autor: emraud
„Tati, opravdu taťka Tomi přijde?“
Tomi.
Tom, Tom, Tom, Tom, Tom, Tom, Tom, Tom.
Bill mohl přísahat, že mu snad začnou krvácet uši, pokud to jméno toho dne uslyší ještě jednou. Od chvíle, kdy dorazili ke Gustavovi, se o něm neustále zmiňovali a dredatého muže vyhlíželi. Už ho z toho pomalu začínala bolet hlava. Věděl, že se tomu mohl vyhnout, ale napětí mezi ním a jeho šéfem mu přineslo už tak spoustu stresu. Už nechtěl, aby mu byl neustále připomínán, ale přesto byl Tom všechno, na co dokázal myslet. Měl zpoždění.
„Přijde, zlatíčko,“ řekl Bill s napjatým úsměvem. „Jsem si jistý, že už je na cestě. Jen uvízl v dopravní zácpě nebo něco.“ Nebo něco, pomyslel si. Alespoň v to doufal. Tom tam měl být už před hodinou a neodpovídal na žádnou z jeho zpráv ani volání.
„Kde, sakra, je?“ Zavrčel Bill, když se podíval na hodiny. Pak ucítil ruku na zadní straně krku a obrátil se k Andreasovi, který seděl po jeho pravé straně s chabým úsměvem na tváři.
„On dorazí,“ řekl mu blonďák.
Bill mu úsměv oplatil a přikývl. Opravdu doufal, že Tom přijde co nejdřív, jinak bude Gillian opravdu rozrušená. Nechtěl, aby byla jeho dcera smutná ve svůj speciální den jen kvůli němu.
Blonďák svého přítele políbil na spánek a snažil se nevpustit si do hlavy všechny ty žárlivé myšlenky. Od chvíle, kdy před třemi hodinami dorazil, nebyl okamžik, kdy by Tom nebyl zmíněn v každém rozhovoru. Pochopil, že dredatý muž byl známý obou manželů už z dřívějších let, a když Tom nějakou dobu bydlel s Billem, tak se všichni sblížili. Andreas se v určitém okamžiku cítil jako outsider, ale naštěstí tam byl Bill, který jej nenechal mimo dění.
Bill se otočil k holčičce vedle sebe. „Nechceš si sfouknout svíčky, broučku?“
„Ne,“ řekla Gillian s našpulením rtů, kterým silně připomínala svého otce, zatímco zavrtěla hlavou. „Chci, aby u toho byl taťka Tomi.“
„Možná, že bychom mohli zatím začít s večeří. Že, Gusi?“ Řekl Bill svému bratrovi, který seděl naproti němu. „Prostě necháme Gillian sfouknout svíčky později, až dorazí šéf.“
„Jistě,“ řekl Gustav s lehkým úsměvem. „Jídlo už je stejně skoro studené.“
„Všechno nejlepší k narozeninám, drahoušku,“ ozval se Meliin hlas, když vstoupila do velké jídelny s obrovskou krabicí v ruce.
„Mel, neměli bychom jí dávat dárky před večeří,“ zakňučel Bill. „A co je ta velká krabice?“
Vysoká brunetka ho ignorovala a položila krabici vedle Gillianiny židle, než svou neteř políbila do vlasů. „Otevřeš to později, ano?“
„Děkuju, teto Mel,“ řekla Gillian se širokým úsměvem a svou tetu objala.
„Šťastné narozeniny, Gigi!“ Zvolal její roztomilý malý bratranec Max, který seděl ve vysoké židličce a nadšeně tleskl.
„Dobře! Pojďme jíst,“ řekl Gustav a promnul si ruce.
Bill se ustaraně podíval směrem ke dveřím, než podal jídlo své malé holčičce. Byl důkladně naštvaný, a zároveň si dělal starosti. Jeho šéf nechodil pozdě na žádná setkání a schůzky. Nerad chodil pozdě. S tím vědomím se Bill raději snažil nemyslet na jiné, horší věci, které se mu po cestě mohly stát. Byl z toho ještě nervóznější a nechtěl, aby si toho kdokoliv všiml.
O několik minut později konečně zazvonil zvonek.
„Půjdu otevřít,“ řekl Bill s rozčileným povzdechem, okamžitě vstal ze židle a zamířil přímo ke dveřím. Ani si při tom nevšiml Andreasova výrazu a způsobu, jakým za ním zíral. Bill měl už v hlavě připravenou řeč, ve které svému šéfovi vynadal za to, že jde tak pozdě. Ten obrovský dům (nebo spíše sídlo) mu dal čas si svou řeč připravit, ale to, na co nebyl připravený, byl pohled, který se mu za otevřenými dveřmi naskytl. „Co se ti stalo?“ Jeho hlas byl nepřirozený, jak se snažil polknout knedlík tvořící se v jeho krku. Popadl dredatého muže za paži a vtáhl jej do domu, kde si jej prohlížel od hlavy až k patě a rukama mu starostlivě přejížděl po pažích, než ho pevně chytil za ramena. „Kurva, co se stalo?“
„Nehoda na silnici,“ odpověděl Tom. „Bille, je to v pořádku… Já jsem v pořádku.“
Ale mladší muž jako by ho neslyšel. Z pachu zaschlé krve z Tomova oblečení se cítil ještě hůř. V jediném okamžiku začal mělce dýchat panikou a šokem, rukama dál pevně svíral Tomova ramena.
„B-bolí tě něco? Jsi- jsi zraněný?“ Ptal se Bill horečnatě. „Ach bože!“ Ztěžka se nadechl a vzlykl, v očích se mu objevily slzy. „Ach bože, já věděl – věděl jsem, že je něco špatně!“
„Hej, hej,“ řekl Tom v panice a sevřel v dlaních jeho tváře. „Ššš, je to v pořádku, Bille. Uklidni se…“
„A-ale ty… Já- tys b-byl…“
Dredatý muž přitiskl k sobě jejich čela a zíral do Billových oříškových očí, ze kterých se mu po tvářích začaly kutálet slzy.
„Dýchej,“ pokynul mu Tom tichým hlasem. „Uklidni se a zhluboka dýchej…“ On sám se zhluboka nadechl a nechal mladšího muže, aby jej následoval ve stejném rytmu.
Bill pomalu dýchal a nespouštěl pohled z čokoládových očí, které na něj vřele hleděly. Známé mozolnaté prsty jej hladily po tvářích a Tomův teplý dech na tvářích a tiché, hřejivé šeptání, jeho srdce brzy uklidnilo.
„Je to v pořádku. Já jsem v pořádku,“ šeptal Tom. „Nic mi není. Jsem tady… Jsem v bezpečí.“
Bill roztřeseně vydechl a ze rtů mu uniklo tiché zakňučení, než si s rukama kolem jeho krku přitáhl dredatého muže do pevného objetí, přičemž ignoroval pach zaschlé krve na jeho oblečení.
„Zatraceně jsi mě vyděsil,“ vzlykal Bill.
Tomovy paže si automaticky našly cestu kolem jeho pasu. Nemusela v tom zapracovat logika, jestli to udělat, nebo ne. Byl to základní lidský instinkt – gesto starostlivosti. Komfortu. Důvěry.
„Neodpovídal jsi. Nezavolal jsi…“
„Já… já se omlouvám,“ odpověděl Tom s pocitem viny. Na svůj telefon úplně zapomněl, jak spěchal, aby se ke Gustavovi dostal co nejdřív.
„Nedostaneš žádný dezert,“ řekl Bill dotčeně.
Na tváři staršího muže se rozšířil úsměv a on jednoduše přikývl a opřel si hlavu o Billovo rameno. Vanilková vůně jeho kůže napadla jeho systém. Bylo to už docela dlouho od chvíle, kdy byl u něj takhle blízko. Dlaněmi třel jemné kruhy na Billových zádech, čímž si od něj vysloužil jemný povzdech nad povědomostí pohodlí, které mu dodával.
To jednoduché gesto však nemělo dlouhého trvání.
Tom se odtáhl právě včas, než se objevil Gustav s Andreasem v patách. Odbarvený blonďák se uprostřed kroku zarazil nad způsobem, jakým se vzájemně drželi, zatímco Gustav zamračeně došel až k nim.
„Co ti trvalo tak dlouho, ty- do prdele, Tome!“ Zvolal Gustav, když se Bill postavil stranou a odhalil krvavé skvrny po celém Tomově oblečení.
„Potřebuje oblečení, Gusti,“ zamumlal Bill.
„Co se stalo?“ Zeptal se Andreas.
„Na cestě byla dopravní nehoda,“ vysvětlil Tom, lehce pohlédl na Billa a poté na Andrease. „Musel jsem pomoct dostat zraněného do nejbližší nemocnice.“
„Ale ty nejsi zraněný, že ne?“ Zeptal se Gustav.
Tom zavrtěl hlavou a všem věnoval slabý úsměv. „Jsem naprosto v pořádku. Stále v jednom kuse.“
S tím si Gustav úlevně oddechl. „Dobře. Pojďme ti najít nějaké čisté oblečení. Bez urážky, Tome, ale páchneš.“
Tom se ušklíbl a přikývl, než následoval podsaditého blonďáka po schodech nahoru, aby se převlékl. Bill se pomalu rozešel do koupelny vedle kuchyně, aby si opláchl obličej, a Andreas mu byl v patách jako štěně.
„Jsi v pohodě?“ Zeptal se Andy, jak se snažil prolomit ticho.
Bill vypnul vodu a přikývnul, než si tvář otřel ručníkem. „Bál jsem se. A byl jsem v šoku.“ Pohlédl na svou košili a nakrčil nos, když si vzpomněl na to objetí. „Myslím, že si možná taky převlíknu tričko.“
„Tys byl…“ Andy se odmlčel a zíral na Billův zmatený výraz, než vzdychl. „To nic. Pojďme zpátky k ostatním.“
Gillian byla jako u vytržení, když Tom konečně přišel. Gustavovy kalhoty mu byly volné a o několik centimetrů kratší, zatímco mikina mu byla akorát. Nic z toho mu ale nevadilo, jelikož už byl zaměstnán holčičkou, která mu tolik chyběla.
Jak se dalo očekávat, jakmile Gillian sfoukla svíčky, Tom nedostal za pozdní příchod žádný dezert, jak už Bill prohlásil dříve. Jemu to ale nevadilo. Byl spokojený s krmením malé blondýnky, která mu nyní seděla na klíně.
„Myslel jsem, že jsi říkala, že už jsi teď velká holka,“ řekl Bill se zamračením, zatímco zíral na Toma a na své dítě.
„Mně to nevadí,“ odpověděl Tom s úsměvem, jeho oči ani na okamžik neopustily Gillian.
„Rozmazluješ ji,“ odfrkl si mladší muž.
„Nech ji být,“ vložil se do toho Gustav. „Jsou to její narozeniny.“
O minutu později už Gillian otevírala dárky. Obrovská krabice, kterou Mel přinesla, byla plná značkového oblečení. Bill se málem zadusil svým jídlem, jakmile to spatřil, a chystal se kvůli tomu s Mel pohádat, ale ta jej pouze odpálkovala a zanechala s hlubokým zamračeným výrazem. Gustav dal Gillian nový batoh, zatímco Andreas jí koupil obrovského plyšového medvěda, kterého měl schovaného v kufru v autě. Bill jí dal dětský laptop, který už nějakou dobu okukovala v obchodě. Byla tak šťastná, že svého otce objala a pusinkovala jej po celém obličeji.
Tomův dárek se stal jejím nejoblíbenějším. Byl to stříbrný náhrdelník s přívěškem ve tvaru kytarového trsátka. Na přední straně měl vyrytý houslový klíč, zatímco na zadní straně bylo vyryto slovo ´princezna´.
„Děkuju, taťko Tomi,“ řekla Gillian a dala mu pusu.
Později seděli všichni na terase se sklenkami vína a se zbytky jahodového dortu, kterého Bill s Gustavem stále neměli dost. Vzduch byl chladný, jak se na listopadový večer dalo očekávat.
Mel, Gustav, Bill a Andreas zůstali sedět u stolu na terase, zatímco Gillian a Max odtáhli Toma s sebou, aby si s nimi hrál. Bill si nemohl pomoct a usmíval se pokaždé, když otočil hlavu, aby se na ně podíval. Taťka Tomi Gillian tak moc chyběl. V domě to bylo bez dredatého muže opravdu dost osamělé.
Čas od času se Billovy a Tomovy oči na zlomek vteřiny střetly, než Tom odvrátil pohled ať už úmyslně, nebo s rozptýlením od dětí. Ať už to byly sebekratší okamžiky, nikdy se to neobešlo bez povšimnutí Andrease, který je sledoval od chvíle, kdy Tom přijel.
Všichni tři se rozběhli zpátky ke stolu, Tom obě děti honil a řval jako děsivé monstrum. Nicméně, Gillian měla jiný plán. Zabořila prsty do toho, co zbylo z jejího dortu, a zastihla Toma nepřipraveného, když mu to rozmázla po tváři.
Každý u stolu zalapal po dechu s výjimkou Maxe a Gillian, kteří se rozchechtali.
„Gillian!“ Vykřikl Bill. Nicméně byl ignorován, když holčička začala křičet a rozběhla se kolem stolu, aby se vyhnula hravě rozzlobenému monstru, jehož levá tvář byla pokryta polevou a v ruce už sám svíral kus dortu.
Netrvalo dlouho, než Tom hodil kusem dortu a náhodně trefil Billa, polevu měl nyní ve vlasech i na tváři.
„O-ou,“ zamumlal Tom a rozběhl se jako o život, jakmile Bill vstal a rozběhl se za ním.
Všichni se smáli včetně Andrease, který Billa pobaveně sledoval. Bill byl jako dítě a Andreas tuhle část svého přítele viděl rád. Nějakým způsobem se mu ale sevřelo srdce, protože s ním takový Bill nikdy nebyl.
„Nevšímej si jich.“ Odbarvený blonďák otočil svou hlavu ke Gustavovi, který se napil svého piva. Ušklíbl se, když se podíval na obrovský kus dortu, který si Bill nabral rukama na Toma.
„Nedělej si s tím starosti. Jsou si jen opravdu blízcí.“
Andreas se na něj slabě usmál a kývl, navzdory tomu, že o tom stále nebyl přesvědčený. Sledoval, jak se ti dva navzájem honí okolo, a ty známé výrazy, které na jejich tvářích viděl tenkrát na střeše, byly zpátky, až jej z toho zabolelo srdce.
Billovi se nakonec podařilo Toma chytit, když zakopl, a dopadl na zadek. Mladší muž se na něj obkročmo posadil a rozmazal mu dort na tvář i tričko. Tom vydával tlumené zvuky, když mu kus dortu byl strčen i do úst. Bill se hlasitě chechtal, což mu dalo příležitost, aby vrátil úder. Rukou si tvář otřel a rozmázl vše po Billově obličeji.
Mladší muž se konečně uklidnil, a než stačil znovu udeřit, Tom ho chytil za ruce a přitlačil jej k zemi, kde s ním zápasil. Obě děti se k nim připojily a brzy byli všichni čtyři jeden velký chumel plný dortu, polevy a špíny.
„Já si chci taky hrát,“ zamumlala Mel ke Gustavovi s našpulenými rty, když se mu opřela bradou o rameno, zatímco sledovala děti i oba muže.
„My se musíme chovat dospěle, zlato,“ odpověděl Gustav a pohladil svou ženu po hlavě, než ji políbil na její našpulené rty.
„Omluvte mě,“ promluvil Andreas s mdlým úsměvem, když vstal ze své židle. „Musím jít na záchod.“ Vrátil se do domu, aniž by věnoval jediný pohled na místo, odkud se ozýval ten radostný smích, který zněl, jako by se mu hluboko uvnitř vysmíval.
Bylo už pozdě a všichni dospělí uklízeli, zatímco děti sledovaly v herně pohádku. Gustav trval na tom, aby zůstali přes noc a odjeli až ráno. Andreas neochotně souhlasil, zatímco Tomovi nebylo dáno na výběr, jelikož nedokázal říct ne Gillian, která jej s těma svýma štěněčíma očima prosila, aby zůstal. On nebyl až tak nadšený jako holčička, jelikož věděl, jak rozpačité to pro něj, Billa i Andrease bude. Po venkovním dortovém boji se mezi Tomem a Billem vše vrátilo do trapného ticha a čas od času spolu sdíleli jen rozpačité slovo nebo pohled.
Po úklidu kuchyně spolu s Mel se Tom odebral do svého přiděleného pokoje. Po cestě narazil na obě děti běžící jeho směrem. Usmál se a Gillian se zastavila, jen aby jej objala, než se znovu rozběhla za Maxem. Tom se otočil a s úsměvem sledoval, jak mizí, když zaslechl Andreasův hlas.
„S dětmi máš přirozený talent.“
Dredatý muž se otočil a spatřil Andrease, jak k němu pomalu přichází chodbou.
„Hádám, že jo,“ odpověděl Tom s malým úsměvem.
„To ti závidím,“ řekl Andreas také s mdlým úsměvem. „Já se stále snažím si na ně zvyknout.“
„Brzy se to naučíš,“ řekl Tom povzbudivě, ačkoliv jej docela bolelo u srdce, že to musela být zrovna jeho malá holčička, na kterou si jeho kamarád musel zvykat.
Nakonec stál Andreas před ním s mírně svěšenou hlavou. Tom na něj hleděl se zmateným a ustaraným výrazem.
„Ehm, děje se něco, Andy?“ Zeptal se.
„Tome, jsi do Billa zamilovaný?“
Tom ztuhl a zíral do Andreasových unavených očí. Ta otázka jej zaskočila a on nebyl schopný dát dohromady žádnou pořádnou odpověď, a tak Andreas pokračoval.
„Omlouvám se. Nemůžu si pomoct, ale-“ Andreas mu upřeně zíral do očí a povzdechl si. „To jen, že když vás dva vidím pohromadě, nemůžu si pomoct, abych si myslel něco jiného. Nikdy jsem Billa, když je se mnou, neviděl tak bezstarostného, a vlastně docela žárlím na to, jak blízcí si jste.“
Tomova mysl závodila a vymýšlela způsob, jak odpovědět. Srdce mu rychle a hlasitě bušilo.
„Bill miluje tebe, Andreasi,“ řekl. „Jsi jeho přítel.“
„Ale jsi do něj zamilovaný?“ Naléhal Andy.
„Nejsem,“ odpověděl Tom, nenáviděl skutečnost, že se tím musel prolhat, ale byl překvapený, jak klidně to řekl. „Jsme jen přátelé, a tak to i zůstane.“
Oba dva na sebe okamžik zírali, než Andreas přikývl. Tom se na něj na oplátku pousmál.
„Omlouvám se,“ řekl blonďák. „Já vím, že ti můžu věřit, mám pravdu?“
Tom těžce polkl, než se ušklíbl a přikývl. „Uvidíme se ráno.“
„Jasně,“ odpověděl blonďák a prošel kolem Toma směrem ke schodům.
Dredatý muž tam na okamžik zůstal stát, tíha na jeho ramenou a bolest v srdci rostly, než se pomalu odšoural do svého pokoje na konci chodby.
autor: emraud
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 23
Je mi chudáčka Toma líto… snad budou s Billem hodně brzo spolu 3:) 😀
Díky moc za překlad 🙂
Tom měl říci Andreasovi ano a Bill by si měl ujasnit co chce.
Chudák Tom..Jsem zvědavá,jak to bude vidět Bill..děkuji moc za kapitolu 😉
Na rozdíl od jiných komentářů je mi líto Andyho. Doufám, že i pro něj bude mít povídka šťastný konec.
Tom je chudák a Andy svým způsobem taky, proto jsem zvědavá, jak tohle dopadne…..
Tom a Gillian ♥ moje oblíbená dvojička. Moc se mi líbilo, jak se Toma nemohla dočkat a musela na něj čekat i se sfouknutím svíček. A to, jak si Toma pořád tahala s sebou. Bože, je to ta nejdokonalejší představa! ♥
Jinak jsem moc ráda, že se Tomovi nic nestalo. Původně mě ani nenapadlo, že by se mohlo stát něco takového, spíše jsem měla strach, že si to Tom na poslední chvíli rozmyslel, i když mi to přišlo divné, když to už Tom slíbil. Nějak mi to k němu nešlo. Každopádně pak jak Bill málem ztratil řeč, když Toma uviděl ve dveřích, mě dostalo. Ti dva si jsou souzení a Bill by si to měl konečně uvědomit, protože trápí jak Toma, tak i Andrease. Ani jeden z nich to nemá jednoduché.
Moc děkuji za nádherný díl a jeho překlad! ♥
Veľmi pekne ďakujem za preklad. Mrzí ma, že komentujem tak neskoro.
Je mi líto Toma i Andrease. Andyho v tuhle chvíli asi víc, protože u něho je jen malá šance, že by se jeho vztah s Billem vyvinul tak, jak by chtěl. A on to podvědomě cítí. Naproti tomu má Tom ještě naději, pokud pro to něco podnikne.