autor: HollyWoodFix
„Musíme sdílet postel?“ Zeptal se Bill pobaveně, když se rozhlédl po jeho a Tomově hotelovém pokoji.
„No, pokoje byly rezervovány hodně dopředu, a myslím, že každý předpokládal, že s sebou stejně mít rande nebudu… kromě toho, máme být pár, pamatuješ, a páry sdílejí postele,“ zdůvodnil Tom.
„Prostě jsem si nemyslel, že by tvoje máma byla v pohodě s tím, že spolu my dva budeme sdílet jednu postel.“
„Upřímně… nebyla. Snažila se tu rezervaci změnit, ale už to nešlo. A moje sestra jí řekla, ať se přes to prostě přenese.“
Bill se rozesmál. „Kéž bych mohl vidět její obličej.“ Bill si ze Simone rád dělal trochu legraci. Miloval tu ženu skoro jako svou druhou matku, ale občas dokázal říct, že se kolem něj necítila vždy 100% pohodlně, i když se snažila. A nyní s celou tou věcí s předstíraným randěním se zdálo, že už ho začínala mít dost, a tak usoudil, že by si mohl její nepohodlí docela užít.
„Bylo to docela legrační,“ souhlasil Tom. „Ale spaní v jedné posteli nebude trapné, nebo jo?“
„Proč by bylo, spali jsme v jedné posteli už stokrát!“
„Pravda, ale to jsme byli buď ještě děti, nebo jsme tam omdleli jako opilí teenageři. Nikdy ne v takovéhle situaci.“
„No, pak bych se měl ptát já tebe, jestli ti nevadí sdílet se mnou postel? Nechtěl bych, aby ses bál, že chytneš moje homobakterie.“
„Myslím, že kdybych měl chytnout tvoje homobakterie, tak by se to stalo už před lety, musím být imunní. Takže s tím nemám problém,“ ujistil ho Tom. Neměl žádný problém být Billovi blízko, a Bill to věděl. Jen si myslel, že se Bill možná občas bál, že mu jejich blízkost jednou začne být divná a že by to mohlo nějak narušit jejich přátelství. Tom ho ale vždy ujistil, že to se nikdy nestane.
„Takže co je na programu po zbytek dne?“ Zeptal se Bill a vyrušil tak Toma z jeho myšlenek.
Bylo už celkem pozdě a každý byl po jízdě vyčerpaný, takže se toho dne už nic souvisejícího se svatbou nekonalo. Všem bylo pouze řečeno, aby odpočívali a zabydleli se, a byli připraveni na to, co bylo potřeba udělat následujícího dne.
Zítra měl proběhnout nácvik večeře, kde se všichni, kteří se ještě vzájemně neznali, měli šanci setkat. A pak měli mít večer ženich i nevěsta každý svůj večírek pro rozloučení se svobodou. Následující den v sobotu byl lázeňský den pro každého, kdo chtěl, anebo golfový den; prostě poslední den k relaxaci a šance zbavit se případné kocoviny. A pak konečně v neděli nastane ten velký den.
„Dneska večer tady opravdu není moc co dělat. Chceš se jít projít a trochu to tady prozkoumat?“
„Jasně!“ Odpověděl Bill nadšeně. Celou věčnost seděli v malém autě a ta poslední věc, kterou chtěl dělat, bylo sedět celý večer v malém hotelovém pokoji. „Jen si vezmu svůj skicák a můžeme jít.“ Bill nikdy nikam neodešel, aniž by s sebou neměl něco, na co by mohl kreslit.
Společně opustili hotel a začali prozkoumávat Mnichov. Bylo to krásné město, bohaté na kulturu, a Bill se prostě chtěl zastavit a nakreslit to úplně všechno. Nikdy dříve v této části Německa nebyl a byl nadšený, že může prozkoumat tak úžasnou oblast.
„Zůstaň přesně tam, Tomi!“ Skoro zakřičel Bill, jak si polohoval Toma na mostě. Most sám o sobě nebyl nijak zvláštní, ale šlo o ten výhled. Bylo vidět malé množství vody s několika krásnými budovami v pozadí.
„Musím tady stát po celou dobu, než to všechno nakreslíš?!“ Nebylo to poprvé, co Billovi stál modelem; ve skutečnosti to dělal pořád. Nikdy nevěděl, proč by jej Bill měl chtít neustále kreslit, ale podle Billa měl výbornou strukturu kostí nebo tak něco. Vlastně na tom ani nezáleželo, dělal to rád. Cítil se speciálně, že Billovi přišel tak speciální, i když to znělo hloupě.
„Ne, ne, jen si to trochu načrtnu. Pak můžu zbytek dokreslit zpaměti.“ Bill rychle črtal, nechtěl dostat spousty zírajících pohledů od procházejících lidí, ale prostě si nemohl pomoct, ta scéna byla příliš dokonalá. Ty budovy, ta voda, a Tom… Bill lehce zčervenal, jak nad tím přemýšlel, ale jeho nejlepší přítel mu přišel atraktivní. Bylo těžké to nevidět! Byl vysoký, opálený a měl vypracované tělo, nemluvě o té úžasné struktuře kostí. Každý, muž nebo žena (pokud je přitahovali muži), nemohl nesouhlasit s faktem, že Tom dobře vypadal.
„Okay, mám hotovo!“
Tom se přišel podívat, co Bill vytvořil, a byl překvapený, jak úžasné to vypadalo už za tak krátký čas. Věděl, že je Bill neuvěřitelně talentovaný, ale stále ho překvapilo pokaždé, když viděl jednu z Billových kreseb, jak moc talentovaný byl.
„To je úžasné, Bille.“
„Díky, ale já to vím, nemusíš mi to říkat.“ Zavtipkoval Bill, aby tak skryl ruměnec z komplimentu za trochu falešné skromnosti.
„Příště chci, abys mě nakreslit s ničím jiným, než jen s diamantovým náhrdelníkem ve tvaru srdce.“
Bill se zasmál. „Já to nakreslím, ale musíš mi při tom zapózovat.“
„Dohodnuto.“
Oba chlapci se rozesmáli, než pokračovali ve zkoumání města. Nyní bylo ještě později, slunce začalo zapadat a oni věděli, že by pravděpodobně měli zamířit zpátky do hotelu raději dřív než později. Nějak se ale ocitli na lavičce v parku, ze které byl výhled na část města, a pohled na zapadající slunce byl prostě až příliš dech beroucí, aby od něj odešli.
Po několika minutách si Bill opřel hlavu o Tomovo rameno, což Toma přinutilo se usmívat, a opřít si hlavu o tu Billovu. Byla to tak krásná chvíle, a nebyl tam nikdo jiný, s kým by ji Tom strávil raději.
„Díky, že to pro mě děláš, Bille.“
„Žádný problém Tomi.“
~ * ~ * ~
Po západu slunce se oba muži vydali na cestu zpět ke svému hotelu. Šli vedle sebe v pohodlném mlčení, když Bill Toma překvapil tím, že ho chytil za ruku.
„Co to děláš?“ Zeptal se Tom a zvedl obočí, ačkoli se nepokusil svou ruku odtáhnout.
„Jen nacvičuju.“
„Nacvičuješ co?“
„Opravdu jsi nad tím neuvažoval, Tome?“ Bill zavrtěl hlavou nad Tomovým prázdným výrazem ve tváři. Starší muž možná byl nějaký druh vědeckého chytrolína, ale občas dokázal být celkem tupý. „Tak jsme vymysleli naši malou historku, ale nemyslíš si, že lidé budou mezi námi očekávat jistou míru náklonnosti? Jako je držení se za ruce, malé dotyky sem a tam, a možná i líbání…“ Bill se odmlčel, začínal se při té myšlence červenat.
„Hádám, že jsem o tom nepřemýšlel.“ Řekl Tom, najednou se cítil docela hloupě. Jak si mohl neuvědomit, že předstírání, že jsou pár, bude zahrnovat víc než jen říkání lidem ‚hej, my jsme pár‘.
„Nevadí ti to, že ne?“ Zeptal se Tom, „protože bych po tobě vážně nikdy nechtěl, abys dělal něco, co ti není příjemné.“
„Já to vím. A jsem v pohodě se vším, s čím jsi v pohodě i ty.“
„Okay, no… Já jsem v pohodě s čímkoliv, co potřebujeme udělat, abychom tohle uhráli,“ řekl Tom. Oba zůstali nějakou dobu zticha a vstřebávali, co přesně to znamená. Došli k přední části hotelu, než kdokoliv z nich promluvil.
„Takže když jsme si nacvičili držení se za ruce, možná bychom si mohli nacvičit i pár dalších věcí, ať to není tak trapné, až na to přijde čas,“ odůvodnil Tom, a Bill proti tomu nemohl nic namítnout, a tak jen nervózně přikývl.
„Dobře, můžeme nacvičit tohle,“ zašeptal Bill a omotal paže kolem Tomova krku.
„Okay, a taky můžeme nacvičit tohle.“ Tom omotal paže kolem Billova pasu a přitáhl si jej blíž.
„Ještě něco, co bychom měli nacvičit?“ Zeptal se Bill s červenáním; nevěděl, co to na něj přišlo, proč byl najednou tak smělý.
„No, měli bychom nejspíš nacvičit ty velké věci, aspoň jednou.“ Tom se v tuto chvíli už červenal taky. Nikdy o své orientaci ani na minutu nezapochyboval, vždycky si byl jistý, že je na holky. Miloval ženy, připadaly mu atraktivní, jen prostě ještě nenašel tu pravou. Tu, se kterou by pocítil tu jiskru. Ale Billa miloval. Miloval na něm všechno, a kdyby Bill byl žena, Tom si byl jistý, že by se vyjádřil už před lety. Ale neudělal to, protože Bill nebyl žena. Bill byl jeho nejlepší přítel, a to bylo všechno.
„Když to říkáš.“
Oba muži se pomalu naklonili směrem k sobě, dokud od sebe jejich rty nebyly vzdálené pouhé centimetry. Mohli vzájemně cítit svůj dech a vdechovali vzduch toho druhého. Jejich rty se vzájemně pouze nepatrně dotkly, když k nim někdo promluvil a způsobil, že od sebe odskočili.
„No nejste vy dva ta nejroztomilejší věc?“ Byla to Natálie, která stála vedle svého skoro-manžela Georga.
„Ahoj Natálie,“ Tom si odkašlal a odstoupil od mladšího muže, byl v rozpacích, že byli přistiženi.
„Vím, že už jsi mi to říkal, ale musela jsem to vidět, abych tomu opravdu uvěřila!“ Natálie se rozesmála, když spatřila, jak její bratr i jeho přítel zčervenali. „A musím říct, že jste skutečně ten nejroztomilejší pár!“
„Díky…“ Zamumlal Tom, stále se mírně červenal. Neměl v úmyslu, aby ten polibek kdokoliv viděl, ale předpokládal, že to bude jen dobré pro podporu jeho lži.
„Zrovna jsme chtěli zamířit na nějaký drink do té hospůdky hned za rohem, nechcete se k nám připojit?“ Zeptal se Georg, který chtěl Tomovi pomoct tím, že změní téma. Georg možná byl o čtyři roky starší než on, ale stále toho měli hodně společného a skvěle spolu vycházeli.
„Nechceš jít, nebo ano?“ Zeptal se Tom tiše, aby ho slyšel jen Bill. Mladší muž pokrčil rameny a Tom mohl vidět, že je docela unavený. „Ne, byl to dlouhý den, myslím, že už to půjdeme zalomit.“
„Okay, uvidíme se zítra!“ Natálie se usmála a zamávala svému bratrovi a Billovi na rozloučenou. Jakmile byli z doslechu, Natálie šeptem promluvila ke svému snoubenci. „Věděla jsem, že se moje matka mýlí.“
„Co tím myslíš?“
„Sama sebe přesvědčila, že Tom o svém vztahu s Billem lže, aby mu dala pokoj.“ Georg chápavě přikývl. Svou budoucí tchýni miloval, ale věděl, jak občas dokáže být nesnesitelná. Ve skutečnosti, když jej před více než dvěma lety požádala, aby šel na rande s její dcerou, myslel si, že ta ženská je blázen a souhlasil s tím jen proto, aby už byla zticha. Teď už to samozřejmě cítil jinak.
„Ale viděl jsi ten polibek, a ten okamžik, který k tomu polibku vedl! V tom nebylo žádné předstírání. Ti dva jsou zamilovaní!“ Zašeptala Natálie a tiše zatleskala vzrušením.
„Proč šeptáš? V žádném případě nás už nemůžou slyšet,“ zeptal se Georg zvědavě, také šeptem.
„Já nevím, prostě jsem to tak cítila.“
„Pořád to děláš!“
„Ty taky!“
„No, teď nemůžu přestat kvůli tobě.“
„Každopádně…“ Natálie si odkašlala a pokračovala normálním hlasem, „prostě jsem opravdu ráda, že ho konečně vidím šťastného.“
„Jo, rozhodně si to zaslouží.“
„Jen doufám, že máma bude schopná nechat to být a neplést se do toho.“
„Simone? Neplést se do něčeho? To nezní úplně správně.“
„Já vím, z toho si právě dělám starosti.“ Natálie si povzdechla a zavrtěla hlavou. Byl to její svatební víkend, takže nehodlala něčemu dovolit, aby jí to něco zkazilo, jen doufala, že se její matka stáhne, a pokud ne, pak že Bill s Tomem na to byli připraveni.
autor: HollyWoodFix
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Ti s tou svatbou ale nadělají cavyků. Myslela jsem, že kluci přijedou, zúčastní se obřadu a nazdar. No, ale aspoň budou mít na to předstírání víc času. Jsem zvědavá co všechno všechno se za tu dobu semele.
Natalie má samozřejmě pravdu, že jsou do sebe Tom a Bill zamilovaní. Akorát oni sami si to ještě tak úplně neuvědomili 😀
Díky za překlad
Jůůůů, ti dva jsou rozhodně zamilovaní! Já vím, že oni si to ještě neuvědomují, ale myslím, že tenhle víkend bude docela klíčový. Nejprve budou rozpačití z předstírání vztahu, ale myslím a očekávám, že po skončí svatby jim najednou bude docela vadit, že se nemohou držet za ruce, objímat se a třeba i líbat tak často. Na tuhle svatbu se moc těším a rozhodně na všechno s tím spojené, protože očekávám, že to bude bomba, tak snad nebudu zklamaná. 😉
Zatím jsem ale z vývoje šťastná, protože to jejich pomalé oťukávání se a zvykání si na to, co budou muset předstírat ještě pár dní, je kouzelné. 🙂
Miluju tuhle povídku! Děkujiza její překlad, Zuzu!! 🙂
Je jasné, proč tomu Natálie uvěřila. Ten okamžik, ve kterém je zachytila, musel být vážně nádherný. Jenom je škoda, že ještě chvilku nemlčela. 😀 Ale faktem je, že mezi nimi je rozhodně něco víc, než jen přátelství. Tohle bude ještě zajímavé, a doufám, že to neskončí dvěma zlomenými srdci.
Děkuji za překlad a těším se na pokračování.
Bezva, bezva, bezva! Oba jsou naprosto úžasní. Je opravdu roztomilé jak si pozvolna uvědomují, že jim na sobě možná záleží víc a jinak než si dosud mysleli. Jsem opravdu zvědavá, jak se jejich "předstírání" vztahu bude vyvíjet dál.
Děkuji za překlad
To je tak, když se z tréninku stane rovnou střelba ostrými. 😀 Aspoň… myslím, že se to takhle říká, ne? /rostě když si chtěli jen "nacvičit" líbání a neplánovaně tím podpořili vlastní povídačky.
Tenhle příběh mě hrozně baví. Děkuju za překlad.
To nacvičovaní bylo tak kouzelné vůbec si neuvědomují že je mezí nimi víc než jen kamarádství.
Jé, to je tak nádherný. Kouzelná povídka!
Škoda, že im to prerušili, bolo to tak nádherné:) teším sa na ich ozajstnú skúšku v bozkávaní a na tie iskričky, ktoré určite prídu:) ďakujem za kapitolu
To bolo krásne 🙂 Celý čas som sa nad nimi len usmievala a keď malo prísť k bozku, tak som bola skoro ako Natália, keď zatlieskala vzrušením 😀 Len škoda, že im ten bozk tak prekazila!
Ale vidí to, čo čo ostatní uvidia tiež a po čase hádam aj Tomova matka, len tí dvaja hlupáčikovia si to nepriznajú a budú si stále nahovárať, že ide len o priateľstvo. Strašne sa teším na chvíľu, keď im dôjde, že sú do toho druhého zamilovaní 😀
Ďakujem za preklad.
Juuu, to je samé červenání se!:D romantika jak blázen, jde to rychle! Bože, to je tak milé… opět to s nimi prožívám a užívám si ty pocity, tisíckrát se sbližují poprvé a tisíckrát mě to dostává stejnou mírou…
Homobakterie prej xDD Je to i mimořádně vtipné!:D