„Tome, slyšel jsem to hned napoprvé,“ zasmál se Georg na druhé straně linky, Tom zrudnul ještě víc, dokázal si naprosto živě představit Georgův úšklebek na tváři. „Takže… Co jsi mu na to řekl? Poděkoval jsi?“
„Ne, nemyslím si, že očekává, že poděkuješ,“ Georg se znovu zasmál. „Ale řekl bych, že očekává, že mu řekneš něco podobného nazpátek. Nebo jen chtěl, aby ses červenal. Což já vím, že děláš. Jo a taky si nemyslím, že chtěl, abys šílel,“ dodal. Tom zafuněl. Někdy opravdu nesnášel, jak zatraceně dobře ho Georg znal.
„To nemůžeš vědět!“ vyhrkl Tom trochu hlasitěji, než myslel. „Netušíme, co si myslí. Pořád to může být jeho hra, aby viděl, jak daleko musí zajít, aby mě ponížil. Nevíme nic. Jak bychom to taky mohli zjistit?“ Tom se pořád obával. Bál se zjistit pravdu. Nebavil se s Billem dlouho, ale už nějakou dobu do něj byl zamilovaný. Přál si, aby jejich konverzace pokračovala, alespoň ještě na nějaký čas.
„Tome, o tomhle jsme se už bavili několikrát,“ Georg byl trpělivý. „Nikdy se v životě neposuneš dál, pokud se nechopíš šance. Prostě to s Billem zkus, dobře? Mluv s ním, buď k němu přátelský, dělej, cokoliv chceš a snaž se mu věřit. Pokud se ukáže, že je kretén, tak se osobně postarám o to, aby za to zaplatil. A pak ti pomůžu se přes to přenést.“
„Tome, pokud tě jenom využívá, je to jeho mínus, dobře?“ řekl Georg. „Je to jeho chyba a on bude ten, kdo toho bude litovat. Teď se ale uklidni, zhluboka se nadechni a konečně mu odepiš!“
„Cože jsi udělal?“ Georg se rozesmál a Tom se vyděsil.
Kdyby mu někdo před dvěma týdny řekl, že ho jeho idol bude chtít poznat skrz Facebook a opravdu ho bude bavit si s ním povídat, pravděpodobně by vydal nějaký hloupý zvuk, zasmál by se, sesul se k zemi a umřel – a to bylo přesně to, co myslel, že se stane i teď.
„Blbče,“ uchechtnul se Georg. Tom věděl, že nad ním právě kroutí hlavou. „Poslouchej, co teď řeknu, protože přesně to uděláš. Zavěsíš náš hovor, vrátíš se na Facebook a budeš mluvit s tím klukem, nad kterým tak zasraně slintáš a pravděpodobně na něj myslíš, když si honíš péro.“ Georgovy instrukce zněly striktně a vážně, jako kdyby právě nenaznačil, jakým způsobem Tom na Billa myslí.
V okamžiku, kdy to Tom slyšel, se mu do obličeje zase nahrnula krev, tentokrát se mu ale spustila i z nosu.
„Oh, dobře víš, že to není moje chyba,“ Georg vybuchl smíchy. „Hele, já to teď položím. Něco udělej se svým nosem a jdi na Facebook,“ to byl jeho poslední příkaz, než hovor ukončil.
Tom zahodil telefon pryč a vstal, aby si vzal kapesníčky. Zacpal si nos a položil se na záda, modlil se, aby krvácení ustalo. Cítil se jako mimino, které nemůže udělat nic bez pomoci někoho dalšího. Ale upřímně, v takovéhle situaci opravdu pokulhával. Buď jen seděl, nevěděl co dělat, šílel a odešel od počítače, nebo volal Georgovi.
Jakmile krvácení ustalo a jemu se mu přestal točit celý svět, natáhl se pro počítač. Otevřel ho, a když chtěl otevřít Facebookovou stránku, zarazil se. Zhluboka se nadechl, znovu vzal do ruky telefon a poslal Georgovi esemesku, ve které se ho ptal, jestli si vážně myslí, že vše bude v pořádku, ať se stane cokoliv.
Ne, pravděpodobně ne. Zakroutil hlavou a přemýšlel, co by měl napsat. Měl by ho pozdravit? Nebo by měl začít o matčiných hloupých pochůzkách, na které se vymluvil? Nebo by měl jen prostě předstírat, že si nevšiml, že je Bill pořád online?
Ne, to nemohl. Nemohl Billa ignorovat a čekat, až mu napíše sám. Co kdyby mu už nikdy nenapsal? Ne, teď byl na řadě on, aby si Bill nemyslel, že ho ignoruje nebo že o něj nemá zájem.
Protože, zatraceně, on měl takový zájem, až ho to zabíjelo.
Doslova.
Pondělí 26/08/08
Stiskl enter a rozhodl se, že si projede novinky na hlavní zdi, zatímco bude čekat na odpověď. Předstíral, že je v klidu, i když to bylo vážně daleko od pravdy. Hlava se mu točila, srdce bilo jako splašené a on byl celý zpocený.
Pondělí 26/08/08
Pondělí 26/08/08
Zatraceně, Bill si opravdu musel myslet, že byl tak nudný. Pořád mluvili o domácích úkolech. Tom sám sobě nařídil, aby nadhodil nějaké téma, něco cool, ale jeho mozek odmítal spolupracovat. Mohl jen doufat, že Bill s tím něco udělá sám a přijde s něčím záživnějším.
Pondělí 26/08/08
Jak Tom zprávu četl, téměř se zadusil vlastní slinou. On… Cože… Oni… Proč?
O pár minut později, kdy si Tom pokládal pořád dokola tu stejnou otázku, se rozhodl předstírat, že se nebaví se svým idolem, ale jen s někým, koho potkal online. Cítil se hloupě, ale aspoň se trochu uklidnil. A možná by se mohl chovat uvolněněji.
Pondělí 26/08/08
Pondělí 26/08/08
Pondělí 26/8/08
Tom byl nabuzený a odeslal zprávu před tím, než ji zkontroloval. Do prdele, opravdu, OPRAVDU řekl Billovi, že neumí fungovat bez Georga? Dobře, to znělo… Kurva!
Pondělí 26/08/08
Pondělí 26/08/08
Pondělí 26/08/08
Pondělí 26/08/08
Pondělí 26/08/08
„Přestaň říkat, že jsem roztomilý,“
zasténal Tom, zběsile si mnul spánky a houpal se dopředu a dozadu. Bylo to příliš a on se s tím nemohl zvládnout vypořádat. Opravdu si Bill myslel, že je roztomilý, nebo to byla jen součást vtipu, aby viděl, jak bude reagovat? Aby zjistil, jak naivní a hloupý je?Pondělí 26/08/08
Pondělí 26/08/08
Pondělí 26/08/08
Pondělí 26/08/08
Tom se téměř rozplýval, upřímně, Bill byl fakt hodný a všiml si, že hraje na kytaru. Spousta lidí to nevěděla. A ano, on nosil kytaru školníma chodbama, ale spousta lidí něco takového ani nezaznamenala. Znamenalo to snad, že si ho Bill všímal? Že se na něj díval? Tomův obličej se při tomto pomyšlení rozzářil, ale opět – jeho paranoidní myšlenky si našly cestu zpátky a vyhnaly ty pozitivní. Bill si ho pravděpodobně neprohlížel, pravděpodobnější bylo, že do něj Tom se svým kytarovým pouzdrem narazil nebo ho nutil obejít ho.
To znělo pravděpodobněji než cokoliv jiného.
Ale doufat mohl, ne?
~*~
Tomova a Billova facebooková konverzace trvala i následující týden. Tom se cítil v Billově přítomnosti pohodlněji, ale i tak si nebyl jistý, jestli mu může plně důvěřovat. Hledal jakýkoliv náznak, kdykoliv si psali, ve škole, ale pořád na nic nepřišel. Rozhodl se to tedy nechat být.
Každý den, když Tom přišel ze školy, připravil si sendvič a šel s ním do pokoje, aby si psal s Billem, než půjde spát. Nikdy nepřestali. Bavili se o všem – o počasí, o jejich šíleném městě, ošklivých botách, zájmech, rodinných problémech a o jejich škole.
Tom si nemohl pomoct, ale přišlo mu, že mu Bill něco naznačuje. Pořád mu skládal malé komplimenty jako například, že je roztomilý, vtipný a hodný. Tom se mu to snažil oplácet, ale bylo to pro něj těžké, jelikož si musel vzít každých pět minut pauzu, aby si připomněl, že musí pravidelně dýchat.
Ve škole se ale pořád nic nezměnilo. Minimálně ne moc. Bill se na něj pokaždé usmál a choval se pořád stejně, on se mu během oběda vyhýbal. Pořád spolu ve skutečnosti nemluvili, ale občas, když Tom na Billa zíral, Bill mu pohled oplácel s divným výrazem ve tváři – výraz, který Tom nemohl za žádnou cenu rozluštit.
Bylo to pekelně děsivé, zasraně matoucí, ale Tom si užíval každou minutu.
~*~
Úterý 02/09/08
Úterý 02/09/08
Tom se usmíval jak měsíček na hnoji; nikdy nebude mít dost Billových komplimentů. Šílel a bylo mu naprosto jasné, že rozhodně neusne. Pravděpodobně bude vzhůru celou noc a bude myslet na Billa – okouzlujícího, sladkého a hodného Billa.
Odsunul svůj počítač a zahrabal se pod peřinu. Vzal svůj polštář, pevně ho obejmul a snažil se usnout.
~*~
autor: The_poltergeist
Moc pěkné. 🙂
Miluju Georga! 😀 Ten kluk je tak cool a netuším, co by si Tom bez něho počal. Doslova. Ale povídka je o Tomovi a Billovi. Zatím se to vyvíjí moc pěkně. Jenom doufám, že Bill to myslí vážně. Ta webkamera… Máme se bát? 😀
Děkuji za překlad a těším se na pokračování.
Georg je strašně fajn kamarád! Je s Tomem neuvěřitelně trpělivý a vždycky má pro něj dobrou radu. Tom má štěstí na dobrého kamaráda. 🙂
A upřímně? Billův přístup k Tomovi se mi moc líbí. Podle mě to od Billa není žádný podraz, prostě se mu Tom líbí a rozhodl se jej poznat nejprve online, když s osobním setkáním měl Tom doteď problém. Jde vidět, že mu Bill dává čas si zvyknout na to, že jsou kamarádi a mluví spolu o všem, než se pustí do normální interakce. Dokonce si i myslím, že web kameru má proto, že by si chtěl s Tomem skypovat? Možná?! Jsem je bláhová nebo to tak bude? 🙂
Moc se těším na další vývoj! Moc děkuji za parádní překlad a skvělou povídku! 🙂
Tom je zlatíčko copak Bill vymyslel z tou kamerou.
Nádhera, Toma prostě žeru!
Teď jsem popravdě trochu nervózní. Co má Bill za lubem s tou kamerou? Doufám, že na těch Tomových paranoidních úvahách není něco pravdy?
Každopádně děkuju za překlad a těším se na další díl.
Bill je malý diabol :)) určite sa bude pred Tomom procedurovať na webkamere a čakať ,kedy sa Tom osmelí a zapne si ju tiež 🙂 už sa na to veeelmi teším
Zdalo sa mi, že je Bill úprimný ale prečo tá kamera a úsmev? Aký? Mám strach či si fakt z Toma nerobí srandu…