Little White Lies 10.

autor: HollyWoodFix
„Hele… Ashley se jmenuješ?“
„Ano, pane!“ Malá červenovláska se zahihňala.
„Opravdu se ještě jednou omlouvám za ty šaty. Byl jsem roztržitý a nedával pozor.“ Tom se znovu omlouval, jeho myšlenky byly zpět u Billa. Polibek a to všechno, co se stalo předtím, bylo stále v popředí jeho mysli, a on neměl tušení, co se chystá udělat.

Vždycky si byl tak jistý, když přišlo na věci v jeho životě. Byl si tak jistý, když byl ještě dítě, že chce jít studovat vědy, a teď byl tady, několik měsíců od absolvování univerzity v oboru věd. Stejně jako si byl tak jistý, když mu jeho matka domlouvala schůzky s děvčaty, že k nim nikdy nic necítil proto, že byly podle matčina výběru, a prostě pro něj nebyly ty pravé. Byl si tak jistý, že jednoho dne potká perfektní dívku, zamiluje se, ožení se, a nakonec založí rodinu. Byl si tak jistý…

Ale teď, po tomto víkendu s Billem, si nebyl jistý vůbec ničím. Pokaždé, když si představoval svou budoucnost, Bill v ní samozřejmě vždy byl, nedokázal si představit budoucnost bez Billa. Ale v jeho vizi byl Bill pouze jeho nejlepší přítel, ne osoba, se kterou se chystá strávit zbytek svého života.

Tom si povzdechl, každou minutou byl stále víc a víc zmatený.
„Vážně si s těmi šaty nemusíš dělat starosti,“ ujistila ho Ashley, konejšivě mu položila ruku na rameno.
„Jo, jasně, to…“
„Jsi v pořádku, Tome? Vypadáš kvůli něčemu rozrušený?“ Zeptala se červenovláska opatrně, všimla si Tomova roztěkaného pohledu.
Výtah se zastavil a otevřel na jejich patře. Oba z něj potichu vyšli, Ashleyina paže byla stále omotaná kolem Toma. Začal ji odvádět do jejího pokoje, když ho zastavila.
„Pokud tě něco trápí, možná ti můžu pomoct. Někdy pomůže získat názor i od někoho jiného.“ Podíval se na ni a ona se na něj povzbudivě usmála.

Byla to velmi krásná žena. Měla pěkný obličej, skvělé tělo, a tady před ním stála v těsných šatech, které byly stále mírně vlhké od šampaňského. Byla to v podstatě ta holka od vedle, splněný sen všech kluků, a měla své paže ovinuté kolem něj, a přesto tam nebylo nic.
„Jsem jen… Jsem jen zmatený, myslím.“ Zakoktal se Tom a okamžitě chtěl sám sebe plácnout. Přece tu dívku vůbec neznal? Proč jí o tom vůbec něco říkal?
„Zmatený z čeho?“ Zeptala se nevinně.
„Víš co, to je jedno. Neměl jsem nic říkat.“ Tom chtěl zapomenout, že se celá ta konverzace vůbec někdy stala, vrátit se do svého pokoje a čekat na Billa.
„Pokud jsi z něčeho zmatený, možná bych ti mohla pomoct některé věci vyřešit.“ Řekla ta slova velmi svůdně; téměř zastihla Toma nepřipraveného. Pohlédl dolů a viděl, jak se na něj dívá, kousala se do rtu a volnou rukou si točila vlasy.

Tom už tenhle pohled dříve viděl, ve skutečnosti mnohokrát. Mnoho dívek, se kterými mu bylo domluveno rande, končily jejich schůzky tímto způsobem, zjevně očekávaly víc. Ale nikdy jim více nedal, a právě teď uvažoval proč. Proč nikdy nepodlehl dívčímu flirtování, proč se s nimi nikdy nevydal ani na druhé rande? Proč pokaždé, když se s dívkou rozloučil, okamžitě zamířil domů a zavolal Billovi?

Potřeboval si v sobě něco urovnat, musel si být jistý. Takže se bez velkého přemýšlení naklonil a přitiskl rty proti těm dychtivě čekajícím. Snažil se do toho polibku dát tolik vášně, tolik citu, co jen dokázal. Zaslechl, jak malá červenovláska zasténala, takže zřejmě dělal něco správně, ale pořád nic necítil, ne jako když dříve líbal Billa.

Tom byl zmatený, ale čím víc a víc o tom přemýšlel, tím víc a víc věcí mu začalo být jasných. Jedinou konstantou v jeho životě byl vždycky Bill. Bill byl ten člověk, na kterého se mohl vždy spolehnout, ten člověk, který by všeho nechal, kdyby ho potřeboval. Bill byl jeho nejlepší přítel, ale byl také mnohem víc než jen to, Bill byl jeho člověk. Stejně jako Georg byl Nataliin člověk a Sarah byla člověk jeho bratra Gustava.

Nemohl uvěřit, že mu trvalo tak dlouho, aby to viděl. Nyní se to všechno zdálo být tak zřejmé. Jak úsměv rozzářil jeho tvář, když viděl, že mu Bill napsal, nebo jak mu vždy chyběl, když měli rozdílné cesty. Bylo to proto, že ho miloval.

Tom byl tak pohroužený do svých myšlenek, že neslyšel cinknutí dveří od výtahu. Nepřeslechl však překvapené zalapání po dechu, a to bylo to, co ho nakonec přivedlo zpět do reality. Okamžitě přerušil polibek, u kterého málem zapomněl, že je dokonce jeho součástí, a otočil se směrem k tomu bolestnému zvuku.

Žaludek mu ztěžkl pocitem viny, když spatřil svého zdevastovaného nejlepšího přítele, jak se na něj dívá raněným pohledem.

„Bille, můžu to vysvětlit. Není to tak, jak to vypadá!“ Řekl Tom rychle a poodstoupil od Ashley, která se jej stále snažila držet.

„Nemusíš mi nic vysvětlovat, Tome… já to chápu. Koneckonců, to všechno byla jenom hra.“ Billova slova Toma tvrdě zasáhla, a než mohl cokoliv říct, ​​Bill se rozběhl po schodech a v jediném okamžiku zmizel.

~ * ~ * ~

Bill neměl ponětí, kam to jde, ale pořád pokračoval v běhu. Chtěl se dostat co nejdál od Toma s tou ženou… jak jen to šlo. Ten obraz jich dvou se mu usazoval v mysli a on se ho nedokázal zbavit, ať se snažil sebevíc.

Konečně se dostal do bodu, kdy už dál nemohl fyzicky běžet, a tak se zastavil a posadil se na blízkou lavičku, nevěřil svým nohám, že by jej v tom okamžiku ještě unesly. Setřel si několik zbloudilých slz, kterým dovolil uniknout, a sám sebe proklínal, že dovolil, aby se tohle stalo.

Ztratil svou ostražitost, dovolil si být zranitelný, a teď se cítil trapně a hloupě za to, že si skutečně dovolil si myslet, že on a Tom by někdy mohli být něco víc. Tom byl na holky… samozřejmě, že byl… jeho nejlepší přítel mu nikdy nenaznačil, že by byl něco jiného než hetero, tak proč si dovolil si myslet něco jiného.

Čím víc o tom přemýšlel, tím poníženěji se cítil. Tom si nejspíš myslel, že je idiot, když zareagoval tak, jak zareagoval. Zhluboka se nadechl, aby se pokusil uklidnit své nervy, a chvějící se rukou vytáhl svůj telefon.

Všiml si, že tam má od Toma zprávu, ale nebyl připravený si ji přečíst. Rychle vytočil známé číslo a doufal, že osoba na druhém konci to v tuto noční dobu vezme.
Nikdy s celou tou šarádou neměl souhlasit, celý ten víkend si pohrál s jeho myslí a Simone měla nakonec pravdu… skončil ublížený.

~*~*~

„Bille, počkej!“ Tom byl stále v šoku, takže jeho reakce byla opožděná, ale rozběhl se za svým nejlepším přítelem, jen aby byl zastaven malou ženou, které se jej stále držela.

„Tome, počkej, nedokončíme to, co jsme začali?“ Řekla velice koketně. Tom nemohl uvěřit, že se po něm stále ještě snažila vyjet, že nedokázala vycítit jeho momentální náladu.
„Ani náhodou. Musím jít,“ řekl ve spěchu, vytrhl se z jejího sevření a běžel za Billem. Ale v době, kdy se dostal po schodech dolů a do haly, Bill už byl mimo dohled, a on neměl tušení, kde začít hledat.
Vytáhl telefon a Billovi napsal:

Bille, prosím, není to tak, jak to vypadalo. Vrať se do hotelu a dej mi šanci to vysvětlit. Je tady něco, co ti chci říct.

Povzdechl si a zprávu poslal, modlil se, aby Bill odpověděl.

autor: HollyWoodFix

překlad: Zuzu
betaread: J. :o)

9 thoughts on “Little White Lies 10.

  1. Takže Tom není hetero? No to je teda překvapení 🙂
    Škoda jen, že to "prozření" přišlo v tak nevhodnou chvíli. Ale co, hlavně že má jasno. Teď už nic nebrání tomu, aby z něj a Billa byl opravdový pár. Matinka bude mír určitě radost :DDD
    Díky za překlad

  2. Takže Tom si potvrdil, co už bylo zcela zřejmé, jenže Bill si to, co viděl, samozřejmě vysvětlil úplně jinak. Kdo by se mu taky divil. Doufám, že dá Tomovi šanci to vysvětlit.
    Díky za překlad a těším se na pokračování.

  3. Sakra, húř už to Tomovo prozření načasovat nešlo. Jenže pak by nebylo to krásné usmiřování. 🙂 Bill musí být totálně  na dně, tohle ho musí vážně moc bolet. Vždy nejvíce bolí, to co si způsobíme sami. Ať už svou hloupostí, tím že něčemu nebo někomu uvěříme, nebo tím, že dovolíme lidem nás přesvédčit, že máme o sobě pochybovat. A nejhorší je když to co je naprosto zřejmé, ve své bolesti odmítáme vzít na vědomí, abychom si ještě víc neublížili. Je to takový malý kolotoč. Nezbývá nežli klukům držet palce.
    Billovi přeji, ať už volá komukoli, ať mu dá dobrou radu, a Tomovo přeji, ať jeho obhajoba má pro Billa tu správnou váhu. No a nám všem přeji ať to dobře dopadne.
    Moc děkuji za překlad a těším se na další díl.

  4. Ach joo, proč je to tak krátké? Přeju, aby kapitoly byly delší… sotva se do toho ponořím, už je tu konec:( To jediné mě na tom štve.
    Ale jinak moc děkuji za díl! Čtení mě neskutečně baví a jsem ráda, že se Tom posunul do takového bodu! Bože, jak jsem si přála, aby k Billovi cítil to samé <3 A jsem ráda taky za to, že polibek nevznikl z jeho osobního selhání, ale byl součástí jeho uvědomění – sice teď bude muset asi složitě Billovi vysvětlovat, proč k němu došlo, ale o to míň ho raní, když bude opětovat Billovy city. Ó ten Bill je tak citlivý, zranitelný, takové kuřátko, úplně s ním soucítím. Teď se musí cítit neskutečně hrozně, ale vydrž, Bille, vydrž, ono se to obrátí v dobré a ani Simone vás nezastaví! Mimochodem dnes se na programu neobjevila, jsem zvědavá, jak to s ní nakonec dopadne a v jaké situaci se příště objeví! Bude něčeho litovat? Dojde jí, že chce vlastně jen Tomovo dobro a dá jim zelenou? Nebo se nenapraví? Těším se na rozuzlení! Teď hlavně aby Bill něco neprovedl…! Vzpomněla jsem si na klip Spring nicht, jak Bill běžel tou chodbou – doufám, že ho nic podobného nenapadne, protože lidi jeho citlivosti by k tomu mohli mít sklony, nezvládnout situaci psychicky… Bille, drž se!

  5. Tak nakonec to bylo trochu jinak než jsem si myslela, ale o to lépe si myslím, že to probíhalo. Ano, Billa je i líto strašně moc, protože je ublížený, ačkoli sám sobě si říká, jak to mohl čekat, když je Tom na holky..ale já věřím, že se to brzy urovná, Tom mu všechno vysvětlí a budou moci být spolu a šťastní! Jsem hlavně ráda, že si Tom uvědomil, jak to doopravdy má a že Bill je ten jediný, koho vlastně miluje. Těžko říct, zda by jej i jiní muži přitahovali tak silně, každopádně Bill je jeho pan dokonalý! ♥ Strašně moc mě to těší a byla jsem docela překvapená, že na to Tom konečně přišel. 🙂

    Tak teď už jen všechno zachránit, Billa hezky najít, všechno mu říct, dát mu pořádnou pusu a všechno bude tak, jak má být a Simone se z toho bude moct třeba i po… 😛

    Moc děkuji za skvělý, i když trochu smutný díl! ♥

  6. Takze Tom jej dal pusu sam od seba? Aka skoda 🙁 vznikla z toho kovbojka… dufam , ze si vsetko vysvetlia

  7. Toma chápem aj Billa a veľmi dúfam, že sa nebudú trápiť dlho, lebo mi ich je oboch ľúto. Vlastne Simone Tomovi trochu aj pomohla v osvietení:) takže aj keď je poriadna mrcha, môžu jej poďakovať že ich dala skutočne dokopy. Rozhodí ju od jedu keď sa dozvie pravdu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics