Tom se hlasitě zachechtal, když zakopnul o vlastní chodidlo. S hlasitou ránou padl na zem a nějakým způsobem se mu podařilo s sebou vzít i koš na prádlo. Ležel tedy opilý na podlaze zasypán špinavým spodním prádlem.
„Okay, myslím, žes toho měl až moc,“ prohlásil Georg. Smál se tak silně, že dopadl na podlahu na kolena a jeho tělo se pomalu předklánělo dopředu.
„Říkáš ty,“ říhl si Tom. Vzal ze svého hrudníku špinavou, starou ponožku a hodil ji na druhého chlapce. Nebo se o to alespoň pokoušel, svůj cíl ale minul, takže ta ubohá, nevinná ponožka skončila v odpadkovém koši, což akorát způsobilo, že se Tom smál ještě silněji.
„Ano, říkám,“ zamumlal Georg nezřetelně, snažil se zvednout. Skončil ale na zádech s pohledem upřeným do stropu. „Pro tebe už žádný alkohol.“
„Fajn,“ zahihňal se starší chlapec. „Myslím, že ještě nejsme tak moc opilí.“
„Nejsme,“ přitakal Tom a pokýval hlavou. Hned toho ale litoval, protože se mu pokoj začal točit. Blbost. Měl by pít víc. O hodně víc.
Plazil se po podlaze, aby se dostal k další plechovce piva. Otevřel ji s třesoucími se prsty a dopřál si dlouhý a pořádný doušek. Bože, necítil se lépe, ale ani hůř.
„Co budeme dělat?“ řekl pomaleji než normálně a hodil plechovku po Georgovi. „Můžeme prostě… ležet tady na zemi a být opilí,“ dodal. Byl si jistý, že momentálně nebude schopen dělat nic produktivního.
„Nevím,“ zívl si Georg. „Můžem se kouknout na film? Zahrát si videohry? Je mi to jedno… Co chceš dělat ty?“
Tom si kousal ret. Zatnul dlaně v pěst a díval se na svoje kolena. Byla tady jen jedna opravdová odpověď na tuhle otázku, ale Tom ji vážně nechtěl vyslovit nahlas. Docela se bál toho, že bude Georg na něj naštvaný za to, že to prostě nenechá být. Věděl, že by se měl už vzdát. Uplynuly týdny a nic se nedělo. Žádné lajky, žádné zprávy, žádné esemesky. Nic. Bill ho pravděpodobně neměl rád. Byl čas přenést se přes to. Měl by si najít něco jiného, čím bude posedlý.
Chtěl prostě… něco. Obyčejný pozdrav. Nesmyslnou konverzaci. Nemuselo to být nemravné. Nemuseli flirtovat; chtěl s ním prostě jenom mluvit. Bill mu chyběl. Chybělo mu přátelství, které mezi nimi vzniklo.
„Vážně?“ zeptal se nevěřícně. Věnoval svému kamarádovi naštvaný, nesouhlasný pohled. „Po celé té době mi řekneš, ať s ním mluvím?“
„Zatraceně,“ Georg si protřel obličej a udělal ksicht. „Nemohl sis najít lepší chvíli, než když jsem opilý, abys mi kladl tolik otázek. Nevím, o čem mluvím, ale… rozhodně ti chybí,“ dodal. Tom se suše usmál.
Bylo to tak zřejmé. Chyběl mu Bill. Stýskalo se mu po něm víc než po komkoliv před ním. Vážně chtěl, aby se vše vrátilo. A věděl, že pokud Billovi napíše teď a on mu opravdu odpoví, nebude to už moct vzít zpátky. Pokud to udělá, nebude mít ani kuráž ani sílu, aby to zastavil. Byl si jistý, že to jeho srdce nezvládne. Kurva, nevěděl, co dělat. A Georg mu zrovna taky moc nepomáhal.
„Tady,“ řekl Tom a podal Georgovi další pivo. „Podívejme se na nějakou šílenou slátaninu a pro dnešní noc na to zapomeňme.“
„Jsi si jistý?“ zeptal se Georg a pivo si vzal.
„No, nejsem, ale s tím stejně teď nic neudělám,“ řekl a zvedl se. Vyčkával, až se místnost přestane točit a šel ke svojí sbírce s fimy na DVD. „A navíc teď nejsem v pozici, abych dělal dobrá rozhodnutí…“
Chlapci se dívali na film zhruba patnáct minut, než oba odpadli.
Následující ráno, když se probudili, Tom by zároveň šťastný i smutný z toho, že nic neudělal. Smutný, protože chtěl vědět, jestli je na něj Bill nasraný, a šťastný proto, že mu nenapsal opilý. Vždycky to totiž dopadlo tak, že napsal něco neskutečně hloupého, něco, díky čemuž se tak moc styděl.
~*~
Tom byl rád, že si konečně pořídil nová sluchátka. Teď mohl chodit z hodiny na hodinu a poslouchat u toho hudbu. Bylo to dobré, protože se mohl odříznout od celého světa a nemusel poslouchat ostatní lidi, jak si povídají. Většinou když slyšel, že si šeptají, tak si myslel, že si povídají o něm, pomlouvají ho, vymýšlejí drby a ukazují si na něj. Procházení hlavní chodbou bylo vždy noční můrou. Vždy byl tak vystresovaný, vždy se tak bál… A teď mohl prostě relaxovat. Jednoduše proto, že je neslyšel. A cítil se tak dobře. Tak volně. Bylo to, jako kdyby byla chůze mnohem jednodušší, cítil se lehčí, jeho kroky nebyly tak těžké a hala nebyla už tak přeplněná.
Kompletně ztracen ve svých vlastních myšlenkách si téměř nevšiml, že najednou šlápnul na něco na podlaze. Zastavil se, udělal pár kroků zpátky a podíval se dolů na objekt, u kterého se obával, že ho zničil svou botou. Byla to kniha. Konkrétně učebnice matematiky a vypadala v pořádku. Sklonil se a sebral ji. V okamžiku, kdy to udělal, to udělal i někdo další – pravděpodobně její vlastník – takže se jejich prsty na vteřinu setkaly.
Tom zůstal jemně v šoku a ucukl, což neslo za následek, že knihu opět upustil. Protočil nad sebou oči a opět ji sebral, dával si záležet na tom, že ji drží pevněji. Narovnal se a chystal se ji podat vlastníkovi, aby se mohl vrátit zpátky do třídy. Dech se mu zasekl v krku, když viděl, kdo knihu upustil. Jakých prstů se před okamžikem dotkl…
Bill…
Nevěděl, jak se chovat, kam se podívat. Nebyl si jistý, jak tohle vůbec zvládnout. Byla to dlouhá doba ode dne, kdy na sebe naposledy narazili nebo kdy spolu mluvili. Pokud spolu mluvili ve třídě, tak to bylo, protože museli na žádost učitelky a neměli jinou možnost. Tom si jinak dával opravdu záležet na tom, aby se Billovi vyhnul.
Když si Tom uvědomil, že stále drží Billovu knihu, natáhl ji k němu a podal mu ji, Bill si ji s úsměvem převzal. Vypadalo to, že Bill chtěl něco říct, ale z nějakého neznámého důvodu začal Tom vyšilovat a než si vůbec stačil uvědomit, co dělá, se otočil a zmizel. Běžel tak rychle, jak jen to šlo, na nejbližší toalety. Zamknul se do jedné z kabinek a bylo mu úplně jedno, že musí jít na hodinu. Proboha, co to udělal? Proč takhle utekl? Proč musel být tak hloupý? Proč – zatraceně, proč nic neřekl? Měl něco říct nebo se alespoň usmát. Nebo něco udělat. Cokoliv. Byl tak vystrašený, že sotva dýchal. Bylo mu špatně z toho, jak jeho mozek pracoval. Unavovalo ho to. Už to vážně nebylo ani trochu vtipné. Nikdy to vtipné nebylo, ale dnes to překročilo všechny meze.
Dopřál si ještě dalších pár minut, a když cítil, že se dostatečně uklidnil, vyšel z kabinky a šel do třídy. Modlil se, aby hodina utekla rychle a on mohl jít domů.
V okamžiku, kdy Bill došel domů, nakráčel rovnou do svého pokoje a zamknul za sebou dveře, chtěl být sám. Věděl, že v tomhle domě nedostane ani špetku soukromí do doby, kdy nebudou dveře bezpečně zamknuté. Povzdychl si a posadil se ke svému stolu a zapnul notebook. Přihlásil se na Facebook a hned si všiml, že na něj čeká jedna nepřečtená zpráva. Byl trochu netrpělivý, rychle zprávu otevřel. Jeho srdce v očekávání muselo vynechat i pár úderů.
Jejich první rozchod byl těžký. Bill zůstal v posteli týden, možná déle. Byl kompletně zničený a měl zlomené srdce. Tak moc to bolelo a cítil, že celý jeho život je v koncích. Naštěstí byl ale teď chytřejší.
Jejich poslední rozchod, alespoň ten oficiální, byl před rokem. Bill řekl sám sobě – tak jako pokaždé – že už se se Spencerem nikdy nedají dohromady. A nějakým způsobem se to opět stalo. Několikrát spolu potom spali, ale poslední rok se nedal definovat jako vztah. Nakonec skončili i se sexem jednoduše proto, že Bill to už nechtěl. Neviděl v tom už žádný smysl a chtěl se přes to přenést.
Rozhodl se ignorovat zprávu od Spencera a místo toho našel staré zprávy s Tomem. Jeho tělo zaplavila spousta emocí, smál se tomu, jaké hlouposti si psali, rozplýval se nad tím, jak sladký Tom byl a kousal si ret, když se dostal k jejich nemravným zprávám. Zatraceně, tak moc mu chyběl. Proklínal sám sebe. Všechno šlo tak perfektně, všechno bylo tak dobré, a když už měli nějakou naději… tak se muselo stát tamto. Tom ho odmítnul, když se ho zeptal, jestli s ním půjde oslavit známku, a ačkoliv věděl, že to bylo kvůli Tomově nejistotě a byl si plně jistý, že to Tom tak nemyslel, pořád to bolelo a… o dva dny později mu Spencer napsal. Napsal mu všechny ty věci, které Bill chtěl slyšet a on se tak cítil lépe. Nervalo dlouho, aby pochopil, že ty věci chtěl slyšet od Toma. Nebyl před Spencerem ale přespříliš stažený, protože byl sám a chyběl mu ten pocit, že ho někdo miluje a chce. Jinými slovy byl idiot. Pořád neměl tolik síly, aby se dostal ze spárů Spencera. Řekl mu, ať ho nechá na pokoji, ale pravděpodobně ne dostatečně přesvědčivě na to, aby mu dal pokoj, když mu stále psal. Co ale bylo horší, chyběl mu Tom. Byl nepříčetný, nemohl na něj přestat myslet, nemohl přestat o něm snít a nic ohledně toho nedělal.
Bill si povzdychl. Proč to muselo být tak komplikované? Věděl, koho chce. V srdci byl už rozhodnutý. Proč to tedy neudělal i v reálném světě? Možná se bál až moc na to, aby zjistil, jestli vše s Tomem doopravdy podělal, protože měl slabý okamžik se svým ex přítelem? Protože pokud ano, byl opravdu idiot.
~*~
Tom pracoval na svém domácím úkolu. Nebo se spíš snažil, ale podřimoval u toho. Proboha, proč to musel tak dlouho odsouvat? Teď byly téměř dvě hodiny ráno, on měl vstávat za pět hodin a zdaleka se ani neblížil k tomu, aby byl se svou prací hotový.
Protřel si oči a hlasitě zazíval. Protáhnul si krk a pokusil se vrátit zpátky k psaní. Chtěl jen na minutu zavřít oči, když v tom… jeho telefon najednou zapípal. Tak hlasitě, že z toho dostal málem infarkt. Kdo mu, kurva, psal zrovna teď? Byl si jistý, že Georg spí. Natáhl se pro telefon a hned ho málem upustil, když viděl, že na displeji jeho telefonu vyskočila malá ikonka s Billovou fotkou. Znamenalo to, že nová zpráva je… od Billa.
Tom zprávu rychle otevřel, nevěděl, co si myslet. Jedna jeho část chtěla štěstím brečet, skákat nahoru a dolů. Druhá jeho část uvažovala, proč mu zničehonic psal a proč to dělal uprostřed noci. Nicméně navzdory svým negativním myšlenkám se trochu usmál.
Bill Kaulitz:
Ahoj -opatrně se usmívá-
autor: The_poltergeist
Hm, takže celý ten Billův zatracený plán spočíval jen v tom nejít na Toma moc zhurta a být opatrný. A na tohle odhalení jsme čekali přes dvacet dílů ? Já padám 😀
Ale konečně mám jasno a jsem ráda, že Bill není hajzl a nehraje s Tomem žádné hry. Až je mi skoro líto co jsem si o něm myslela. Ale vážně se choval divně…
Díky za překlad
Ze by tohle byl ten Billuv plan?:D Mne prijde, ze mi snad neco uteklo *citi se zamyslene*… Neco s tim Spencerem. Sazka ale byla s Gustavem, ne?;) A o te se zminovalo pouze jednou, takze si myslim, ze by se to jeste melo vysvetlit:))) Ale Billa docela chapu! Vlastne neni spatny! Je jen jako spousta z nas, lidi, co se jednodusse nechavaji ovladat emoce a nedokazi rict ne. Znam par vztahu, co se takhle rozchazely nekolikrat a nastesti nakonec se rozesly (diky bohu) uplne. Ale je to bohuzel bezne. Ten prosty pocit, prani jen byt milovan je asi dost na to, aby se vratily k predchozi "jistote", a pak zas rozesly. Takze Billa vlastne vubec nesoudim, neni blbec ani tak neco. Je proste… clovek. Urcite ale Tomova pritomnost zpusobi, ze Spencera vypudi z hlavy uplne – a nastane nove zivotni obdobi. Boze, jak jsem rada, ze Tomovi napsal! Tenhle dil byl extra dlouhy a dost vysvetlil – zajimalo by me, jak mohl byt Spencer zly a zaroven tak pozorny a hodny, je to paradox. Mozna je trochu manipulator a ublizuje tim Billovi, kdo vi, jakoi ma psychickou deprivaci (heh, nebo subdeprivaci? Uceni psychologie mi ted dava xD)… Kazdopadne to s nim muselo byt mimoradne slozite, tak nejak to proste chapu, ze Bill to dotahl az do tohohle stavu a fakt ho nesoudim… Snad se to ted zacne ubirat tim lepsim smerem:) Btw.: ta scena s ucebnici matiky byl neskutecne krasna…^^ Ach:)
Dik za prekladek, draha Zuzu:)
Tak konečné vím co je z Billem a jsem ráda že zavolal Tomovi moc dík za překlad.
Perfektní díl, konečně je vše jasný, já z Billa nemůžu….
to si děláte srandu s tim koncem 😀 ale tak..dobrá věc je, že si to trubka Bill konečně uvědomil..už byl na nakopání! A jestli ho ten debil Spencer zase nějak zmanipuluje, tak u mě Bill končí oO jsem zvědavá na to, jak Tom zareaguje na jeho zprávu a jestli se potom dají konečně dohromady. Je mi jasné, že to nebude hned, ale přeju jim to, aby byli šťastní konečně oba :3
Já se docela divím, že to Billovi tak dlouho trvalo, než se Tomovi ozval. Buď si to potřeboval v hlavě pořádně uspořádat a nebo se bál. Tak snad to teď kluci dají dohromady.
Děkuji za překlad!
no konečne sa to začína rozmotávať. Som strašne rada, že som Billa podozrievala zbytočne. A dúfam, že Tom nezblbne ale pekne bude písať… Ďakujem za preklad.
Ja to celé začínam chápať …Billov problém je neuzavretý vzťah so Spencerom. Dúfam, že teraz sa mu to už podarí raz a navždy ukončiť ….je to také klišé, ale vzťahy ľudí s prvými láskami častokrát končia ako ten Billov – ako začarovaný kruh…ďakujem za preklad 🙂 poviedka naberá šťavu ♥