Ráno poté.
Tom několikrát slyšel o tom, jak se lidi baví o strašném zítřku, o dni, o kterém si přáli, aby nikdy nepřišel. Den, který všichni chtěli tak zoufale zaspat, přeskočit, za každou cenu se mu vyhnout. Ale nezáleželo na tom, jak moc se snažili, protože ten den stejně přišel. A byl tak děsný a příšerný, jak lidé tvrdili. Ptačí zpěv venku zněl, jako kdyby ti ptáci nebyli daleko od smrti, nebo jako kdyby spolkli něco, co pro ně rozhodně nebylo dobré. Tomovy uši z toho krvácely. Chtěl na ně křičet, říct jim, aby zatraceně zmlkli. Pokud budou pokračovat, jeho hlava jistě exploduje.
Měl příšerné, doslova strašné ráno. Jako kdyby všechny jeho nervy byly mimo jeho tělo, prostupovaly jeho kůží, všechno ho tedy svědilo a bolelo – stručně řečeno. Byl přecitlivělý, každý hlasitější zvuk ho nutil poposkočit. Všechno bylo těžší, intenzivnější, více zdrcující. Všechno bylo prostě mnohem horší.
Škola opravdu, opravdu nebyla místo, kde by dnes chtěl být. Doopravdy se nechtěl potkat s Billem, ne po tomhle víkendu. Tenhle víkend byl docela… zajímavý. Dobře, byl trochu více než jen zajímavý. Správně řečeno, tenhle víkend byl emocionální horská dráha. V jeden okamžik byl naprosto šťastný, plavil se v sedmém nebi, cítil se, jako by byl na vrcholu světa. V dalším okamžiku byl ale smutný, zmatený, tak frustrovaný, že si chtěl vytrhat svoje dredy – pěkně jeden po druhém.
Po tom, co se stalo před web kamerou, byl tak šťastný. Možná se trochu styděl, možná se cítil docela obnažený, ale byl tak zatraceně šťastný. V těle měl tak vysokou hladinu adrenalinu a nádherný pocit trvající dlouhé minuty – celé tělo bylo v jednom ohni, cítil, jak se to teplo táhne od palců u nohou až do hlavy. K čertu, ten příjemný pocit cítil dokonce i v konečcích svých dredů. Bylo to tak zatraceně úžasné, tak nádherné. Tak jako teď se ještě nikdy předtím necítil. Měl totálně zatemněnou mysl, bylo to rozhodně lepší než jakákoliv z jeho fantazií – bylo to totiž reálné. Byl to Bill. A na chvíli cítil, že byl doopravdy s Billem propojený úplně na jiné úrovni.
Ano, tohle byla doslova ta nejerotičtější noc v Tomově životě. Nikdy s nikým nesdílel tak intimní chvíli, nikdy necítil, že by někomu patřil, že měl být s někým jiným, že mu nebylo souzeno, aby zůstal po zbytek života úplně sám. Ne, tohle byla doposud ta nejpříjemnější, ta nejúžasnější noc v jeho životě. A přál si celým svým srdcem, aby mohl okusit více takových nocí. Více nocí s Billem. Chtěl víc, chtěl Billa, chtěl všechno s Billem. Nikdy předtím si nebyl tak jistý, že je tak kompletně, neodvolatelně a beznadějně do něj zamilovaný.
Ale právě teď si nebyl jistý, jestli může Billovi opravdu věřit. Samozřejmě, že chtěl, ale po jistých událostech si nebyl prostě jistý. Bill mu poslal esemesku a poté mu lhal. Věděl, že ta zpráva nebyla pro něj. Poté, co si ji četl pořád a pořád dokola, došel k závěru, že opravdu nedávalo žádný smysl, aby mu Bill napsal něco takového. A poté, co ohledně té zprávy naprosto vyšiloval, uvažoval, pro koho tak mohla být, proč to bylo komplikované a proč se Billovi po té osobě stýskalo, uvědomil si, že na tom možná nezáleží? Mohlo to být pro někoho dalšího. Možná pro kamaráda, který mu chyběl a kvůli škole ho nemohl vidět? Možná to byl někdo z rodiny? Nemuselo to být tak špatné. Nic nebylo jen černé nebo bílé. Tím pádem se už tolik ohledně té zprávy neobával.
Takže proč ohledně toho lhal? Proč nemohl jednoduše Tomovi říct, že mu tu zprávu poslal omylem? Nebylo to tak, že by to Toma naštvalo, on by… S největší pravděpodobností by snad porozuměl. Opravdu ho zraňovalo, že mu Bill musel lhát. Dobře, pokud musel lhát… Možná to něco znamenalo? Možná to nebyl jen rodinný příslušník nebo kamarád? Pro boha, nevěděl to… Nevěděl to. Najednou si nebyl tak jistý. Mohlo to být cokoliv. Buď Billovi mohl věřit, nebo ne.
Ale kromě toho, že věděl, že se něco děje, a i když věděl, že by se měl na tenhle varovný signál soustředit, nemohl najít odvahu se přes to přenést, neměl ani koule na to, aby se Billa na to zeptal. Tenhle víkend si zase posílali nemravné zprávy, jejichž výsledkem byl další strhující orgasmus. A hned poté se Bill choval divně a… odtažitě. Byl milý a tak jako vždy, ale něco se dělo a Tom to poznal. Nebyl ale tak odvážný, aby se na to Billa zeptal.
~*~
Bill zaúpěl, schoval si obličej do dlaní a povzdychl si. Hlava ho bolela, celé jeho tělo bylo naplněno úzkostí a stresem. Kdy se jeho život změnil v tak komplikovaný, tak stresující? Strávil celé odpoledne ve svém pokoji, snažil se uklidnit, ale nefungovalo to. Byl tak vystresovaný, že se nezvládl soustředit ani na svůj domácí úkol nebo na konverzace, do kterých byl zapojen na Facebooku. Opravdu, opravdu potřeboval pauzu od všeho. Prostě si přál, aby se mohl alespoň na den oprostit od svých pocitů. Opravdu by to pomohlo.
Bál se o Toma. Neslyšel o Tomovi celý den a ani se neukázal ve škole, což nebylo normální. Ten dredatý teenager byl ve škole pokaždé a vždy odpovídal na Billovy zprávy, ale dnes ne. On si je ani nezobrazil a Billa opravdu pokoušelo, aby šel po škole k Tomovi domů a zjistil, jestli je v pořádku. Ale věděl, že to udělat nemůže. I kdyby byl Tom v pořádku, byl si zatraceně jistý, že by nebyl, kdyby se Bill ukázal před jeho dveřmi. Ten nebohý chlapec byl blízko k omdlení vždycky, když byli jen ve stejné místnosti. Bill se usmál; byla to jedna z věcí, která mu na Tomovi přišla pošetilá – jeho nervozita, koktání a jak se během minuty stal z úplné vyrovnanosti tak nemotorným. Proboha, opravdu mu Tom chyběl. Proč se neukázal? A proč neodpovídal?
Bill polknul. Oh, dobrý Bože, co když to Tom věděl? Co když si to domyslel? Co když mu to někdo řekl?
Ne, ne, ne. To nebylo dobré, to vůbec nebylo dobré. Pokud to Tom věděl, bude to naprostá pohroma a celá tahle věc bude zkažená a zničená napořád. Celá tahle věc, kterou plánoval tak dlouho, mu prostě vybuchne před nosem. A on nechtěl, aby se to stalo. Ne, když pracoval tak těžce na tom, aby se dostal až sem. A pokud někdo Tomovi něco řekl nebo si to zvládl odvodit sám od sebe, tak byl docela v prdeli.
Ne, to bylo moc hloupé. Tohle nemohl udělat. Protože pokud to Tom nevěděl a on by na něj zničehonic vyvalil tolik omluv, rozhodně by to už věděl, a pak… proboha, nechtěl ani přemýšlet nad následky. Ksakru, do čeho to sám sebe dostal? Proč měl v hlavě tak moc dutoprázdno a proč byl tak hloupý?
Chtěl Tomovi zavolat. Chtěl s ním mluvit, vidět se s ním, pokud musel. Ujistit se, že to neví. Ale když věděl, jací jsou ostatní teenageři, věděl, že musí prostě počkat, pozorně to sledovat. Nemohl do toho skočit a dělat závěry. Nemohl si dovolit podělat to tím, že by učinil tak krutá rozhodnutí, aniž by věděl, jestli je to důležité. Navíc věděl, že kdyby Tomovi zavolal bez jakéhokoliv varování, Tom by pravděpodobně padl.
Zničehonic jeho telefon začal vibrovat a on měl hnedle infarkt. Vzal telefon, doufal, že je to zpráva od Toma, ale jak se na něj podíval, viděl, že to není esemeska, ale někdo mu volá…
On
volá.Nasraně zasyčel, ale i tak hovor přijal.
„Můžeš mě, prosím, nechat na pokoji,“ byla první věc, co řekl, když hovor přijal. „Prosím… Několikrát jsem ti řekl, že potřebuju čas na přemýšlení. — Dobře, omlouvám se, ale nezajímá mě to,“ vyprskl Bill, chtěl hovor ukončit. „Několikrát jsem ti řekl, že ještě nevím… Nevím. A to, že mě do toho takhle tlačíš to nezlehčuje. — Ne, nedělej to, prosím… Jenom…“ Bill podupával nohou, byl tak frustrovaný, připravený vybuchnout. Tenhle kluk ho opravdu zabíjel. „Prosím. Uklidni se. — Já vím… Ano. Vím to. Už jsi to řekl,“ padl do postele. Zabořil tvář do polštáře, vypustil tichý výkřik, zatímco on nepřestával mluvit a stále se ho snažil přesvědčit. „Dobře. Ano. Jasně. Podívám se do diáře. Můžeš mě teď prosím nechat být? — Čau,“ řekl Bill a zahodil svůj telefon pryč. Znovu zabořil obličej zpátky do polštáře a teď opravdu nechal ze svého hrdla vyjít hlasité zavytí. Zatnul pěsti a mlátil do čela postele. Byl tak naštvaný, že ho celé tělo vzteky bolelo. A on nevěděl, jestli je naštvaný na sebe, na toho pitomýho otravnýho kreténa, nebo na Toma.
Brzo pochopil, že je naštvaný na všechny.
K čertu, co měl dělat? Jak se z toho mohl dostat? Měl by se prostě vzdát?
Jeho telefon znovu začal zvonit a on klel, když ho sbíral ze země.
autor: The_poltergeist
Už se to táhne jak sopel. Spousta otázek a žádné odpovědi.
O co Billovi jde ? Jaký je ten jeho plán a jakou roli v něm hraje chudák Tom ? Co je zač ta třetí osoba a proč to vypadá, že má Billa z nějakého důvodu v hrsti ? Je to Spencer nebo kdo ?
Doufám, že už se to začne brzo vyjasňovat…
Díky za překlad
Nemůžu se zbavit dojmu, že se Bill do něčeho zamotal a teď mu to komplikuje život. Ještě pořád netuším, jakou roli v tom hraje Tom, ale doufám, že mu Bill neublíží.
Děkuji za překlad a těším se na pokračování.
Nuž ďakujem za preklad a veľmi som zvedavá čo z tohoto nakoniec bude, lebo už to začína byť zdĺhavé. Bill mi lezie na nervy aj Tom a ten ON ešte viac.
Souhlasím uz se to táhne moc dlouho…nějak se v tom ztracim
Nějak se to zamotává*****
Bill je zjavne v nejakej slamastike a nejak sa do toho zamotal…nech tolko netrtula a kona – Spencera pekne posle do zadku a Tomovi vsetko vysvetli.Som velmi zvedava na prvotny dovod Billovho zaujmu, ci to bola stavka,trest,zvedavost…mozno v tom ma prsty Georg :D! Zblaznim sa do stredy :'(
[6]: Jeminee hlupy korektor mi opravil meno 🙁 ale Dearie sa mi celkom paci 😀
Jak můžete být tak v klidu?! Játady šílím!:D V tomhle díle bylo snad nejvíc myšlenek z celé povídky, tolik, ale pořád nevíc to podstatné! Je už více než jisté, že je Bill v nečem namočený a vůbec se mi to nezdá jako nevinné (dejme tomu, že by měl prostě druhý vztah a Tomovi o něm nečekl, ale tady smrdí něco vážnějšího!) takže… v noci, když jsem díl dočetla, napadlo mě… co když jsou v tom drogy?! Pokud je Spencer zapletený do všeho taky, což vypadá, že ano, mohl by po Billovi chtít, aby Toma ovládal a ten pak udělá cokoliv bude Bill chtít! A jestli Spencer potřebuje peníze, dá se Tom dobře ovládat… Možná právě proto, jaký je, proto si ho vyhlídli jako snadnou obět – a Spencer teď Billa určitě vydírá. Ale něco mi tam nehraje. mám z toho pocit, že ten plán snad osnuje samotný Bill?!… Protože… Ano, je tam řeč o nějakém kreténovi, ale není tam nikde naznačena spojitost, že by to (dejme tomu) vedl právě Spencer… Ale kdo ví… třeba už je to teď tak daleko, že Spencer vyhrožuje prozrazením plánu… třeba žárlí na Toma, něco tuší… ach jo! Jak to teda je? Mohlo by to být pravděpodobné?! Tedy odpusťte mi mé konpirační teorie, ale povídky přece od toho jsou – aby vyvolávaly další a další otázky, ve čtenáři fantazie, jak to asi bude pokračovat! Myslím, že tahle povídka tohle splňuje ;D Takže jsem fakt zvědavá, co že to vlastně je ten Billův plán! Nelíbí se mi to totiž ani za mák a doufám, že po dnešním přemýšlení to konečně Billovi dojde a ukáže svou pravou stránku (nebo s tím alespoň začne, už jsem totiž zapomněla, kolik má vlastně povídka dílů:D )
Uf, středa je pozítří, to zvládnu..:D A doufám, že bude alespoň naznačeno něco víc z Billova plánu a já budu moci v hlavě rozjíždět třeba jinou teorii (doufám!:D), že mě ti dva nenechají trpět v napětí! Povídka mě baví, i když se to táhne, ale baví mě stále a vždycky se na ní moc těším. jen mi dnes chyběl rozhovor Toma s Billem přes webku ;D Snad příště ^^ Krásné, krásné… Děkuji za dokonalý překlad, Catherine! Tebe nemít!:)
Ačkoli pořád nevím, do čeho se to Bill namočil, tak mě vůbec nemrzí to, že jej to všechno nenechává spát. Dobře mu tak. Já mu dám, aby k tomu všemu byl naštvaný i na Toma! Tom do jejich vztahu vložil všechno, neuvěřitelně moc se snaží, i přes to, jak moc složité to je, a Bill jej jen sprostě využívá. Jo, je mi jasné, že si k Tomovi utvořil nějaké city, ale šije na něj nějakou boudu a nebo jej využívá k tomu, aby si šel za svým plánem. Možná, že až se dozvím, co je ten Billův plán, tak jej dokážu pochopit, ale momentálně mě děsně štve. Strašně moc jsem Billovi věřila, a on nezklamal jen Toma, ale i mě! 🙁 Bill mě strašlivě moc zklamal. 🙁
Děkuji za překlad!
Bill mě pěkně štve ať vše řekne Tomovi.