autor: elvisfan
„Už zase zírají.“
„Ignoruj je, Bille.“
„Ten chlápek to zvládá v pohodě, ale ta jeho holka vypadá, že každou chvíli ztratí nervy.“
Tom na Billa vedle sebe zamžoural a přemýšlel, proč šeptá.
„Už vidím, jak z kabelky vytahuje mobil!“
„Bille, dej tomu milému pánovi své peníze a vezmi si svůj nový telefon.“
„Ach! Ano!“ Billovi se rozzářil obličej, když převzal malou igelitovou tašku od muže, který mu posílal divné pohledy od chvíle, kdy začal šeptat. „Děkuju!“
Bill se z obchodu s mobilními telefony prakticky vznášel, v ruce pevně svíral svůj zbrusu nový iPhone.
„Mám mobil, Tome!“ Zvolal.
„Já vím,“ podotkl Tom. „Byl jsem tam, když sis ho koupil.“
„Bude hezké moct si sám zavolat pro pizzu nebo čínu místo toho, abys to pořád musel dělat ty.“
„Jo, protože to byla tak obrovská nepříjemnost.“
„No, co jiného bych měl dělat, Tome?“ Zeptal se Bill, když prošli kolem hudebnin. „Nemám nikoho, komu bych mohl zavolat.“
Tom měl tři vteřiny, aby zaznamenal náhlé zamračení na Billově tváři, než za nimi zaslechl vzrušené ženské zakvílení. Ozval se závan klikání podpatků a šustění značkových nákupních tašek, a poté byli i s Billem obklopeni.
„Ach můj bože, jsi to opravdu ty!“ Vypískla blondýnka, rukama si zamávala před obličejem.
„Tom Kaulitz!“ Vyjekla zrzka.
„Jak to jde?“ Zeptal se jediný kluk v davu s jemným přikývnutím, téměř se mu dařilo zůstat zcela chladný.
Tom se s úsměvem podepsal na účtenky z obchodů, na kryty šekových knížek a na levé prso jedné dívky a Bill sám sebe našel, jak s Tomem všechny dobrovolně fotí jejich mobilními telefony. Počáteční dav obdivovatelů přilákal druhý dav a trvalo téměř půl hodiny, než Tom uspokojil autogramem a fotografií každého jedince.
„Wow.“ Tom se ohlédl za posledním ze svých nadšených fanoušků. „Nemyslím si, že si na tohle někdy zvyknu.“
„Vím o jedné holce, která si své silikony v dohledné době rozhodně nebude mýt,“ odfrkl si Bill.
„Ty byly falešné?“
„Ty byly taaak falešné! A ty si na to radši zvykni, Tome. Byl tam dav, když ses objevil v show Jimmyho Fallona, pak o něco větší poté, cos byl u Conana, a myslím, že je bezpečné předpokládat, že se ty davy už jen zvětší, jakmile se za pár dní objevíš u Lettermana.“
„Jo,“ souhlasil Tom. „Pokud je tady nějaká talkshow, Natálie mě do ní rozhodně pozvala.“
„To je její práce,“ odpověděl Bill. „Chceš být velká filmová hvězda, nebo ne?“ Zatřepotal řasami a předstíral, že omdlévá. A to, že jezdíš na všechny ty talkshow, přináší výhody i mně, víš. Když jsi mimo město, Gustav a já se díváme na tvoje filmy.“ Rozesmál se nad zvukem Tomova zasténání. „Mám z tebe radost, Tome.“
„Jo?“
„Samozřejmě! Budeš…“
Bill se zastavil uprostřed kroku a Tom musel o pár kroků couvnout a podívat se směrem k obchodu, který zachytil Billovu pozornost.
„Kadeřnický salon?“ Zeptal se.
„Chci… něco udělat,“ rozhodl se Bill na místě. „Se svými vlasy. Hned teď.“
„Jako co?“
„Já ani nevím. Nebude ti vadit počkat, že?“
„Vůbec ne,“ ujistil ho Tom. „Dojdu si na nějaký oběd a možná najdu i obchod s filmy a přesunu všechny své DVD do police na slevy nebo tak něco.“
A tak Tom udělal přesně to, spolu s polovičním zájmem při prohlížení obchodu Oakley a s neuspěchanou návštěvou Gustava ve Foot Locker. Prošel se kolem kadeřnického salónu a spatřil Billa pod mohutným vysoušečem s časopisem v ruce. Tom se pokoušel vidět, co si nechal udělat, ale vysoušeč mu zakrýval celou hlavu. Bill si jej všiml, zamával a křikl, že to bude ještě asi na půl hodiny. Takže si Tom vyšel ven na pár cigaret a pak se posadil na lavičku vedle salónu, aby počkal.
A okamžitě byl znovu rozpoznán. Dvěma dívkám se podařilo zůstat docela v klidu při žádosti o autogram, zatímco jejich drahé polovičky se s ním daly do řeči o novém scénáři, nad kterým uvažoval. Nakonec odešli a Tom zvažoval další procházku kolem salónu.
„Mohl bych dostat váš autogram, pane Kaulitzi?“
Po rozpoznání hlasu za sebou se Tom prudce otočil. A zíral.
„No doprdele!“
Bill se zamračil a Tom se okamžitě cítil hrozně.
„Ne! Není to špatné,“ slíbil. „Jen prostě… páni.“
Billovy vlasy byly stále dlouhé téměř k jeho klíčním kostem a dlouhou ofinu měl sčesanou na stranu. Bílé příčesky byly pryč. A byl blond.
„Je to trochu drastické, já vím,“ Bill si natočil na prst pramen svých nových vlasů. „Ale je to to, co jsem chtěl.“ Nervózně se kousl do rtu, zatímco Tom pokračoval v zírání. „Je to až příliš moc, že? Vypadá to příšerně.“
„Ne!“ Tomovi se konečně podařilo přestat zírat na Billovy vlasy a obrátil pohled k jeho nervóznímu výrazu ve tváři. „Vypadáš skvěle, Bille,“ usmál se. „Myslím to vážně.“
Billův obličej se rozzářil a Tom se rozesmál, když hlavou lehce potřásl.
„Je to teď mnohem lehčí, Tome,“ řekl šťastně, když se vydali na cestu ven z obchoďáku. „Prostě jsem řekl té dívce, Claire se jmenovala, že chci něco úplně jiného, a první věc, kterou udělala, bylo, že dala pryč ty příčesky. Taky to hodně prostříhala a řekla, že se jí to takhle líbí mnohem víc než ta původní černá.“
„A ty jsi spokojený?“ Zeptal se Tom.
„Moc. Já opravdu…“
Bill se zastavil a Tom opět musel udělat pár kroků vzad.
„Co se děje, Bille?“
„Neměl jsem žádný oběd.“
Bill se zahihňal Tomovu předstíranému trpělivému povzdechu a oba se otočili, aby zamířili zpátky do obchoďáku.
Rozběhly se titulky Tomova třetího filmu a Bill se rozvalil vzad na pohovku s rukou na břiše.
„Okay, nejdřív se nacpat jako prase čínským jídlem a pak sledovat nějakého chlapa, který dostane po hlavě kovovou trubkou, to není moc dobrá kombinace,“ zasténal. „Nikdy mě to nenech udělat znovu, Gustave.“
Gustav postavil na stůl svou vlastní prázdnou misku a opřel se s hlubokým zasténáním.
„Proč si vždycky dávám Kuře generála Tso?“ Přemítal nahlas. „Vím, co to se mnou udělá, ale stejně si to vždycky objednám znovu.“
„Jsem si jistý, že ty tvé dva jarní závitky tomu taky moc nepomohly,“ odfrkl si Bill.
„Říkal jsi, že ten druhý nechceš!“
Billův telefon se rozsvítil a on po něm chňapnul rychleji, než měl šanci udělat příliš hluku.
„Ahoj ty tam,“ usmál se.
„Ahoj i tobě,“ odpověděl Tom. „Jak jde filmová noc s Gustavem?“
„Čínské jídlo a násilná smrtící scéna. Kvalitní zábava.“
„Hádám, že blonďák šel do Kuřete generála Tso.“
„A dva jarní závitky.“
Tom se zasmál nad sténavým zvukem svého kamaráda v pozadí.
„Třicet minut do Lettermana,“ oznámil Bill při pohledu na hodinky. „Zníš až moc vzhůru s ohledem na to, že tam jsou dvě hodiny ráno.“
„Vlastně jsem se zrovna vrátil do hotelu.“ Tom odkopl své boty a posadil se na postel. „Natálie domluvila schůzku s režisérem, který mě chce do svého příštího filmu. Setkal jsem se s ním hned po natočení interview, a on pak trval na tom, abych si někam vyšel s ním i s kupou jeho lidí.“
„Ach, ten život celebrity,“ dobíral si ho Bill. „Pořád platí, že se zítra vrátíš domů?“
Gustav s odfrknutím sáhl po krabičce cigaret na stole a zavrtěl hlavou nad tím mužem, který byl tak zjevně zabouchnutý do jeho nejlepšího přítele. Ačkoliv měl podezření, že jeho nejlepší přítel ty city opětuje. Bill na něj vyplázl jazyk, když přešel místnost, a Gustav si zasněně povzdechl a předstíral, že se cestou do kuchyně vznáší.
„Ano, platí,“ odpověděl Tom. „Někdy… odpoledne, myslím? Sakra, právě teď si nejsem jistý. Všechno je tam v pořádku?“
„Všechno je fajn,“ informoval ho Bill. „Gustav měl volno, takže byl většinu dne tady. Vzali jsme Harleyho do parku a myslím, že si našel holku.“
„Harley nebo Gustav?“ Vyprskl Tom.
„Ten čtyřnohý. Pak jsme se vrátili domů a já prohrál další hru v kulečníku.“ Bill přepínal programy a poslouchal přes telefon Tomovo zívání. „Měl bys jít do postele.“
„Budeš se na mě později dívat?“
„A nedívám se snad vždycky?“
„Slib mi, že mi řekneš, pokud jsem ze sebe udělal úplného blbce?“
„Ne, že bych si myslel, že by se to mohlo stát, ale okay.“ Bill protočil oči nad vší tou pošetilou nejistotou. „Zítra mi zavolej a dej mi vědět, v kolik budeš zpátky.“
„Zavolám,“ Tom znovu zívl. „Dobrou Bille.“
„Dobrou.“
Tom byl brutálně napaden psím dechem a vlhkým čumákem, jakmile vstoupil hlavními dveřmi, ale zdálo se, že ten, koho hledal, chybí.
„Čau Harley.“ Několikrát psa poplácal po boku, zatímco skenoval své bezprostřední okolí. „Kdepak je Bill, co?“
„Možná, že je v obchoďáku,“ navrhla Natálie, z hlasu jí odkapával sarkasmus. „Připravuje ti tam další photoshoot.“
„Natálie, přestaň,“ vzdychl Tom.
„Nemůžeš si jít prostě jen tak nakupovat, Tome!“ Vykřikla jeho publicistka. „Co kdyby se něco stalo? Mohly se na tebe sesypat masy lidí!“
„Nemůžu uvěřit, že jsem se dostal do bodu, kdy potřebuju bodyguarda i na nákupy.“
Tom uslyšel běžící kroky a poté zpoza rohu vyletěl Bill.
„Tome, ty jsi…“ Bill se na místě zarazil, když u dveří spatřil Natálii. „Jsi zpátky,“ řekl prostě.
Bill prostě věděl, že se usmívá jako idiot, a pomyslel si, že Tom vypadá stejně tak rád, že ho vidí. Zdálo se, jako by sebou Billovy paže záhadně cukly, než je zvedl a nervózně si je složil na hrudi. Úsměv, který mu zůstal na tváři, byl jediným vodítkem k tomu, jak skutečně šťastný byl.
„Je dobré být tady,“ usmál se Tom. Prohlédl si Billovy rozcuchané vlasy a široké tričko, které mu na ramenou viselo nakřivo. „Ty ses právě vzbudil, co?“
„Za to může Gustav!“ Bill se zamračil. „Zůstal vzhůru až do dvou a přinutil mě, abych zůstal vzhůru s ním. Předpokládám, že se dopravil do práce, protože já jsem byl v naprostém bezvědomí až… no, doteď.“
„Hádám, že to je důvod, proč jsi měl na mobilu ráno hlasovou schránku,“ smál se Tom. „A jeho auto tu není, takže nejspíš odjel.“
Natálie měla zaměřenou pozornost na mobilní telefon, zatímco oni mluvili, a poté ho odhodila zpátky do kabelky. Zachytila úsměvy obou mužů a vycítila, že je tam v tom najednou daleko víc, než jí dal Tom dříve najevo. Odkašlala si, aby získala pozornost svého klienta.
„Takže Tome, dej mi vědět, až dočteš ten scénář od Tarantina, domluvím ti telefonické jednání.“ Přesunula si brýle z vrcholku hlavy na oči. „A já ti dám vědět, až uslyším něco nového od Scorseseho lidí. A pamatuj, pokud budeš cokoliv potřebovat…“
„Ano, Natálie,“ povzdechl si Tom. „Zadám pokyny jednomu z těch tvých poskoků.“
„Jen dělám svou práci, hvězdo,“ připomněla mu. „Nezapomeň na pátek. V devět hodin.“
„Nezapomenu.“
„Vždycky vypadá až příliš vystresovaně,“ poznamenal Bill poté, co odešla.
„To ona je,“ přikývl Tom. „Pravděpodobně proto kouří jednu cigaretu za druhou.“ Pohlédl na Billa a poté na igelitku ve své ruce. „Ehm, přivezl jsem nějaké suvenýry… pro Guse a Gea a… pro tebe.“
„Tys mi něco přivezl?“ Rozzářil se Bill.
„Je to jen něco, co jsem koupil na letišti. Nic velkého.“
Bill převzal malý balíček, který mu Tom podal, a otevřel ho, jen aby odhalil pouzdro na iPhone a černobílou fotografií Empire State Building.
„Ach, děkuju!“ Vykřikl. „To je skvělé!“
„Jen něco, co jsem myslel… že by se ti mohlo líbit.“ Tom si prohlížel úsměv na Billově tváři a byl překvapen tím, jak moc mu i jen po těch několika dnech chyběl. „No…“ Nervózně si odkašlal a položil tašku na svůj kufr. „Právě teď bych si docela rád dal cigaretu.“
Bill okamžitě souhlasil, pocítil tu náhlou rozpačitost, která se mezi nimi zhmotnila. Popadl svou krabičku z kuchyňské linky a následoval Toma a Harleyho ven na terasu.
Později téhož dne Tom s povzdechem odhodil telefon na konferenční stolek. Myslel si, že se jen cítil pod tlakem, když mu Natálie řekla o třech nových schůzkách, které mu domluvila, ale když nad tím tak přemýšlel, uvědomil si, že ho víc trápí skutečnost, že Bill na zbytek dne zmizel. Dali si oběd, a poté se Bill stáhl do svého pokoje, kde se nacházel už celé poslední tři hodiny. Toma napadlo, jestli se něco nestalo, zatímco byl pryč, co Billa nutilo cítit potřebu vrátit se zpět do svého původního nepohodlí. Právě se rozhodl jít to zjistit, když v tom se Bill objevil. Zastavil se ve dveřích a nakonec vešel dovnitř a posadil se na opačný konec pohovky.
„Něco dobrého v telce?“ Zeptal se.
„Moc tomu nevěnuju pozornost,“ odpověděl Tom a podal mu ovladač. „Dočetl jsem ten scénář.“
„A dobrý?“
„Není to špatné. Možná, pokud by mohli změnit pár…“
„Okay, chyběl jsi mi!“
Billův výbuch visel ve vzduchu mezi nimi a jemu se ulevilo, když spatřil, že Tomův počáteční šok se proměnil v částečný úsměv, když konečně měl dost odvahy se na něj podívat.
„Opravdu,“ řekl tentokrát tišeji, a nervózně si mnul ruce. „Bylo to divné… nemít tě tady. Chyběl jsi mi, a… tak trochu tě mám rád, Tome.“
Tom neodpověděl a Bill vážně zvažoval ústup zpět do svého pokoje, když ucítil Tomovu ruku na své. Tom za ni lehce zatáhl a Bill se přisunul, stulil se proti Tomovu boku. Sklopil hlavu a doufal, že jeho ofina skryje jeho narůžovělé tváře, když ucítil Tomovu paži kolem svých ramen.
„Hej, Bille…“ Tom se nervózně kousal do piercingu. „Natálie mi domluvila návštěvu nějakého klubu, který se otevírá v pátek večer. Však víš, vidět a být viděn a tak?“
„Mm-hm?“
„Chtěl bys… být moje rande?“
autor: elvisfan
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 17
Jsou moc roztomilí ale čekám kdy něco vyvede David.
Komentuju opravdu výjimečně, za což se moc omlouvám, ale musím poděkovat Zuzu za všechnu tu práci co pro nás – často zcela neviditelné čtenáře – odvádí.
A k této povídce – nevydržela jsem a nakoukla do originálu, i když moje znalosti jazyka…
Kouzelný, nádherný. Úžasný překlad…..
Takže nás čeká první oficiální rande na veřejnosti! Doufám, že to dobře dopadne.
Děkuji za překlad a těším se na pokračování.
Páni, kdo tohle čekal? Schválně!;D To je milé překvapení (jedno za druhým – nejdřív ty vlasy, upřímně si zatím vybavuju jen Billa s blond kratšími než delšími – měl je v reálu někdy dlouhé? – a ta představa je moc zajímavá! A pak rande!:D) Taky by mě zajímalo, jak zrovna TOHLE Tom myslel a jak na to bude reagovat Bill! A jak David, až je zcela jistě někde v televizi uvidí!
Děkuju za překlad a jako vždy se těším na další díl (a v přestávkách mezi učením se na něj mrkni, státnice mi nezabrání:D)
[5]: Ano, měl, takové špinavě blond 😉 Schválně si najdi fotky nebo videa z doby, kdy dělali porotce v německé DSDS, ale hned zezačátku. Později je tam měl už krátké a skoro platinově blond…
*mrknu (ach ta zbrklost!)
Jen tak mimochodem, twins mají na instagramu naprosto fantastickou fotku z nějakého brusliště:) A tuším, na fb, kde to maj samozřejmě také, tam jedna fanynka řekla něco ve smyslu, že kdyby nevěděla, že jsou dvojčata, řekla by, že jsou pár!:D:)))
[7]: Tak to není nic nového, já předpokládám, že všude, kam přijdou a kde je neznají, je považují za pár… A taky sposta lidí, kteří je už roky znají, je považují za pár… 😀
[6]:
Jak jsi mi připomněla DSDS… tak jsem si ho nejspíš vybavila:D Sice jsem s nimi měla fakt dlouhou pauzu a ještě mi chvíli potrvá, než se v tom zpětně prohrabu, ale snad mě v téhle představě paměť nešálí:))
(*zuzu osobně, to je pocta!*:D ) Ještě jednou díky, je to přesně, jak říká Miki… Je to určitě kopa práce a času, než se těch "pár" odstavců přeloží, měli bychom si toho vážit! Já třeba osobně bych v AJ i četla, ale nic nenahradí ty emoce, když si to můžu přečíst v mateřštině:) A navíc, ty to vážně zvládáš na jedničku s hvězdičkou:) Fakt kolikrát když čtu ty hlášky a různý zabarvený výrazy, říkám si, jak je z tvého pera /klávesnice/ ta čeština dokonalá!:) Máš můj obdiv, zuzu!
[8]: Mně baví to, že se pořád najde někdo, kdo se o tom "páru" takhle zmíní:D (pro nás samozřejmě bez uvozovek, hehe:D)
[9]: Jaká pocta prosímtě 😀 Já jsem ráda, že si tu vůbec mám s kým pokecat, když už těch komentářů bývá tak málo…
A překládala bych o stošest, jen bohužel ty nejlepší povídky už přeložené jsou, tak už zbývají ty druhořadější, protože nových na THF už taky moc nepřibývá, a k tomu už jedu v práci na plný úvazek plus honička kolem dětí a už vážbě nemám čas… Jakmile dojdou zásoby, tak bude muset Janule to přibývání nových dílů trochu zredukovat, bohužel…
[11]: To je fajn, tak si aspoň pokecáš (já teda upozorňuju, že jsem ukecaná fakt dost, když na to mám čas:D)
Upřímně doufám, že se to zase rozjede nebo alespoň to zůstane v tempu jako doteď, i když jeden/dva články denně jsou HODNĚ s tím, že to tu jede nonstop, fakt že jo. Dřív si pamatuju, že to měly holky naplánované na celé odpoledne každých půl hodin jeden..:D To byly časy, ta správná hysterie;D Ale ne, nestěžuju si, že je to teď zas trochu jinak, naopak jsem strašně ráda, že s blogem Janule nesekla, když jsem sem přišla zas po letech a ono to překvapivě jelo!^^ Tak jsem zas dostala pár nápadů;D (akorát jejich realizaci jsem musela teď trochu pozastavit právě kvůli těm státnicím). Jako! Seš dobrá, že překládáš takhle při dětech i plném úvazku!
A můžu se zeptat, když už s tebou takhle "mluvím"..:D Mohla bys mi prosím jen ve zkratce hodit do komentu pár tipů těch dle tebe nej povídek z THF (ideálně od tebe už přeložených tady na blogu)?:) Abych se na ně pak někdy taky vrhla, až budu netrpělivě vyhlížet další díl nějakýho překladu 😀
[12]: Všechny ty podle mě ´nej´ už jsem přeložila a najdeš je přímo vpravo pod tím odkazem -překlady – rozdělení podle překladatelů. Tam mám všechny krásně pohromadě a doporučuju je všechny ( odkaz: http://twincest.blog.cz/1408/preklady-dle-prekladatelu ). A k tomu ještě miluju od elvisfan povídky Family secrets a Letters from home. Ty jsou tady přeložené taky, jen ne ode mně 🙂
[13]: Zlatá Zuzu, vielen Dank!!!:)
[14]: A všechny překlady si hlídám a komentáře dočítám i zpětně…. jen říkám… 😀
[15]: Jo, super! Jsem totiž "náhodou" na něco tam klikla (zrovna takový poklad^^, tuším, že se to jmenovalo Rush) a musela to dočíct a samozřejmě "náhodou" se mi to mega líbilo… ehm, a náhody neexistujou ;D
[16]: To jsem ráda, že se líbilo 😉 Díky za info…
Túto poviedku som si prečítala v originale ( Google translate to istí ), ale nikdy si nenechám újsť tvoj preklad, Zuzu. A teraz máš odoslať mňa ešte jedno obrovské ďakujem za ten odkaz na prekladateľov, lebo som na to 100x myslela, ale nikdy som si to nevšimla! Lebo, popravde, nie všetky poviedky sú kvalitné či zaujímavé, no tie, ktoré si vyberáš ty také sú. Tak ďakujem za tvoju prácu aj za ten odkaz, idem ho kuknúť! Pá!
Docela dost mi odlehlo že mé černé konspirace z minula se nepotvrdily. 😀 Já si předtím byla docela dost jistá,že David něco udělá a možná mě teď i o to více děsí to jeho čekání! Nebo že by se už uklidnil a nechal Billa na pokoji? O:-)
No ale mám šílenou radost! ♥ Ti dva jsou spolu neuvěřitelně roztomilí. Moc mě potěšilo, jak to Bill nevydržel a jednoduše musel Tomovi sdělit, jak moc mu chyběl a jak moc jej má rád. ♥ Já se přitom jenom hloupě usmívala a tetelila se blahem, protože to bylo jednoduše kouzelné a to tak, že hodně! A pak Tom s tím rande? ♥ Ti dva mi jednoduše dělají radost!
Moc děkuji za dokonalý překlad! ♥
Bill bol nabrať vo svojej izbe odvahu aby povedal Tomovi ako mu chýbal:D To je tak strašne rozkošné a Tom bol tiež úžasný. Strašne sa bojím Davidovej reakcie keď ich uvidí alebo keď sa dozvie o tom, že sú spolu… a ďakujem za preklad je dokonalý♥