autor: The_poltergeist
Na chvíli jsi v pohodě, ale začneš ztrácet kontrolu.
Konverzovat s Billem skrz Facebook byla jediná věc, na kterou Tom dokázal myslet. Scénář jeho dní vypadal brzy následovně: ráno vstal, trochu panikařil, než šel do školy, posílal Billovi tajné úsměvy a pohledy, trochu s ním mluvil, vyšiloval před Georgem, šel domů. Doma si nachystal něco rychlého k jídlu, zapnul počítač a čekal, až bude Bill online. A jakmile se Bill přihlásil, psali si do dvou, někdy do tří do rána. Tom měl nepříjemný pocit, že pokud to takhle bude pokračovat, jeho známky se zhorší natolik, že už je nikdy nezvládne opravit.
Nezáleželo na tom, jak moc se snažil, ale Billa prostě nemohl dostat z hlavy. Opravdu se snažil myslet jenom na úkoly do školy, ale jediné, nad čím opravdu dokázal rozmýšlet, byl Bill, jak se na něj něžně díval a pak zašeptal, že božsky voní.
Už to byl týden a on na to pořád nemohl zapomenout. Samozřejmě, několik nocí v kuse kvůli tomu nespal, protože přemýšlel, jak to Bill myslel. Flirtoval s ním? Chtěl být jen přátelský? Ačkoliv se mu mozek snažil vnuknout, že to myslel jen přátelsky, nevěřil tomu. S Georgem byli přátelé už dlouho a ten mu nikdy neřekl, že by dobře voněl. Takže usoudil, že Bill s ním buď flirtoval, nebo byl Georg špatný kamarád, když od něj nikdy nic takového neslyšel.
A přesně takhle Tomovy dny probíhaly. Aniž by si uvědomoval, že jsou už čtyři ráno a on se ani nedotkl svého domácího úkolu. Většinou ho tedy rychle naškrábal před začátkem hodiny. Sám sobě říkal, aby byl silný a udělal úkoly hned, jak přijde ze školy, že pak si s Billem klidně může psát. Ale stalo se to? Ne. První věc, kterou udělal, když vešel do dveří hned po tom, co skopnul boty a zahodil bundu, byla ta, že otevřel notebook a čekal, až se Bill přihlásí. Což se pokaždé taky stalo.
Čtvrtek 08/09/08
Bill Kaulitz:
Přemýšlel jsi už nad naším projektem, co bychom mohli udělat? Listoval jsem učebnicema několik hodin, ale pořád mě nic nenapadá 😛
Tom Trümper:
Nic mě nenapadá. Co sopka? XD
Bill Kaulitz:
Jsem si jistý, že naše učitelka viděla za svůj život už spoustu sopek XD Ne… Měli bychom vymyslet něco víc… jedinečného.
Tom Trümper:
Budu se opakovat, ale ptáš se zrovna mě? 😛 Mě, který málem vyhodil třídu do vzduchu?!
Čtvrtek 08/09/08
Bill Kaulitz:
Můžeš to už nechat být? 😛 Jednou jsem naboural tátovým autem do plotu, ale pořád mám svolení řídit ;P Všichni děláme chyby.
Tom Trümper:
Hehe, dobře, máš bod 😛 Pořád mě ale nic nenapadá 😛 Promiň!
Bill Kaulitz:
V pohodě. Pořád máme dva týdny do termínu 😛 Můžem popřemýšlet zítra ve třídě 😛
Tom Trümper:
To zní jako dobrý nápad. 🙂
Čtvrtek 08/09/08
Bill Kaulitz:
Změňme téma… Co děláš? 😛
Čtvrtek 08/09/08
Tom Trümper:
Vlastně nic moc 😛 Snažím se dělat úkoly, ale no… to se fakt nestane 😉 Co ty? 😛 Sourozenci pořád otravujou? 😛
Bill Kaulitz:
Ne, už jsou v posteli. Díky bohu! Nic moc jinak nedělám. Jen přemýšlím, jestli bych si měl koupit nový piercing do jazyka, kulička z toho, co mám teď, mi pořád padá z pusy 😉 Je to tak otravný!
Ne, ne, ne,
Tom zběsile kroutil hlavou;
Nemůžeš mít nemravné myšlenky o Billovi, zatímco si s ním píšeš. To je prostě… neslušné a špatné! Nemohl si ale pomoct. Bill zmínil svůj piercing v jazyku vůbec poprvé za tu dobu, co si píšou, a Tomův mozek to ihned začal zpracovávat. Dobře, všichni věděli o Billově
slavném piercingu v jazyku. Tomovi připadalo, že si Bill zkrátka užíval, když ho mohl ukazovat. Tom si ale rozhodně nestěžoval, když tu malou stříbrnou kuličku mohl vidět. Kdykoliv se Bill smál, trochu jazyk povystrčil, aby se pochlubil svým malým šperkem. A pokud by si někdo náhodou nevšiml ve skutečnosti, na Facebooku měl dost obrázků.
Ve své nadržené, hormonama překypující mysli teenagera, si častokrát představoval, co vše by mohl s Billovým piercingem zažít. Před pár týdny v pátek večer, když byl nepřekvapivě sám doma a venku byla zima, si představoval, jak ho Bill se svou kuličkou škádlí. Dráždil by ho k nepříčetnosti, přejížděl by jazykem přes všechna jeho citlivá místa, otíral by kuličku o jeho bradavky, až dokud by Tom nebyl pořádně vzrušený. Potom by se Bill pomalu svezl po jeho těle níž, k jiné části Tomova roztouženého těla. Cítil by Billův šikovný jazyk tam, kde ho chtěl nejvíc – a samozřejmě, piercing by v tom jedině pomáhal.
Tom zakroutil hlavou, mrkal jak šílený, snažil se z hlavy dostat svoje nemravné myšlenky. Ne, ne, ne, to se nestane. Už ne. Bill se s ním teď baví, nemůže… nemůže dělat tyhle věci, aniž by se cítil vinen. Tom si vždycky myslel, že je trochu šílený ohledně toho všeho, co dělal při myšlenkách na Billa, ale teď, když byli přátelé, cítil se opravdu vinen. Nepomáhalo ani to, že sám sobě říkal, že se tak cítit nemusí, protože může při masturbování myslet, na kohokoliv chce.
Co si vlastně myslíš? Myslíš si, že na to přijde? Zatraceně, jak by mohl přijít na to, že na něj myslíš, zatímco se honíš? Přemýšlel Tom nasraný sám na sebe. Jediná možnost, jak by na to přišel, je ta, že mu to sám řekneš. A to se fakt nestane, ty pitomče. Anebo když si to natočíš na video… Jo, jako kdyby mohl něco takového vůbec natočit. Když dostal nový počítač, okamžitě přelepil web kameru kusem izolepy, protože se bál. Už několikrát slyšel o případech, kdy byla web kamera u notebooku zneužita hackery, nechtěl nic riskovat.
Zničehonic vyskočila další zpráva. Tom zasténal, uvědomil si, že byl tak ztracený ve svých myšlenkách, že naprosto zapomněl Billovi odepsat.
Čtvrtek 08/09/08
Bill Kaulitz:
Ooooh, co si myslíš o takovým, který vibruje? Vsadím se, že to musí být úžasný!
Tom zíral na obrazovku s rozšířenýma očima, v puse měl sucho. Vibrace… Piercing v jazyku… Piercing v jazyku, který vibruje. Opravdu se takové věci vyrábějí? Vyrábějí vibrující piercingy? Zavřel oči a snažil se nad tím příliš nezamýšlet.
Jak se ale snažil odepsat něco chytrého, vše, na co mohl myslet, byl Bill, jeho jazyk, piercing… A vibrace.
Tom Trümper:
Cože? Takové věci se vyrábějí? 😛
Čtvrtek 08/09/08
Bill Kaulitz:
Samozřejmě! 😉 Je to fakt oblíbený! Rozhodně si jeden musím koupit! 😀
Čtvrtek 08/09/08
Tom Trümper:
Nemyslíš si… nemyslíš si, že po chvíli to bude trošku nepohodlné? 😛 Víš, všude chodit s piercingem, který pořád vibruje. 😛 Dá se to vypnout? Jsem si jistý, že tvůj jazyk bude po chvíli docela necitlivý, po tom, co ti bude v puse pořád vibrovat 😛
Bill Kaulitz:
Ne, ten, co si chci objednat, se vypnout nedá 😛 Ale objednám si i jeden normální 😉 Ten vibrující budu používat jen… pro speciální příležitosti! ;P
„Okay, vůbec mi nepomáháš,“ zaúpěl Tom a snažil se myslet na něco nechutného, na něco, díky čemu by zmizela ta šílená boule v kalhotách. Dobře, myslí na něco… na babičku v bikinách, žluté zuby, holky v průsvitném tričku, chlupatá prdel…
„Hodný kluk,“ zamumlal a díval se do klína. „Hodný kluk.“
Čtvrtek 08/09/09
Tom Trümper:
Speciální příležitosti?
Čtvrtek 08/09/09
Bill Kaulitz:
Jo! ;D
Čtvrtek 08/09/09
Můžeš něco naznačit?
Bill Kaulitz:
Chtěl bys? 😛
Po přečtení Billovy odpovědi padl do postele na záda, křičel jako prase, které táhnou na porážku, zakrýval si dlaněmi svoji hořící tvář, kroutil hlavou ze strany na stranu. Bože, bože, bože! Celý jeho obličej byl jako v ohni, vnitřnosti mu hořely připraveny na transplantaci, přičemž by ty nové orgány shořely taky.
Proč se Bill takhle choval? Byl tak… otevřený a bezstarostný, vůbec se nestyděl. Tom byl přesvědčený, že jednoho dne ho Bill opravdu zabije.
Jakmile cítil, že se alespoň trochu zklidnil, znovu se posadil. Díval se na zprávu, snažil se přijít na něco, co by odpověděl, ale… Bylo to tak těžké. Co měl asi tak říct? Ne, jsem jen zvědavý, ve skutečnosti to vědět nechci. Ne, tohle udělat nemůžu. Nechtěl Billovi ublížit nebo ho donutit myslet si, že ho to nezajímá. Nemohl ale ani říct Ano, opravdu chci vědět, kdy bys to používal, protože… Protože to bylo ZASRANĚ divný.
Tom Trümper:
Hehe 😛
Hehe. HEHE? Opravdu tohle byla jediná a nejlepší věc, se kterou mohl přijít? Tome, opravdu bys na tom měl zapracovat. Máš vážný problém.
Opravdu si potřeboval pořídit knihu, která by ho naučila mluvit s druhými lidmi… Možná by někde mohli mít knihu, která by se jmenovala „Sebedůvěra pro nechápavce“. Kdyby ano, Tom by si ji rozhodně koupil.
Bill Kaulitz:
Už je celkem pozdě 🙂 Bohužel budu muset jít! 😛 Zítra se uvidíme ve škole! 🙂
Čtvrtek 08/09/08
Tom Trümper:
Dobře, uvidíme se zítra 🙂 Spi dobře! Doufám, že jsem neřekl něco hloupýho! :O
Čtvrtek 08/09/08
Bill Kaulitz:
Neřekl! Věř mi, opravdu se mi nechce jít… Ale už usínám, tak radši půjdu 😉 Sladké sny.
Tom Trümper:
Sladké sny 🙂
Tom se odhlásil a zaklapl počítač. Už neměl žádný důvod, aby zůstával déle vzhůru, když Bill šel spát. Dal notebook na stůl a šel do koupelny, aby se připravil ke spánku
Jakmile byl v posteli, zjistil, že je opravdu těžké usnout. Vše, na co dokázal myslet, byl Bill. Opět. Jak hodný na něj byl, vše s ním sdílel, sám sebe načapal, že přemýšlí nad tím, že možná, možná s ním Bill sdílel svoje pocity…
~*~
Tom měl problémy s dýcháním. Byla chemie a on opět seděl vedle Billa. Hodina skončila a všichni studenti byli zaneprázdnění balením svých věcí, aby mohli co nejrychleji ze třídy vypadnout. Bill a Tom plánovali ve třídě zůstat a začít pracovat na svém projektu. Zeptali se učitelky, jestli by mohli na pár hodin ve třídě zůstat z důvodu, že Tom neměl koule na to jít do knihovny. K jeho smůle v knihovně byli lidi a jemu to nebylo příjemné… Prostě lidi.
Seděl, koukal do učebnice, zatímco ostatní neustále zastavovali u jejich stolu, aby se rozloučili s Billem. Důrazně poklepával nohou, přál si, aby už všichni konečně vypadli. Proč všichni tak naléhali na tom, aby se s Billem rozloučili? Zrovna dnes? Dobře, byl sice pátek, ale to nebyl konec světa. Proboha, nebylo to naposledy, kdy Billa viděli.
Když opustil třídu poslední člověk, Tom zhluboka vydechl, najednou se cítil klidnější. Dobře, ne tak úplně klidný, byl tak klidný, jak jen mohl být v přítomnosti Billa.
„Takže… máš nějaké nápady?“ zeptal se Bill a věnoval Tomovi svůj nádherný dechberoucí, srdcervoucí úsměv.
Tom zakroutil hlavou, pořád se díval stydlivě do své knížky. „Já… Já nevím,“ řekl a zakašlal. Očividně, když byl Bill kolem, on nebyl schopen použít svůj hlas. Tohle by… opravdu mohl být problém.
Bill se zahihňal a znovu otevřel svoji knihu. „Abych byl upřímný, na svých projektech začínám pracovat tak tři dny před termínem. Nezvládnu o tom přemýšlet tak brzy.“
Tom pokýval hlavou, pořád neschopen uklidnit se. Pokaždé, kdy Bill něco řekl, usmál se nebo se jen nadechl, cítil, že jeho orgány poposkočily a vyměnily si místa. Téměř to bylo, jako by byl těhotná žena a měl kontrakce. Nikdy nemohl přijít s nějakou dobrou odpovědí pro Billa. Bože, mluvit s ním skrz Facebook bylo o tolik jednodušší.
Pokud se ale chtěli ucházet o dobrou známku, tak pracovat na jejich projektu přes internet nebyl dobrý nápad. Navíc, Tom opravdu, opravdu chtěl jejich… vztah? Denně-spolu-mluvíme-na-Facebooku? Chtěl to rozvíjet. Neměl ani ponětí, co se mezi nimi odehrávalo, ale rozhodně chtěl víc a kvůli tomu, co se mezi nimi dělo, musel vytáhnout ocas z mezi půlek a začít mluvit. Doslova.
„Tome, pokud to má fungovat, měl bys zkusit něco víc, než jen přikyvovat a usmívat se,“ řekl Bill a šťouchl hravě Toma do ramene. Tom uvnitř sebe z toho dotyku křičel a přísahal sám sobě, že si to rameno už nikdy v životě neumyje.
„Já… já…“ zamumlal a zakryl si oči dlaní. „Promiň… já…“
Pro Kristovy rány. Začni rozhovor! Mluv s ním! Není to tak těžký! Nadával sám sobě. Jeho srdce bilo jako splašené, téměř omdlíval. Tohle bylo tak trapné!
„Nechci na tebe tlačit nebo tak,“ usmál se Bill a skousnul si ret. „Ale chtěl bych, abys byl v mojí přítomnosti klidnější. Nejsem nebezpečný a sakra… Už nějakou dobu si píšeme, takže to není tak rozdílný, ne?“
Nemáš ani páru, jak rozdílné to je! Tohle je tak zasraně těžký. Kurva, sedím přesně vedle tebe. Můžu vidět každý výraz v tvojí tváři! A ty vidíš můj! Do prdele, cítím tě… To je tak zasraně rozdílný. Je to o tolik jednodušší přes Facebook, protože se u toho na mě nedíváš!
„Je to trochu jiný,“ zamumlal Tom po chvíli. „Já… já nejsem tak dobrej v komunikaci s lidma.“
„Aww,“ zavrkal Bill a Toma šťouchl. „Dobře, já nejsem jako ty lidi, okay? Já jsem Bill a… bože, zapomněl jsem, co jsem chtěl říct. Pointa je… kurva, zapomněl jsem i to,“ zaklel Bill a najednou on byl ten, kdo se červenal. Tom na něj doslova překvapeně civěl.
„Dobře, nebudu tě počítat mezi lidi,“ uchechtnul se Tom, cítil se poněkud hloupě, ale byl fascinován Billem, který vždycky vypadal tak sebejistě a věděl, co říct.
„Dobře, já…“ Bill se zasmál. „To nebylo to, co jsem chtěl říct. Nebo… dobře, nevadí. Bavme se o chemii, okay?“
„Fajn,“ zasmál se Tom, cítil se klidnější.
„Dáš si čokoládu?“ nabídl Bill. „Nevím jak ty, ale já se bez čokolády nedokážu soustředit.“
„To zní jako placebo efekt,“ vyhrkl Tom rychle, aniž by si uvědomil, co říká. „Je to jako lidi a kafe. Myslí si, že to bez něj nezvládnou, ale to je jenom proto, že jsou o tom přesvědčený.“
„Uhm, no dobře. Myslím si, že je to z toho důvodu, že jsem na čokoládě závislý,“ usmál se Bill a kostičku čokolády snědl, nabízel Tomovi další. „Využiju jakékoliv příležitosti, abych ji mohl jíst. Pořád potřebuju čokoládu.“
Když jsme u toho, měl by si Tom představovat Billa, jak olizuje rozpuštěnou čokoládu z jeho hrudníku, nebo ne?
„Hmm,“ zamručel Tom, když si uvědomil, že se nechal opět unášet, zatímco Bill něco říkal. On byl ve svém nemravném-nadrženém-fantasy-světě.
„Tys mě neposlouchal, co?“ ušklíbnul se Bill a šťouchl Toma do žeber. Tom opět zkameněl. Nikdy, nikdy tohle tričko nedá vyprat. Nikdy si ho už ani neobleče. Pověsí ho do skříně a bude ho opatrovat až do smrti.
„Promiň, nechal jsem se unést,“ začervenal se Tom a snažil se chovat normálně jako Bill. Snažil se Billa šťouchnout, ale místo toho položil dlaň na Billovo rameno a zkameněl úplně. Díval se na dlaň, která byla na Billově rameni, a polknul. „Já… já…“ zamumlal a dlaň rychle stáhnul. „Promiň.“
„V pohodě,“ zasmál se Bill a snědl další kousek svojí čokolády. „Já si už ani nepamatuju, co jsem říkal, takže to není nic, za co by ses měl omlouvat,“ řekl a pokrčil rameny. Vůbec nevypadal naštvaně.
„Okay,“ kývl Tom. „Nemám moc rád čokoládu… Mám rád popcorn,“ řekl jen tak. Chtěl se za to proplesknout.
„Já miluju čokoládu,“ řekl Bill. Téměř zasténal, když snědl další kostičku. „Je to tak… erotické.“
„Jak… jak erotické?“ Tom zrudnul, díval se na čokoládu, kterou Bill držel.
„Prostě to tak je,“ odpověděl Bill, jako by to bylo jasné.
Jejich konverzace pokračovala, mluvili o všem, jen ne o chemii. Samozřejmě, rozhovor se trochu táhnul, protože Tom pořád tu a tam stydlivě mumlal, nervózně škytal anebo se zasekl. Bill se tomu smál a mile se usmíval, nevypadal, že by se nudil.
Zničehonic někdo zaklepal na dveře. Tom ke dveřím vyslal svůj pohled. Kdo to, kurva, byl?
„Uhm… Pojďte dovnitř!“ zakřičel Bill a nejistě se podíval na Toma. Tom prostě přikývl, nevěděl, co jiného dělat.
„Říkala jsem ti, že je pořád tady,“ ozval se dívčí hlas. Holka, o které Tom věděl, že je Billova nejlepší kamarádka, strčila hlavu do dveří.
„Bille, co tady děláš?“ zeptala se. Užasle se na oba podívala, když si Toma všimla.
Tom chtěl umřít. Nebo minimálně najít místo, kam by se mohl schovat. Nikdo sem neměl přijít. On a Bill měli být sami. Nemohl tohle zvládnout…
„Jen pracujem na našem projektu na chemii,“ odpověděl Bill, jako by to bylo normální. „A chtěli jsme něco víc tiššího, než je knihovna, takže jsme tady. Co děláte?“ Bill se zeptal svých tří kamarádů, kteří stáli ve třídě a dívali se na Toma, jako kdyby byl vzácné zvíře v ZOO.
Bill se pravděpodobně chystal se svými přáteli později sejít a oni byli celí netrpěliví. Chvíli se spolu bavili o všem možném, a jak tam Tom tak seděl, přišel si jako páté kolo u vozu. Díval se do desky stolu a začal se třást.
Tom cítil pohledy, kterými se na něj dívali Billovi přátelé, a o pět minut později už to nemohl více zvládnout. Sbalil si tedy svoje věci, smutně se na Billa podíval a odešel ze třídy. I po tom, co ze třídy odešel, pořád cítil pohledy Billových přátel. Naštěstí neviděl Billovu reakci…
Kurva, byl tak zatraceně hloupej!
~*~
„Měli jsme se tak zasraně dobře,“ zaúpěl Tom a zatahal se za dredy. „Měli jsme se tak zasraně dobře a najednou jeho přátelé, kurva, všechno zničili. Já totálně zpanikařil a odešel jsem! A teď jsem to celý posral a on na mě bude tak naštvaný…“
„Uklidni se,“ zahuhlal Georg, pusu měl plnou pizzy. „Máš problém s lidma, takhle to Billovi podej. Bude to v pohodě.“
„Ne, on je na mě pravděpodobně naštvanej,“ zamumlal Tom, vzal si další kousek pizzy. „Nechápu to. Bylo to tak skvělý a oni to museli zničit. Bože, jsem tak hloupej!“
Toma opravdu mrzelo, co udělal. Nemohl uvěřit tomu, že takhle od Billa zmizel. Pravděpodobně všechno zničil. Co si o něm tak Bill mohl myslet? Bože, pravděpodobně byl naštvaný. Pokud ne naštvaný, tak možná smutný nebo raněný Tomovým chováním. Taky o Billovi od té doby neslyšel. Několikrát na telefonu kontroloval Facebook messenger, ale Bill nebyl online.
Dobře, věděl, že měl Bill plány se svými přáteli… Ale to bylo podstatně dříve a on určitě kontroloval telefon pořád, ne?
Takže to tak opravdu bylo. Tom si byl jistý. Bill byl na něj naštvaný a takhle to celé ukončil.
Gratuluju, pitomče! Doufám, že jsi na sebe pyšný,
pomyslel si. Zahodil telefon a díval se na něj smutnýma, štěněčíma očima.
„Nejsi hloupý,“ řekl Georg uklidňujícím hlasem. „Jen jsi člověk, který s tímhle trochu bojuje, a tím pádem se tu a tam špatně rozhodneš. Někdo by to za hloupé označit mohl, ale ty hloupý nejsi.“
„Bože,“ zasmál se Tom, zakroutil hlavou. „Někdy se chováš jako učitel… Děsí mě to.“
„Baví mě děsit lidi,“ zasmál se Georg. „Uklidni se. A pokud je na tebe teď naštvaný, nestál za celou tu pozornost, co jsi mu od začátku věnoval.“
„To je to. Čekal jsem už dlouho na to, aby mi něco napsal on,“ zabručel Tom a zase vzal svůj telefon. „Napíšu mu teď já. Už to dýl nevydržím.“
„Jak je libo,“ pokrčil Georg rameny. Vzal si od Toma ovladač, aby zjistil, jestli v televizi něco dávají.
Pátek 09/09/08
Tom Trümper:
Ahoj… jsi na mě naštvaný? :/
Proboha, to zní tak zoufale! Dobře… Já jsem zoufalý.
Toma začínala bolet hlava z jeho vnitřního hlasu, který mu musel za každou cenu něco říkat.
„Na co se díváš?“ zeptal se Tom kamaráda, snažil se rozptýlit. Nechtěl strávit zbytek odpoledne civěním do obrazovky, obzvlášť když Bill neodpovídal.
Když telefon zapípal, nemohl si zprávu zobrazit dostatečně rychle.
Pátek 09/09/08
Bill Kaulitz:
Ne… 🙂 Jen jsem neměl čas, promiň!
Pátek 09/09/08
Tom Trümper:
Já jsem ten, kdo se má omluvit za to, jak jsem vypadnul
Pátek 09/09/08
Bill Kaulitz:
Abych byl upřímný, trochu mě to nasralo 😛 Ale myslím, že chápu… Prostě nejsi moc společenský.
Proboha. Cítil se tak špatně. Bill sice řekl, že není naštvaný, ale byl nasraný. Nasral Billa. Bože. Téměř začal brečet.
Pátek 09/09/08
Tom Trümper:
Omlouvám se…
Pátek 09/09/08
Bill Kaulitz:
Nemusíš 😛 Chápu, že ti není pohodlný, když jsi obklopený lidma. Byl jsem nasraný hlavně proto, že tam tak vtrhli a donutili tě odejít způsobem, jakým jsi odešel 😛 Myslím, že příště musíme najít místo, kde budeme mít víc soukromí
Příště? Tady bude příště? Tom pukal radostí. Byl totálně šťastný, ignoroval pohled, jakým se na něj Georg díval. Bill chtěl být někde… v soukromí. Tom nasucho polknul. Tak moc, jak něco takového chtěl, tak stejně tak moc si nebyl jistý, jestli to dokáže zvládnout.
Pátek 09/09/08
Bill Kaulitz:
Nechceš přijít ke mně domů? 🙂
Tom zalapal po dechu, nevěřil svým vlastním očím. Tohle musel být vtip.
autor: The_poltergeist
překlad: Catherine
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 12
Bože, ten Tom je poděs. Zmítá se mezi stavy totálního nadšení a naprosto šílené deprese. Nevím, jestli bych něco takového psychicky zvládala.
Děkuji za překlad a těším se na další kousek.
Škoda, že ty Billovi kamarády nenapadlo Toma úplně normálně pozdravit a místo toho na něj čučeli jak tele na nová vrata. A Bill ho měl představit. Nemám sice takové problémy jako Tom, ale taky bych se zvedla a odešla, kdyby se mnou nikdo nekomunikoval.
Už se těším jak bude Tom zmatkovat u Billa doma 🙂
Díky za překlad
Jasné že Tom chce prísť, a určite príde! Musí :)) uuuuch som taka netrpezlivá,to je úplne mučenie čakať na ďalší diel :((
Tom je zlatičko ale měl by si více věřit.
Ježiši kriste, ježiši kriste!!! Aaaaa:D Já to prožívám totálně s ním, je tak tak zatraceně dokonalý, napínavý, vzrušující a nepopsatelný zároveň!:D Nevím, co napsat! Droga!!! Ten příběh mě neskutečně vtahuje, už ani nevím, kde je hranice reality a je mi to jedno:D A bože!:D jak je to vtipný xDDD Naprosto mě odrovnalo, když jsem si představila tu scénu s HEHE:DDD(a kdyz2 to píšu teď, tak se znovu nahlas směju a doslova se tady chlámu smíchy!:D Jako a třeba zmínit, že přítomnost tohohle dílu, tady, dneska, když jsem ho viděla, tak to ve mě vyvolalo "auuuuu The sweet desire, další díl, ou jeeee!" Ježíšek je ted ještě daleko, ale tohle bylo podobné těšení:D
K povídce a obsahu…nemám dál nic!:D Opravdu to nechápu, nechapu, jak se autorce daří si takovým způsobem čtenáře podmaňovat, ne to naprosto neuvěřitelné, jak věrné mi ty dialogy přijdou! Jako určitě musela být taky zamilovaná, ne že ne (a kdo ne), ale tohle je víc, jako by byla sama Tomem a tohle prožívala živě…! Je to dokonalost sama. Ta chemie byla sladká! Těší mě, jak se Tom rozpovídal, ještě víc mě ale tesi, že Billa nasrali kamarádi xD Jestli tohle všechno nehraje, tak už fakt nevím. Nicméně, to loučení se mi zdálo krajně podezřelé a vsadím krk na to, že Bill s nima něco kuje…. jestli má Tom to tušení…. musí mít pravdu..! Teda ne, ještě chvíli..nebo…nevím:D jsem z toho ještě víc mimo než ten Tom:D fakt detektivka:D Geo válí:D Tom se mu sveruje a on si pustí bednu, to snad ani nejde jinak:D ale je to skvělej hoch a nepochybuju, že se tam v příběhu ještě určitě u nějaké dulezite scény objeví… a ne že ne!:D
Ach jooooo The Poltergeist a Catherine, nechcete udělá výjimku a prozradit mi (tzn. Zveřejnit) další, alespoň půlku dílu??? Já tady umřu nedočkavostí!! A vážně, tohle se mi nestává ani u filmů, tady to psané slovo je prostě jiný level a vděčnost patří všem, co se podílí na tomto obsahu twc blogu…DĚKUJI!!<3
Ten Tom je fakt ujetej. Ty jeho stavy, to je opravdu paráda!
No tyvole. Já nechápu, jak Tom může vydržet tohle střídání těch svých stavů. V jednu chvíli je neskutečně nadšenej, šťastnej jako blecha, prostě v extázi, a vzápětí vystrašenej k smrti, naštvanej sám na sebe a divže neomdlí. Jako by byl prostě permanetně MOC. Jako by všechno prožíval víc než je normální. Nemá ten Tom nějakou superzrychlenou verzi bipolární poruchy? 😀 To musí být tak vysilující. Já jsem unavená jen jak to čtu.
Každopádně myslím, že Billovy úmysly jsou víc než jasný. Prostě ho chce sbalit. 🙂 Jen si říkám, jestli v tom není nějaká temnější motivace. Ta zmínka o kameře ve čtvrtým dílu mě prostě znervóznila. Třeba to není tak, že by se Bill do Toma zamiloval "romanticky". Třeba je to ve skutečnosti úchyl a balí kluky/holky jako na běžícím páse – takové ty pomyslné zářezy na pažbě. Nebo ho baví představa, že ho někdo tolik zbožňuje a on si s ním může hrát a manipulovat. A nebo ho fascinuje možnost sbalit kluka, co je ještě panic. 😀 Nebo já nevím! Ale jsem zvědavá, jak se to vyvrbí. 😀 Děkuju za překlad.
[7]: Violet, tys na to kápla!:D Díky za rozšíření představ;D
Jejda..mně je Toma vždycky tak strašně moc líto. 🙁 Já jsem trochu doufala, že to díky zprávám na FB bude daleko jednodušší, ale zas až o tolik se mi to jednodušší nezdá. Tom má jednoduše šílený blok a mě by docela zajímalo, z čeho jej má, protože tohle mi přijde až šíleně nenormální. Navíc tomu všemu ani nepomáhá, že je Tom do Billa zamilovaný. Pak se zakoktává, neví, co říct, no…je to bobek. Opravdu mám chuť jej po celou dobu jenom objímat a nic jiného nedělat. Budu mu držet palečky! 🙂
Moc děkuji za skvělý překlad. 🙂
Neviem si predstaviť, že by Billa dokázal Tom stále tak baviť, keď je to také teliatko. Keby aj Bill nemal nejakú divnú úchylku, tak by to už určite dávno vzdal. Som neskutočne zvedavá čo z toho nakoniec bude.