autor: emraud
Georg stál na chodníku s cigaretou v ruce. Ve skutečnosti si žádné nepotřeboval jít koupit. Stále jich měl ještě několik v kapse. Prostě jen musel odtamtud vypadnout a setkat se se skutečným vlastníkem bytu.
Nakonec před ním zastavilo taxi a on se usmál, když ze sedadla spolujezdce vystoupil jistý dredatý muž.
„Kámo,“ zvolal Georg, když svého dobrého přítele objal. „Vítej zpátky.“
„Georgu,“ Tom jej poplácal po zádech, než se odtáhl. „Díky, že ses mi postaral o byt.“
„Žádný problém,“ odpověděl brunet s mrknutím. Trochu se zamračil, když si Toma nyní prohlédl trochu podrobněji. „Ty jsi zhubnul? Už předtím jsi vypadal dost hubeně, chlape.“
Tom obrátil oči v sloup. „Až příliš moc všechny pozoruješ. Pomoz mi s taškama.“
Georg jen pokrčil rameny a podal mu pomocnou ruku s jeho zavazadly.
Když všechny Tomovy tašky byly vytáhnuty z taxíku a postaveny na chodník, Tom zaplatil řidiči spolu s velkým dýškem. Řidič mu zasalutoval a odjel. Vlastně neměl až takovou spoustu zavazadel, jen velký kufr, dvě menší tašky a svůj kufřík.
„Hej, ty sis ustřihl dredy?“ Vykřikl Georg. Až teď si uvědomil, že Tomovy dredy byly svázány do nízkého culíku a sahaly mu pouze centimetr pod ramena. Kdyby je nezkrátil, měl by je nyní až pod pás.
Tom se jen ušklíbl a potřásl hlavou, zatímco v jedné ruce držel malý kufřík a do druhé popadl ten velký.
„Jo…“ odpověděl. „Lidi se tam na mě divně dívali. A stejně už začínaly být těžké.“
Georg se jen uchechtl a s lehkostí nesl na ramenou druhé dvě tašky. „Tak pojď. Půjdeme nahoru.“
Po celou cestu nahoru spolu klábosili. Georg se smál, když si Tom stěžoval na cestu letadlem a na neustálé flirtování ze strany letušky. Jeho starý snubní prsten by byl občas užitečný, kdyby ho neprodal.
„Oh, nedávno jsem na někoho narazil,“ řekl Georg, aby změnil téma. Položil jednu z tašek, aby otevřel dveře od bytu.
„Na koho?“ Zeptal se Tom.
„Hádej,“ řekl Georg s uchechtnutím, zatímco otevřel dveře dokořán a vešel dovnitř, kde postavil zavazadla ke zdi. Tom si odfrkl a následoval bruneta dovnitř, jen aby se namístě zarazil, když zaslechl zvuk televize.
„Ty sis sem někoho pozval?“ Zeptal se.
Georg pokrčil rameny a ušel pár dalších kroků do obývacího pokoje. Když zjistil, že je prázdný, projela jím panika a on se rozhlédl.
„Georgu?“ Zeptal se Tom.
„Ehm…“ Georg na gauči konečně našel Billovu tašku a zhluboka si oddechl. Bill tam stále byl. „Díky bohu,“ zamumlal. Pak uslyšel zvuk tekoucí vody a uvědomil si, že Bill je v koupelně.
„Tys sem někoho pozval?!“ Zasyčel Tom, když po vstupu do obývacího pokoje spatřil na stole jídlo.
„No, jo,“ řekl Georg s pokrčením ramen. „Napadlo mě, že ho pozvu dál. Rád tě uvidí.“
Dredatý muž zasténal. „Georgu, říkal jsem ti, že nechci, aby kdokoliv věděl, že jsem se dneska vrátil. „A kdo-„
„Georgu, je to-„
Tom ztuhl, když spatřil Billa jen pár kroků od sebe, vytřeštil oči a poklesla mu čelist.
Bill měl na tváři ten samý výraz, jeho oříškově hnědé oči byly široce rozevřené a vstřebával pohled na Tomovo náhlé zjevení se. Upustil ručník, který držel, aby si otřel tvář, jen několik vteřin před tím, než si uvědomil, kdo Georgův návštěvník vlastně je.
V místnosti bylo ticho až na slabé zvuky televize. Georg se usmál a položil ruku na Tomovo rameno, čímž jej probudil z omámení. Tom se k němu v panice otočil, když se Georg pohnul směrem ke dveřím.
„Georgu, počk-„
„Nechám vás dva o samotě,“ odpověděl brunet s mrknutím. Dřív, než mu Tom mohl odpovědět, stihl za sebou zavřít dveře.
***
Bill s vytřeštěnýma očima zíral na dredatého muže před sebou. Žaludek mu poklesl až k nohám a cítil, jak mu v žilách silně pulzuje srdce. Zavřel pusu, když si uvědomil, že ji má otevřenou, a polknul knedlík, který se mu formoval v krku.
Na tohle nebyl připravený, a mohl vidět, že Tom taky ne. Mlčky na sebe hleděli, zmraženi na vlastních nohách. Bill cítil, jak se mu nervozitou chvěje celé tělo.
Po chvilce ticha se rozhodl zkusit promluvit. Věnoval dredatému muži úsměv, který však působil spíše jako poloviční grimasa. Otevřel ústa, aby něco řekl, ale nic z něj nevyšlo. Nedokázal najít svůj hlas, aby vyslovil to, co měl na mysli.
Nakonec to byl Tom, kdo prolomil mlčení.
„Ahoj,“ řekl tiše.
Z toho známého hlasu se Billovi podlomila kolena. V hrudi mu bolestivě pulzovalo a v očích se mu hromadily slzy, ale on je vší silou zadržel. Roztřeseně sevřel ruce v pěst, než sám sebe objal a přinutil se k úsměvu.
„Ahoj…“ Bill sám sebe v duchu proklínal za svůj napjatý hlas. Lehce sklonil hlavu a kousl se do rtu. „T-ty jsi… J-jsi z-zpátky.“
„Jo,“ odpověděl Tom tichým hlasem a roztřeseně vydechl. „Co ty tady děláš? V mém bytě?“
„V-ve tvém…? Já myslel, že je – Ach bože…“ Bill zasténal. „Já m-myslel, že je Georgův.“
Tom zavrčel pod vousy. „K čertu s tebou, Georgu.“ Tohle celé byl Georgův plán. Tím si byl jistý.
„V-vítej… Vítej zpátky,“ Billovi se podařilo se usmát a od Toma se mu dostalo mdlého úsměvu nazpět.
„Díky. Ehm… Chtěl by ses… posadit?“ Zeptal se tiše. Pokynul k pohovce a Bill se zarazil a zvažoval, jestli je dobrý nápad sedět na gauči a mluvit s Tomem. Dredatý muž se pomalu rozešel a ulevilo se mu, když jej Bill následoval. Oba se posadili na opačné konce pohovky a vyhýbali se vzájemnému pohledu.
„Jak se máš?“ Zeptal se Tom.
„Dobře. Mám se dobře, já ehm… já…“ Bill se zhluboka nadechl a pokusil se znovu usmát. „Hamburg je pěkné město, práce je fajn… Lidé jsou milí…. Moje dcera a já jsme-„
„Ty ses opravdu odstěhoval,“ řekl Tom. Nebyla to otázka, ale spíše jen uvědomění. Znovu se zadíval na Billa a zjistil, že je hubenější, než když se viděli naposledy, a neměl na sobě žádný make-up… Jeho pokožka byla tak bledá, že by byla až průsvitná, kdyby na ni zasvítilo slunce. Stále byl nádherný, ale byla v něm určitá otupělost a mohl za to on.
„Ty sis ustřihl dredy?“ Zeptal se Bill, změnil tak téma a prohlížel si Tomovy vlasy.
„Už začínaly být těžké,“ odpověděl Tom. „Bylo na čase, abych je zkrátil.“
„Oh…“ Odpověděl Bill, pohrával si při tom s lemem svého trička.
„Nemůžu tomu uvěřit,“ promluvil Tom opět po další chvíli trapného ticha. „Nemůžu uvěřit, že jsi to ty, koho ze všech lidí vidím jako prvního.“
„J-já jsem to taky nečekal,“ zamumlal Bill nazpátek.
„Co tě přivádí zpátky sem?“
„Práce,“ odpověděl Bill, mírně zvedl hlavu a pohlédl Tomovi do očí. „A Kathleen. Ona… pozvala mě na svou… n-narozeninovou oslavu. Řekla mi, abych se… ehm, chvíli i bavil.“
„Aha.“
„Neměl… neměl bys být v Americe? Nebyl jsi tam přeložen nadobro?“ Zeptal se Bill ze zvědavosti.
„Jen hypoteticky,“ odpověděl dredatý muž tichým hlasem. Otočil hlavu a držel pohled namířený do Billových očí.
„Aha…“
„Ale musím se tam vrátit… ještě asi na měsíc nebo tak nějak.“
„Takže tady zůstaneš…?“
„Na dva týdny.“
„Aha. Okay.“ Bill sklopil hlavu, aby skryl zklamání ve svých očích.
„Jak se má Gillian?“ Zeptal se náhle Tom. Tak moc se mu po jeho holčičce stýskalo, že si přál, aby ji mohl právě teď vidět – pokud by mu to Bill dovolil.
„Ona… se má fajn,“ zamumlal Bill. „Skvěle si zvyká na náš nový domov. Vede si dobře v nové škole a má tam pár nových kamarádů, i v sousedství.“
„Jsem rád, že se má dobře,“ řekl Tom s jemným úsměvem, ze kterého se Billovi zastavilo srdce.
Místnost naplnilo další ticho. Bill bojoval proti tomu, aby se zhroutil, a napadlo ho, že si svůj spodní ret brzy ukousne, jak do něj neustále hlouběji a hlouběji bořil své zuby. Už mohl cítit, jak je duševně rozpolcený, jak k němu připluly zpátky vzpomínky.
Gillian s ním měla opravdu trpělivost, když ji konečně získal zpátky po svém výbuchu. Jediné, co chtěla, bylo, aby byl v pořádku, a on udělal vše, co mohl, aby dostal svůj život zpátky na trať. Byl své dceři navždy vděčný, že tam byla, aby jeho život vrátila do zajetých kolejí – zpět na dobrou cestu. Vedli si dobře. On sám si vedl celkem dobře. Vlastně zapomněl, že se jednou bude muset vypořádávat s Tomem. Prostě nečekal, že to bude tak brzy.
„Věděla, že…“ Zamumlal Bill, vyhýbal se Tomovu pohledu a místo toho zíral na stolek. „Nikdy se nezeptala, co se stalo, ale věděl, že něco mezi námi dvěma šlo špatně.“
„Já…“ Tom polkl knedlík v krku a hleděl na Billův prázdný výraz, zatímco říkal ta slova.
„Pokaždé, když se zeptá, tak nevím, co jí mám říct,“ řekl mladší muž, stále se vyhýbající pohledu dredatého muže. „Jak jí vysvětlit, že ji její taťka Tomi už nechce vidět?“ Přišlo mu těžké to vysvětlit a nikdy jí neřekl, co se skutečně stalo, bez ohledu na to, jak inteligentní a chápající jeho dítě bylo. Nechtěl jí zlomit srdce. Zrovna před pár dny se na Toma znovu zeptala a jeho to opravdu trhalo na kusy.
„Tati…“ Zašeptala Gillian, když se otočila na bok čelem ke svému otci.
„Hm?“ Zamumlal Bill. Rukou ji něžně pohladil po zlatých vlasech.
„Budete s taťkou Tomim zase okay?“
Neznal na tu otázku odpověď, ale doufal, že budou. Že by stále mohli být okay.
„Bille,“ řekl Tom, když se k němu přisunul blíž. Natáhl ruku a lehce přejel prstem po Billově paži, než mladší muž před jeho dotekem ucukl, vstal a o krok ustoupil. Tom svou ruku okamžitě stáhl, jako by dostal zásah elektřinou, jak byl šokován Billovou reakcí.
„Bille…?“ Zeptal se Tom s pohledem upřeným na mladšího muže a se zmateně zvednutým obočím.
„Ne… nedotýkej se mě,“ odpověděl Bill ochraptělým hlasem. „Prosím, ne…“
„Bille, já-„
„Prosím…“ Bill konečně zvedl hlavu. Tomovy oči na něj hleděly tak něžným způsobem, až mu to lámalo srdce ještě víc. Slzy mu stékaly po tvářích jako řeky, jak se snažil udržet svůj pohled na Tomovi.
„Bože, prosím… Prostě tam zůstaň,“ prosil Bill. „Stůj…“
Tom vstal, čelist měl zaťatou, jak se snažil zadržet své vlastní slzy. V jeho očích byla viditelná bolest a zmatek. Udělal krok vpřed směrem k černovlasému muži, ale ten místo toho o dva kroky ustoupil.
„Ustup,“ řekl Bill, zvedl dlaň napřaženou směrem k Tomovi, zatímco druhou se pevně držel na hrudi za tričko.
„Proč…?“ Zeptal se Tom roztřeseným hlasem. Udělal další krok a Bill zcela ustoupil, dokud se zády neocitl u zdi.
„Protože,“ mladší muž polkl. „Protože… Když se přiblížíš, nebudu schopný to unést, pokud mě znovu opustíš…“ Těžce polkl a na chvíli sklopil zrak, než vrátil pohled zpátky k dredatému muži. „Jen po tobě začnu toužit víc, než bych měl…“
Tom svraštil obočí ještě hlouběji, tvář se mu zkroutila bolestí.
„Snažil… Snažil jsem se zapomenout, ale já…“ Bill škytl a otřel si tváře, ačkoliv mu slzy dál stékaly z očí. Snažil se zapomenout a jít dál. Začínal si budovat všechno znova a opět se to na něj řítilo, jak čelil osobě, kterou chtěl vidět, ale zároveň na ni chtěl i zapomenout. Jeho hojící se rány byly znovu otevřeny.
„Bille,“ Tomův hlas byl pouhý šepot, jak se mu jeho vlastní slzy rozlily z očí. „Bille, omlouvám se.“
„T-tak strašně moc mi chybíš, Tomi… Tak strašně moc…“
Ve dredatém muži se konečně něco zlomilo. Rychlými dlouhými kroky zrušil vzdálenost mezi nimi a přitáhl si Billa do náruče. Bill se od něj snažil odtáhnout, ale Tom ho jen držel pevněji a nenechal mezi nimi ani centimetr volného místa. Jednou rukou chytil Billa za hlavu, zatímco druhou mu těsně omotal kolem pasu. Nos mu zabořil do vlasů a konejšivě třel dohromady jejich tváře.
„T-Tomi, prosím nech-„
„Ne…“ Zamumlal mu Tom do ucha, jeho horký dech vysílal mráz do Billovy páteře.
Bill se konečně přestal vzpouzet. Sevřel v pěst Tomovo tričko a čelo mu zabořil do ohbí jeho krku, zatímco se třásl a vzlykal.
„Proč…?“ Zakňučel Bill. „Proč mi tohle děláš?“ udeřil pěstí do Tomovy hrudi dostatečně silně, aby sebou dredatý muž cuknul, ale ne dost na to, aby se odtáhnul.
Cítil, jak Tom polkl, a jemné, vlhké rty se přitiskly k jeho spánku. „Protože tě m-miluju… A omlouvám se… Tak strašně moc se omlouvám, Bille…“
Bill se trochu odtáhl, aby pohlédl do těch čokoládových očí, které vždycky miloval. Dívaly se na něj nazpět s upřímností a tak velkou láskou, až si byl jistý, že se snad rozplyne.
„Miluju tě… Pořád tě miluju…“ řekl Tom. „Vždycky tě budu milovat…“ Uchopil Billovu čelist a placem ho pohladil po ;tváři. „Miluju tě.“
Mladší muž zakňučel a vyjel rukama nahoru, aby chytil dredatého muže za tváře. Opřel se čelem o jeho a na chvíli zavřel oči. Motýli v jeho břiše se vzbouřili a způsobovali tak v jeho těle příjemný rozruch. Tohle chtěl; chtěl slyšet tahle slova, cítit od Toma tento druh kontaktu. Teď, když to měl – prožíval to, jeho mysl byla náhle přetížena. Nezdálo se mu to, že ne?
Když otevřel oči, znovu se setkal s Tomovým milujícím pohledem a rozbušilo se mu srdce.
„Miluju tě…“ řekl Bill, hlas se mu přitom zachvěl. „Tak strašně moc tě miluju, Tomi…“
Tom se usmál a konečně přerušil tu vzdálenost a spojil jejich rty, které do sebe tak dokonale zapadly. Bill zakňučel a vrátil mu polibek trochu důrazněji. Jejich rty spolu vzájemně tančily ve spalujícím polibku, který rozpálil jejich těla jako oheň.
Bill vtiskával polibky po celém Tomově obličeji a špičkou jazyka ochutnával vše, na co jen mohl dosáhnout. Potřeboval Toma cítit. Potřeboval jeho doteky, jeho polibky, teplo a lásku. Jeho ruce byly po celém Tomově těle, zajely mu pod tričko, aby na svých dlaních pocítil jeho horkou kůži. Zalapal po dechu, když ucítil Tomovy mozolnaté ruce pod svým vlastním tričkem, jak se pohybují nahoru a dolů po jeho zádech a bocích a spalují jeho kůži… Zavřel pod tím pocitem oči a jeho mysl byla rozmazaná jako pod vlivem alkoholu. Tom využil té příležitosti a ponořil jazyk do Billových pootevřených úst. Černovlasý muž zasténal a nechal svůj jazyk tancovat spolu s Tomovým.
„Miluju tě, Tomi… Prosím, prosím, neodcházej,“ drmolil proti Tomovým ústům. „Prosím, neodcházej… Já nemůžu-“ Vypustil ze sebe další vzlyk a Tom se mírně odtáhl, aby se na něj podíval. „Nezvládnu to, pokud mě někdy znovu opustíš… Nezvládnu…“ Prosil Bill zoufale.
„Pak to neudělám,“ řekl Tom a vtiskl mu přetrvávající polibek na čelo. „Neodejdu.“ Políbil svými chvějícími se rty každý kousek kůže na tváři mladšího muže, ochutnával slanou příchuť slz a sladkou chuť Billovy kůže, až se Bill zachvěl. Chtěl to líbáním všechno napravit, chtěl, aby všechna bolest odezněla, když si uvědomil, jak moc Billovi ublížil. Udělá všechno pro to, aby vyléčil jeho zlomené srdce.
„Řekl jsem jim, že tady zůstanu,“ řekl Tom, jak k sobě přitiskl jejich čela a otřel spolu jejich nosy v eskymáckém polibku. „Řekl jsem jim, že se chci vrátit domů.“
„Domů,“ zopakoval Bill a lehce pootevřel oči, aby pohlédl na Toma.
„Ty jsi domov,“ zamumlal Tom. „Ty a Gillian… Vy jste můj domov.“
Bill se na dredatého muže zářivě usmál – úsměvem, který konečně dosáhl až k jeho očím, a Tom jej políbil na špičku nosu, než k sobě přitiskl jejich rty ve sladkém, cudném polibku.
***
Čas jako by náhle utíkal velmi rychle. Oba dva se uvelebili spolu na gauči, Bill rozvalený na Tomovi, spokojeni ve vzájemném objetí v tichu, zatímco rukama nepřítomně hladili jeden druhého.
Najednou Billovi zazvonil telefon a jemu na mysl skočila Kathleenina oslava. Nadzvedl se na jednom lokti a vytáhl telefon z kapsy, aby hovor přijal.
„Kde jsi?“ Vykřikla Kath. „Měl jsi tady být už před hodinou!“
„Ummm…“ Bill na tváři ucítil Tomovu dlaň a otočil se k němu čelem. Jeho čokoládové oči se na něj zářivě dívaly, a Bill si pomyslel, že se úplně rozpustí, pokud bude v zírání pokračovat. Dredatý muž naznačil slovo ´zůstaň´, a Bill se kousl do rtu s vědomím, že nebude moci odolat.
„Já-já se omlouvám, Kath,“ řekl mladší muž. „Něco mi do toho přišlo a já-„
„Co se stalo?“
„Já -“ Bill vyjekl, když pod tričkem ucítil Tomovy ruce, jak jej hladí po bocích, a zazíral na něj.
„Bille? Co se děje?“
„Ehm- Já… Nečekaně jsem potkal starého známého a ehm-“ Bill se otřásl a roztřeseně vydechl, než zavřel oči, když Tom zvedl hlavu a líbal jej na krk.
„Bille?“
„O-omlouvám se. Teď je opravdu špatná, špatná – Hej!“ vykřikl Bill, když Tom náhle popadl jeho telefon.
„Ahoj Kath, tady je Tom. Doufám, že ti to nevadí, ale Bill tady zůstane se mnou. Všechno nejlepší k narozeninám! Čau!“ S tím Tom zavěsil a stáhl si Billa dolů, aby srazil jejich rty.
Odtáhli se od sebe s lapáním po dechu a Bill Tomovi opět zíral do očí.
„Tys jí to řekl,“ řekl Bill nevěřícně, čímž si od Toma vysloužil měkký smích. Zamračil se a opřel se bradou o jeho hruď. „Jsi si jistý, že je to okay, žes jí řekl-„
„Na tom nezáleží,“ řekl Tom tiše. „Je mi to jedno. Jen…“ zvedl ruku a hřbetem dlaně se dotkl Billovy tváře. „Zůstaň.“
Mladší muž se do toho doteku naklonil a usmál se. „Zůstanu.“
autor: emraud
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Bože❤ já sem za ně tak šťastná :3 konečně jsou spolu 🙂
Děkuji moc za překlad a za zlepšení dne 🙂
Taky si říkám konečně jsou spolu miluju tuhle povídku vždycky koukám na hodiny a těším se že dneska bude bojím se že bude konec
Hurá, hurá… posledních pár dílů to bylo tak depresivní. Jsem ráda, že si k sobě ti dva kluci ušatí zase našli cestu. Moc krásný díl.
Děkuji za překlad
Moc jsem rada že jsou spolu a Georg je zlatíčko jak to udělal.
Tak konečně, to trvalo. Hned se cítím lépe i já. Moc děkuji!
Neskutočne sa teším, že si to konečne vysvetlili a dúfam, že už spolu zostanú a že sa nič nepokazí.
Konečne. Bol najvyšší čas. Už len nejako dohodnúť spoločné bývanie a môžu spôsobiť žiť šťastne až naveky, :-p Ďakujem za časť.
Konečne. Bol najvyšší čas. Teraz už len dohodnúť spoločné bývanie a môžu spolu žiť šťastne až naveky. Ďakujem za preklad.
Konečne. Bol najvyšší čas. Teraz už len dohodnúť spoločné bývanie a môžu spolu žiť šťastne až naveky. Ďakujem za preklad.
Konečne! Už bolo na čase. Teraz už len nejako dohodnúť spoločné bývanie a môžu spolu žiť šťastne až naveky. Ďakujem za preklad.
Když si představím, že kdyby se neobjevil Georg se svojí náhodou, tak… Minimálně by to trvalo mnohem déle. 😀
Sorry, môjmu mobilu zrejme drblo… ( Viď tri komenty hore )
Ooooh ❤
Konečně!!!! Konečně!!!!
Pomalu ani nemůžu uvěřit tomu, co jsem si přečetla. Ona je to pravda! Konečně!! Bože, tohle mě udělalo tak šťastnou! 🙂 Mám z toho takovou radost…jupíííí!!!!!
Tak že bychom se přeji jen nakonec dočkali happy endu?
Moc děkuji za skvělý překlad Zuzu!❤