autor: elvisfan
Tom postupně nabýval vědomí a několikrát zamrkal, aby spánek definitivně odehnal. Zjistil, že druhá polovina jeho postele je prázdná, a usoudil, že Bill se někdy během noci vrátil do svého pokoje. Se zívnutím a poškrábáním na břiše se zvedl a zamířil do koupelny.
A probudil se opravdu rychle.
S náhlým spatřením v zrcadle někoho za sebou Bill krátce vykřikl a vrhnul se pro nejbližší osušku. Hodil si ji kolem pasu a oba konce pevně svíral v pěsti, než pohlédl na Toma, jen aby následně projevil zájem o koberec ležící na zemi.
„Říkal jsi, že bych měl používat tvou koupelnu,“ připomněl mu.
„Ne. Jo,“ Tom zíral do zdi nad Billovou hlavou. „Promiň. Já… nejsem až tak chytrý, když se ráno vzbudím,“ zasmál se. „Vůbec mě nenapadlo, že bys tady mohl být.“
Bill sebral své odhozené pyžamové kalhoty a nervózně pohlédl na Toma, než z koupelny vyklouzl. Spěchal zpátky do pokoje pro hosty, kde za sebou pevně zavřel dveře. Odhodil ručník, natáhl si boxerky a hned se cítil o něco pohodlněji. Poté studoval obsah svého šatníku a pohrával si se svým piercingem, zatímco se rozhodoval, co si má toho dne vzít na sebe. Usmál se, když si uvědomil, že si může obléknout cokoliv, co chce, aniž by musel mít strach, že dostane facku za to, že nevypadá ´dostatečně sexy´. Když si oblékl džíny a jedno z jeho nejoblíbenějších starých triček, úmyslně pomalé zaklepání na dveře jej přimělo se otočit.
„Ehm, Bille?“ Zavolal Tomův hlas.
„Je to v pohodě,“ zavolal Bill nazpět se smíchem. „Můžeš ty dveře otevřít.“
Tom dovnitř strčil hlavu a usmál se, jak se Bill uprostřed místnosti pomalu otočil.
„Vidíš?“ ušklíbl se Bill. „Plně oblečený.“
„To bylo dobrý,“ přikývl Tom. „Musím si na minutku někam odskočit. Chceš jet se mnou?“
„Hm.“ Bill si položil ruku na břicho, které rozhodlo za něj. „Mám hlad. Zůstanu tady a podniknu nájezd na tvou ledničku, jestli to nevadí.“
„Jasně. Uvidíme se za chvilku.“
***
Tom se zamračil a zastavil na červenou, zatímco čekal, než se mu jeho kamarád přestane prostřednictvím mobilní technologie smát.
„Kolik ti je?“ Vyprskl Gustav. „Dvanáct? Nikdy předtím jsi neviděl nahého chlapa? A červenal ses u toho taky?“
„A co jsem mu měl říct, Gusi?“ Odpověděl Tom. „Dobré ráno, Bille? Hezký zadek?“
„Takže jsi ho očumoval!“
„Pouze jsem se podíval na to, co bylo přímo přede mnou.“
„Perverzáku. Nahrát na svého hosta takovou habaďůru.“
„Na nikoho jsem nic nenahrál,“ dohadoval se Tom a zastavil na parkovišti. „A ve snaze zabránit jakýmkoliv dalším brzkým ranním překvapením mám před sebou nějaké nákupy.“
„Co mi koupíš?“
„Vůbec nic.“
„Pořád mi dlužíš pizzu, vole,“ připomněl mu Gustav. „A pivo. A beru s sebou Georga.“
„Brzo, slibuju.“
„Beru tě za slovo. Pokud je Bill pořád ještě vystrašený z cizích lidí, můžeš přijít k nám. Však víš, ten byt, který ti byl dost dobrý, než ses proslavil?“
„Vtipné. A myslím, že Bill je v pohodě. Ráno vypadal vyloženě čile.“
„Myslíš, když si jej přistihl nahého?“
Skutečnost, že mu to Tom zavěsil, Gustava přinutila smát se ještě víc.
Tom se vrátil domů a našel Billa na zahradě s Harleym, kde se přetahovali o Harleyho svázaný provaz. Zdálo se, že pes vyhrává, to však nebylo to, co přitáhlo Tomovu pozornost.
Bill byl bos a na sobě měl jen obyčejné červené tričko a modré džíny. Vlasy měl stažené do culíku a na tváři neměl ani stopu po make-upu. Úsměv na jeho tváři byl ten největší a nejskutečnější, jaký na něm Tom kdy viděl. Když jej Bill na terase spatřil, zamával na něj a poté rozhořčeně vyjekl, když Harley využil příležitosti, popadl provaz a utekl.
„Občas tohle dělá,“ poznamenal Tom, když se Bill přiblížil.
„Všiml jsem si.“
Bill se rozesmál a Tom sám sebe našel, jak zírá do jeho velkých, hnědých očí. Nebyly smutné, nebyly plné slz, byly šťastné. Tom si nemyslel, že Billa za ten týden někdy viděl tak šťastného, a doufal, že mu ten pohled v očích vydrží.
„Co je?“ Zeptal se Bill se zvědavým pousmáním.
„Oh! Já, ehm…“ Tom sám sebe v duchu plácl za to, že se chová tak směšně. „Trochu jsem nakupoval, když jsem byl pryč.“
„Ach, opravdu?“
„Jo. Ehm…“ Tom kývl hlavou ke dveřím a naznačil tak, aby jej Bill následoval. Zastavil se před druhou koupelnou. „Otevři dveře.“
Ne si tak docela jistý, co může být za problém s koupelnou, Bill po Tomovi střelil pohledem. Byl připravený, že na něj něco vyskočí a k smrti jej to vyděsí, ale to, co ve skutečnosti spatřil, bylo stejně překvapující. To, co bylo dříve naprosto holá náhradní koupelna, bylo nyní kompletně zařízená koupelna. Koberce, ručníky a sprchový závěs, to vše bylo v jasném odstínu červené. Billův fén na vlasy a žehlička ležely na malé dřevěné skřínce v rohu u umyvadla, a všechny lahvičky, které dříve byly napěchované v jednom rohu Tomovy vany, nyní visely na zdi v jejich vlastním kovovém organizéru.
„Myslel jsem, že když máš svůj vlastní pokoj,“ vysvětloval Tom, „je na čase, abys měl i svou vlastní koupelnu. Pokud nemáš rád červenou…“
„Ne, já miluju červenou!“ Ujistil ho Bill a jeho oči tančily v místnosti z místa na místo. „Vlastně je to moje oblíbená barva.“
„Myslel jsem, že… to trochu vypadá jako ty.“ Tom rychle pohlédl na muže vedle sebe, než svou pozornost obrátil zpátky k místnosti. „Ve skříňce jsou další ručníky a toaletní papír a podobně věci. Pokud se ti nelíbí místa, kam jsem všechno dal, můžeš si cokoliv přestěhovat podle sebe.“
„Tohle je skvělé, Tome!“
„To nic nebylo,“ pokrčil rameny Tom. Věděl, že se až příliš snaží vypadat nenuceně. „Jsem tady už pár týdnů, je na čase, abych to tu začal dávat do pořádku.“
Bill si jej zblízka prohlížel a v hlavě se mu protáčela kolečka.
„Všiml jsem si, že to tady všude vypadá tak trochu spoře.“
„Chceš mi pomoct to napravit?“ Usmál se Tom.
„Nakupování?“ Zeptal se Bill nadějně.
„Nakupování.“ Tom si v duchu vytvářel seznam toho, co všechno je do domu ještě potřeba, a povzdechl si. „A velké.“
Bill si po večeři vychutnával Skittles, když Tom vytáhl z mrazáku karton čokoládové zmrzliny. Zvedl ho a Bill se zazubil a nadšeně přikývl.
„Vypadáš, jako že už se tady cítíš mnohem pohodlněji,“ konstatoval Tom, zatímco jedli.
„Cítím,“ přikývl Bill. Plaše pohlédl na Toma, než se znovu zaměřil na svou zmrzlinu. „Jsem rád, že jsem se rozhodl zůstat.“
„Já taky.“
Tom se otočil ke dveřím na terasu, aby pustil Harleyho ven, a když se znovu podíval na Billa, viděl, jak si zblízka prohlíží pramen vlasů.
„Když mě David poprvé praštil, bylo to kvůli mým vlasům,“ vyhrkl Bill náhle.
„Tvým vlasům?“ Tom naklonil hlavu, zíral na každý centimetr Billových vlasů a snažil se na nich najít něco špatného. „Co je v nepořádku s tvými vlasy?“
„Nebylo s nimi nic v nepořádku,“ odpověděl Bill a zíral na hroudu zmrzliny na lžičce. „Barvím si je na černo od chvíle, kdy mi bylo dvanáct, a vždycky jsem je nosil docela dlouhé, k ramenům, s nějakými těmi melíry. Vážně jsem svoje vlasy miloval.“ Chytil mezi prsty jeden ze svým navázaných bílých dredů a poté ho odhodil zpět na rameno. „On chtěl, abych si nechal udělat tohle. Chtěl, abych to měl ještě delší a s těmihle strašnými bílými věcmi. Já jsem ten nápad nenáviděl a řekl jsem mu, že to udělat nechci. A tak mi dal facku. Protože jsem nechtěl změnit svůj účes.“
Tom neřekl nic. Nevěděl, co na to říct. A tak se taky zaměřil na svou zmrzlinu.
„Byl jsem v šoku,“ pokračoval Bill po chvíli. „Prostě… prostě jsem nevěřil, že by něco takového udělal. Měl mě milovat. Jen jsem tam stál a… zíral, a on ani nemrkl. Nevypadal, že by toho litoval, ani se neomluvil. Jako by fackování mé osoby bylo na denním pořádku. A pak prostě odešel z místnosti a já tam zůstal. Řekl jsem si, že to byla jen jednorázová věc, protože jsem ho naštval, a prostě jsem věděl, že už to neudělá. Vlasy jsem si nechal předělat hned druhý den. A zanedlouho už bylo jeho bití na denním pořádku spolu s tím, že mi říkal, co mám nosit, jak se mám chovat… Bože, dokonce i co mám jíst. Rozhodně by mi nikdy nedovolil jíst zmrzlinu. Říkal, že nechce, abych byl tlustý.“
„Ty máš hodně daleko k tomu, abys byl tlustý, Bille,“ ujistil ho Tom.
„Protože jsem se vždycky bál, co by mi udělal, kdybych přibral. Ani jsem nemohl o samotě opustit dům. Vždycky mě všude vozil Bushido nebo jeden z jeho dalších poskoků, dokonce i v mém vlastním autě. Ovládl každou část mého života.“ Bill se odmlčel a vypadal trochu smutně. „Ale moje auto mi trošku chybí.“
„Jaké?“
„Audi R8 kabriolet.“ Bill přikývl nad Tomovým ohromeným obličejem. „Jo. Opravdu hezké auto. Koupil mi ho, když jsem se sem přistěhoval. Ale kdybych si ho nechal, pravděpodobně by mi ho nechal odejmout nebo tak něco, jen prostě naschvál.“ Snědl několik dalších lžic zmrzliny, než pokračoval. „Myslíš, že mě už opravdu nechá na pokoji?“
„Ty ho znáš líp než já,“ poukázal Tom. „Co myslíš?“
„Upřímně řečeno, nechci o tom přemýšlet.“
O dva dny později stál Tom v obývacím pokoji, zatímco muži ze zásilkové služby pobíhali po celém domě. Stále nemohl uvěřit, že utratil tak moc peněz, ale musel přiznat, že s každým novým kusem nábytku dům vypadal lépe a lépe. Byl skeptický ohledně Billova nápadu proměnit malý nadbytečný pokoj v herní místnost, ale kulečník a retro jukebox vypadaly jako zábava a skvěle se do té místnosti hodily. Tom si uvědomil, že Billa už nějakou dobu neviděl a následoval chodbou zvuk ťukání. Vyhnul se objemnému chlápkovi nesoucímu stojací lampu a našel Billa, jak věší filmové plakáty, které Gustav nechal zarámovat jako dárek na uvítanou při kolaudační párty. Bill se uprostřed práce zastavil a usmál se na něj.
„Našel jsem je ve druhé ložnici, Tome!“ Vykřikl a na okamžik zapomněl, že Tom musel vědět, kde byly. „Nemůžu uvěřit, že je nemáš někde pověšené!“
„Nebyl jsem přesvědčený, že to není kompletně narcistické mít na zdi pověšené vlastní filmové plakáty,“ vysvětlil Tom.
„Vůbec ne!“ Bill se vrátil k práci s kladivem. „Moc toho o tvých filmech nevím, a tak jsem nevěděl, v jakém pořadí je pověsit,“ vysvětloval. „Chtěl jsem začít od prvního až po posledního, a tak jsem se řídil podle toho, jak dlouhé v nich máš vlasy.“
Tom se usmál a prohlédl si Billovu práci, čímž si potvrdil, že je skutečně má ve správném pořadí.
„Hele, přemýšlel jsem.“ Tom doufal, že jeho nápad Billa zcela nevyděsí. „Když už to tady teď vypadá tak dobře… a můj kámoš Gustav mě otravuje s další nocí plnou piva a pizzy od chvíle, kdy mi pomáhal se sem nastěhovat, mohl bych… ho sem možná o víkendu pozvat.“
„Jasně,“ usmál se Bill.
„Byl by to jen on, a pravděpodobně Georg, jeho spolubydlící. Vzal si můj starý pokoj, když jsem se odstěhoval. Nebyl bys konfrontován s domem plným cizích lidí nebo tak něco.“
„Zní to jako zábava.“
„Jsi si jistý?“ Strachoval se Tom. „Kdyby ses cítil třeba nepříjemně, můžu jít prostě já k nim.“
„Tome, to je v pohodě.“ Billovi to přišlo sladké i roztomilé, že si o něj Tom dělal takové starosti. „Pizza, pivo a tví přátelé. Bude to skvělé.“ Zalapal po dechu, když ho něco napadlo. „Můžeme sledovat tvoje filmy! A budu moct skutečně dávat pozor!“
„Já jsem vlastně žádný ze svých filmů nikdy neviděl,“ přiznal Tom. „Teda ne celé.“
„Nikdy?“
„Je to… trochu divné, víš? Vidět sám sebe na obrazovce,“ pokrčil rameny Tom. „Nikdy jsme si na to nezvykl. Koncem měsíce budu mít novou premiéru a jediné, co chci, je to přeskočit a vyrazit si s klukama nebo tak něco.“
„Předpokládám, že to není povoleno,“ hádal Bill.
„Ne velké filmové hvězdě,“ odpověděl Tom sarkasticky. „Fuj. Ani na to nechci myslet.“
„Okay, takže pizza, pivo a film, ve kterém nejsi,“ rozhodl Bill. „To zní jako zábavný večer.“
V rohové kanceláři vysoko nad Los Angeles seděl u stolu muž a proklikával se sérií fotografií ve svém počítači.
„Nakupování. Malý oběd u McDonalda,“ zamumlal. „Vypadá to, že začínají být dost… kamarádští.“
„Určitě nechcete, abych se o tu hvězdičku postaral, šéfe?“ Zeptal se muž naproti němu s nadějí. „Víte, že to můžu udělat tak, aby to vypadalo jako nehoda.“
„Ano, jsem si dobře vědom tvých talentů, Bu,“ zazubil se David. „Ale ještě ne. Ještě chvíli je sleduj. Až nastane ta správná chvíle, dám ti vědět.“
autor: elvisfan
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 39
David je neuvěřitelný psychopat a to bez debat! Aby Billa fackoval jen za to, že není oblečen dost sexy a nezmění si účes tak, jak chce on? Čekala jsem, že David pravděpodobně nešel pro facku daleko a že s ním Bill určitě zažil peklo, ale tohle je doopravdy šílené. Naprosto chápu, že měl Bill strach odejít, když ani neměl kam, ale je škoda, že to nechal zajít až takhle daleko! Po prvních pár fackách si měl Bill sbalit věci a jít pryč, i kdyby měl rodiče odprosit na kolenou, aby se k nim mohl vrátit. Bill je takovou klasickou obětí domácího násilí. No a nejhorší na tom je, že David je zvíře, kterému nic nesmrdí. O Toma s Billem se doopravdy bojím, obzvláště po tom závěru tohohle dílu. Nechci ani pomyslet na to, co všechno by jim David mohl provést. Já jsem už i tak paradoidní, protože když Tom odjel sám na nákupy, už jsem viděla, že přijde Bushido a Billa unese zpět. :-/
Tom s Billem si rozumí čím dál více, což je samozřejmě milé a těší mě to, ale o to větší strach teď mám, co se stane. 🙁 A taky se mi moc líbí, jak se Bill otevírá! 🙂
Moc děkuji za skvělý překlad! 🙂
A je to tady. Zajímalo by mě, kolik lidí už Bushido pro Davida zlikvidoval, že se chce automaticky "postarat" o Toma. Hajzlové. Kéž by se někdo postaral o ně…
Bill se u Toma hezky zabydluje. S takovou se mu z domu, který pomáhal zařizovat, ani nebude chtít 🙂
Díky za překlad
Z Davida mě mrazí jsem zvědava jak proběhne návštěva kluku.
Bill s Tomem jsou stále úžasnější…..díky za překlad!
Jasne, že keď je niečo skvelé, musí sa to pokaziť, je mi ľúto, že Billovi debílek David nedá pokoj, ale o čom by potom bol príbeh… Ďakujem za kapitolu:)
[1]: Ano, taky jsem se bála toho samého, zatímco jel sám na nákupy! A souhlasím, že je David úplný psychopat…
Jinak… po celou dobu, při čtení tohohle dílu, mám takový zvláštní téměř deja vu pocit. No prostě… Představa bosého Billa ve vytahaném tričku, pobíhající s Harleym po trávě s tím upřímným veselým smíchem… Potom… o červené mluvil Bill v zákulisní Wetten Das před dvěma lety, kteréžto videa jsem viděla včera… Dál společné nakupování věcí do domu – ta představa ve mě evokovala přesně časy, kdy jsme tohle dělala i já s ex, když jezdily do Ikea a strašně si to užívaly… A naposled – VLASY. Nevím, co bych řekla. Jak MOC Billovi rozumím, i když v mém případě to nedošlo až tak daleko – na fyzické facky. Spíš mě to zraňovalo na psychické úrovni a cítila jsem strašný tlak, když jsem nemohla být tím, kým jsem chtěla a cítila se tak přirozeně (dlouhé vlasy v červeném odstínu). Postupně jsem je krátila a šly dohněda, jen abych ex udělala radost, ale uvnitř jsem cítila, že se od sebe tak hrozně vzdaluji, jako by mi někdo odtrhával vlastní identitu (i když ex to pravděpodobně vůbec takhle neviděla). Bože, jaká je svoboda úžasná, mít, co na hlavě (i na sobě!!) člověk chce a nemusí mít kvůli tomu výčitky svědomí!
Audi R8 je můj favorit…:D Nejdřív to bylo BMW 325i, taky kabriolet, ale audiny mám už radši:D Klidně může být i A6 nebo 7, 8… Miluju německý auta obecně, ale Audi nejvíc xD Dík, že tuhle nádheru autorka v povídce zmínila a že je to zrovna Billovo auto^^
Moc jsem zvědavá, jak dlouho bude ten magor čekat, než něco podnikne… hádám, že by mohl dost dobře Toma zneškodnit, ale zmlátit pro výstrahu, jak to bývá ve filmech a potom si Billa ukrást zpátky… a toho by zřejmě čekalo ještě větší peklo a vězení…. Bože, chci vidět, co bude dál! Bill s Tomem se začínají sbližovat a už mi přijde, že to jejich spolubydlení začíná být trochu víc než spolubydlení – taková romantika při večeři, Skittles, zmrzlina (i mě to donutila vzít si teď na noc jahodovou zmrzku – nesmím to holt číst takhle na noc xD Ach, to jídlo v příbězích… taky miluju:D)
Těším se na další díl a děkuju moc za krásný překlad!!:)
[6]: Je s podivem, jak často tuhle chybu děláme, místo abychom si uvědomily, že náš protějšek nás musí mít rád přesně takové, jaké jsme. A pokud to tak není, něco je sakra špatně.
Z Davida mě taky mrazí, ale i z Bushida. Nějak moc se do toho hrnul. Přemýšlím, který z nich je větší psychouš.
Děkuji za překlad a těším se na pokračování.