autor: elvisfan
Tom se probudil s neladící pochodovou hudbou dunící mu hlavou. Byl si jistý, že pulzování, které cítil, mohlo být viditelné pro každého, kdo se na něj i jen podíval. Světlo, které překvapivě procházelo oknem, mu vůbec nepomáhalo. Zamrkal na své okolí a uvědomil si, že se nachází v nemocničním pokoji. Zamračil se, opravdu si toho ze včerejšího večera po opuštění večírku příliš nepamatoval. Snažil se, ale jeho mysl byla zcela prázdná poté, co Billa políbil.
Bill.
Byl stočený do klubíčka a spal na béžové plastové židli s hlavou položenou na svých pažích vedle Tomova boku. Na sobě měl tričko, které Tom nosil o pár dní dříve, a jeho make-up byl trochu rozmazaný. Lehce se zavrtěl, když jej Tom pohladil po vlasech, ale jeho oči zůstaly zavřené. Tom uchopil jeho ruku a mírně ji stiskl, zatímco sledoval, jak se jeho oči pomalu otevírají. Když viděl Toma vzhůru, usmál se a stiskl Tomovu ruku nazpět, než ho pustil. Opřel se do Tomova doteku, jak jej pohladil po tváři.
„Jsi vzhůru,“ Bill se pokusil o úsměv, ale oči se mu zalily slzami.
„To vypadám tak špatně?“
„Jen jsem rád, že jsi vzhůru.“
Bill se pomalu posadil a naklonil hlavou na obě strany, krk měl ztuhlý od dlouhého spaní v tak nepohodlné pozici. Otočil se i se židlí, aby seděl k Tomovi čelem, a okamžitě chytil Toma znovu za ruku.
„Chceš, abych zašel pro doktora?“ Zeptal se.
Tom zavrtěl hlavou.
„Chci vědět, co se mi stalo,“ odpověděl. „Jak dlouho jsem byl mimo? Proč si nemůžu na nic vzpomenout? A proč ses vrátil zpátky k nošení mého oblečení?“
„No, tak na to odpověď znám,“ usmál se Bill. „Ale nevím, co přesně se stalo. Když jsem se k tobě dostal, už bylo po všem. Jen jsi tam ležel, a Harley vyšiloval, a…“
„A ty jsi v pořádku?“ přerušil ho Tom.
„Mně je fajn,“ ujistil ho Bill. „Já tam ani nebyl. Když jsme se vrátili z tvého filmu, Harley chtěl jít na procházku a tys mi řekl, abych… ehm, na tebe počkal. Tak jsem chvíli čekal, ale pak jsi mi neodpovídal na zprávy, a tak jsem se oblíkl a šel tě hledat…“ Bill se zastavil na nadechnutí a znovu pocítil hrozbu slz. „Našel jsem tě v bezvědomí, jak ležíš na chodníku.“
Bill byl v šoku, když pohlédl na hodiny nad postelí a zjistil, že už je devět hodin dopoledne.
„Byl jsi mimo skoro sedm hodin.“
Tom se zamračil tomu, v jakém je Bill stavu, a pomalu se posadil. Byl zcela nepřipraven na tu náhlou bolest, kterou pocítil ve svém boku.
„Co to děláš?“ Vykřikl Bill. „Máš pohmožděná žebra a pravděpodobně i otřes mozku!“
„A můj přítel tady sedí, brečí,“ odpověděl Tom a zatnul zuby, zatímco Billa pobídl, aby se posadil k němu na postel, „a nejspíš obviňuje sám sebe z toho, co se stalo.“
„Možná, že kdybych šel s tebou…“
„Tak bychom tady leželi oba,“ dokončil za něj Tom. Prsty uchopil Billovu tvář a jemně jej políbil na zamračené rty. „Pořád jsem tady, Bille. Jsem trochu potlučený v malých… okay, v celkem velkých bolestech, ale jsem tady. A nic z toho není tvoje vina.“
Význam Tomových slov byl pro Billa až příliš jasný, když mu Bill pohlédl do očí.
„Tome, ty víš, že za tím vším je David,“ namítl Bill. „Možná on nebyl ten, kdo tě praštil, ale ty víš, že on…“
„Tetování,“ vyhrkl Tom s vykulenýma očima. „Vím, že jsem na jeho krku viděl tetování.“
„Je jasné, že od toho má Bua, aby za něj udělal všechnu špinavou práci,“ povzdechl si Bill.
„A jsem si jistý, že ho Harley v určitém okamžiku kousnul.“ Tom viděl na Billově tváři obavy a stiskl mu ruku. „Ve skutečnosti ale nic nevíme,“ trval na svém Tom. „Neviděl jsi, kdo to udělal, a já si z toho taky moc nepamatuju. Ze všeho, co víme, to mohl být prostě… nějaký vandrák, který se rozhodl přepadnout prvního člověka, kterého spatřil.“
„Zloděj, který ti nevzal peněženku?“ zeptal se Bill.
„Pak je to opravdu špatný zloděj.“
Konečně se Bill usmál, jen trošku, a nechal Toma, aby jej znovu políbil, než k Tomově nelibosti vstal z postele.
„Teď nehraješ, Tome,“ napomenul ho Bill, když mu pomáhal ulehnout zpátky na polštář. „Ty modřiny jsou skutečné a ta bolest je taky skutečná.“
„Začínám ti věřit.“ Tom se zhluboka nadechl, jakmile se položil na tenký nemocniční polštář, a pokýval hlavou. „Okay. Připravený na doktora.“
***
Po krátkém vyšetření Tomův lékař potvrdil to, co mu už řekl Bill. Měl dvě pohmožděná žebra a otřes mozku. Mírně navýšil dávku léků proti bolesti v Tomově kapačce, zkontroloval mu ránu na čele a řekl, že si jej tam chce nechat ještě dalších čtyřiadvacet hodin, ale jinak neviděla žádný důvod, proč by Tom následujícího dne nemohl jít domů.
„Kdo je s Harleym?“ Zeptal se Tom, jakmile lékař odešel.
„Volal jsem Gustavovi hned po tom, co jsem zavolal 911,“ odpověděl Bill. „Byl jsem si celkem jistý, že psa do sanitky nepustí, a tak jsem vzal Harleyho zpátky domů a pak přijel sem, a Gustav zůstal v domě.“
Tom přikývl a požádal o svůj mobilní telefon. Odeslal jednu zprávu a pak se vrátil k pouhému pohledu na Billa, který se opíral o loket a pohled mu vracel. Konečně se mu podařilo přestat brečet a otřel si tváře, co nejlépe mohl bez použití zrcadla, jelikož tvrdošíjně odmítal vstát a odejít deset metrů do koupelny, teď když byl Tom vzhůru.
„Nechtěj po mně, abych šel zpátky do té postele,“ usmál se. „Neudělám to.“
„Jen pokud mě necháš, abych tě políbil hned, jakmile budu doma,“ odpověděl Tom, víčka mu ztěžkla.
„Spi,“ řekl mu Bill. „Ty víš, že chceš.“
„Ještě ne.“
Gustav se ukázal o malou chvíli později, a poté, co řekl svému nejlepšímu příteli, že má líný zadek a že se prostě jen chce několik dní povalovat, Tom se připravoval na argumentování, o kterém věděl, že přijde. Otočil se k Billovi a stiskl mu ruku.
„Jdi domů,“ řekl mu.
Bill zavrtěl hlavou, ale Tom mu nedal šanci odmítnout.
„Stejně budu po většinu dne spát,“ připomněl mu Tom. „A při tom jsi mě sledoval už dost dlouho. Chci, abys šel domů, dal si sprchu a něco snědl, protože jsem si jistý, že ses tím neobtěžoval od chvíle, kdy jsem se sem dostal. Pak se vyspi v pořádné posteli namísto plastové židle.“
Tom se kousal do piercingu, zatímco dál formuloval svůj plán, a poté se otočil ke Gustavovi.
„Můžeš ty nebo Geo zůstat u mě doma, než se vrátím?“
„Jasně,“ souhlasil Gustav. „Dneska mám stejně volno, a Geo může přijít ráno.“
„Teď musím mít chůvu?“ Ušklíbl se Bill.
„Nechci, abys byl sám,“ vysvětlil Tom. „Prostě mě poslechni, okay?“
Bill zazíral na Gustava, protože nechtěl přiznat, že mít v domě někoho dalšího, by nemusela být zase tak špatná věc.
„Nepotřebuju, aby mě někdo hlídal,“ řekl jen z poloviny vážně.
„Předstírej, že je Tom mimo město,“ navrhl Gustav. „Jen tentokrát možná radši pizzu místo číny.“
Bill se na židli opřel a zkřížil ruce.
„Fajn,“ zabručel. „Ale večer se vrátím, než skončí návštěvní hodiny.“
„A pak půjdeš rovnou zpátky domů, ano?“ Zeptal se Tom, špulení rtů jeho přítele mu přišlo jak roztomilé, tak i potenciálně smrtící.
„Když na tom trváš.“
Bill se pokoušel odseknout, ale sám sebe našel, jak se na stále ospalejšího Toma usmívá.
„Spát,“ nařídil mu.
„Ty taky,“ usmál se Tom a zvedl hlavu, aby se setkal s Billovým polibkem, než se s povzdechem odtáhl. „Miluju tě.“
Bill šokovaně zamrkal a pak se jeho úsměv až neskutečně zvětšil.
„Taky tě miluju.“
Bill ho znovu políbil a o krok ustoupil, než ucítil, jak jej Tom zatahal za lem trička.
„Proč máš na sobě moje tričko?“ Zamračil se.
„Já… možná jsem byl nahý, než jsem se tě vydal hledat.“ Bill pohlédl na Gustava, který sám sebe zaměstnal čtením grafu první pomoci visícího na stěně. „Tvůj pes je kazišuk, okay?“
Tom se držel za bok, jak se zoufale snažil nesmát, zatímco Bill s Gustavem vyšli z pokoje.
***
Podle instrukcí Bill zamířil domů a spal skoro čtyři hodiny. Harley ležel po celou dobu schoulený na posteli vedle něj. Teplá sprcha odstranila z jeho krku poslední zbytek ztuhlosti, a když otevřel dveře od koupelny, usmál se na Harleyho, který na něj už čekal.
„Já vím,“ zamumlal Bill a poklekl, aby psa objal. „Taky mi chybí.“ Zasmál se, vděčný, že si nenanesl žádný make-up, když jej Harley několikrát olízl. „Ale tvůj páníček bude brzy doma.“
S několika pochoutkami pro Harleyho a cigaretou pro sebe vyšel Bill ven.
„Dobré ráno, sluníčko!“ Pozdravil ho Gustav na terase. „Nebo brzké odpoledne, nebo tak něco.“
Ušklíbl se nad pohledem na Billově tváři, zatímco kouřil svou cigaretu.
„Můžeš předstírat, že seš na mě za mou přítomnost naštvaný, jak jen chceš,“ řekl. „Já vím, že je v tobě nějaká část pohřbená hluboko uvnitř, která je šťastná, že tady jsem.“
„Jen se o tom dál přesvědčuj,“ zamumlal Bill odpověď. Klesl do druhého křesla a odmítl pohlédnout Gustavovi do očí, což jemu přišlo ještě zábavnější.
„Můžeš to přiznat,“ řekl Gustav. „S Gustavem se bavíš. Je se mnou stejně velká zábava jako s Tomem. Filmy, nezdravé jídlo…“
„Tom by mi uvařil,“ poukázal Bill. „Vlastně je opravdu dobrý kuchař.“
„Já vím.“ Teď byl na řadě Gustav s ne-až-tak-vážným zazíráním. „Proč myslíš, že nesnáším, že už s ním nebydlím?“
***
Bill zmateně zamrkal v okamžiku, kdy následujícího rána vstoupil do kuchyně. Vlnité nepoddajné hnědé vlasy na osobě, která v současné chvíli připravovala kávu, mu vůbec nepřipadaly povědomé. Poté se hnědá kštice otočila a odhalila tak Georga.
„Dobré ráno!“ Brunet se usmíval až příliš vesele na tak brzké ráno.
„Promiň,“ zamumlal Bill, když se posadil k pultu. „Popřál jsem dobrou noc blonďatým vlasům a probudím se k hnědým vlasům. Můj mozek takhle brzy ráno příliš nefunguje.“
„Jo, Gustav musel dnes ráno otevírat,“ přikývl Georg a nalil jim kávu. „Přijel jsem před hodinou. Už jsem Harleymu naplnil misku a pustil ho ven.“
„Díky.“
Bill si podepřel hlavu jednou rukou, víčka mu stále ještě padala, zatímco usrkával horkou tekutinu. Byla téměř stejně tak dobrá jako ta od Toma.
„Omlouvám se, v kuchyni jsem skoro k ničemu,“ pokrčil rameny Georg. „Můžu ti připravit nějaké cereálie, nebo…“
„Káva stačí,“ odpověděl Bill, než se napil. „Pracuješ dneska?“
„Až od dvou. Hádám, že do té doby bude Tom doma.“
„To doufám.“
Jako by věděl, že je o něm diskutováno, Tom poslal o malý moment později zprávu.
Dr. je na cestě aby mě propustil. Dostaň mě odsud!
***
O hodinu později Bill prakticky poskakoval směrem k Tomovu pokoji. Předpokládal, že bylo hloupé, aby mu tam moc chyběl po jediném dni, ale nemohl si pomoct. Chtěl ho mít doma.
Výrazně zpomalil, když z Tomova pokoje spatřil vycházet dva policisty. Netvářili se příliš šťastně a Bill se jejich pohledu vyhnul. Když se k pokoji 312 přiblížil ještě víc, zaslechl zvýšené hlasy a zastavil se úplně. Zřejmě se tam po cestě do práce stavil Gustav.
„To myslíš vážně?“ Zeptal se Gustav. „Víš naprosto přesně, kdo je zodpovědný za to, že jsi tady, tak proč jsi, sakra, těm poldům lhal?“
„A co jsem jim měl říct, Gusi?“ Zeptal se Tom. „Ten chlap, který mě nechal zmlátit, je pravděpodobně nejlepší kámoš s policejním šéfem, ale prosím, i tak ho běžte zatknout? Jo, nebudu čekat se zatajeným dechem, až se to stane.“
Nastala minuta ticha a poté byl Gustav tišší.
„Musíš to skončit s…“
Bill otevřel ústa a přistoupil blíže ke dveřím.
„To se nestane,“ odpověděl Tom naštvaně.
„Podívej. Bill je milý kluk,“ připustil Gustav. „Evidentně se právě teď milujete a to je prima. Ale tohle je očividně všechno o něm, Tome. Opravdu stojí za to, abys díky němu skončil v nemocnici?“
„Co chceš, abych udělal, Gusi?“ Tomův hlas byl nyní klidnější. „Ty víš, že se tomu chlapovi nic nestane, a mohl by se otočit a udělat něco ještě horšího Billovi. Nedovolím, aby se to stalo. Tak mi pomoz, pokud něco řekneš poldům…“
„Neřeknu,“ slíbil neochotně Gustav.
„A neříkej nic ani Billovi. Už tak z toho viní sebe.“
Bill si z tváře setřel zamračení a vešel do místnosti. Namířil svůj úsměv přímo na Toma a nijak nedal najevo, že už tam nějakou dobu stál za dveřmi.
„Připravený odsud vypadnout?“ Zeptal se, jak se naklonil pro polibek.
„Stále čekající na doktora, aby mě prohlídnul,“ odpověděl Tom a pozoroval Billa, jak se uvelebuje na židli u postele. „Nejspíš už někde venku hraje golf.“
„Spal jsi dobře?“
„Byl jsem pořád vzhůru,“ zívl Tom. „Proč sestřičky trvají na kontrole svých pacientů každé dvě hodiny, to vážně nechápu. Pokud ta osoba není mrtvá a nespustí se alarm, nechte mě spát.“
Bill se otočil s úsměvem na Gustava, který hleděl nazpět zcela bez výrazu.
„Bavili jste se beze mě?“ Zeptal se Tom a střelil po svém nejlepším příteli pohledem.
„Samozřejmě,“ odpověděl Gustav, nyní veselý jako vždy. „Bill mě přinutil sledovat Ďábel nosí Pradu a Ženy sobě, a tak jsem já mohl vybrat pizzu.“
„Nedělej, jako by ses během Ženy sobě nesmál,“ dobíral si ho Bill.
„Nic nepřiznávám.“ Gustav odstoupil od zdi, aby si s Tomem mohl plácnout. „Musím do práce. Stavím se za tebou později.“
„Pamatuj, co jsem řekl,“ varoval ho Tom, když se obrátil k odchodu.
Gustav se zastavil ve dveřích.
„Pamatuj, co jsem řekl já.“
autor: elvisfan
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Tak že David se už ozval a myslím že to nebylo naposledy a Gustav mě pěkně štve.
Takže prvý ťah od Davida už máme, mám strach čo príde po tomto:(
Prekvapilo ma to vyznanie lásky ale aj potešilo. Bolo to krásne.
Veľmi pekne ďakujem za kapitolu.
Tak David nám to začal, teď jsem zvědavá, co bude následovat….
Upřímně, čekala jsem, že se něco takového stane mnohem dřív a ne až ve dvanáctém díle. Je to blbá situace. Bill si bude vyčítat, že je všechno jeho vinna. Přitom je David ten, kdo je kretén. Tom se chová rozumně, ale na jednu stranu by měl myslet i na to, že se to může opakovat a dopadnout i hůř. Gustav mě svým postojem trochu zklamal. Chápu, že je Tom jeho nejlepší kámoš, ale radit mu aby se s Billem rozešel??To teda nee.
Děkuji za překlad Zuzu
V tomhle díle se toho nestalo vůbec málo! Upřímně řečeno, Očekávala jsem něco víc, něco dramatičtějšího, než "jen" naražená žebra a možná otřes mozku, uf, ale díky bohu za to! Jsem ráda, že Tom nedopadl hůř. Trochu mě začíná děsit neřešitelnost situace… Gustav má asi bohužel pravdu:/ Jasně že by to bylo takhle jednodušší. Ale co by Bill sám dělal a zatraceně, oni si přiznali, že se milují!! To bylo vážně sladké:)) jooo, a tohle mě dostalo, jaké slovo zní v angličtině jako kazišuk???:DDD Ach, dokonalý překlad! Díky Zuzu!:-)
[5]: 'cockblocker' :DDD
[6]: Bože!!!!!! Díky! xD xD xD
No tak jako pěkně děkuju za další záchvat smíchu! 😀
Tom má docela štěstí, že se mu nestalo nic horšího než tohle. Na to všechno z toho dle mého vyvázl docela dobře. Díky bohu! Docela se ale bojím toho, co přijde příště, David určitě nepřestane a jeho vliv je tak obrovský, že mám strach, že tohle nikdy neskončí. I já jsem čekala, že Davidův ´úder´ přijde dříve, ale asi chtěl všechny uchlácholit, aby pak překvapil. 🙁
Jinak je to strašná škoda. Všechno. Chápu chování Toma, a dokonce i Gustava. Já neříkám, že je dobře, že se snažil Tomovi namluvit, aby se s Billem rozešel, ale chápu, že je také zahnán do patové situace a neví jak z toho, aby zachránil život svého nejlepšího kamaráda. Vůbec netuším, jak se tohle může vyřešit. 🙁
Moc ale děkuji za překlad Zuzu! 🙂
I když mě Gustav trochu naštval, chápu ho. Tom je jeho kamarád, a i když má Billa určitě docela rád, Tom má pro něho prioritu. Bylo ovšem nepříjemné, že si to Bill vyslechl. Doufám, že Toma to nezviklá.