby je někdo neposlouchal.
„Jo,“ Georg se zasmál. Když si Tom Billa na Facebooku přidával, byl jeden velký uzlíček nervů. Musel mu několikrát říct, aby se uklidnil a choval se jako chlap. Což bylo mnohem jednodušší říct než uskutečnit, hlavně když se jednalo o Toma. Georg Tomovi opravdu rozuměl, víc než kdokoliv jiný, nemohl si ale odpustit se mu tu a tam smát. Navíc, Tom věděl, že to Georg nemyslí zle, že ho nesoudil jako ostatní.
„V pátek mi napsal,“ zašeptal Tom a zčervenal, když mu Georg věnoval úšklebek. „Šílel jsem. Totálně jsem vyšiloval, protože to bylo tak nereálný. Georgu, on mi opravdu napsal! On se mnou mluvil!“ Tom se rozplýval, když si vzpomněl na jejich rozhovor. Chytil Georga za paži a třásl s ním. Chtěl, aby vyšiloval s ním.
„Dobře, chápu. Chápu to,“ zasmál se Georg a odstrčil Tomovu ruku pryč. „Takže co ti napsal?“
„Nevím,“ Tom se začervenal, rychle se podíval na Billa, než se otočil zpátky na svého kamaráda. „Znovu jsme si trochu psali v sobotu, jen tak o běžných věcech. Byl vážně milý. Ale v neděli tam nebyl. Čekal jsem celý den, jestli se přihlásí, ale on… nepřišel. Bojím se, že jsem řekl něco špatně nebo to byl vtip, a teď o mně mluví se svými přáteli a směje se mi,“ posmutněl. Znovu se díval do desky stolu, neodvažoval se podívat na Georga.
Georg se cítil špatně i za svého kamaráda. Věděl, že Tomova sebedůvěra byla opravdu hrozná a že si Tom myslel, že se do něj nikdy nikdo nezamiluje. Zkusil vše, co mohl, aby si Tom myslel, že je opravdu milý kluk a nic ohledně něj není špatně. Samozřejmě, Tom se snažil, jak nejvíce mohl, aby mu věřil, ale on už nevěděl, jak těžké to pro něj je.
„Proč si myslíš, že to byl vtip?“ zeptal se Georg.
„Můj-“ Tom začal, ale větu nemohl dokončit. Bill chtěl být jeho kamarád? Proč? Proč tak najednou?
Pro Toma bylo těžké uvěřit, že by někdo jako byl Bill, chtěl být opravdu jeho přítel. Věděl, že je Bill milý člověk, ale proč by zrovna Bill se svým skvělým životem chtěl být přítel zrovna s ním? Tomovi to nedávalo smysl. Opravdu chtěl ale věřit Georgovi. Jen to bylo těžké. Bál se, že všechny jeho naděje budou zničeny. Měl strach z toho, že mu ublíží, poníží a jen si z něj vystřelí. Uvědomoval si, že s něčím takovým by se nezvládl vypořádat.
„Dej tomu šanci,“ řekl Georg. „Tome, já vím, že se opravdu snažíš a je to pro tebe těžké, ale když se budeš takhle stranit a nevyužiješ téhle šance, už nikdy jinou nedostaneš.“
„Já vím,“ přitakal Tom a smutně vydechl. Věděl, že Georg mluví pravdu. Měl tomu dát šanci, měl Billovi dát šanci.
Jen si prostě přál, aby to nebylo celé tak děsivé.
~*~
Pondělí 26/08/08
Najednou jako by Tom neměl potřebu odpočívat. Nechtěl ťukat zprávy na telefonu, vyskočil tedy z postele, aby se dostal ke školnímu batohu, a vyndal z něj notebook. Rychle ho zapnul a otevřel stránku Facebooku, aby se přihlásil
Pondělí 26/08/08
Tom byl pořád nejistý, ale i tak stiskl enter a zprávu odeslal. Snažil se soustředit na to, co mu řekl Georg v jídelně. Buď mohl uchopit svou šanci pevně za pačesy, nebo zůstat nadosmrti sám.
Pondělí 26/08/08
Pondělí 26/08/08
Pondělí 26/08/08
Pondělí 26/08/08
Tom sám sebe profackoval. Nesmrtelnej Bill, co to kurva? Mohl být ještě pitomější? Přál si, aby na Facebooku bylo tlačítko ‚odstranit zprávu‘, aby tuhle mohl zrušit a napsat novou, lepší.
Pondělí 26/08/08
Pondělí 26/08/08
Tom zpanikařil ve chvíli, kdy zprávu odeslal a vlastně si uvědomil, co napsal. OPRAVDU PRÁVĚ NAZVAL BILLA FLÁKAČEM? NE. NE. NE. Tohle bylo strašný. Ne, tohle bylo příšerný. Pro boha, byl takový idiot. Ne, nebyl idiot. On byl ještě víc než to. Král idiotů. Kurva. Proč si zprávu nepřečetl před tím, než ji odeslal? Rozhodně nikdy nebude mít šanci Billa zaujmout, když o něm bude mluvit takhle.
Pondělí 26/8/08
Bezva, dělal to ještě horším. Tom byl tak znechucený sám sebou, že by nejraději vyhodil svůj počítač oknem. Proboha, byl expert na to, aby dělal sám ze sebe vola. Proč se nemohl chovat jako normální teenager, když byl v Billově přítomnosti?
Pondělí 26/08/08
Bill Kaulitz
… Nazval ho Bill roztomilým?
Tom si protřel oči a díval se na zprávu, aniž by mrkal. Cítil, že se jeho oči vysušují, ale ignoroval to. Nemohl najít správná slova, zapomněl dýchat, jen tupě seděl. Byl v šoku.
Opravdu si myslel…
Opravdu si Bill myslel, že je roztomilý?
autor: The_poltergeist
Bože chudák Tom, ešte ho z toho dopisovania klepne pepka:) je fakt roztomilý ale dúfam, že Bill ho už čoskoro nejako povzbudí, lebo mi ho je fakt veľmi ľúto. Ďakujem za kapitolu.
Na začátku jsem si myslela, že je Tom prostě jenom nesmělý, ale teď mi připadá, že má asi nějakou úzkostnou poruchu, nebo tak něco. Minimálně je hodně paranoidní.
Bill to s ním nebude mít jednoduché.
Díky za překlad
Tom je takový zmatkář. 😀 Příliš se bojí, že něco řekne nebo udělá špatně. Ale to zřejmě patří k jeho problému. Ještě že má Georga. Samotnou mě zajímá, jaký je Billův motiv, proč Toma kontaktoval.
Díky za překlad, těším se na pokračování.
Georg je Tomovou spásou! Ještě, že jej Tom má a může se vypovídat a Geo mu dá pár cených rad. Tom je prostě hotový. 😀 Roztomile hotový. 🙂 Ovšem dneska mě tak trochu napadlo, jestli je tohle doopravdy jen jeho obrovskou nesmělostí a nebo má nějaký problém? Nějaký blok už od mala? Jsem docela zvědavá jak to je a hlavně doufám, že se Billovi postupem času povede tohle Tomovo chování odbourat. Ano, je to sice neuvěřitelně roztomilé, ale Tom by si rozhodně zasloužil mít o dost větší sebevědomí! 🙂 Část tohohle dílu jsem trpěla s ním, protože mi bylo líto, že má takové pocity.
Moc děkuji za překlad! 🙂
Tom je zlaty ale je mi jej líto ještě že má Georga také si myslím že to není jenom nesmělost dík za krásný překlad.
Tom tak trochu trpí sociální fóbií ne? 😀 Mít takový problém s komunikací s lidma přece není tak úplně normální. Ale je rozhodně k sežrání, stydlím jeden. Nicméně i mě vrtá hlavou co po něm Bill může chtít. Taky v tom čuju nějaku zradu. 😀
Moc děkuji za překlad.
Tom je tak neistý! Musí byť utrpenie žiť život s tak malým sebavedomím…aj ja som nesebavedomá poseroutka ale Tom už je extrém 😀 !Dúfam, že ho z toho Bill vylieči :)) velmi sa teším ďalej a ďakujem za preklad :-*
Roztomilý není jen tom, ale celá tahle povídka. 😀 On je takový poděs. Když jsem tohle rozečítala, připomínal mi moje mladší já, ale teď už si to nemyslím. Já infarktový stavy tohohle kalibru nikdy neměla. 😀
Taky mě zajímá, co přesně Billa motivovalo mu napsat. Mohlo by to být prostě jen tím, že je Bill přesycený svojí popularitou a tak mu Tom se svým klidným životem přijde lákavý. Nebo mu Tom přijde zahalený tajemstvím. A nebo třeba – což bohužel taky bývá – jsou Billovi "přátelé" ve skutečnosti pěkně povrchní pokrytci a on doufá, že Tom je natolik jiný, že se od něj dočká nějaké upřímnosti. (Samozřejmě zbývá ještě možnost, že si Bill prostě jen všimnul, že Tom vyrostl opravdu do krásy). 😀 Těším se, až se to dozvíme. Děkuju za překlad. 🙂
Toma je mi fakt líto, je parádní*****