autor: emraud
„Kaulitzi…“
……
„Kaulitzi!“ Zavolal Tom už po několikáté.
……
„Bille!“
„Ano, ano, už…“ Černovlasý muž se odmlčel.
Tom si povzdechl a zavrtěl hlavou. Odložil vidličku na talíř a přešel ke stolu mladšího muže, kde Bill seděl a neustále klikal myší. Celý den nejedl s výjimkou tří piv, jejichž plechovky se válely na podlaze vedle stolu. Už několik dní dokončoval pár návrhů do práce, a to byla taky doba, kdy Tom objevil, jaký je Bill prokrastinátor.
Bill měl své vlastní podivné způsoby ohledně toho, kdy byl otcem a kdy zaměstnancem. Tom si to uvědomil ještě víc, když objevil další z Billových a Gillianiných her jednoho dne, kdy Bill zakřičel: „Nudím se!“
Dredatý muž uslyšel Billa zakňučet, zatímco si v prádelně lovil své prádlo z pračky a ukládal ho do koše. Vyšel z prádelny a zamířil do obývacího pokoje, kde našel Billa, jak umisťuje stránky z poznámkového bločku na terč.
„Co to děláš?“ Zeptal se Tom.
„Hrajeme šipky!“ Zvolala Gillian a zvedla plnou pěst šipek. Držela dvě fialové a dvě modré, zatímco Bill měl červenou a tři žluté.
Pro Toma to byl nejdříve šok, vidět malou holčičku, jak drží ty špičaté věci. „Buď s tím opatrná,“ řekl.
„Nebojte, šéfe,“ řekl Bill, „už jsme to párkrát hráli. A moje holčička je šampión.“ Obrátil pohled ke svému šéfovi a mrkl na něj.
Tom sebou trhl. Poté se postavil za Gillian, která poskakovala na místě, zatímco Bill na terč umístil poslední papírek. Tom přimhouřil oči, jak četl, co bylo na papírkách napsané.
„Co to sakra, Kaulitzi?“ Vykřikl, když přečetl název jednoho z jejich současných projektů v práci.
Takhle Tom přišel na to, jak Bill organizuje svůj pracovní a volný čas. Bylo zřejmé, že volný čas vždy vyhrál, protože Bill držel žlutou a červenou. Červená šipka znamenala ty nejdůležitější věci a trefa do středu terče znamenala volný den s Gillian.
Bill měl samozřejmě velmi bystré oči. Nikdy neminul.
„Bille, budeš mít studenou večeři,“ řekl Tom, zatímco zíral na mladšího muže.
„Mmmhmm,“ odpověděl Bill, jeho oči neopustily obrazovku.
Tom si všiml těch modro-fialových kruhů pod jeho očima. Seděl před obrazovkou počítače už téměř 50 hodin. Aniž by mu to řekla, Tom věděl, jak se Gillian o svého otce bojí. Vždy seděla při večeři vedle něj a krmila ho, zatímco on pokračoval ve své práci. Byl to sladký a roztomilý pohled, ale nebylo to správné, protože to bylo jako povzbuzování Billa, aby v tomto způsobu života pokračoval.
Zdálo se, že Tomovi došlo, že od té doby, co se nastěhoval, se o tohoto muže i jeho dítě staral, ačkoliv by se měl zaměřit na své vlastní životní záležitosti. Jako ten nejstarší, nejdospělejší, a navíc vlastník domu byl ten, kdo udával věcem řád. On ukázňoval mladšího muže, který měl mysl patnáctiletého teenagera zapomínajícího na domácí práce, organizování času a mnoho dalších věcí, a pětiletou holčičku, která musela rychle dospět dvakrát rychleji na svůj věk.
Ale poté si musel přiznat, že se za těch sedm týdnů pobytu v domě od těch dvou něco naučil. Nikdy dříve pro nikoho jiného než pro sebe nevařil, a to hlavně proto, že Selene chodívala domů pozdě a vždy řekla, že už venku večeřela. Po prvních dvou letech si už jen sotva někam spolu vyšli, s výjimkou pár veřejných událostí, kterých se museli zúčastnit.
Bill neustále trávil čas se svou dcerou, aniž by mu vadily hodiny, které přitom uběhly. Neměl pocit, že by je promrhal. Zůstával s ní až do chvíle, než usnula, a poté se vyplížil z postele a pracoval až do brzkých ranních hodin. Tom to zjistil teprve před pár dny, kdy se probudil o dvě hodiny dříve, než ho jeho budík obvykle budil, a našel vyčerpaného Billa, jak spí před svým počítačem.
Tom zhluboka vzdychl, chytil mladšího muže za paži a táhl ho pryč od počítače. Bill vzdoroval, jak se snažil z toho sevření vyprostit.
„Šéfe! Už jsem skoro hotový, přísahám!“
Dredatý muž na něj okamžik zíral, než odpověděl. „Uložil sis svou práci?“
Černovlasý muž zavrtěl hlavou. Tom se přesunul k počítači a stiskl klávesy CTRL+S u každého otevřeného projektu, než zmáčkl tlačítko vypnout. Uslyšel, jak Bill na protest zakňučel, a střelil po něm pohledem, aby zmlknul. Bill zmlknul a jen se na něj mračil.
„Zabíjíš se,“ zamumlal Tom. Poté popadl mladšího muže za zápěstí a vedl jej ke stolu, kde měl naservírovanou večeři. Posadil Billa naproti sobě, než se vrátil na svou vlastní židli. Bylo dobře, že Gillian zůstala na noc u May. Tentokrát si o tom s Billem musel promluvit.
Bill zíral na jídlo před sebou. Obvykle míval monstrózní chuť k jídlu, ale způsob, jakým se na jídlo díval v poslední době, říkal něco jiného.
„Jez,“ nařídil mu Tom.
Bill nakrčil nos. „Ale já nemám hlad.“
Tom mu věnoval přísný pohled. „V tomto domě neplýtváme jídlem. Jez.“
Když se mladší muž nehýbal, Tom popadl jeho talíř a naložil mu ho plný masových kuliček. Bylo to Billovo oblíbené jídlo. Poté to postavil před Billa a drsně mu do ruky strčil lžíci.
„Jez,“ přikázal Tom znovu.
Trvalo několik vteřin, než Bill pohnul rukama směrem k jídlu. Tom z něj nespustil pohled, dokud si nedal první sousto do úst.
„Dojez to,“ řekl znovu, než pokračoval ve svém vlastním jídle. „A pak si odpočiň.“
„Ale -„
„Žádné ale,“ přerušil ho Tom.
Bill trucovitě našpulil rty a zahučel. „Ano, matko,“ zamumlal.
Tom to slyšel, ale neměl náladu na další hloupou hádku. „Měl by ses naučit, jak organizovat svůj čas. Trávíš až moc času hraním.“
„Není to jen hraní,“ odpověděl Bill, „je to čas s mou dcerou.“
„Můžeš si alespoň rovnoměrně rozdělit čas mezi práci a zábavu, Bille,“ řekl Tom ve svém mateřsko-velitelském módu. „Je dobré trávit čas se svou dcerou, ale máš i jiné povinnosti.“
„Se svým časem si můžu dělat, co chci,“ odpověděl černovlasý muž.
„Jsi nezodpovědný.“
„A jak?“ Vykřikl Bill a praštil pěstí do stolu, zatímco vstal, čímž Toma šokoval. „Nikdy jsem svou práci nezanedbal! Vždycky ji dokončím včas! A vy to víte! Jen prostě chci čas se svým dítětem!“
„Já to vím! Ale podívej se na sebe! Už dny jsi pořádně nespal a zanedbáváš kvůli tomu své zdraví!“ Vykřikl Tom a také vstal ze židle.
„Proč se vůbec staráš?!“
Zdálo se, jako by se Tomovi zasekl jazyk. Nevěděl přesně, jak odpovědět. Proč se staral? Bylo to, co cítil, opravdu starost?
„Protože Gillian tě vidí a ona ví,“ odpověděl měkčím hlasem. „Bojí se o tebe, víš?“ Mladší muž na něj zíral s vykulenýma očima, rty se mu chvěly. „Ona tě vidí. Ví, že nejíš. Nespíš. Dokonce se ráno ani pořádně nenasnídáš.“
„Já ..“ V očích černovlasého muže se objevily slzy.
„A spíš v době oběda,“ zamumlal Tom, lehce zčervenal a odvrátil od Billa oči. Pozoroval ho v práci a už několikrát jej přistihl, jak spí.
Bill neodpověděl. Konečně mu začalo docházet, co se mu Tom snažil říct, a z očí mu vyklouzly první slzy, když se podíval dolů na své ruce, kterými svíral židli. Právě teď si připadal jako káraný teenager, ale na rozdíl od dřívější doby, teď neutíkal. No, zatím ještě ne.
„Sedni si a dojez své jídlo,“ řekl Tom měkčím, klidnějším hlasem.
„Já… já nemám hlad,“ zamumlal Bill. Okamžitě vyšel z kuchyně a zamířil ke dveřím.
„Bille!“ Zavolal Tom za černovlasým mužem. Ten za sebou zabouchl dveře, které se až zachvěly v pantech.
„Do prdele,“ zamumlal si Tom pod vousy a promnul si kořen nosu.
„Do prdele,“ zamumlal Bill, jak běžel, slzy mu stékaly z očí.
***
Tom přecházel tam a zpátky chodbou, na sobě bundu a v jedné ruce deštník. Deset minut po jedné hodině ráno a Bill se ještě nevrátil domů. Aby toho nebylo málo, před několika minutami začalo pršet a Tom v sobě vedl vnitřní boj, zda se vydat za Billem, nebo jen čekat, až přijde domů.
Měl pocit, jako by ještě zestárl, jak se cítil jako otec, který měl obavy o svého dospívajícího syna se spoustou problémů, o kterých nevěděl nic, dokud prostě neexplodovaly přímo před ním. Znovu se podíval na hodinky a vzdychl. Patnáct minut po jedné.
„Zatraceně,“ zasyčel Tom. „Proč musel utéct?“ Zíral na dveře před sebou, a pak zpátky na hodinky.
Proč za ním musím běžet? Protože mám strach. A z čeho?
„Je to čtyřiadvacetiletý chlap, proboha!“ Vykřikl Tom a zvedl ruce, než je nechal spadnout zpět. „Ten idiot…“
Nakonec došel ke dveřím a zvedl si kapuci přes hlavu. Chystal se dotknout kliky, když se dveře najednou rozlétly a promočený Bill do něj vrazil – nebo o něj spíš zakopl.
Tom zasténal, když dopadl na záda s Billovou vahou na svém těle. Vážně, černovlasý muž byl možná hubený, ale vážil víc, než na kolik vypadal.
„Uf, Kaulitzi… Slez…“ zasténal Tom. Pokusil se posadit, ale Bill se ho držel kolem pasu.
Bill se na něj podíval s ustaraným výrazem. „Šéfe…“
Tomovi se nakonec podařilo se posadit, chytil mladšího muže za ramena a jemně ho odtlačil. „Hej, co se děje?“
„BYL JSEM ZNÁSILNĚNÝ!“ Zvolal Bill s vyděšeným výrazem ve tváři.
„COŽE?!“
Dredatý muž okamžitě vstal a vedl ho do obývacího pokoje. Popadl ručník, který před pár okamžiky přehodil přes pohovku při čekání na Billa. Omotal ho kolem mladšího muže a sundal si bundu, nyní už také vlhkou od deště díky Billovi.
„Co ti udělal?“ Zeptal se Tom, jeho tvář a hlas byly plné obav. Usadil Billa na pohovku a osušil mu tvář dalším ručníkem.
„Já… usnul jsem, myslím… někde – už nevím-“ Bill svraštil obočí v hlubokém zamyšlení. Pak se jeho oči rozšířily, jak zíral zpátky na dredatého muže. „Políbil mě.“
Tom na okamžik ztuhl, pak zvedl obočí. „Políbil tě. A…?“
„Byl jsem… na okamžik jsem zamrzl,“ zamumlal Bill, „a pak jsem – utekl jsem pryč…“
Dredatý muž se na chvíli odmlčel, párkrát zamrkal, než odpověděl. „To je všechno?“ Zeptal se s úšklebkem. Mladší muž přikývl. Tom vydechl úlevou a zavrtěl hlavou. „Idiote… To nebylo znásilnění, Bille,“ konstatoval s tichým smíchem.
„Ne?“ zeptal se Bill. „Ale bylo to proti mé vůli…“
„Jo, ale není to znásilnění,“ odpověděl Tom. Na tváři se mu objevil úšklebek, zatímco Bill přemýšlel nad jeho slovy. „Idiote,“ zamumlal pobaveně. „Viděl jsi toho chlapa?“
„N-ne,“ zamumlal mladší muž a odvrátil pohled. Tváře mu zrůžověly rozpaky.
„Líbil se ti ten polibek?“ Tom na okamžik ztuhl, když si uvědomil, že zírá na plyšové rty mladšího muže. To byla špatná otázka. Zrudl a na moment odvrátil pohled. V duchu sám sebe plácl za to, že se na tu stupidní otázku vůbec zeptal. Proč se vůbec musel ptát? Co to sakra mělo všechno znamenat?
Mladší muž zavrtěl hlavou. „Nevím. Bylo to divné… Neříkám, že to bylo špatné… Ale… já nevím…“ Zneklidněně se kousl do rtu.
„Aaaha,“ odpověděl Tom, zatímco pomalu přikyvoval hlavou. „Mohl by to být ten pravý, na kterého čekáš?“ Zamumlal tiše. Nebylo to něco, co bylo míněno říct nahlas. Krucinál, divil se, proč se vůbec zeptal na další stupidní otázku.
Bill na něj zíral svýma nevinnýma očima a on si nemohl pomoct, ale jeho tvář zrudla do ještě temnějšího odstínu rudé, když si v duchu pomyslel, že je jeho obličej roztomilý. „Co je?“ zeptal se.
„M-můžu vás políbit?“ Zeptal se Bill.
„Cože?!“
Mladší muž zrudl a protáhl obličej. „Polibek…“ zamumlal. „Já nevím, jen na zkoušku, jsem zmatený… Ne, že by se mi to nelíbilo, ale ani nemůžu říct, že ano! Co bych měl cítit?!“ Bill si začal okusovat nehet. „Co když… Co když jsem ho ve skutečnosti znal? Co když… se mi to líbilo?! Znamená to, že – že jsem zami – kurva! Neměl jsem sex už roky, a teď se tady ptám na hloupé otázky kvůli zatracené puse!“
Dredatý muž pobaveně zíral, jak Bill blábolil a dohadoval se sám se sebou. Byl to jen polibek. Nemusel z toho dělat vědu. „Bille, to je v pohodě. Je to je zatracená pu-„
Tom ztuhl, když byly plyšové rty náhle přitisknuty k těm jeho. Bill se k němu nyní nakláněl blíž a ruce měl na jeho ramenech, jak jej líbal. Jeho nutkání odtáhnout se, se rozplynulo, když jeho tělo náhle samo od sebe zareagovalo. Políbil mladšího muže nazpět a prohloubil polibek, dokonce jej rukama chytil kolem pasu. Jejich ústa se navzájem opečovávala pomalými, jemnými pohyby. Tomovi se točila hlava a nedokázal pořádně přemýšlet nad tím, co se to děje. Srdce mu bušilo proti hrudnímu koši jako blázen, jak černovlasého muže dychtivě líbal.
Bill se náhle zastavil, ale neodtáhl své rty od těch Tomových. Jeho oči zůstaly pevně zavřené a jeho ruce pevně svíraly Tomova ramena.
„Bille, co to děláme?“ Zamumlal Tom, oči měl napůl zavřené. Musel přiznat, že se mu ten pocit tak nějak líbil. Billovy rty byly tak jemné. Ale pak si připomněl, že je technicky ženatý, a tohle přece nemohlo být považováno za podvádění, nebo ano? Byla to jen zkouška. Hloupá zkouška, se kterou dokonce ani nesouhlasil.
Černovlasý muž se odtáhl a pomalu otevřel oči. Jeho vlastní pohled byl mlhavý jako Tomův, a oba měli ve tvářích velké otazníky.
„Byl to… však víš… ten polibek?“ Zeptal se Tom tiše téměř šeptem.
„Já nevím… N-nemyslím si to,“ odpověděl Bill, kousal se do spodního rtu, což Toma ponoukalo, aby jej políbil znovu. „Je to… jiné. Tvoje rty jsou měkčí…“ zamumlal.
Oba dva na sebe zírali téměř věčnost, ztraceni v hloubce očí toho druhého. Všechno bylo náhle jiné, a Tom cítil, že právě překročil velmi nebezpečnou hranici, kterou vůbec nebyl ochotný riskovat. Snažil se myslet na to, že ten polibek neznamenal absolutně nic. Odříkával si ta slova ve své mysli znovu a znovu. Byla to jen hloupá pusa.
Bill najednou kýchl přímo na Toma a starší muž se s odporem zašklebil.
„Sorry,“ omluvil se Bill.
„Jasně,“ zamumlal Tom, pomalu přepnul do uštěpačně-velitelského módu. „Běž se osprchovat a spát,“ nařídil mu.
„Ano, šéfe,“ zamumlal Bill tichým hlasem. Vstal a nechal tam staršího muže potýkat se s jeho vlastními myšlenkami.
„Jen hloupá pusa,“ zamumlal si Tom sám pro sebe.
autor: emraud
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
To bylo krásny jen jsem zvědavá jak to bude dál.
Bože, ten Bill je praštěný! 😀 Jak přišel k tomu dítěti, když si ve svém věku myslí, že polibek je znásilnění? 😀
Ale líbí se mi, jak se Tom stará.
Děkuji za překlad a těším se na pokračování.
Nádhera, wow!Ten Tom, ten je úžasný…..
Jen hloupá pusa, Tome? Myslím, že si to spíš Tom jen namlouvá a ve skutečnosti ani nevím, jak se ohledně toho cítit, protože se mu to určitě líbilo! 😛 Mně se to rozhodně líbilo! 😀 😀
Každopádně mě Bill opět něčím dostal. V každém dílu má nějakou hlášku nebo něco, co dělá, to snad ani není možné! V tomhle díle to jeho znásilnění. 😀 Já jsem se už lekla, co se mu nestalo, a on byl jen políben. 😀 Ach jo!! Stejně Toma šíííííleně moc obdivuji! Já si nejsem jistá, zda bych Billovy životní návyky zvládla, on je táák jiný od všech Billů, co jsem kdy četla v povídkách. 😛
Moc děkuji za skvělý překlad! 🙂
Bill potrebuje niekoho takého ako je Tom aby mu ukázal ako správne žiť:) Pusa bola skvelá teším sa na ďalšiu:)