autor: The_poltergeist
Mám takovou závrať, nevím, co mě udeřilo.
„Takže jak šlo rande?“ zeptal se Gustav, ani se na Billa nepodíval. Byl příliš zaneprázdněný přepínáním programů, zatímco Bill seděl na svojí posteli a dodělával domácí úkol.
„Bylo to v pohodě,“ odpověděl Bill. Zněl zasněně, a jako by tam vůbec nebyl duchem přítomný. „Vím, že jsme spolu už chvíli v kontaktu, ale byl jsem si tak jistý, že ho budu muset donutit mluvit tím, že se budu ptát na různé otázky, ale já nemusel. On byl… bože, byl skvělý,“ dodal s dlouhým povzdechem.
Gustav se na Billa podíval a nevěděl, jestli má být za kamaráda šťastný, nebo mu má být špatně z toho, že vypadá jako zamilované štěně. Jediné, co chybělo, byl kmitající ocas a vytékající slina z pusy. Rozhodl se, že ačkoliv Bill vypadá naprosto směšně, tak za něj bude šťastný. Po tom všem, čím si v posledních letech prošel, si vážně zasloužil pravé štěstí. A pokud byl Tom tak úžasný, jak ho Bill popisoval, tak odteď štěstí už nebude žádný problém.
„Takže on neomdlel nebo tak něco?“ zeptal se. Chtěl více detailů, chtěl prostě vědět, jaký Tom na rande byl. Jestli byl tak rozklepaný a nervózní, jako vždycky vypadal, kdykoliv… kdykoliv se na něj někdo podíval.
„Ne,“ zasmál se Bill. „Ale když jsem tam přišel, byl jsem si jistý, že omdlí. Vypadal tak… tak zplaveně a byl tak bledý, ale pak se uklidnil,“ řekl, pořád se široce usmíval. Bill se jevil tak, že se dnes usmívat vůbec nepřestane, vypadal, jako kdyby spal s ramínkem v puse.
„Na začátku byl tak sladký a stydlivý,“ pokračoval, než Gustav vůbec dostal šanci zeptat se na víc otázek. „Samozřejmě, byl sladký celou dobu, ale je ještě sladší, když je v pohodě. Vypadá tak… sebejistě a spokojeně sám se sebou. A když mluví o něčem, čím je vážně zaujatý, nebo o svých vtipných příhodách, přísahám, je to tak pěkný. Je tak skvělý poslouchat ho a sledovat, protože poslouchání Toma mě opravdu dělá šťastným.“
„Wow,“ řekl Gustav, překvapeně na kamaráda zíral a vážně nevěděl, co říct dál. Věděl už dávno, že Bill je beznadějný romantik, ale tohle bylo něco, co ještě nikdy neslyšel.
„Já vím,“ povzdychl si Bill už poněkolikáté za večer. „Bylo to tak dobré. Vážně jsem si to užil. Mluvit s Tomem je tak jednoduché a nenucené. Můžu říct cokoliv a nemusím se bát toho, že mě bude soudit. Cítím se tak… Cítím se tak přijatě, a že k němu patřím.“
„Jak to skončilo?“
„Šli jsme společně k jeho vchodovým dveřím,“ řekl Bill a dramaticky protočil oči, když si všiml kamarádova samolibého pohledu. „Já vím, je to hrozné klišé, ale hráli jsme ‚na svojí loď si vezmu‘ a byli jsme do toho tak zabraní, že jsem ho šel doprovodit. A když jsme se zastavili a byl čas jít zpátky, nebyl jsem si jistý, jestli mám nebo ne. Chápeš, políbit ho. Nechtěl jsem mu způsobit infarkt nebo tak, tak jsem ho obejmul,“ řekl a sklopil pohled do klína, hrál si s dlaněmi, trochu se červenal.
Gustav se opravdu, opravdu snažil být dobrý kamarád, snažil se nesmát, ale…
„Cože?“ téměř vykřikl. „Prostě jsi ho obejmul? A to je vše?“
„Ne,“ zamumlal Bill a zakroutil hlavou. „Chystal jsem se odejít, ale pak… Bylo mi u něj tak dobře, tisknul mě k sobě. Voněl tak dobře a já prostě… Políbil jsem ho do koutku úst. Chtěl jsem ho líbat pořádně, věř mi,“ řekl. Jeho obyčejně bledá pokožka byla rudá jako krev a vypadala tak rozpáleně, jako kdyby měl každým okamžikem shořet.
„Jdete znovu ven?“ zeptal se zvědavě.
„Doufám,“ Bill se znovu zadíval do klína. „Nic jsme zatím ale nenaplánovali. Gustave, musím být tak opatrný. Jeden špatný krok a vyděsím ho.“
„To ještě pořád není za vámi?“ Gustav zmateně nakrčil obočí. Vážně, co očekával? Billův milostný život nikdy nebyl jednoduchý. Vždycky byl komplikovaný, v minulosti i přítomnosti, pořád a pořád dokola. Jenom si prostě nemyslel, že to teď bude jiné, když Bill nerandil s psychopatem.
„Možná,“ usmál se Bill. „Svým způsobem ano. Ale chci to dělat tak, aby to bylo pro něj pohodlné. Téměř jsem o něj přišel, víš? A když jsme spolu nemluvili, téměř jsem se mohl zbláznit. Ne, musím na to jít pomalu,“ zkonstatoval a pokýval hlavou, aby potvrdil svoje slova.
„Dělej, jak myslíš,“ řekl Gustav a zakroutil hlavou. „Víš, že bys mu měl radši o té zprávě říct…“
„Proč?“ vyštěkl Bill, podíval se ihned pryč a kousal si ret.
„Tohle je ten důkaz,“ Gustav ukázal prstem na Billa. „Šílíš z toho. Pořád se bojíš toho, že na to nějak přijde. Máš strach z toho, že přijde na to, pro koho to bylo. Víš dost dobře, že na to myslíš, tak proč mu to prostě neřekneš?“
Bill si povzdychl a ukryl obličej do dlaní, frustrovaně funěl. Uvědomoval si, že tohle je něco, na co chce prostě zapomenout a Gustav ho ve skutečnosti nijak nesoudil. Pořád na to ale myslel, pohlcovalo ho to, obtěžovalo ho to, byl z toho naštvaný. Nebylo to něco, co by šlo prostě ignorovat. Uvnitř jeho těla ho to požíralo zaživa. Jediný způsob, jak to zlepšit, bylo vypořádat se s tím. Jistě, přiznat pravdu nebylo nikdy jednoduché, ale držet to v sobě bylo ještě horší.
„Nechci Toma zatahovat do těch sraček, co jsou mezi mnou a Spencerem,“ procedil Bill skrz zuby.
„No, už jsi to dávno udělal,“ řekl Gustav. Nesnášel ten fakt, že on byl vždycky ten, co na takové věci upozorňoval, ale nemohl ani lhát. „Zatáhl jsi ho do toho už dávno a dobře to víš.“
Bill vydechl, odhodil svoje pracovní listy pryč a položil hlavu tam, kde ještě před chvílí ležel jeho domácí úkol. Hlasitě zasténal. Byl tak zoufalý a frustrovaný, že to musel nějak ventilovat.
„Já vím,“ řekl Bill po chvíli. Mluvil spíše do matrace než ke svému kamarádovi, ale Gustav byl na to zvyklý a nevadilo mu to. „Je to tak v prdeli. Nerozumím tomu.“
„Upřímně? Ani já,“ řekl a byla to pravda. Vážně nedokázal pochopit, proč v momentě, kdy se Bill přes Spencera dostal a našel milého, slušného kluka – Toma – rozhodl se s ním zase bavit.
„Cítil jsem se zranitelně a opuštěně,“ připustil Bill a alespoň se trochu usmál. „Byl jsem sám hrozně dlouho, a když celá ta věc s Tomem začala, byl jsem tak šťastný, že jsem konečně dokázal, aby se mnou mluvil. A když jsem se ho zeptal, jestli se mnou nepůjde ven, řekl ne a já-„
„Moc dobře jsi to nezvládl?“ navrhl Gustav opatrně.
„To je vážně skromně řečeno,“ odfrkl si Bill. Zněl zároveň hořce i naštvaně. „Vím, že má svoje problémy a neudělal to naschvál, ale… Nevím proč, ale vážně se mě to dotklo. A no… Spencer mi noc poté napsal a já odpověděl…“ řekl skrz zaťaté zuby, jeho hlas byl plný lítosti.
„Proč jsi to udělal?“ zaúpěl Gustav. Vážně chtěl Billa profackovat, ale škody bylo naděláno už dost. Svádělo ho to k tomu, aby to udělal, ale momentálně by to opravdu nepomohlo.
„Prostě jsem odpověděl. Zprvu jsem nad tím tolik nepřemýšlel,“ přiznal. „Potom ale začal flirtovat, mluvil o minulosti… A najednou to znělo tak skvěle a jednoduše.“
Gustav otevřel pusu, chtěl něco říct, ale Bill mu do toho skočil a přerušil ho.
„Prostě jsem tak nějak cítil, že Toma nezajímám. Můj mozek mě přesvědčoval o tom, že já a Tom… Že se to nikdy vážně nestane. A když byl Spencer tak sladký a nostalgický…“ Bill zastavil, aby se zhluboka nadechl, zavřel u toho oči. „Prostě jsem si pomyslel, že bude tak jednoduché skočit zpátky do role jeho přítele. Myslel jsem na to, jaký má zájem a já se vůbec nemusím snažit, protože mě chce zpátky sám.“
Gustav poplácal Billa soucitně po zádech, protože to bylo to jediné, co si myslel, že teď může udělat. Nevěděl, co říct, nevěděl, co si Bill vůbec myslel, když nechal Toma být a vrátil se zpátky ke Spencerovi. On ale nebyl na Billově místě, neprošel si tím, co on, takže neměl žádné právo na to, aby ho nějak soudil.
„Vím, že ses se Spencerem bavil a občas s ním někam zašel,“ řekl potichu. „Ale… Stalo se mezi váma něco…?“
Bill si silně skousnul ret a pokýval na souhlas s bolestným výrazem ve tváři.
„Něco podstatného?“
„Ne,“ řekl Bill. „Jen jsme se políbili… Dvakrát. Vlastně jen jednou, protože podruhé jsem se odtáhnul.
„Vážně?“ zeptal se Gustav nevěřícně. „Byl jsi s ním venku víckrát než dvakrát a došlo jen na políbení?“
„No, byl jsem zmatený,“ dostal ze sebe Bill, byl na pokraji slz. „Snažil se. Opravdu se snažil. Ale já si nebyl jistý, co chci, a pořád jsem myslel na Toma a… řekl jsem mu, že o tom popřemýšlím.“
„Pořád jsi zmatený?“
„Nemyslím si,“ Bill si otřel pár slz. „Když jsem s Tomem, nejsem zmatený. Jsem naprosto v pohodě, tak šťastný a cítím…“ Bill se odmlčel, dovolil sám sobě vzlyknout. Gustav mu hned podal papírový kapesník, který s úsměvem na rtech přijal.
„Chci být s Tomem,“ řekl Bill po chvíli chraplavým hlasem. „Spencer je tak dobrý v tom, že mě vždycky zmate, je tak dobrý v tom, aby mě přinutil uvěřit, že mě nikdo jiný nechce a já… Řeknu, ať toho nechá, on mě otravuje a já prostě podlehnu…“
„Pokud chceš být s Tomem, přestaň se bavit se Spencerem,“ řekl Gustav striktně. „Vím, že to není tak jednoduchý, ale v okamžiku, kdy ti napíše, měl bys napsat Tomovi a na Spencera pak zapomeneš.“
„Snažím se,“ zakňučel Bill. „Chci Toma. Vím, že bych mu o té zprávě měl říct, ale nechci ho ztratit. Nechci mu ublížit. Nechci, aby si o mně myslel něco špatného…“
„Co když ale na to přijde sám a dojde mu, že jsi mu to tajil?“ vypíchl Gustav. „Nemyslíš si, že ho zraní spíš tohle?“
„Proboha,“ Bill znovu vzlykl, schoval obličej do dlaní. „Jsem takový blbec. Pokud o Toma kvůli Spencerovi přijdu, pokud mu kvůli svému hloupému ex ublížím, přísahám, že něco rozbiju,“ řekl a otřel si nos do rukávu.
Gustav se najednou cítil špatně z toho, že to vytáhl. Nechtěl Billa rozesmutnit, jeho záměr byl mluvit o rande, o tom, jak to s Tomem šlo. Chtěl, aby byl Bill ohledně Toma upřímný a aby byl upřímný i k němu. Vážně nechtěl Billa rozbrečet. Měl by přijít s něčím, co by ho uklidnilo a rozveselilo.
„Oh,“ řekl, když si na něco vzpomněl. „Víš, že tohle celé znamená, že jsi tu sázku vyhrál?“ řekl a šťouchl Billa to žeber. Doufal, že tohle alespoň trochu pomůže.
„Ta sázka mě už dávno nezajímá,“ odpověděl Bill a zakroutil hlavou. „Zajímá mě Tom.“
autor: The_poltergeist
překlad: Catherine
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 12
Nooo tak jo..poprvé nějak nevim co říct 😀 ale ať už je středa!
Jsem z toho zmatena Bill by si měl ujasnit co chce nebo by mohl přijít o Toma.
Bill takové zlatíčko… takové štěně, fakt:) Takový zranitelný, já ho nepoznávám:) Tom ho totálně dostal a už nepochybuju, že všechny jeho úmysly jsou čisté. Tomovi by to měl říct, myslím, že Tom už je po tomhle rande ve fázi, kdy by to skousl a nezhroutil by se. Rozhodně si myslím, že když by si to vysvětlili a Bill by mu to řekl přesně tak upřímně jako Gustavovi, on by to určitě pochopil!
Díky za překlad a těším se na další díl, už se to podle blíží ke konci..!
Jsem z toho volaká zmetěná. Bill to nějak nedává nebo tomu nerozumím….
Treba hodiť Spencera za hlavu a bude to ok. Kedy bude ďalšie rande :)? Velmi sa naň teším. Živo som si predstavovala, aký bol Tom zhovoričvý, iný, milý, zlatý keď Bill hovoril Gustavovi, že nemusel z neho ťahať konverzáciu .
Bill by si mal v hlave upratať keď už konečne môže mať Toma, po takej dlhej a namáhavej práci dostať ho do stavu keď s ním môže ísť von, by bolo škoda prísť o to. Ďakujem za kapitolu
Je milé, že i Bill je z celého rande naprosto vedle. 🙂
Teď už jen doufat, že Specera hodí za hlavu a bude si na plno užívat jenom Toma! 🙂 Jinak Gusťa je strašně faaajn! 🙂
Moc děkuji za překlad! 🙂