autor: elvisfan
S výjimkou jídla a společných cigaret na terase Tom Billa v následujících dnech příliš neviděl. Kdykoliv někam šel, vždy se jej zeptal, jestli ho nechce doprovázet, ale Bill vždy dával přednost tomu zůstat v domě. Když se Tom vrátil domů, vždy jej našel v pokoji pro hosty za zavřenými dveřmi.
Bill byl hostem v Tomově domě už více než týden, když Toma šokoval a souhlasil, že ho s Harleym doprovodí do psího parku. Harley se rozběhl, jakmile jej Tom pustil z vodítka, a pobíhal kolem a vše očichával, zatímco Tom s Billem se usadili na lavičce pod stromem. Nakonec se rozběhl zpátky k nim a šťastně zaštěkal, když spatřil v Tomově ruce starý kus svázaného lana. Tom jej několikrát vyvedl z míry, když předstíral, že hračku odhodil, jen aby viděl, jak pes vyšiluje z toho, kam se jeho hračka mohla podít, než se konečně dal obměkčit a lano odhodil. Harley triumfálně zatřásl hlavou, hračku zvedl a rozběhl se zpátky ke dvěma mužům sedícím na lavičce.
„Tohle je pěkné,“ poznamenal Bill. „Malý park jen pro psy.“
„Jo, snažím se s ním sem chodit několikrát týdně,“ odpověděl Tom a odhodil lano trochu dál. „Aby byl se svým vlastním druhem.“ Pohlédl úkosem na Billa, šťastný, že na jeho tváři vidí skutečný úsměv, i když byl namířený na psa. Jeho bílé džíny, černé tílko a lesklé kožené boty mu sice přišly až trochu příliš elegantní pro tohle prostředí, ale nijak to nekomentoval. „Jsem rád, že jsi mohl jít s námi.“
„Jsem rád, že ses mě zeptal.“
„No, věděl jsem, že když budu dostatečně vytrvalý, tak tě z toho pokoje nakonec dostanu. Na někoho, kdo už nechce být sám, trávíš až příliš moc času právě tak.“ Sledoval, jak Billův úsměv zmizel, a cítil se jako blbec. „Sakra, nemyslel jsem to…“
„To je v pohodě,“ odpověděl Bill nepřesvědčivě.
„Přísahám, že opravdu nejsem takový kretén.“
„Já vím.“
Tomovi se ulevilo, když viděl, že se Bill opět usmívá.
„Možná, že jednou zvládnu celý den bez toho, aby ses vedle mě cítil nepříjemně,“ přemítal nahlas.
„Ale máš pravdu,“ řekl Bill, když mu Harley pustil lano u nohou. Zvedl ho a odhodil tak daleko, jak jen mohl. „Nejspíš jsem prostě zvyklý být sám. Vždycky jsem byl po většinu dne sám, zatímco David byl v práci. A když byl doma… Nikdy jsem nevěděl, v jaké náladě bude, takže jsem se mu pořád snažil vyhýbat. Občas ho vytočila i ta sebemenší věc.“
Chystal se říct víc, když zahlédl dvě dívky, jak se opatrně blíží k jejich lavičce. Dokonce i z několika metrů mohl slyšet, jak se nervózně chichotají a obě zírají na Toma.
„Ehm, znáš ty holky?“ Zeptal se.
Tom se otočil ve směru Billova pohledu a obě dívky okamžitě šokem ztuhly. Tom sklopil hlavu a usmál se.
„Nikdy v životě jsem je neviděl,“ řekl popravdě.
Po několika vteřinách si jedna z dívek, brunetka v černých, úzkých džínách, vzpomněla, na co má nohy, a pomalu se k nim přiblížila. Zastavila se asi třicet centimetrů od nich.
„Tome?“ Řekla roztřeseným hlasem. „Ehm… ahoj!“
„Ahoj,“ odpověděl Tom.
„Mohla bych… možná… dostat autogram? Prosím?“
„Samozřejmě.“
Dívka ze sebe vydala tichý, trochu pisklavý zvuk, a otočila se, aby přivolala svou kamarádku. Obě se nervózně hihňaly, jak obě ze svých kabelek vytáhly pero a nějaký pokrčený kus papíru.
„Jak se jmenujete?“ Zeptal se jich Tom s perem připraveným k psaní.
„Já jsem Chloe,“ zahihňala se blondýnka. „Ona je Chelsea.“
„Rád jsem vás poznal.“
Tom napsal své jméno rozmáchlým gestem a podal ty kousky papíru zpátky oběma dívkám. Dívky je přijaly s roztřesenýma rukama a pomalu couvaly. Tom se usmál a zamával jim a ony se otočily a rychlou chůzí pokračovaly ven z parku. Tom se zasmál a zavrtěl hlavou, když sledoval, jak odcházejí.
„Promiň,“ řekl Billovi. „Tohle je pro mě pořád ještě nové. Je to docela vzrušující.“ Zachytil Billův pohled a ušklíbl se. „Otázky?“
„No jo!“ Vykřikl Bill. „Proč tady jsou holky, které se při pohledu na tebe můžou málem počůrat a žádají tě o autogram?“
„Já jsem, ehm, natočil pár filmů,“ odpověděl Tom nedbale.
„Jako třeba?“
„No, třeba jeden, co se jmenoval Kontraband. Před měsíce vyšel na DVD,“ Tom se zazubil. „Jen říkám.“
„To bylo o… nějakých pašerácích, ne?“ Vzpomínal Bill. „Hrál tam Gerard Butler?“
„To je ono.“
„Ach můj bože, to jsem viděl! No, byl jsem ve stejné místnosti, když to David jednou večer sledoval. Nejsem moc fanouškem akčních filmů, ale…“ Bill naklonil hlavu. „Myslím, že si tě pamatuju. Co jsi ještě natočil?“
„Mám jeden nový, který vyjde za pár týdnů,“ řekl Tom pyšně. „Pomsta. První film, kde je mé jméno to největší na plakátu.“
Bill potlačil úsměv, přišlo mu zcela zřejmé, že Tom o tom více než rád mluvil.
„A o čem to bude?“
„Moje postava je detektiv, který je falešně obviněný bandou špinavých poldů, a musí své jméno očistit, zatímco při tom trochu zmlátí nějaké padouchy.“
„Páni. Sedí vedle mě skutečná celebrita.“
„To jen stěží.“
„Právě za tebou přišly fanynky a chtěly po tobě autogram, Tome,“ připomněl mu Bill zbytečně. „Jsi celebrita.“
„Až v poslední době mě lidi začínají poznávat,“ pokrčil Tom rameny. „Před pár týdny za mnou v obchodě přišel nějaký týpek a řekl mi, že jsem, cituji, vážně cool.“
„No podívej se na sebe!“ rozesmál se Bill. „Celý slavný!“
„Možná jednoho dne.“
Harley přiběhl zpátky, položil lano do Tomova klína a sám sebe uložil na zem. Jazyk mu bokem visel z úst a těžce oddechoval.
„Vypadá to, že sám sebe unavil,“ poznamenal Bill.
„Můžeme jít?“ Zeptal se Tom.
Bill přikývl a Tom Harleyho znovu připnul na vodítko, než psí park společně opustili.
***
Tom odbočil ke svému domu a všiml si neznámého auta na příjezdové cestě.
„Možná, že tohle je můj první stalker,“ zasmál se. Pohlédl na Billa, který zíral z okýnka a vypadal bledší než obvykle. „Bille?“
„Není tady kvůli tobě.“
Tom se znovu podíval na tmavý vůz a spatřil muže, který vystoupil z místa spolujezdce. Hlavu měl oholenou a na krku měl velké tetování, Tom okamžitě dostal špatný pocit.
„Kdo to je?“ Zeptal se.
„To je Bushido,“ odpověděl tiše Bill. „Pracuje pro Davida, což znamená, že ví, kde jsem.“
„Chceš, abych se ho zbavil?“
„Mohl bys to zkusit.“ Bill si už odepínal bezpečnostní pás. „Ale nefungovalo by to.“ Otevřel dveře a zarazil se, otočil hlavu k Tomovi. „Nechoď dovnitř, okay? Jen… zůstaň se mnou venku?“
Po Tomově kývnutí se Billovi ulevilo a vystoupil z auta, aby se opatrně přiblížil k bodyguardovi, kterého až příliš dobře znal. Zaslechl, jak za ním Tom otevřel dveře, a věděl, že ho nenechá o samotě. Byl za to vděčný.
„Co tady děláš?“ Zeptal se Bill, když se Tom zastavil za ním.
„Co myslíš?“ Bushido si Toma prohlížel, když se přiblížil. „Tak kdy se vrátíš domů? Víš, jak moc se o tebe David bojí.“
„Už se nevrátím,“ odpověděl Bill, hlas měl klidnější, než jak se ve skutečnosti cítil.
„To neuslyší moc rád, Bille,“ Bushido se pohrdavě ušklíbl, zvedl hlavu a ukázal na Toma. „Tohle je ten chlap, kvůli kterému jsi od něj odešel?“
„Neodešel jsem od něj kvůli nikomu,“ vysvětlil Bill. Cítil Tomovy prsty ve spodní části svých zad, kde mu třel malé kolečko a připomínal mu, že je tam s ním. „Tak trochu jsem… našel Toma náhodou, a on mě u sebe nechává, dokud nevymyslím, co budu dělat.“
„Ani tohle David neuslyší moc rád.“
„Bill už není Davidův problém,“ podotkl Tom.
„Co ty o tom víš, filmová hvězdo?“
„Jak jsi mě vůbec našel?“ Zeptal se Bill, paže si překřížil na hrudi.
„Videozáznam, kluku,“ zazubil se Bushido. „Ty víš, že každý centimetr šéfova majetku je střežen. Věděli jsme, kdo vlastní toho Range Rovera do hodiny od chvíle, kdy se David podíval na pásku. Máš štěstí, že tě nechal zůstat pryč tak dlouho.“
Bill zavřel oči a vydechl, přemýšlel, jak jen mohl být tak neopatrný.
„Tvoje malé prázdniny s nevýznamnou celebritou musí skončit, Bille,“ vysvětloval trpělivě Bushido. „Běž dovnitř a sbal si…“
„Já se nevrátím, Bu,“ opakoval Bill. „Už toho mám dost, a tentokrát to myslím vážně. Můžeš to vyřídit šéfovi.“
Billovi se rozšířily oči na svou náhlou suverénností a protlačil se kolem bodyguarda, aby zamířil ke dveřím. Cítil, že Tom je těsně za ním, viděl, jak se jeho ruka kolem něj natáhla a odemkla dveře a Bill do domu prakticky vběhl. Zaslechl zavírání dveří, startování motoru, a nevydechl, dokud si nebyl jistý, že se auto od domu vzdaluje.
„Ví, kde jsem,“ konstatoval zbytečně. Otočil se a podíval se na Toma stojícího u dveří. „A ví, kdo jsi ty. Bože, jak jsem jen mohl zapomenout na ten zasraný bezpečnostní systém kolem celého toho místa? Je pravděpodobně lepší, než ten v Bílém domě. Do prdele!“ Ucítil v dlani studený, vlhký čumák a podíval se na Harleyho zcela netečně, zatímco mu pes šťouchal do nohy. „Možná bych tady neměl zůstat. Mohl by se vrátit…“
„Mám docela dobrý poplašný systém,“ odpověděl rychle Tom. „A Harley… no, Harley by vetřelce ulízal k smrti, ale jeho štěkot dokáže být celkem impozantní, když se do toho opravdu vloží.“
„Tome, Davidovi trvalo hodinu, než vystopoval tvou SPZ. Nejspíš by mohl… Já nevím, jediným telefonem ukončit tvou kariéru.“
„Nemůžu tě přinutit zůstat,“ Tom pokrčil rameny a stiskl rty. „Ne, pokud skutečně chceš odejít. Ale opravdu bych chtěl. Docela jsem si už zvykl, že tady nejsem sám, víš? A Bůh ví, že Harley tě má rád.“ Usmál se nad malým smíchem od Billa. „Takže? Co na to řekneš?“
Bill se nervózně kousl do rtu, stále měl z Davida obavy, ale také už chtěl přestat žít ve strachu. Zadíval se na Toma a povzdechl si. Přikývl.
***
Bill byl po zbytek dne tichý a napjatý a krátce před desátou mu popřál dobrou noc. Tom zůstal vzhůru, napsal Gustavovi a pročítal si nový možný scénář, než to sám zabalil téměř o půlnoci. Jeho hlava se sotva dotkla polštáře, když se ozvalo tiché zaklepání na dveře jeho ložnice.
„Jo?“ Zavolal.
Dveře se otevřely a do místnosti plaše vstoupil Bill. Paže měl ovinuté kolem sebe a zíral na koberec.
„Tome, mohl bych… dnes v noci zůstat u tebe?“ Zeptal se, jeho hlas byl tichý a nesmělý jako v den, kdy jej Tom potkal. Polkl a konečně zvedl oči k Tomově tváři. „Všechno mě pořád tak trochu děsí.“
„Jasně.“
Bill spěšně obešel postel a vlezl pod přikrývku na prázdné straně postele. Tom byl připravený znovu usnout a předpokládal, že Bill dělá totéž, když už jej necítil se hýbat. Ale poté si Bill povzdechl a ticho prořízl zvuk jeho hlasu.
„Myslím, že…“ Bill si skousl spodní ret, nejistý, jak pokračovat, „mi to zabere nějaký čas, než si zvyknu, že už tam nejsem.“
Zíral na strop, ale věděl, že se na něj Tom dívá. Nesnažil se na něj tlačit, jen trpělivě čekal na cokoliv, co se Bill rozhodne odhalit.
„Je to… trochu děsivé,“ přiznal Bill po chvíli. „Chtěl jsem odejít už asi… dva roky. Věděl jsem, že musím, ale… skutečně jsem to udělal, Tome.“ Otočil se k muži vedle sebe s širokýma, nevěřícnýma očima. „Dostal jsem se od něj.“
„Proč jsi čekal tak dlouho?“ Zeptal se jej Tom.
„Měl jsem strach to vůbec zkusit. Nemám žádné přátele, ani s vlastními rodiči jsem nemluvil už… bože, skoro dva roky. I kdybych se od něj dostal, neměl bych kam jinam jít.“
„A jak jsi…“ Tom se kousl do rtu a zavrtěl hlavou. „Promiň. To není moje věc.“
„Tome, utekl jsem z domova a bydlím ve tvém pokoji pro hosty. Takže to v podstatě je tvoje věc,“ poukázal Bill. „Co chceš vědět?“
„Jak jsi s tím chlapem vůbec skončil?“ Zeptal se Tom. „Chci říct… o kolik je starší než ty?“
„O dvacet čtyři let.“ Bill se přikrčil, nenáviděl, jak to zní. „Bože, to mělo být první varování. Muž, který je jen o dva měsíce mladší než můj otec, si mě najednou chtěl vzít. Ale znal jsem ho většinu svého života. Je to… nebo spíš byl to nejlepší přítel mého táty, a já jsem myslel, že je to někdo, komu bych mohl věřit.“ Bill si povzdechl, když si na to vzpomněl. „Bylo mi osmnáct a projevil o mě zájem dobře vypadající starší muž. Vždycky létal tam a zpátky, odsud do Bostonu, jen aby mě viděl. A byl ke mně tak milý, vždycky jako gentleman, příšerně mě rozmazloval. Bylo snadné se do něj zamilovat. Zasnoubili jsme se, když mi bylo devatenáct, a já jsem se přestěhoval sem, abych byl s ním. Můj život se v tu chvíli zdál být… až směšně perfektní.“
„A jaký se zdá být teď?“ Zeptal se Tom.
„Jako zkurvená noční můra,“ vzdychl Bill. „Musím říct, že po dlouhou dobu bylo všechno skvělé. Očividně, jeho slib si mě vzít se nikdy nenaplnil. Ale já jsem s tím byl v pohodě, protože jsem byl tak šťastný a zamilovaný a myslel jsem si, že on mě taky miluje, a tak jsem se o to nakonec přestal starat. Alespoň jsme byli spolu, víš? A potom… se všechno změnilo. Pořád pracoval pozdě do noci, pak nechtěl jet na Vánoce do Bostonu a ani nechtěl, abych jel bez něj. Chtěl jsem pozvat své rodiče nebo přátele na návštěvu, ale nikdy se pro to nezdál být ten správný čas. Myslel jsem, že je to hezké, jak mě chce mít celého jen pro sebe. Než jsem se nadál, nemluvil jsem se svými rodiči už měsíce. Když jsem s nimi mluvil, říkali, že mě David kontroluje a že je až moc majetnický…“
„A tys to tak neviděl,“ hádal Tom.
„Nechtěl jsem to vidět. Nechtěl jsem vidět nic jiného, než jen dokonalý život, který jsem si myslel, že máme. A nevymýšlím tím pro něj žádné omluvy. Je to odporný bastard, já vím. Ale… nebyl takový vždycky, Tome. Byl báječný. A pak… najednou jsem ho nepoznával… ani svůj vlastní život.“
Tom odhadoval, že tam toho k příběhu bylo víc, ale věděl, že nemůže Billa k mluvení nutit, dokud sám nebude připravený. Viděl všechny ty modřiny a to mu stejně stačilo, aby si dokázal představit to nejhorší.
„Opustil jsi ho už někdy dřív?“ Zeptal se.
„Myslíš, jestli jsem skutečně odešel? Ne,“ odpověděl Bill tiše. „Když jsem mu poprvé řekl, že už toho mám dost a že odcházím, tak se mi vysmál. Doslova se mi vysmál. Řekl ´a kam jinam bys k čertu šel?´ a já věděl, že má pravdu. Všechno, co jsem měl, celý můj život, byl David. Věděl jsem, že bez něj bych neměl nic.“
Billovi se zlomil hlas a Tom se pro něj cítil hrozně.
„Tak co tě přimělo to nakonec udělat?“ Zeptal se.
Bill naposledy roztřeseně vydechl. „Konečně jsem se rozhodl, že nemít nic je rozhodně lepší, než to, co mi prováděl on.“
Bill se obrátil k Tomovi a našel na sobě jeho pohled. Stočil se po jeho boku, nechal se obklopit jeho teplem a zavřel oči. Ucítil, jak se postel pohnula a poté ucítil Tomovu paži, která jej ochranitelsky objala a přitáhla si jej blíž.
autor: elvisfan
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
To ešte asi nie je koniec Billovho pekla, ale táto kapitola bola nádherná. Tom je tak skvelý, opakujem sa ale veľmi veľmi dúfam, že sa im nič nestane. Ďakujem za skvelý preklad.
Čekala jsem, kdy se tam David objeví s kytkou a začne Billa přesvědčovat, aby se k němu vrátil…a on za ním pošle svoji gorilu. To je teda úroveň…
Tom se mi líbí čím dál víc, tak doufám, že bude opatrný. Nechci malovat čerta na zeď, ale obavám se, že si bude moct gratulovat, pokud mu David "jenom" zničí kariéru…
Díky za překlad
Tušila jsem, že tak snadné to nebude. David má určitě dost vlivu a kontakty na to, aby Tomovi nějak zavařil. Doufám, že to kluci nějak ustojí.
Děkuji za překlad a těším se na pokračování.
Takže to pojede dál, ale je to krása!
Dobře, takže opět přehodnocuji své poznatky. 😀 David evidentně vliv a sílu má, a bojím se, že ani vědomí toho, že je Tom vycházející hvězda, tomu nezabrání. Minule mě to docela uchlácholilo, ale po dnešku si tím tak jistá nejsem. Každopádně poslat bodyguarda, aby Billa dovlekl zpět, je docela síla. Navíc mám doopravdy strach, co se bude dít. David se podle mě jen tak nevzdá, na tom, aby Bill patřil jen a jen mu, přeci jen dřel nějakou dobu a chvíli to trvalo, než od Billa všechny odehnal, a teď by si Billa nechal pláchnout? Myslím, že se David jen tak nevzdá. 🙁
Každopádně Tom je úžasný! Přijde mi vtipný, milý, srdečný, ochotný a velký pohodář. K Billovi se hodí! 😛 Když Billa na konci objal, jen jsem se tetelila blahem!
Moc děkuji za parádní překlad a těším se na pokračování! 🙂
Ooo fantastické zakončení:)^^
[2]: Ireth, to s tou kytku by se mi taky líbilo, ale ani mě nenapadlo, že by to někdo jako David mohl udělat. Ovšem krásné by to bylo, pak by bylo na Billovi, jak by se rozhodl – a vidět Davida v téhle situaci by myslím mohlo Billa postavit před těžké rozhodnutí… ten David by určitě ještě hrál na city… Nějak ale tuším, že v té chvíli už by Bill měl rád víc Toma než jeho!;D
Parádní díl, psí park se mi fakt zamlouval, to místo ve mě evokuje takovou správnou povídkovou náladu, nevím proč:D Asi si to spojuji s nádhernou romantikou Imagine me and you (Svatba ve třech), tam byl pořád nějaký
ten park na scéně:D
Jsem ráda, že se Bill rozpovídal. Upřímně, charakter Davida… od něj bych snad ani nic jiného nečekala – nejdřív ťuťu ňuňu, když ptáčka lapají… a pak zlatá klícka… Docela by mě ale zajímalo, proč se Bill nemohl vrátit k rodičům? Odsud by mohl začít znovu… Ovšem… to už by jeho strach nesměl vlastnit David… Chápu, že dělat po té době nějaké rozhodnutí muselo být těžké… a kord Bill, takový jemný kluk. V téhle povídce působí rozhodně ultra zranitelně a křehce, nedivím se, že si ho David tak podrobil. A Tom… Tom je kabrňák, jak se za něj postaví a chrání ho:))) A jak ho hladil o zádech, ooo…. Čekala jsem, že k němu David snad pošle policejní hlídku a ti ho odtáhnou – ale to, že bude mít možnost Bill u Toma zůstat dál ještě nějakou dobu, s tím jsem nepočítala. Ale myslím, že to nebude na dlouho, měli by si připravit nějaký plán. David má evidentně obrovský vliv a vycházející hvězdu Toma by mohl lehce odfouknout…. bůhví, kde všude má konexe…
Díky za přeložení, je to perfektní číst! Těšivost na další díl je samozřejmá a veeeliká!:)
Zamilovaný Bill prozřel ale nebude to mít lehké jen doufám e jím David neublíží.