autor: elvisfan
Bill se pomalu probudil, tiše zasténal a zavrtěl se v posteli. Uvědomil si, že je zabalen v Tomově náruči, a našel sám sebe, jak se usmívá. Byl nejšťastnější za hodně dlouhou dobu a bylo to díky Tomovi. Být s ním byl prostě dobrý pocit a Bill věděl, že mu začíná propadat.
Předešlý večer zamířili do postele, kde si vzájemně leželi v náručí, líbali se, dotýkali a mazlili, dokud Bill nezačal být ospalý, a dokonce jeden polibek přerušil zívnutím.
„Ale já chci zůstat vzhůru,“ řekl trucovitě.
Tom jeho našpulené rty slíbal konejšivým polibkem svých vlastních rtů.
„Máme spoustu času,“ slíbil mu.
Bill byl vytržen ze svého zamyšlení, když se Tom vedle něj zavrtěl.
„Dobré ráno,“ řekl Tomův ospalý hlas a nosem se Billovi zavrtal do vlasů.
„Dobré ráno.“
Bill se usmál, když ucítil Tomovy malé polibky na krku a ramenech. Tom zaslechl jeho povzdechnutí a pevně jej stiskl.
„Nad čím přemýšlíš?“ Zeptal se Tom.
„Prostě jsem šťastný, že jsem tě našel.“
„Jsem rád, že jsem byl nalezen. I když, ve skutečnosti jsem to já, kdo našel tebe,“ škádlil jej Tom.
„Vlastně si myslím, že to byl Harley,“ přemítal Bill se smíchem. „Rozhodně se objevil dřív než ty.“
„Věděl jsem, že jsem si toho psa pořídil z dobrého důvodu.“
Billův úsměv se rozšířil, když jej Tom políbil do prohlubně mezi ramenem a krkem, a lehce přejel nehty přes Tomovo předloktí.
„Včera jsem volal do Bostonu,“ řekl Bill tiše. „Když jsi byl na telefonu s Natálií.“
„Svým rodičům?“
„Kamarádovi Andymu. Dlouho jsme si povídali. Vlastně zněl, jako by byl rád, že o mně slyší, i když jsem se na něho úplně vykašlal, když jsem byl s Davidem. Myslím, že nemusím říkat, že byl nadšený, když uslyšel, že už s Davidem nejsem, a říkal, že s mými rodiči často mluví.“
S povzdechem se Bill vykroutil z Tomova sevření a přetočil se, dokud k sobě nebyli čelem. Okusoval si spodní ret, zatímco si pohrával s pramenem Tomových vlasů ležícím na polštáři.
„Je to divné?“ Zeptal se. „Že ještě nejsem připravený jim zavolat? Chci říct, že jsou má rodina, ale… Co když mě teď nenávidí?“
„Nemohli by tě nenávidět,“ ujistil ho Tom spolu s polibkem na čelo.
„Já bych se nenáviděl,“ zamračil se Bill. „Otočil jsem se zády ke své rodině kvůli chlapovi, který… mě terorizoval.“
„Říkal o nich Andy něco?“
„Říkali, že tam pro mě budou, kdykoliv je jen budu potřebovat.“
„No vidíš,“ usmál se na něj Tom.
„A co tvoje rodina?“ Zeptal se Bill náhle, jeho oči se znovu rozšířily.
„Co je s ní?“ Zeptal se Tom zmateně.
„Nikdy ses o ní nezmínil,“ pokrčil Bill rameny. „Jsem zvědavý.“
„No, není tu moc co říct, opravdu.“
Tom se přetočil na záda a Bill mu položil ruku na hruď. Tom ji vzal do své a stiskl.
„Naši se rozešli, když mi bylo sedm, a já jsem žil s tátou,“ vyprávěl. „Nějakou dobu jsme byli v pohodě, potom když mi bylo třináct, přišel o práci a všechno začalo jít z kopce. Sem tam měl nějakou pochybnou práci, ale většinou jen pil.“
„A co tvoje máma?“ Zeptal se ho Bill.
„Myslím, že mi bylo čtrnáct, když jsem ji viděl naposledy. Strávil jsem s ní, s jejím novým bohatým manželem a jejich dvěma novými dětmi Štědrý den. Ty děcka byly příšerně rozmazlené a moje máma… opravdu nevypadala, že by mě moc chtěla mít kolem. Tak jsem se rozhodl, že nebudu, a už jsem o ní nikdy znovu neslyšel.“
„Okay, tak co se stalo s tvým tátou?“ Zeptal se Bill a doufal v něco pozitivního.
„No, na své šestnácté narozeniny jsem konečně našel odvahu mu říct, že jsem gay.“
„A?“
„A on mi jednu vrazil a řekl mi, že jakmile mi bude osmnáct, tak mám vypadnout z domu. Více než ochotně jsem mu vyhověl.“
„To je mi moc líto, Tome.“ Bill se přitiskl k Tomovu boku jako podporující přikrývka. „Hádám, že rodiče někdy opravdu můžou stát za hovno.“
Tom souhlasně zabručel.
„A co tví rodiče?“ Zeptal se po chvíli. „Dobří? Špatní? Něco mezi?“
„Byli skvělí,“ odpověděl Bill. „Neřekl bych, že jsem byl úplně rozmazlený, ale… měl jsem k tomu dost blízko,“ řekl s malým úsměvem. „Ale nebyl jsem to jen já. Myslím, že Sam byl dokonce ještě rozmazlenější než já.“
„A Sam je?“
„Můj malý bráška.“ Bill zvedl pohled k Tomově tváři. „Nezmínil jsem se o něm?“
„Tohle je nejvíc, co jsi kdy mluvil o své rodině od chvíle, kdy jsem tě poznal,“ poukázal Tom.
„Hm.“ Bill si položil hlavu zpátky na Tomovu hruď. „Sam… páni, teď už mu je osmnáct. Sakra. Už je prakticky dospělý.“
„To teda jo,“ usmál se Tom.
„Stále mu každý rok posílám narozeninové přání, dokonce i po tom… všem. Nikdy jsem od něj nedostal odpověď, ale David by pravděpodobně vyhodil jakoukoliv poštu, kterou bych z Bostonu dostal. Nebo odkudkoliv.“
Bill byl nějakou dobu zticha a Tom sám sebe zaměstnal tím, že projížděl prsty skrz Billovy vlasy, dokud neucítil vlhko na hrudi.
„Bille?“
„Jsem příšerný člověk, že?“ Vzlykal Bill. Aniž by čekal na odpověď, přetočil se na záda a rukama si přikryl obličej. „Jak jsem jim to mohl udělat, Tome?“ zeptal se. „Moje rodina byla vždycky úžasná, a já se k nim úplně otočil zády, a to jen kvůli… němu. Jak jsem to mohl udělat?“
„Protože jsi ho miloval,“ připomněl mu Tom, pomalu mu stáhl ruce z obličeje a nenáviděl pohled na jeho tmavě hnědé oči plné slz. „A tenkrát byl úplně jiný člověk, sám jsi to říkal. Už víš, že tu pro tebe stále budou. Až budeš připravený, dáš všechno zase do pořádku.“
„Myslíš?“ Popotáhl Bill žalostně.
Tom setřel většinu jeho slz a něžně ho políbil.
„Já to vím.“
***
O pár dní později byl Bill nadšený, že se zúčastní své první párty na jachtě.
„Nemíváš mořskou nemoc, že ne?“ Zeptal se ho Tom.
„Na tu otázku už je trochu pozdě, nemyslíš?“ Bill hravě protočil oči nad mužem jdoucím po rampě vedle něj. „Už jsme tady.“
„Zrovna mě to napadlo, abych byl upřímný,“ pokrčil Tom rameny. „Vím, že já ji nemívám, ale nebyl jsem si jistý, jestli se nebudu potřebovat ujistit, aby byl po celou noc někde poblíž odpadkový koš.“
„Tome!“
Bill si rozhořčeně odfrkl a poté se rozzářil, když Tom zachytil jeho pěstěnou ruku, která byla namířená jeho směrem, políbil ji na hřbet, a poté pevně sevřel ve své, když vstoupili na palubu velké, bílé jachty.
„Jen abys věděl, nikdy jsem na veřejnosti nezvracel,“ řekl tiše, jak se blížili k hostiteli pro tento večer.
„Řádně poznamenáno,“ řekl Tom s úšklebkem.
Oba se na minutku nebo dvě zastavili na bezvýznamné prohození několika slov a vyfocení s majitelem jachty, nějakého rappera, na jehož jméno si Bill nedokázal vzpomenout. Přišlo mu těžké nezírat na lesk zlatých zubů v rapperových ústech.
„No, tak tohle bylo absolutně zbytečné,“ povzdechl si Tom, když se vmísili mezi ostatní hosty. „Řekni mi znovu, jak se mi podařilo nechat se k tomuhle přesvědčit?“
„Natálie,“ bylo vše, co Bill musel říct. Tom souhlasně pokýval hlavou.
„Hádám, že nám oběma seženu drink, promluvíme si s několika lidmi, a pak si najdeme nějakou záminku k odchodu,“ plánoval Tom s hlavou otočenou k baru.
„Vždycky bych mohl předstírat, že tu mořskou nemoc mám,“ odpověděl Bill nápomocně.
„Necháme to jako záložní plán.“
O půl hodiny později Bill dokázal říct, že v nejbližší době neodejdou. Toma si našel nějaký podúředník filmového průmyslu se slovy, že by s ním někdo rád mluvil, a o chvíli později se ocitli tváří v tvář s hvězdou největšího akčního trháku loňského léta. On a Tom společně ihned navázali rozhovor o budoucí možné spolupráci a Bill se opřel o nedaleké zábradlí, popíjel svůj drink a připravoval se na to být ignorován.
Takže byl příjemně překvapený, když ucítil Tomovu ruku, jak se natáhla přes jeho břicho a uchopila jej za stehno, kde jej Tom hladil svými prsty a dával mu tak najevo, že na něj nezapomněl.
***
Bill ležel na Tomově posteli, před ním ležel časopis, a on už dál nedokázal potlačovat úsměv, když zaslechl z koupelny další zavrčení.
„Rozhodování o tom, co si vzít na sebe, by nemělo být tak těžké!“ Zařval Tom na svůj odraz. Vrátil se do ložnice a vážně uvažoval o tom, že by všechno oblečení na své posteli rovnou vyházel z okna. „Je to film,“ řekl. „Nikdo se nebude starat o to, co mám na sobě.“
„Ale prosím tě!“ Bill časopis s prásknutím zavřel a věnoval Tomovi pohled, který na něj křičel: děláš si ze mě srandu. „Tys nikdy neviděl show na červeném koberci, Tome? Vždycky se najde někdo, kdo se ptá, koho kdo nosí.“
„Jo, a kvůli čemu to všechno je?“ Tom si natáhl další košili, jen aby se okamžitě rozhodl proti, a zase ji sundal. „Nemám na sobě návrháře, mám na sobě to, co navrhli. Nikdy nepochopím celou tu věc s tím, koho to nosíš.“
„No, s tímhle tempem si s tím ani nebudeš muset dělat starosti, protože jestli nad vším budeš vrtět hlavou, skončíš zítra na tom červeném koberci nahý.“
Bill vybral své dvě oblíbené možnosti a zvedl je.
„Kožená bunda, nebo mikina s koženými rukávy?“ Zeptal se. „Vyber si jednu.“
„Rozhodně mám radši tu bundu,“ rozhodl se Tom. „Chci říct, že bych měl mít na sobě něco trochu lepšího než mikinu, že?“
„No, je to mikina od Versace,“ poukázal Bill. „Ale jo, máš pravdu.“
„A co budeš mít na sobě ty?“
„Už mám něco vymyšleného,“ odpověděl Bill tajuplně. „Je to překvapení. Tak, bundu už máš vybranou. Co kalhoty?“
„Džíny,“ pokrčil rameny Tom.
„A pod bundu?“
„Ty víš, co je pod bundou.“
„Vlastně jsem mluvil o tričku,“ odpověděl Bill na Tomův úšklebek.
„Opravdu se mi nelíbí žádné z těch, které Natálie poslala,“ odpověděl Tom, jak si bez zájmu prohlížel na tucet triček rozházených po posteli.
„A co něco z toho, co už máš?“
Bill seskočil z postele a ve vteřině stál před Tomovým prádelníkem. Prohlédl si jeho obsah a vytáhl poměrně úzce vypadající bílé tričko s dlouhým rukávem.
„Tady.“ Hodil tričko Tomovi do obličeje. „Obleč si to.“
Tom si tričko natáhl a uhladil na hrudi. Zapomněl, že ho má, ale už teď se rozhodl, že se mu líbí. Ukazovalo jeho prsní a břišní svaly, aniž by bylo nepohodlně těsné. Když znovu vzhlédl, Bill zíral.
„Znamená to, že se to setkává s tvým souhlasem?“ Zazubil se.
Bill ještě chvíli zíral, zachytil záblesk stínu bradavky, než pokrčil rameny.
„To půjde.“
autor: elvisfan
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Oni jsou úplně sladcí!!! 🙂
To se tak hezky čte, když se k sobě kluci krásně chovají a nemají okolo žádné nástrahy, tohle úplné blaho! 🙂
A budu Billovi moc držet palečky, aby se se svojí rodinou znovu spojil. Já věřím, že jej neodkopnou, ale naopak budou rádi, že jej mají zpět. Je dost možné, že David zakázal veškeré telefonní hovory nebo jakékoli spojení s Billovou rodinou, aniž by o tom Bill věděl. Nedivila bych se! Doufám ale, že teď s pomocí Toma to dá Bill zase dohromady. 🙂
Moc děkuji za skvělý překlad!
Krásna kapitolka doufám že Bill brzo zavolá rodičům.
To byla krásná fantazie o obou, moc se mi to líbilo….
Toma mi je ľúto, ako to jeden rodič dokáže, stratiť dieťa len preto, že nebude milovať niekoho kto sa pre spoločnosť zdá v norme…
Díky za překlad! Zatím to vypadá jako idylka mezi oběma, ticho před bouří… tenhle díl byl takový oddechový, uvidíme, co přinese budoucnost.