autor: emraud
„Šéé-fe!“
Nebylo to příliš dobré znamení, když Tom uslyšel Billa zpěvavým hlasem vyslovovat jeho titul. Okamžitě se otočil od pultu a byl přivítán pažemi, které byly kolem něj omotány tak pevně, až nemohl pořádně dýchat. Lžíce, kterou držel, dopadla na zem, zatímco Bill tlumeně pištěl s hlavou zabořenou v jeho hrudi.
Pro Toma to bylo nesmírně trapné, jelikož v Billově přítomnosti pociťoval nějaké ´divné´ věci. Snažil se je ze sebe setřást, jak jen to šlo. Bill, na druhé straně, si jako obvykle ničeho nevšímal. Byl velmi přilnavý člověk a nevadilo mu být přilnavý ke svému šéfovi, když byli v domě.
„Bille, pusť mě, prosím. Připravuju večeři,“ Tom zpola protestoval a kroutil se v Billově pevném objetí.
„Já vím,“ odpověděl Bill se smíchem, „ale chtěl jsem tohle udělat už od dnešního rána!“ Tom mohl cítit, jak se proti jeho hrudi zazubil, a nemohl si pomoct, ale usmál se také. Bill se opět choval jako roztomilé kotě a k Tomovu zděšení se mu to začínalo líbit víc, než bylo obvyklé.
Z Billových rtů uniklo další tlumené zavýsknutí, než zvedl hlavu a pohlédl do čokoládových očí staršího muže svým širokým, laním pohledem. Na tváři měl přilepený obrovský úsměv, díky němuž byl v tuto chvíli nejvíce rozkošný.
„Děkuju, šéfe!“ Tom se pokusil zvednout paži, aby mladšího muže poplácal po zádech, a odfrkl si.
„Zasloužíš si to,“ odpověděl Tom s úšklebkem.
Zrovna dnes ráno si Tom Billa zavolal do své kanceláře, aby mu oznámil, že Karl za týden odchází, a že je z něj nyní grafický designer firmy a už nejen člen týmu umělecké tvorby. Bill se v sobě snažil potlačit veškeré to štěstí, a tak se na svého šéfa jen slabě usmál a jednoduše mu poděkoval, než z kanceláře odešel. Nicméně Tom ho viděl, jak během oběda spolu s Kathleen piští v jídelně.
Zazvonil zvonek a Bill jej okamžitě propustil ze sevření a šel přivítat svou dceru. Tom slyšel, jak se holčička chichotá a piští, a taky jak se Bill od srdce směje. Ta mentální představa obou Kaulitzů jej přinutila se ušklíbnout; ach, jak si přál, aby takhle mohl být šťastný se svou vlastní rodinou – pokud by stále nějakou měl.
***
„Šéfe, pospěš si!“ Zvolal Bill.
Tom si povzdechl a zamračil se, než se rozešel směrem k místu, kde stáli Bill s Gillian. „Proč tohle dělám?!“ zeptal se sám sebe otráveně.
„Protože,“ odpověděl Bill a sevřel tvář svého šéfa mezi prstem a ukazováčkem, „jsi mě právě povýšil a musíme to oslavit!“
„Ruce pryč!“ Řekl Tom a srazil jeho ruku dolů.
Byli v zábavním parku, kde Bill toho rána Toma instruoval, že tam má zamířit. Vlastně byl překvapený, když spatřil, že je mladší muž vzhůru dřív než on a že je v jeho pokoji pouze v boxerkách, aby jej vzbudil. Tom doslova vyskočil z postele, když spatřil Billa ve svém pokoji.
„Tati, já chci jít na horskou dráhu!“ Prohlásila Gillian a vzrušeně mávala rukama. Pak se otočila k Tomovi a zazubila se. „No tak. Pan Tomi taky!“ Popadla je oba za ruce a táhla je k místu, kde stála horská dráha.
„Proboha,“ zasténal Tom. „Nemůžu uvěřit, že tohle dělám…“ Nechal se táhnout tou hezkou malou holčičkou.
Společně ve třech obešli všechny atrakce, které jen mohli, a na horské dráze se projeli třikrát, až se Tomovi málem začalo chtít zvracet, což Billovi přišlo strašně k smíchu. Svou odplatu získal na autíčkách, kde neustále narážel do Billova autíčka a nutil jej tak být naštvaný a trucovitě špulit rty. Gillian se dobře bavila, smála se jim, a občas střídala, na čí straně zrovna byla. Mezi atrakcemi Bill málem vykoupil všechny stánky s občerstvením. Koupil jim párky v rohlíku, cukrové vaty, marshmallows, popcorn, hamburgery, zmrzliny… a zdálo se, jako by nikdy nebyl plný. Každou chvíli taky Toma žádal, aby fotil, když on sám měl zrovna plné ruce. Staršího muže to nejdříve otravovalo, ale pohled na šťastné tváře Billa a Gillian mu zahříval srdce. V určitém okamžiku během jejich užívání si to vypadalo, jako by se na ně lidi dívali, jako by byli rodina, a Bill vždy trucovitě špulil rty, když jej lidé pokaždé očividně viděli jako ´matku´.
„To fakt vypadám jako holka?“ Namítl Bill a ukázal prstem na svou tvář. Tom se uchechtl a Bill našpulil rty o to víc. „Šéfe! To není vtipné!“
„Myslel jsem, že jsi si toho vědom,“ odpověděl Tom.
„Já vím, ale je to prostě otravné!“ Odpověděl Bill a dupl si nohou jako malé dítě. „Mám ptáka, proboha!“
„Tati, jakého ptáka?“ Zeptala se Gillian. Oba dva se zarazili a na moment se na sebe podívali, než pohlédli zpět na holčičku.
„Ehm, Gillian, pojď na dětský kolotoč s koníky,“ řekl Tom s úsměvem, který vypadal spíš jako grimasa, jak se snažil odvést její pozornost od tématu. „Tak pojď, jdeme! Bude to zábava!“
„Ale -„
„Pojďme, zlatíčko! Potom ti koupím medvídka,“ řekl Bill s nervózním smíchem. „Jdeme, šéfe!“
***
Bylo už po čtvrté hodině odpoledne, když se rozhodli jet domů. Gillian tvrdě spala na zadním sedadle s hnědým medvídkem v náručí. Bill téměř napůl spal na sedadle spolujezdce a Tom ho musel budit.
„Hej, už jsme doma,“ zamumlal Tom a stiskl Billovo rameno.
Mladší muž lehce povyskočil a zabručel. Promnul si oči a protáhl se, než vystoupil z Tomovy Escalady. Tom už nesl v náruči Gillian, a tak zůstalo na Billovi, aby otevřel dveře. Ve chvíli, kdy se jeho ruka dotkla kliky, však ztuhl.
„Bille? Co se děje?“ Zeptal se Tom, když poznal, že něco není v pořádku.
Mladší muž se k němu otočil a oči se mu podezřívavě zúžily. „Dveře jsou odemčené,“ řekl tiše.
„Co myslíš tím odemčené?“ Zeptal se Tom. „Sám jsem je pečlivě za-„
Bill mu přitiskl prst na rty, aby jej umlčel. „Zůstaň tady.“
„Bille, co to dě-„
„Pšššt!“
Dredatý muž ztichl a obezřetně sledoval, jak Bill pomalu otevřel dveře. Opatrně vkročil přikrčený dovnitř a pozorně naslouchal jakékoliv známce života zevnitř domu. Kradmo pohyboval svým štíhlým tělem připravený na jakýkoliv druh překvapení, které by na něj mohlo kdykoliv vyskočit.
Tom, který doposud stál na verandě s Gillian, která se mu začínala vrtět v náručí, sledoval Billovy pohyby. Mladší muž se opatrně opřel o zeď a sundal z háčku obraz kytary. Dredatý muž byl ohromen, když Bill z tajného prostoru za obrazem náhle vytáhl zbraň.
„Neřekl jsi mi, že tam je zbraň!“ Zasyčel na něj Tom šeptem. Bill na něj zazíral a zamračeným pohledem mu dal najevo, aby sklapnul. Starší muž neochotně poslechl a začal se pohybovat chodbou tak tiše, jak jen to bylo možné.
Bill zbraň s tichým kliknutím nabil a opatrně pokračoval hlouběji do domu. Všechny jeho smysly byly v bdělém stavu, jak se snažil být si vědom celého svého okolí. Po dosažení konce chodby se okamžitě otočil doprava, směrem k obývacímu pokoji, a jeho zbraň na někoho mířila.
Tomovi se v tom okamžiku zadrhl dech v hrdle, když se náhle objevila další zbraň a zamířila Billovi přímo na čelo. Bill udělal krok vzad, když se druhá osoba vynořila z místnosti, zbraněmi stále směřovali vzájemně jeden na druhého. Druhý muž byl blonďák, menší, ale široce stavěný, pod černým tričkem se mu rýsovaly svaly.
„Jak ses sem dostal?“ Zeptal se Bill tichým, přísným hlasem. Zněl mužněji než kdy jindy se svým přikrčeným tělem a zbraní v krásných, štíhlých prstech.
„Klíč, hm,“ odpověděl podsaditý blonďák a zakoulel očima. Pak černovlasému muži ukázal klíč, který měl být náhradním klíčem k hlavnímu vchodu.
Tomovi hlasitě bušilo srdce, na celé té situaci bylo něco zvláštního. Přimhouřil oči při podrobném zkoumání vetřelce. Jistě, ten blonďák mu náhle připadal povědomý. Jen si prostě nemohl vzpomenout, kde a kdy jej viděl.
„Můžu tě hned na místě zastřelit pro vloupání,“ zamumlal Bill s nádherným úšklebkem.
„Ách, ale ne, pokud já tě zabiju jako prvního, krasavče,“ odpověděl blonďák.
Právě v tu chvíli si Tom konečně vzpomněl, a právě v tu chvíli se Gillian probudila a její pohled padl na podsaditého, blonďatého muže, který mířil zbraní na jejího otce.
„Strejdo Gusti!“ Zvolala Gillian netečná ke zbraním i k napětí ve vzduchu.
„Schäfere!“ Vykřikl Tom ve stejném okamžiku. Pak se podíval na Gillian, která se zmateně dívala zpátky na něj. „Ty znáš Gustava Schäfera, princezno?“
Blonďatý muž se otočil k holčičce a jeho tvář se konečně rozjasnila. „Drahoušku!“ Sklonil zbraň a snažil se přiblížit ke Gillian, když mu Bill skočil na záda a ruce mu omotal kolem krku. Kdyby nebyl dostatečně svalnatý, už by padl na kolena pod Billovou neuvěřitelnou hmotností.
„Kurva, Bille! Ztěžknul jsi!“ Protestoval Gustav.
„Neřekl jsi mi, že přijedeš, ty blbče!“ Odpověděl Bill a skácel menšího muže k zemi.
„Řekl, ty osle! Zkontroluj si svůj telefon!“ Odpověděl blonďák, zatímco se snažil manévrovat, aby se vyprostil z Billova sevření.
„Pane Tomi, polož mě prosím dolů,“ požádala Gillian. Tom ji okamžitě postavil na zem a ona se rozběhla ke svému otci a jejich hostovi. Bill blonďáka konečně pustil a nechal jej, aby se posadil a objal svou malou holčičku. Gillian se potěšeně zasmála, když na svého strýčka skočila.
„Strejdo Gusti! Moc jsi mi chyběl!“
„Aw, taky jsi mi chyběla, drahoušku!“ Odpověděl Gustav se zazubením.
„Hej, šéfe, vy dva se znáte?“ Zeptal se Bill Toma, prstem ukazoval střídavě tam a zpět mezi Tomem a jejich návštěvníkem.
Gustav okamžitě vstal a široce se na Toma usmál. „Pane Trümpere, moc rád vás zase vidím!“ Natáhl k dredatému muži ruku.
Tom ji okamžitě přijal a silně s ní potřásl. „Schäfere, dlouho jsme se neviděli.“
„Páni. Vy dva se znáte?“ Vložil se do toho Bill se zvednutým obočím.
„Kdysi jsem pro něj pracoval,“ vysvětlil Gustav a naznačoval přitom rukama, jak drží foťák a pořizuje fotku.
„A vy dva se znáte,“ uvažoval Tom nahlas.
„Oh, omlouvám se. Bill je můj bratr,“ řekl Gustav a ukázal na Billa palcem. Černovlasý muž kolem něj omotal paži a zazubil se.
Tom zvedl obočí, jak se díval na oba muže před sebou. Rozhodně se nezdáli být ani trošku podobní.
„Vlastně je to spíš můj švagr,“ vysvětlil Bill, když poznal šéfovu zmatenost.
„Ale považujeme se za bratry. Jsme si bližší, než jacíkoliv jiní pokrevně příbuzní sourozenci.“ S tím se Gustav natáhl a prohrábl Billovi vlasy. Ten jen lehce zaprotestoval a hravě blonďáka praštil do paže.
V tu chvíli před domem zastavilo černé BMW a vystoupila z něj vysoká brunetka. V náruči nesla malého chlapce se stejně hnědými vlasy, jako měla i ona. Vstoupila do domu a zarazila se při pohledu na Toma s ústy dokořán.
„Pane Trümpere!“ Zvolala.
„Mellisa?“ Zeptal se Tom překvapeně. „Jako Melissa Morgenová?“
„Teď už Melissa Schäferová,“ odpověděla Melissa s úsměvem. „Měl byste poslouchat novinky.“ Zachichotala se a postavila na zem tříletého chlapce, který se okamžitě běžel přivítat s výskající Gillian.
„Maxi!“ Zvolala Gillian.
„Gigi!“ Vyjekl Max nazpět a chechtal se, když ho jeho sestřenice pevně objala.
„Pojď, půjdeme si hrát,“ řekla Gillian a táhla s sebou malého chlapce do obývacího pokoje.
Tom byl rozhodně překvapený. Nevěděl, že bývalá modelka byla ve vztahu s Gustavem, když s nimi oběma téměř před čtyřmi lety pracoval. Gustav byl pracovitý fotograf, který byl v branži nový, zatímco Mel dělala modeling od sedmnácti, a byl ještě více překvapený, že tito dva lidé byli dokonce příbuzní s Billem.
„No, moc rád vás oba dva vidím,“ řekl Tom s širokým úsměvem.
Mel se usmála nazpět a nabídla dredatému muži ruku. Poté se otočila k Billovi a zazubila se. „Billíku!“ Vykřikla radostně a věnovala černovlasému muži pevné objetí a lehkou pusu na rty, ze které Tomovi poklesla čelist.
Bill se na svou švagrovou nesměle usmál a nakrčil obličej, snažil se tvářit znechuceně. „Něco mi dlužíš, Mel! Tvoje rande naslepo stojí za hovno!“
„Jen jsem se snažila po-“ pak se otočila k Tomovi, svraštila obočí, a otočila se zpátky k Billovi. „Ehm, Bille, proč je tady pan Trümper?“
„Bydlíme spolu.“
Oběma návštěvníkům poklesla čelist a zírali střídavě na Billa i na Toma. Dredatý muž v úděsu zavrtěl hlavou, když si uvědomil, co si myslí.
„Počkat! Není to tak, jak si myslíte,“ prohlásil a tváře mu začínaly hořet.
„Bille, ty žiješ se svým šéfem?!“ Vykřikl Gustav a položil své těžké ruce na Billova ramena.
„Pane Trümpere, nesnažil se vás znásilnit, že ne?“ Zeptala se Mel poměrně starostlivým, přesto znepokojivým tónem.
„Proč jsi nám něco neřekl!“ Zatřásl blonďák Billem.
„Budete se vy dva brát? To musí být ono, že?“
„No promiňte?“ Vykřikl Tom, tvář mu hořela rozpaky.
***
Byla už tma a všichni tři muži byli na zahradě a končili s grilováním. Tom už objasnil jejich domácí situaci a oba návštěvníci si jen vyměnili pobavené pohledy. Bill jej během celého rozhovoru doplňoval, ale o svém současném příteli neřekl ani slovo a několikrát se na Toma zamračil, když se o tom pokusil zmínit.
Pro Toma bylo docela příjemné strávit čas při jídle s Kaulitzovými i Schäferovými. Mohl vidět, jak si byli blízcí, a přál si, aby i on sám měl sourozence, ke kterému by měl tak blízko jako Bill s Gustavem. Ačkoliv, Gustav se k Billovi choval spíš jako matka, jak mu přenechával ty jednodušší a snadnější úkoly, zatímco on vařil, naložil mu na talíř hodně grilovaného masa, přesně jak to preferoval, a připravil mu pití. Bill byl, no, Bill – choval se velmi podobně jako dítě.
Mel nechala muže venku a šla dovnitř, aby dávala pozor na děti. Gustav přinesl pivo, ale Tom mu okamžitě řekl, že Bill nemůže pít. Mladší muž mohl jen trucovitě špulit rty, protože věděl, že Gustav s Tomem rozhodně souhlasil, dle pohledu, který Tomovi věnoval. Společně si všichni tři povídali, hlavně Gustav mluvil o svém fotografování a cestování. Poté, o chvíli později, začal mluvit o Billovi a jeho sexuálních eskapádách za starých časů. Mladší muž jen zrudl rozpaky, ale stejně se smál, a to zejména těm veselým zážitkům.
Tom se o to příliš nestaral. On sám měl své vlastní sexuální eskapády a dobrodružství, když byl mladší. Byl pěkný rebel, i když se to příliš neodráželo na jeho studiích. Způsob, jakým Billovi zrudl obličej, když Gustav vyprávěl o jeho trapných okamžicích, způsobil, že Tom pocítil teplo v břiše. Poté se dozvěděl víc věcí z Billovy minulosti – třeba že byl v kapele jako frontman, a Lillian, Gustavova sestra, byla kytaristka, zatímco blonďák byl bubeník. To už tak nějak věděl, jelikož dříve viděl fotky. Většinu času trávili v barech, a Gustav věcně konstatoval, že Bill nikdy neměl nouzi o rande.
„Chlap a k tomu děvka,“ poznamenal Gustav s úšklebkem.
Bill si jen odfrkl a obrátil oči v sloup. „Každý se mi chce dostat do kalhot.“
„A ty pořád proháníš sukně a necháváš perverzáky, aby proháněli tvůj zadek,“ odpověděl Gustav.
„Dobře, už dost o mně!“ Vykřikl Bill a vysloužil si tak uchechtnutí od svého bratra.
Když se Bill konečně omluvil a šel se připojit k Mel a dětem dovnitř, aby sám sebe zachránil před dalšími rozpaky, Tom s Gustavem zůstali na chvíli zticha. Svůj vzájemný osobní život prakticky neznali, jelikož se setkali jen při práci, ale Tom si myslel, že Gustav je milý muž, navzdory svému vzhledu. Mohl každého doslova vyděsit pouhým zazíráním a jednoduchým zavrčením.
„Děkuju vám,“ řekl Gustav nakonec po vyprázdnění své plechovky piva.
„Za co?“ Zeptal se Tom. Slabě se na něj usmál. „Já jsem ten, kdo by měl poděkovat.“
„Ne,“ odpověděl Gustav a zavrtěl hlavou. Poté bradou ukázal ke dveřím, „děkuju za Billa.“
Starší muž zmateně svraštil obočí. „Co tím myslíš?“
„Omlouvám se, já vím, že občas dokáže být pěkně otravný,“ řekl Gustav s pokorným úsměvem. „Je to tak trochu i moje vina. Já, moje sestra i Mel jsme ho trochu moc rozmazlovali.“
„Jo, občas je rozhodně otravný,“ odpověděl Tom. „Ale když si na to člověk zvykne, tak už se to nezdá být tak nepříjemné.“ Billovy zvyky už Tomovi tak nějak přirostly k srdci, takže mu jeho dovádění už připadalo celkem normální.
„Je hodně závislý na ostatních,“ zamumlal Gustav. „Proto nás to vyděsilo, když řekl, že se chce osamostatnit.“ Popadl další plechovku piva a otevřel ji, aby se zhluboka napil. „Ale je opravdu tvrdohlavý. Nedokázal jsem ho zastavit. Je dobře, že nakonec žije s někým, jako jste vy.“
„Jo, je pěkně tvrdohlavý,“ odpověděl Tom s ušklíbnutím. Bill se vždy snažil dostat to, co chtěl, a dělat to, co chtěl, ale on byl rád, že se mu jej podařilo přinutit, aby se řídil jeho pravidly, a tak nějak tím i ohnul ten jeho ocelově-tvrdohlavý postoj. Koneckonců, on byl šéfem v domě.
Nastalo ticho.
Tom naslouchal slabým zvukům uvnitř domu, odkud mohl slyšet Billův slabý smích smíšený s chichotáním dětí. I přes Billovu nedostatečnou schopnost být dobrým příkladem, jeho roztomilá stránka u dětí nikdy nezklamala. Měl andělskou tvář, které mohl každý propadnout, a Tom, ačkoliv stále netečný – nebo popírající – nebyl výjimkou. Nad mentální představou Billa blbnoucího s Gillian se mu na tvář vplížil úsměv.
Gustav, pozorný jako vždy, se usmál a zabroukal. „Bill miluje děti. I když se na první pohled zdá, že mu člověk žádné nemůže svěřit, ve skutečnosti je to supertáta.“
„Jo, já vím,“ odpověděl Tom. „Tráví s Gillian většinu svého času.“
„To proto, že už o drahouška málem dvakrát přišel,“ odpověděl Gustav, čelo se mu nakrčilo přicházející vzpomínkou. „Když bylo Gillian pět měsíců. Měla v hlavě nádor, a Bill z toho byl naprosto zlomený. Navštěvoval tenkrát pracovní seminář, když jsem mu to oznámil.“
Tomovi okamžitě pokleslo srdce. To bylo něco, co mu Bill o Gillian nikdy neřekl. Nijak to nešlo poznat, jelikož Gillian byla velmi temperamentní, veselá a inteligentní pětiletá dívka.
„Byl to jen nezhoubný nádor,“ pokračoval Gustav, „ale s Billem to opravdu otřáslo. Ten seminář nedokončil a zůstal s Gillian, dokud neměla po operaci.“ Odmlčel se a povzdechl si. „Trvalo dlouho, než jsme jej dokázali udržet od jeho dítěte i jen na hodinu… Byl k smrti vyděšený od ní odejít.“
Dredatý muž sám sebe našel, jak stále hledí na dveře, a tak se otočil a pohlédl na smutnou tvář Gustava, který si opět povzdechl.
„O to víc se bál, že zůstane opuštěný,“ zamumlal blonďák. „Byl úplně zdevastovaný, když ho Lillian opustila. Zbláznil by se, kdyby odešla i Gillian.“
Nějakým způsobem Tom tomu pocitu rozuměl. Jeho vlastní matka náhle jedné noci odešla a on zjistil, že několik týdnů poté spáchala sebevraždu. Propadl se z toho do depresí a Gordon s tím nemohl nic udělat. Vlastně za matčinu smrt vinil svého otce; vinil jej za to, že ji nezastavil, že si ji nechal jen tak proklouznout mezi prsty.
„Bill, stejně jako Lil a já,“ promluvil Gustav a přerušil tak Tomovy vlastní myšlenky, „nemá rodiče, víte. Lil a já jsme byli ponecháni v sirotčinci, pak jsme utekli. Ale Billův případ byl jiný. Prošel si peklem, než nás potkal.“
Tom nedokázal zaregistrovat, co v tom okamžiku cítil. Po tom posledním prohlášení byl naplněn různými druhy emocí, které v tuto chvíli dokázal jen sotva rozpoznat. Neodpověděl, ale byl na blonďákova slova jedno velké ucho.
„Bill byl psychicky a sexuálně zneužívaný svým nevlastním otcem,“ řekl Gustav tichým hlasem. „Jeho matka skončila v depresích, když přišla o své druhé dítě.“ Vyprázdnil třetí plechovku piva, než pokračoval. „Když mu bylo třináct, tak konečně utekl, a my jsme ho našli jen o pár měsíců později. V tu chvíli už málem umíral hlady. Lil ho tam nedokázala nechat. Ale nebyli jsme úplně sami. Měli jsme milé lidi, kteří nám po celou dobu pomáhali. Sakiho, majitele restaurace, Tobiho, jenž vlastnil skladiště, které jsme nazývali svým domovem, slečnu Pepperovou z veřejné školy, a vašeho otce Gordona.“
Dredatý muž na blonďáka chvíli zíral, nejistý, jak reagovat. Gustav mu věnoval lehký úsměv. „Byl to dobrý člověk, víte? Hodně o vás mluvil.“
„O mně? A co o mně?“ Zeptal se Tom, zněl až trochu příliš hořce a sarkasticky, „musel si pěkně stěžovat, jakého má zasraného syna, co?“
„Ani ne,“ odpověděl Gustav. „O úspěchu svého syna může říkat jen dobré věci.“
Tomovi připadalo, jako by jej někdo náhle udeřil do tváře. Svého otce nenáviděl, dokonce až do této chvíle. Věděl, že ho jeho otec začal taky nenávidět, když se začal chovat jinak. No, to si doteď alespoň myslel. Nezměnilo to fakt, že byl na Gordona stále naštvaný za ztrátu své matky, ale s vědomím, že Gordon měl něco společného s Billem a jeho rodinou, která mu už tak nějak přirostla k srdci – ačkoliv to pořád a možná i navždy bude popírat – náhle nevěděl přesně, jak se má cítit.
„Proč mi tohle všechno říkáš?“ Zeptal se Tom.
„Protože se zdá, že jste pro Billa docela speciální,“ odpověděl Gustav.
Tom nevěřícně zvedl obočí. „A jak?“ Kdyby nebylo toho piva, jeho zarudlá tvář by už druhému muži poslala špatné signály.
„Bill je Bill, když je s vámi,“ odpověděl menší muž s malým úsměvem, který Toma nyní dráždil. „Nikdy nikomu neukazuje své skutečné já.“
Než se Tom mohl dál ptát, Bill náhle vyskočil ze dveří a volal na Gustava.
„Gusti! Mel říká, že už je čas jít!“
Gustav se na Toma jen pousmál, než s Billem odkráčel zpátky do domu. Dredatý muž je následoval a doprovodil je ke dveřím. Max už spal v Melině náručí a Gillian také žádala, aby ji někdo nesl. Tom toho malého andílka zvedl a nechal ji, aby mu zabořila obličej do krku.
„Vypadá to, že Gillian jako tatínka preferuje Toma, Bille,“ škádlila Billa Mel.
Černovlasý muž ji jen odpálkoval a zamával jim. „Díky za návštěvu, miláčci. Jeď bezpečně, Gusti.“
„Nejsem ani trochu opilý,“ odpověděl podsaditý blonďák. Prohrábl Billovi vlasy a kývl na Toma, než vyšel ze dveří. „Moc rád jsem vás zase viděl, pane Trümpere. Bille, ne že z tebe bude tvého šéfa bolet hlava!“
„Aaale, na to je v domě spousta aspirinu,“ odpověděl Bill s úšklebkem a obrátil se k Tomovi, který si jen odfrkl a protočil oči.
„Dávejte na sebe pozor,“ řekl Tom nakonec Schäferovým.
Když konečně odjeli. Našel Billa, jak stále zírá na asfalt. Vypadal hluboce zamyšleně.
„Příšerně ti chybí, co?“ Řekl Tom.
„Jo, tak trochu,“ zamumlal Bill. Nakonec zavřel dveře a natáhl se pro spící Gillian. Tom mu holčičku opatrně podal a Bill zavrkal, když se Gillian zavrtěla.
Tom na Billa chvíli zíral, s Gustavovým příběhem stále čerstvým ve své mysli. Neměl ponětí, že černovlasý muž čelil tváří v tvář takovým hrozným věcem. Bill si prošel mnohem víc, než si dokázal představit, a přesto našel sílu jít dál, a i nadále žít kvůli své dceři. Vzal si čas, aby ho obdivoval ještě několik okamžiků předtím, než si toho Bill mohl všimnout.
Ale Bill si všiml, jak na něj celou dobu hledí. „Děje se něco, šéfe?“
Tom mu položil ruku na hlavu. Místo toho, aby mu vlasy pocuchal, projížděl prsty mezi jednotlivými prameny a hladil ho, jako by byl nějaký jeho psí mazlíček, než zavrtěl hlavou.
„Nic,“ zamumlal. Pak mu věnoval lehký úsměv a řekl: „Jdi spát, supertáto.“
Černovlasý muž zvedl obočí a na tvář se mu vplížil úšklebek. „Okay. Dobrou, taťko Tomi.“
„Huh? Cože?“ Zeptal se Tom pobaveně.
„Gillian ti občas říká taťko, pokud sis toho nevšiml,“ řekl Bill, „ale jen já můžu být supertáta.“ Vyplázl na svého šéfa jazyk a zachichotal se.
„Jak myslíš,“ odpověděl starší muž. Nějak nedokázal být naštvaný, na tváři měl stále přilepený úšklebek. „Jdi spát. Dobrou.“
Očima sledoval, jak mladší muž odchází do jejich pokoje, a povzdechl si, než se přesunul do toho svého.
autor: emraud
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Tohle byl opravdu krásný dílek. Taky jsme se dozvěděli spoustu zajímavých informací jak z Billovy, tak i Tomovy minulosti. Takže pan Gibsonka držel ochrannou ruku nad partou sirotků někde ve skladišti, zatímco se svým vlastním synem moc nevycházel. Je zajímavé, jak byly jejich osudy propletené, aniž by o tom věděli.
Děkuji za překlad a těším se na další.
Krásna kapitolka Jen jsem zvědavá kdy Tomovi dojde že Bill pro něj je moc důležitý.
Tenhle díl se mi skutečně moc líbil!
Byl sice na jednu stranu smutný vzhledem k Billově minulosti, protože jsem netušila, že si prošel ještě něčím jiným než smrtí milované osoby. Nechápu, jak po tom všem může být Bill takový, jaký je. Obrovské sluníčko plné charisma a pozitivního nadhledu. Bill musí být neuvěřitelně silný, a o to více u mě stoupl. Vážně před ním smekám!
A myslím, že Tom je v té zamilovanosti čím dál víc a víc! Každým dnem se na Billa kouká s větší láskou a úctou a mě to samozřejmě těší a už jenom čekám, kdy to jeden z nich nevydrží a skutečně se políbí. Občas mám pocit, že to je už na spadnutí! 😛
Tuhle povídku mám strašně moc ráda, děkuji za její skvělý překlad! 🙂
Nádhera, jen doufám, že to toma konečně trkne….
Krásna kapitola. Veľmi pekne ďakujem za preklad. Bolo zvláštne ako sa Billove a Tomove cesty preplietli tým ako sa navzájom všetci poznajú. Páčilo sa mi, že Gustav Tomovi porozprával o Billovej minulosti, takto sa mu bude zamilovávať jednoduchšie:)