Connect With The Devil 21.

autor: Emilia
Dnes byl den D. Plán zněl jasně. Přijít do školy hrdě s hlavou vztyčenou jako královna, napsat test z matiky na výbornou, všem říct, že to ona je ta, která nechala Bena Hellera, ne naopak! Nenechá se přece ponížit. Už to stačilo! Potom matce sdělit tu úžasnou novinku, že má skvělý výsledek z testu a dostat zpátky kreditku a auto. A pak… no to bylo přece jasné… nákupy!!! Pro restart jejího nového svobodného já.
Vstávala dnes už o hodinu dřív, aby se stihla na tento den speciálně upravit. Vzala si na sebe upnutý neonově zelený top, k tomu riflové kraťásky a samozřejmě boty na vysokých jehlách. Přejela si rty temně rudou rtěnkou a mohla vyrazit.

Když se rozdávaly testy, sebevědomě ho učiteli vytrhla z ruky. Dnes mu to natře. Učila se zbytek dne, potřebovala myslet na něco jiného, než na Bena, a čím jiným by se zabavila líp, než počítáním matiky? Když nad tím tak přemýšlela, matika nebyla vlastně vůbec špatná. Začínala jí rozumět a to, co jí šlo, to ji samozřejmě bavilo.

Hned se pustila do počítání. Psala, až se jí od ruky kouřilo. Sám učitel se divil, že má z poloviny popsaný papír při obchůzce třídy. Většinou se na něm skvělo jenom její jméno v pravém horním rohu. Jakmile všichni dopsali, vyměnili si mezi sebou testy a opravovali společně s učitelem. Vždy někoho vyvolal, aby mu rozepsal daný příklad na tabuli a rozebírali ho. Pak už je jenom oznámkoval. Považoval to za nejlepší metodu. Žáci se hned dozvěděli, jak měl správný výsledek vypadat, a mohli si ho vtisknout do paměti. Další hodinu už taky vůbec nemuseli vědět, jaké příklady byly v testu zadány. Při odchodu ze třídy se každý žák zastavil u katedry a dostal svůj oznámkovaný test.

„Dvojka?“ Serina koukala zamračeně na svůj test. „Měla jsem tam všechno.“

„To jistě, slečno Dörflerová, ale ne vše bylo správně. Nicméně si myslím, že při vašich dosavadních výsledcích se tahle známka dá považovat za zázrak. Vidím, že vám doučování s panem Sommerem velmi prospělo.“ Odpověděl jí s úsměvem učitel.
Serina polkla další poznámky, vzala si svůj test a vypochodovala ze třídy. Nemělo smysl se s tím ňoumou hádat, ještě by jí to přihoršilo. A v podstatě měl pravdu, dvojka byla krásná známka. Den byl o poznání hezčí. Kráčela chodbou do další učebny, když zahlédla Erica na pohovce, jak si přepisuje nějaké poznámky do sešitu. Zamířila k němu a položila test na jeho sešit. Eric vzhlédl a uviděl Serinu v celé její kráse, jak se sebevědomě ušklíbá.
„No?“ Pokynula hlavou k testu. Eric se na test zběžně podíval a podal jí ho zpátky.
„Výborně. Alespoň mé úsilí nepřišlo vniveč.“ Řekl uznale, ale nadšení z něj nepřekypovalo.
„A to je všechno? Chováš se jako kretén.“ Vyprskla Serina uraženě. Tolik se snažila, přežila i doučování s tímhle troubou a on? Mávl nad tím rukou?!
„Co chceš, abych ti řekl? Mám začít skákat radostí? Je samozřejmě dobře, že ses zlepšila, jak pro tebe, tak pro mě. Naše doučování bych tímto považoval za ukončené. A teď když dovolíš, za chvíli mám hodinu.“ Eric se zvedl z pohovky a zamířil ke schodům do vyššího patra, kde měl mít hodinu fyziky. Šel bez ohlédnutí, sotva se na Serinu podíval. Dnes vypadala opravdu dobře, to musel uznat. Nechtěl se zbytečně rozptylovat. Ačkoli chtěl, nemohl včerejší událost vymazat z hlavy. Pořád dokola si to přehrával, nemohl pochopit, proč ho políbila. A že se tím on sám pořád zabýval? Byl naštvaný nejenom na ni, ale i na sebe. Konečně byla celá ta věc s doučováním za ním. Zabíralo mu to příliš volného času, nemluvě o telefonátech mimo doučovací hodiny. To jistě proto mu to vlezlo do hlavy. Teď se však bude moct soustředit na školu a tyhle hloupé myšlenky určitě odejdou.

Serina soptila při pohledu na Ericova záda. Už zase to byl on, kdo odcházel s hlavou vztyčenou.

„Jen počkej, Ericu Sommere, toho budeš litovat. Budeš klečet na kolenou a prosit.“ Ucedila potichu mezi zuby se zlostným pohledem. To ona byla ta, kdo vždy hrdě odcházel… ona byla ta, kterou ostatní následovali… ona byla ta, kterou všichni chtěli, a jestli si Eric myslel, že může vzdorovat, spletl se. Hodlala mu to dokázat.

….

Tom po tom včerejším incidentu nešel do školy. Bylo tam teď moc lidí, které nechtěl potkat. Bena, Maddelaine a Erica. Nechtěl mu vysvětlovat, z čeho má fialovou čelist. Přes noc se mu rána pěkně zbarvila a stala se mnohem citlivější na dotek. Nikdy nedostal ránu pěstí. Nikdy se nepral. Nebylo to nic, o co by stál, obzvláště po téhle zkušenosti. Benovy svaly nebyly jenom pěkné na pohled, měl taky pěknou sílu. Absolutně nevěděl, co dělat. Znamenalo to, že byl gay, když se mu to líbilo? Když mu to nevadilo? Znamenalo to, že Ben byl gay? Nebo se doposud nelíbal s těma správnýma holkama? A co když byl? Vadilo by to? Bylo by to špatné? Jak to vůbec pozná? Neměl si o tom s kým promluvit. Ericovi to říct nemohl, nechtěl Bena poštvat proti sobě tím, že by to někomu vyžvanil. Nemohl to říct nikomu, kdo Bena znal. Jediná nestranná osoba, se kterou si o tom mohl promluvit, byl Bill. To jméno mu svitlo v hlavě červeným nápisem. Půjde za Billem. Ten se ho nebude pokoušet líbat a následně mu za to dávat pěstí. Měl dost všech lidí, líbání i dramat.

Doma řekl, že se jde ven projít. Zavolal si starého dobrého známého taxikáře, který mu na sebe dal tenkrát kontakt, a mohl vyrazit. Řekl mu adresu a zamířil rovnou k Billovi domů. Již dvakrát tam byl a cestu si zhruba pamatoval. I kdyby ne, taxikář se vyznal. Dojeli na místo. Tom mu poděkoval, zaplatil a vydal se po schodech do ne příliš vzhledného paneláku. Vstupní dveře byly stále rozbité, za tu dobu je nikdo nenechal opravit. Chodbou se opět linul podivný zápach. Byla to směs jídla a ještě čehosi neidentifikovatelného. Tom nakrčil nos. Na tohle nebyl zvyklý. Nechápal, jak tady mohl Bill žít. Nechtěl odsuzovat to, odkud pochází, ale myslel si, že existují určitě lepší místa, kde mohl složit hlavu.

Zastavil se před dveřmi č. 7 a rozhodně zaklepal. Doufal, že se nebude Bill zlobit, že za ním přijel. Nikdo neotvíral. Zkusil zaklepat razantněji. Pořád nic. Přiložil ucho ke dveřím, jestli něco neuslyší. ‚Asi není doma.‘ Pomyslel si s povzdechem. Taky mohl nejdřív napsat sms. Rozhodl se sednout si na jeden ze schodů a počkat na něj. Zapnul si na telefonu hru. Minuty plynuly a Bill se stále neukázal. Toma hry nebavily, tak si opřel hlavu o stěnu a na moment zavřel oči. Uběhly 2 hodiny, co tam takhle seděl. Nemělo to dál cenu, zvedl se, oprášil si zadek, schody nebyly zrovna čisté. Trochu se venku zešeřilo, žádná extrémní tma však nebyla. Zamířil pomalu zpátky po cestě, kterou s taxikářem přijeli, a chtěl mu zavolat, aby ho vyzvedl. Jak najížděl v telefonu na poslední hovory, nekoukal na cestu a do někoho vrazil. Překvapeně zvedl hlavu a viděl před sebou dva nevzhledné muže. Ten, do kterého vrazil, mohl mít kolem 35-40 let. Ten druhý byl podstatně mladší.

„Ale ale ale, taková pusinka, co tady dělá tak sama?“ Zasmál se nechutně starší muž a odhalil tak řadu ne příliš opečovávaných zubů. Některé byly ze zlata, některé černé. Spousta mu jich také chyběla. Tom znechuceně nakrčil nos.

„Promiňte, nechtěl jsem do vás narazit. Kdybyste dovolil, zase půjdu.“ Tom se snažil zachovat chladnou hlavu a nepanikařit. Slušně se omluvil a doufal, že bude moct pokračovat v cestě. Jak bláhové. V tomhle světě nikdy nebylo nic jen tak. Oba muži se rozesmáli.
„Slyšíš, jak mluví? Kdybyste dovolil.“ Starší muž opakoval posměšně po Tomovi jeho slova. Tom měl nahnáno, pokusil se je obejít, ale mladší muž ho strčil zpátky. Zavrávoral a málem upadl.
„Budu křičet o pomoc, jestli mě nenecháte jít.“ Tom chtěl být statečný a udržet klidný tón hlasu. Moc se mu to však nedařilo, zněl roztřeseně. Oba muži opět spustili salvu smíchu. Starší muž vytáhl z kapsy nůž, popadl Toma za bundu a přiložil mu ho k bradě.
„Zkus jenom ceknout a vyříznu ti jazyk.“ Muž na Toma vyplázl jazyk. Bylo to nechutné, jeho dech taky zrovna nevoněl po fialkách.

„Piráte, sundej z něho ty svoje špinavý pracky, nebo ti tou kudlou opravím ksicht. Hned!“ Hluboký chraplavý hlas zahřměl nahlas po celém bloku. Bill! Tomovi se tak ulevilo, když rozpoznal hlas kytaristy. Zněl opravdu hodně naštvaně, nikdy ho neslyšel takhle zakřičet.

„Ďáble. Najdi si svoji hračku. Je náš!“ Zasyčel na kytaristu muž, kterému přezdívali pirát. Tom pochopil proč. Kytarista se ušklíbl, ladným krokem k nim došel, popadl mladšího muže za ramena a dal mu silné čelo. Muž se po tomto útoku skácel. V rychlosti pak chytil pirátovu ruku, ohnul ji do takového úhlu, až se ozvalo hlasité zakřupání kostí. Pirát bolestí povolil ruku, Bill mu nůž vytrhl a přiložil mu ho k oku.
„Jestli nechceš, abych ti podle přezdívky poupravil vizáž, tak si posbírej toho smradlavýho kumpána a oba se mi kliďte z očí.“ Po těchhle slovech Bill piráta odstrčil, popadl Toma za předloktí a táhnul ho pryč.
„Au, to bolí.“ Vyjekl Tom, když mu kytarista svíral ruku příliš silně. Nerad by dopadl jako pirát, kterému ji právě zlomil. Trochu ho to vyděsilo. Nikdy Billa neviděl při žádné rvačce. Ačkoli se to rvačkou nedalo ani nazývat, Bill jim dal oběma na frak.
„Bolí? Tak si představ, jak by tě to bolelo, kdybych se tu neukázal! Co tady, kurva, doprdele děláš? Říkal jsem, že tu není pro tebe bezpečno!“ Bill byl vážně naštvaný. Tom si za tu dobu, co se znali, stačil všimnout, že když byl naštvaný, nadával hodně sprostě. Ještě víc sprostě, než obvykle mluvil.
„Já vím, jen jsem nečekal něco takového.“ Tom provinile sklopil hlavu. Neuvědomil si všechna rizika. Nevěděl, jak si představit nebezpečí, před kterým ho Bill varoval. Rozhodně si nepředstavoval, že by se mu někdo pokusil vyříznout jazyk. Nyní mu plně došlo, jak v moc odlišných světech oba žili. Tom nevěděl nic o tom Billově. Skrývalo se v něm tolik temných věcí, před nimiž se neuměl bránit.

„A co sis, do hajzlu, představoval? Duhu, motýlky, a že tady budete všichni kamarádi? Hráblo ti?“ Bill si prsty projel rozčepýřené vlasy. Sešitou ránu na hlavě měl nyní pokrytou strupy. Hojila se. Vytáhl z vnitřní kapsy své kožené bundy krabičku cigaret a po otevření s ní zatřepal. Vyskočily tři. Jednu si vložil mezi rty přímo z krabičky, ostatní dvě zatlačil palcem dolů a krabičku zavřel. Potřeboval se uklidnit, a čím jiným, než jeho milovaným nikotinem? Teprve teď se pořádně zadíval na Tomův obličej a spatřil jeho oteklou čelist. Chytil jeho bradu mezi mozolnaté prsty a natočil zraněnou část tváře k sobě, aby lépe viděl.

„Co to máš na obličeji? Udělali ti něco?“ Tom si to možná představoval, ale zdálo se mu, že v jeho hlase slyší i špetku starostlivosti a zahřálo ho to u srdce. Přece jen Billovi není lhostejný.
„Nemám to odsud. Stalo se mi to ve škole.“ Uklidnil ho Tom.
„Odkdy je z tebe rváč?“ Bill vydechl cigaretový kouř nosem. Vypadal jako rozzuřený býk, ale Tom na něm poznal, že se pomalu uklidňuje. Už neměl tak napjaté svaly na čelisti.
„Nepral jsem se, jen jsem dostal ránu.“ Vysvětlil. Jak si mohl myslet, že se pral? Směšná představa. Tom sám by se jí zasmál.
„Napálil jsi ji tomu bastardovi, doufám, zpátky?“ Bill se zamračil při představě, že někdo Tomovi ubližoval.
„Zbláznil ses? Nejsem sebevrah. Je asi o dvě hlavy vyšší a o hodně silnější. Navíc jsem se nikdy nepral.“

„To si děláš srandu, panenko? Musíš vědět, jak dát ránu.“ Bill si vložil cigaretu mezi rty.

„Dělej, vraz mi jednu.“ Rukama ho vybízel.
„Néé, to nemůžu. Nechci ti dávat pěstí.“ Tomovi se ta představa příčila. Nechtěl dávat pěstí někomu, koho měl rád.
„Jsi moc měkej.“ Posmíval se Bill a mávnul rukou.
„Nejsem. Jen nejsem žádnej rváč.“ Obořil se na něj Tom.
„Takže jsi měkej.“ Zašklebil se Bill a Tom se po něm rozzlobeně ohnal. Pořád si z něj musel utahovat. Bill zachytil jeho pěstičku do své mužné ruky a otočil ho k sobě zády. Pevně kolem něj omotal paže. Znemožnil mu tím pohyb rukou a vítězně se zasmál.
„Opravdu si myslíš, že bych tě nechal dát mi pěstí, panenko?“ Řekl Bill, jako by to bylo úplně jasné každému, jenom Tomovi ne.
„Nikdy nevím, co uděláš.“ Zadurdil se Tom a ani se nesnažil z kytaristova sevření vymanit.
„A to tě bere.“ Zašeptal Bill Tomovi dráždivě do ucha.
„Možná.“ Přiznal k Billovu překvapení Tom a otřásl se. Naskočila mu husí kůže z Billova dechu. „Měl bych jet domů, jsem dlouho pryč. Budou si dělat starosti.“ Tom si uvědomil, jak čas rychle letěl. Doma sice nahlásil svoji procházku, od té doby však uplynuly bezmála tři hodiny.

Kytarista Toma vypustil ze svého sevření a odpinkl špaček dokouřené cigarety, kterou celou dobu svíral mezi rty.

„Přijdeš za mnou sem, málem tě sejmou, a teď chceš jet domů? Proč si sem vůbec přišel?“ Bill pozvedl obočí a čekal zvědavě na odpověď.
„Musím mít důvod?“ Tom zopakoval Billova dřívější slova. Ten se ušklíbnul.
„Většinou nikdy nechodí nikdo jen tak.“ Tohle byla pravda. V jeho světě mělo vše svůj důvod. I kdyby ten nejstupidnější.
„Já jo, chtěl jsem tě vidět. Doma nemůžu s nikým mluvit.“ Bill slyšel v Tomově hlase utrápený povzdech.
„Proč?“ Zeptal se opatrně kytarista. Nebyl zrovna nejcitlivější a nejvhodnější osoba pro svěřování. Nevěděl, jak se v takových situacích chovat.
„Naši se budou rozvádět. Táta má milenku, a pak je tu to drama kolem všeho toho líbání a já jsem z toho už unavený.“ Bill doufal, že přesně na tohle nedojde řeč. Rozvody drama, dojáky. Neměl rodinu, nikdy nic takového nezažil, bohu dík.
„Je to na hovno, ale… počkej, jakého líbání?“ Bill reagoval na větu o rozvodu Tomových rodičů, když v tom mu došlo, že Tom zmínil líbání. Panenka a líbání. Nějak mu tohle slovní spojení nešlo dohromady.

„Ále, bylo to vážně divný. Za poslední dva týdny jsem se líbal s tolika lidma, jako za celý život ne. Nejdřív Jessica, totálně opilá. Celé to bylo nechutné. Potom Maddelaine. Je to kamarádka a řekla mi, že se do mě zamilovala, ale já ji rád nemám. Nemyslím tím, jakože ji nemám rád, protože mám, ale ne takhle. A potom Ben, což bylo úplně nejdivnější ze všeho, protože on chodí s nejhezčí holkou na škole. No od něj mám vlastně to zranění na tváři.“ Tom se rozpovídal, mluvil rychle a klidně, jako by vykládal o počasí. Bill šokovaně zíral. Máloco ho vyvedlo z míry, ale tohle nepobíral.

„Měl jsem nechat piráta, aby tě za trest zprznil.“ Bylo vše, co ze sebe nakonec s trpkým úšklebkem dostal.
„Co? Proč?“ Podivil se Tom.
„Nemám rád, když mi někdo sahá na něco, co je moje.“ Tom se podivil Billovým slovům. Vadilo mu to snad?
„Ale já nejsem tvůj.“ Řekl Tom.
„Ne? Tak proč se pořád vracíš?“ Bill se podíval Tomovi do očí. Zase ten jeho spalující pohled. Měl v očích něco, co vybízelo, provokovalo… něco, co donutilo Toma červenat se. Cítil se před ním jako nahý.
„Protože chci. Ale to neznamená, že ti patřím.“ Oponoval Tom. Nemohl Billa nechat takhle se sebou manipulovat.
„Tvoje mysl už mi dávno patří. A kdybych chtěl, tak ten zbytek taky. Nemůžeš mě dostat z hlavy.“ Bill přejel Toma od hlavy až k patě chtivým pohledem a Tom polknul. Billova slova byla pravdivá. Nemohl ho dostat z hlavy, ačkoli se párkrát pokoušel.
„Tak proč to neuděláš?“ Pozvedl Tom obočí. Nechtěl, aby si starší muž myslel, že ho má kompletně v hrsti. Bill si přejel jazykem přes zuby, přiblížil se k Tomovi a zastavil pár milimetrů od jeho rtů.
„Já se jenom nelíbám, panenko. Když jednou překročíš tuhle hranici, nemůžeš udělat krok zpátky. Takže si dobře rozmysli, co říkáš a děláš.“ Tom cítil každé Billovo slovo na svých rtech. Musel přivřít oči pod sílou tohoto okamžiku. Ucítil závan, a najednou to bylo pryč. Bill se vzdálil, zapálil si cigaretu a kývnul směrem ke garážím.
„Hejbni zadkem, panenko, vezmu tě domů.“
„Můžu si zavolat taxík.“ Řekl Tom. Samozřejmě chtěl moc jet s Billem, ale po té události s pirátem a vším okolo ho nechtěl obtěžovat.
„Řekl jsem, že tě vezu. A moje slovo je zákon, to bys měl vědět.“ Tom se musel usmát. Kytaristovi nikdy nechybělo sebevědomí. Dál tedy neodporoval a následoval staršího muže ke garážím k jeho drahocenné motorce.

Serina přišla ze školy s těžkou hlavou, přestože se jí vydařil test z matiky. To, co se stalo potom s Ericem, ji dostávalo do ráže.

„Ahoj Serino.“ Pozdravila Serinu její matka.
„Ahoj mami.“ Oplatila jí Serina pozdrav. Jistě byla zvědavá, jak dopadl její dnešní test. „Neboj, mami, skončila jsem dobře.“ Serina zalovila ve své kabelce a vytáhla test z matematiky, aby ho mohla matce ukázat pro kontrolu.
„No to je přece úžasné. Za dvě? Tak dobrou známku jsem ani nečekala. Vidím, že ses do toho opravdu ponořila na plno, a proto ti nechám odblokovat kreditku a vrátím ti auto.“ Řekla Serinina matka velkoryse. Serina samozřejmě byla ráda, ale neskákala z toho radostí, jak si původně myslela, že bude. Nyní byla myšlenkami u toho, jak spříst plán, aby Erica dostala tam, kam chce.
„Díky mami, jsi skvělá.“ Serina matku políbila na tvář a zamířila do svého pokoje. Rozevřela si svůj notebook a otevřela si facebook. Na svém profilu najela do vztahů a s úšklebkem změnila svůj stav na nezadaná.
„Zábava může začít.“

autor: Emilia

betaread: J. :o)

4 thoughts on “Connect With The Devil 21.

  1. Bill je tak majetnický, ale mně se to zatraceně moc líbí. 😀 Přitom s Tomem zachází tak opatrně, pokud se to dá v jeho případě tak nazvat. Přitom je to nebezpečný drsňák, jak právě dokázal.
    Jsem zvědavá, jak dlouho dokáže odolávat pokušení.
    Díky a těším se na pokračování.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics